Malá nemá oficiální jméno, protože se ještě počítá s jejím vypuštěním do přírody. Narodila se na narozeniny mého mladšího sourozence, takže dostala jméno Tomina.

Ráno jsem pro ni jela vlakem za Prahu.

Postýlka

K Tomině jsem dostala postýlku, dokrmovací kaši, vitamíny v prášku i tekuté a něco, co by se dalo s přimhouřením očí nazvat kojeneckou lahví s dudlíkem.

Láhev

Ten večer jsem do ní dostala 4 ml kaše. Nechtěla žrát červy, jen se do nich zakousla. Mezi červy byl jeden zophobák, kterého úspěšně zakousla — a nesnědla.

Dám jí hodinu na vytrávení, možná bude červy jíst pak.

Echolokace

Dala jsem si ji na rameno. Chvíli echolokovala jako o závod, pak proletěla bytem a přistála na zemi asi 3-4 metry ode mě, hned vedle kuchyňského koutu.

U té příležitosti jsem ji posadila na váhu. Ukazovala mezi mezi 22 a 25 g, podle toho, jak zrovna nespolupracovala.

Ráno byla vzhůru a dostala snídani. Snědla tři červy, načež se pokusila zdrhnout z ruky. Uložila jsem ji zpátky do postýlky a odnesla do ložnice, aby měla klid na spaní.

Večer zbaštila na tři etapy celkem 18 červů. Jupí!

Mezitím odpočívala ve fusaku. Ono ranní leháro, odpolední siesta a večeře dost unaví.

Třetího večera poprvé hladově chňapla po jídle. Zdálo se mi, že vypadá dobře, ale vážení se pořád nedařilo. Zato nabušená byla jako obvykle a když jsem se na chvíli zamyslela nad videem, které jsem si pustila ke krmení, vylezla z fusaku a roztáhla křídla.

Tomina má krásná křídla.

Jenže se vzduchem spíš batolí než létá. Tentokrát narazila do poličky v kuchyni a přistála na zemi. Fofrem jsem ji odlovila — pro jistotu rukavicí a zavřela do postýlky. Co teď? Měla by trénovat létací svaly. Zkouší echolokovat, to je dobře.

Přijela se sem otrkat, což ale nebylo myšleno doslova.

Chtělo by to něco… takového (odkaz: https://www.instagram.com/p/CBQC1uXgy9Z/).

A tak jsem po dlouhé době začala znovu s výměnným obchodem. Moderně swapováním. V moderní době to znamená zabrousit na facebookové skupiny zaměření na swapování ve vašem regionu, případně na místní pavlač facebokovou skupinu nebo prakticky jakoukoli inzerci, a poptat starší dětskou ohrádku v jakémkoliv stavu, hlavně musí být síťovaná, protože se v ní bude rozlétávat netopýří mládě.

Hned se ozvalo několik lidí. Jedna vycouvala z domluvené výměny, protože se bývalý uživatel ohrádky postavil proti. Další se zmínila, že si bývalý uživatel ohrádky prohlížel fotky netopýrů u mě na FB profilu a moc se mu líbily. To vypadá slibně, patrně nebude proti výměně.

A tak k už pěkně nacpanému dni přibyla cesta na druhou stranu Prahy. Ráno rektorát, odpoledne základka, pak ještě rehabilitace. Tahat s sebou kolečkovou tašku či netahat ji s tebou a tahat se pak s ohrádkou?

Vyhrála druhá možnost a buďte si jistí, že jsem si za to nadávala celou cestu na autobus a od autobusu. Naštěstí autobus bez přestupů spojoval body A a B, mezi kterými bylo potřeba ohrádku převézt.

Poté nastala těžší část.

Složit ohrádku.

Někteří důstojní starší pánové v mém okolí tvrdí, že návody jsou pro blbce. Jeden díky tomu strávil památnou hodinu sezením na pračce, ze které nevytáhl přepravní výztuhy, takže skákala jako tatramatka blahé paměti.

Když mně to paní vysvětlovala při předávání, vypadalo to hodně snadno.

