„Proč se vlastně vztekal?“ ptám se nepřítomně svého syna. Soustředím se na řízení, počasí je příšerné a nějak mě zaskočila naštvaná reakce řidiče, na kterého jsem krátce blikla, abych ho upozornila, že v tom nečasu nesvítí.

„Eh, on totiž svítil, aspoň si to myslel,“ vysvětluje mi syn. Na můj nechápavý pohled odpověděl stručně: denní svícení. Aha. Denním svícením v podobě řádky jasných ledkových světýlek podmalovávajících přední reflektory proslulo před (delším:)) časem Audi. Brzy se to stalo hitem a na silnicích začala jezdit auta s více či méně zdařilými napodobeninami.

Potíž je v tom, že co na moderních autech nepřehlédnete, se v mnoha případech proměnilo v ušmudlanou řádku nevýrazných bludiček, často se skrývajících kdesi ve spodní části nárazníků starších modelů aut nejrůznějších značek. Vzadu samozřejmě nesvítí nic. Výsledkem jsou šťastní řidiči, kteří ošulili zákon o povinném svícení a prakticky neviditelná auta v kolonách svítících vozidel.

Co se ještě snese za jasných dní, je kritické za deště, mlhy nebo sněžení. Dražší auta mají zabudovaná čidla, která při slabším světle automaticky zapnou normální osvětlení. V ostatních vozidlech by to měl udělat soudný řidič. Potíž je v tom, že soudnost je občas vzácné zboží.

Nadšení pro amatérské denní svícení mi přijde být ze stejného soudku, jako je třeba odpor k zapnutým bezpečnostním pásům, vedoucí ke kamuflážím s cílem ošidit policisty i pípající alarm v autech. To, že se tito řidiči v případě kolize nejspíš zabijí, je konec konců jejich věc. Špatně osvětlená auta jsou však horší, protože případnou nehodu mohou odskákat nevinní lidé.

Dokážu pochopit, že člověk na světla zapomene. Ale ono to vždy není zapomnění. Je to trochu jako v onom vtipu o řidičích kamionu, kteří přijedou před most příliš nízký, než aby pod ním podjel jejich návěs. Ten u volantu se pátravě rozhlídne, a ten druhý ho povzbudí: Žádnej policajt v dohledu, jedem…

PS: Pořád ještě občas na nesvítící řidiče blikám – jedno krátké bliknutí a prstem ukázat na kapotu. Snažím se, aby to zásadně nevyznělo agresivně, aby to bylo skutečně vnímáno jako jednoduché upozornění. Popravdě za ty roky už celkem správně odhadnu, kdy to bude fungovat a kdy ne – hodně se pozná z typu (ne značky) onoho nesvítícího auta… Stejně já kontroluju auto, pokud někdo blikne na mě. Denní svícení mám nastavené automaticky (mám to plnohodnotné, tak nemusím myslet na přepínání), takže světla nijak zvlášť nekontroluju. No a v servisu světla vždycky vypínají. Někdy na to přijdu třeba až druhý den – poté, co na mě někdo blikne.))

PPS: O tom, že nevnímám denní svícení za zhoršených podmínek jako problém jen já svědčí i opakovaná hlášení Zelené vlny, jakmile se zhorší počasí. Tam totiž volají ti řidiči, kterým nestačí mezi zuby cezené – ten vůl fakt nesvítí! 😛 Minule jsem jela za bouřkového počasí do Prahy a jízda po dálnici, kde co chvíli v koloně v záclonách deště narazíte na nesvítící auto (zadní světla), byla fakt výživná.

A tak se dnes ptám – jak řešíte denní svícení vy? Snažíte se upozorňovat nesvítící auta? Nevíte, jak by se dal na nesvícení upozornit řidič na dálnici – aby vám rozuměl (pokud bude chtít)? Když na něj budu blikat zezadu, tak se s největší pravděpodobností akorát naštve  😛