Leden s netopýry? Inu, proč ne. Člověk se nenudí! Ať už loví uprchlíky nebo cvičí metodu správné větve pro ty, kteří potřebují při jídle viset 🙂 A krmí, krmí a krmí…

Pondělí

Je konec ledna. Tepleji, než by v zimě mělo být. Přebírám pět vyhladovělých, v zimě probuzených děvčat.

Dostávám instrukce; včera dostaly každá dva červy, dnes mají dostat každá pět.

Poučena zkušeností s bandou probuzených kousavých chlapů jsem si vzala zimní cyklistické rukavice. Příjemně mě překvapily – ani jedna se nepokoušela kousat.

Některé samice potřebovaly znovu zaškolit. Po pátém červovi se ale tvářily, že by snědly více.

Hubení netopýři se musí rozkrmovat opatrně. Jsou vyčerpaní a jejich těla nezvládnou strávit větší množství potravy, takže se může stát, že se nadmou a umřou.

Hubená

Netopýři měli jiný názor.

Po půlnoci jsem uslyšela z obýváku ránu a vřískot. Nejspíš se rozhodly porvat a převrhly misky. Ach jo.

Vyšla jsem z pokoje a — šálí mě zrak? — zahlédla letícího netopýra. Už je fakt vidím všude, a…

A sakra.

Po obýváku poletovaly tři vzteklé chlupaté vlaštovky a další dvě se s vřískotem praly v přenosce.

Postup už je známý, jen bude třeba jej zopakovat třikrát.

Jedna přistála na zemi. Fofrem jsem na ni hodila utěrku a sbalila ji do ní.

Druhá přistála v mezeře za psacím stolem, odkud se jí špatně startovalo. Fofrem jsem ji sebrala, než zaleze někam za nábytek.

Na třetí jsem musela chvíli čekat. Nakonec přistála na dřevěné reprobedně a pověsila se na kryt reproduktoru jako dekorativní brož. Hmat, šup zpátky do přenosky.

Úterý

Ráno spaly jako miminka. Není divu.

Večer měly ještě dostat omezenou porci – deset červů.

Jídlo???

U toho jsem se pokusila je zaškolit na misku.

Holky předčily mé očekávání. Třem to zapalovalo rychle – anebo už to uměly z dřívějška a rozpomenuly se. Dvě se v misce jen hrabaly a netušily, co mají dělat.

Jídlo!!!

Středa

Dnes už měly dostat jídla neomezeně. Mělo to zajímavé následky.

Dvě holky zanořily hlavy do misky, nabaštily se a když už měly dost, couvly a počkaly, až je vložím do látkového pytle s nakrmenými. Dvě nechápavě čučely do misky, ale z pinzety si velmi rády vzaly.

Jedna se vrhla na misku a baštila a baštila. Nakonec se zarazila, otevřela tlamičku a bléééé!

Přímo do misky.

Podívala se do prázdné čisté misky a čekala, co bude.

Putovala do pytle.

Čtvrtek

Ráno jsem mohla sypnout červy do misky a nebylo třeba hlídat, kolik sní. Hlavní krmení je večer; pokud se nají ráno, tím lépe a budou rychleji vykrmené na dozimování.

Když jsem se oblékala do práce, odvedle se ozval povyk.

Že by přetlačovaná u misky?

Když jsem se přišla podívat, bylo ticho a netopýrky se tvářily jakoby nic.

Večer jsem zjistila, že je možné zároveň číst komiksy na tabletu a krmit. Nemusela jsem dávat pozor na prsty.

Holky se jeví jako zlatíčka.

Z profilu

Pátek

Pátek byl náročný. Ráno jsem nasypala jídlo a ozvalo se žuch-žuch-žuch, tři holky se vrhly do misky. Tentokrát už věděly, jak se rozmístit, aby si nepřekážely v jídle.

Překážení ostatním v jídle je totiž oblíbená kratochvíle netopýrů. (https://www.facebook.com/zo.csop.nyctalus/posts/3104325629587657 )

Večer jsem byla utahaná, vytáhla nejhubenějšího netopýra, nakrmila a ostatní dostali do misky.

Nejhubenější

Sobota

Ráno jsem zalovila mezi netopýry po nějaké hubené, kterou bych mohla dokrmit.