Ohrádka je staršího data, po x dětech, několikrát politá čajem. Což je Tomině jedno, patrně tam nějaké skvrny sama přidá a pokud ne, ohrádka nebude ležet ladem a čeká na dalších X dětí, tentokrát okřídlených. Mimo jiné to ovšem znamená, že se návod na sestavení bude hledat sakra blbě.

Na youtubu jsem zjistila, že se všechny ohrádky skládají stejně. Rodiče malých nebezpečně rychle lezoucích dětí totiž nemají čas studovat složité návody, neboť jim mezitím potomek odsurfuje po plovoucí podlaze kdovíkam.

Složeno! Hurá!

Ohrádka

Tomina chvíli visela a echolokovala a jako správné plaché dítě fofrem přeběhla do známého úkrytu.

V ohrádce

Na tomto videu není moc vidět, ale napovím, že netopýři mají obvykle světlé bříško a černá křídla.

Tomina zkoumá ohrádku

Další dny už po ohrádce létala. Krásně a přesně.

Nejkratší cestou do pelíšku.

Krmení má naštěstí větší úspěch. Teorie o chutích dítěte podle stravy matky v těhotenství se potvrzují; jako měla matka ráda zophobáky, malá je taky pořádá s chutí. K jídlu se ale pořád nemá tak, jak by se mít měla. Udržovací porce pro netopýra rezavého je 40 červů; když jsem si ji brala, snědla jich obvykle šest a pak do ní dostali trochu kaše z kojenecké lahve.

U mě má malá nejen ohrádku, ale také individuální péči, protože nemám na krku dalších dvacet netopýrů různého stupně potřebnosti. Mám jen rok zkušeností a mláďata jsem nikdy nepiplala, ale v současném stavu malá nemá moc budoucnost, pokud se nenaučí jíst a jíst sama z misky. Umí lovit? Toť otázka. Pokud si ale sama nehledá něco k snědku ani u lidí, jak si poradí v přírodě?

Baští!  🙂

Krmení je komplikované. Tomina se ráno budí se mnou, takže dostane snídani; poté ji uložím do ložnice a doufám, že bude jako hodné dítě spinkat a ne vřeštět. Protože by měla být divoký netopýr lovící za soumraku, podává se první večeře kolem půl desáté. Tomina je už probuzená. Když sní šestého červa a dál už nechce jíst, putuje do fusaku na stole. Opravdu nabušená začne být až po desáté hodině. Tou dobou začne vykukovat z fusaku, putuje do ruky a dostane druhou večeři. Snažím se ji natáčet směrem k misce, aby se naučila, že jídlo je v ní a má je hledat dole.

S úspěchem zbaští šest sedm červů, někdy dokonce i deset, a pak už ji zajímá všechno, jen ne červi.

Putuje do ohrádky, kde když už se nechce hýbat, aspoň echolokuje, což je taky energeticky náročná aktivita pro unavení zpomalení mláděte. Po chvíli ji zkusím znovu nakrmit; je zvyklá si nastoupit do ruky a obvykle sní třetí večeři. Dál už do ní nic nedostanu.

Pak putuje do ohrádky; když se v noci unaví, bude ve dne spát a večer bude hladová.

Vedu si tabulku; zatím jí každý den o něco víc. V úspěšné dny kolem pětadvacet červů.

Úkryt

V sobotu jsem do ohrádky přidala několik dalších úkrytů a ten její jsem trochu vylepšila. Tomina poletovala po ohrádce docela dlouho, ač našla všechny úkryty. Pak byla chvíli zalezlá v úkrytu. V noci jsem slyšela, jak zase odněkud někam přelétá. Dobrovolně vylezla z pelechu. Třikrát hurá.

Ráno natolik vytuhla, že jsem ji ani nebudila na snídani. Ono jí do večera vyhládne a možná spořádá všechny tři večeře najednou.

Druhý úkryt

Vypadá to, že Tomina má budoucnost.

Co myslíte, jak probíhá testování loveckých dovedností?