Nehubená, nehubená, nehubená, nehubená, nehubená.

Že by už uměly všechny jíst z misky?

Večer je zase velké krmení.

Čtyři holky skutečně umí jít z misky. Jen je musím držet ve visu. Tehdy si osvojuji metodu správné větve. Některé chtějí být schovány pod mým ochranným křídlem, tedy prsty, další zase stačí viset na palci.

Utěrka stačí

Pátá vydává stresové zvuky a nejí. Krmím ji ručně.

Vyfoceny. Všechny pěkné.

Neděle

Líné žrát z misky – beru jednu po druhé a krmím. Naštěstí většinu stačí přidržet nad miskou. Jedné to moc nejde a je úzkostná.

Zapomněla jsem večer zavřít víko.

Nestalo se vůbec nic.

Nespěte a pojďte!

Pondělí

Dnes chtěly všechny krmit z ruky.

Protože už mě to moc nebaví, dostala jsem nápad — pozvu si krmící kamarády, kteří budou určitě podávat červy nadšeně.

Úterý

Večer přijela krmit známá s manželem a později sestřenice s přítelem. Hned při příchodu všichni dostali rukavice – pro jistotu.

První návštěva nadšeně podávala červy, dokud netopýři ještě jedli. Někteří jedli pořád. Pro jistotu jsem hlídala, jestli se některý nehodlá zamyslet a poté poblinkat.

O dvě hodiny později dorazí sestřenice a přítel. Z recese si oba stáhli vlasy, aby se jim jakože netopýr do nich nezamotal. Na krku měli oba šátek, což je parádní pýří schovávačka.

Vzala jsem první holku, dostala druhou večeři, přendala ji zpátky do pelíšku, sáhla pro další a…

Další mně pohotově vlezla do ruky. Po druhé večeři začala příst.

Třetí už číhala, aby mi mohla vlézt do ruky.

Ukazovala jsem, jak vypadá netopýří tuková zásoba. Netopýr vykrmený na zimu má vrstvu hnědého tuku za krkem, jako límec nebo boa.

Všechny mají pěkný límec.

Límec

Středa

Ráno netopýrům měním přikrývky a dávám kus džín s kapsou. Do hodiny jedna holka zjistí, jak dobře se v ní spí.

Večer přicházejí další dva kamarádi. Krmit.

Tihle jsou biologové, zvyklí pracovat s prakticky divokými zvířaty. Nakoupila jsem zophobáky, kteří jsou velcí a netopýři je milujou, a tak nebude krmení tak jednotvárné.

Háčky se objeví jinde.

Kamarádka zjišťuje, že se jí červi značně eklujou.

Kamarád má volný rukáv. Jedna netopýrka mu do něj pohotově zaleze.

Nejmenší holka se tváří, že na zophobáka neotevře tlamu. Co se dá dělat, posadíme ji na lidskou ruku k misce. Obslouží se sama.

Další se nadšeně s písknutím vrhne na zophobáka. Jakmile ho dobaští, rozpřede se.

Ano, takhle jím!

Čtvrtek

Vstávat… jídlo?

Eeee? Neotravuj s jídlem, spíme!

Otevírám manuál péče o netopýry, kde se mimo jiné dočtu, že vykrmený netopýr v zimě chce spát a ne být obtěžován jídlem.

Dám jim jídlo do misky a nakrmím tu nešikovnou, která se z misky najíst neumí.

Později najdu všechny nacpané v kapse.

Najděte netopýry…

Pátek

Vezu netopýry zpátky do centrály záchranné stanice, odkud zítra poputují na zimoviště.

Dva spolucestující jsou na ně zvědaví. Pootevřu malá dvířka ve víku přenosky, aby se mohli podívat. Poodkryju přikrývku. Holky jsou zlatíčka, sice se během jízdy autobusem probudily, ale vůbec se nevztekají. Možná jsou otrávené, že nemůžou spát, ale aspoň je kolem chladněji než u mě doma a snad tuší, že se brzy vrátí do klidu zimoviště.

Na centrále jdou holky i s přenoskou na balkon, aby mohly aspoň na noc pořádně zaspat.

Někdy později

Vypouštění se kvůli koronténě odehrálo neveřejně v březnu nebo dubnu. Holky jsou teď někde venku v přírodě, tam, kde mají být.