HOST DEDNÍKU – Netopýr budečský: Čeho je moc aneb proč jsme neodstartovali

Jsme důstojní pánové. Kdepak jeskyně. Bydlíme zásadně v hotelích. Vybrali jsme si k zimování jeden pětihvězdičkový.

 

 

Lidé zavolali zvířecí záchranku, která nás naložila a odvezla do záchranné stanice, přestože jsme zachránit nepotřebovali.

Tam jsme dostali večeři a pak nás i s ubikacemi odvezli na zimoviště.

Probudili nás brzy na jaře. Byli jsme hubení, a tak jsme skončili na týden u krmiče.

 

„Těhotný“ samec   🙂

 

To bylo jídla! Baštili jsme a baštili.

A co teprve den před vypouštěním! Pořád nám dosypávali další a další jídlo!

Když nás vypouštěli, šel jsem k zemi jako hruška. Třikrát.

 

Opravdu těhotná samice

 

Kamarád se to vůbec neodvážil zkusit, bylo mu nějak divně.

Podle jednoho člověka prý asi brzy porodíme. Tsss! Když jsem se koukal naposledy, dělohu jsem neměl.

Podle dalšího člověka bychom prý byly označeni za obyčejně vyžrané, kdybychom si cudně nezakrývali ocáskem naše důležité orgány *). To už vůbec komentovat nebudu!

 

„Těhotná“ samice

 

Nedostali jsme už ani červíka a smutně hladověli 24 hodin.

Druhý večer se nám letělo mnohem lehčeji.

Dodnes si tu záhadu nedokážeme vysvětlit.

 

Starší dáma kterou už dělání miminek nezajímá   🙂

 

*) © JJ 🙂

Aktualizováno: 18.7.2022 — 14:58

63 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jednou jsem viděla nějaký dokument nebo něco takového a tam vypouštěli do přírody sovičku. No, taky to nešlo kvůli obezitě, takže musela napřed na dietu. 🙂
    Tedy, milá Netopýrko,ten visící exotek má ale zadel,ještě, že se udrží. 🙂 To je skoro jako já při výmyku na hrazdě,prostě to by opravdu ale opravdu nešlo. 🙂

    1. Ona takhle ten zadek vystrčila, když jsem ji hladila po jídle Na jednom faldu měla totiž purr button. Nikdy jindy takhle nevypadala a podle té fotky ji zkušenější netopýraři hádali na dvojčata 😀

  2. Netopýrko roztomilé čtení! Napucnutý netopýr, který kvůli tukovým boulím nedokázal vzlétnout, je téměř groteskní představa 😀 Jó kdyby tak u lidí stačilo pouze 24 hodin na dostatečné pohubnutí!

    Ta první fotky s netopýrem v ruce je skvělá, Jednak celý fešák, ale je tam vidět, jak má cudně ocasem zakryté ty zmíněné „důležité orgány “ 😀

    Díky!

  3. Chichi, obézní netopýři! (inlove) Člověk by řekl, že to zvíře má nějaký instinkt, který mu nedovolí přecpat se tak, že nevzlétne! (chuckle) No, jak je vidět, není tomu tak. Jasně dotyční zastávají názor – co jednou zhltnu, to už mi nikdo nevezme.
    Moc pěkné!

    1. Netopýr je zvíře, které žere prakticky neustále. Zato 21 hodin denně spí ;))

      1. Jé, netopýrku, ti se mají. Já to mám obráceně. 🙂
        P.S.: Já mám na takové zásadní prohlášení copyright? Ani nevím, ale díky. 😀

        1. A ani jsem ti nepochválila ten krásný článek se skvělou fotodokumentací. Samý cudný a dobře živený netopýr, zkrátka barokní ideály krásy!

  4. Netopýrku, i když je (hlavně na večer) chladno včera jsem viděla létat naší zahradou netopýra. Určitě lovil. Ono breberkám asi zima není. Byla už tma, ptáci usnuli, jenom na světlejším nebi se proháněl netopýr. Hned jsem na Tebe vzpoměla.

  5. Dede, ještě k Berušce. Také bych se přimlouvala za lokátor a hned budeš vědět, jak to vypadá s její volností. A tu volnost, bych jí tím pádem dávala. Nedělají se lokátory na dva psy zároveň? a měla by jsi po starostech. To by se Ari divila, že ji hned vyhmátneš.

  6. No, chlapci netopýrští, už jsem na tom jako vy. Také jsem na krmníku (ale když mě tak chutná, jsem sama sobě krmičem) a potom se divím, že už nehopsám jako laňka

  7. OT – malé už je pět týdnů, papá sama a zatím je ještě v péči u odborníků. Ostatně byla zima, takže by ani odletět nemohla.
    Prý je ještě uječenější než její máma, ale nejen nadává, taky děkuje za každé jídlo.

    1. To jsou dobré zprávy! (inlove)
      Nenatáčí tam nějaká videa? Že bys je od nich vydyndala a ukázala nám je? 🙂
      Jinak ona je svým způsobem chudák, protože se narodila mimo správnou dobu, takže nemá kamarády ve školce:)) Ani se nedivím, že čekají na větší teplo, než ji pustí – vždyť ostatní netopýřata se snad teprve budou rodit, ne?

      1. No jo, malá je sama, ale i kdyby se narodila ve správném čase, byla by taky jen s mámou a její spolubydlící, protože stěhování by jí moc nesedlo. Na mámě totiž to těhotenství nebylo dlouho jasné, nestihla by se přestěhovat k jiné těhotné.

        Video a fotky asi nebudou 🙁 Malá je nejen uječená a malý vzteklounek po máme, ale ještě ke všemu nabušená a naspeedovaná, takže nevydrží dokonce ani u jídla, natož aby podržela při focení 😛

  8. OT – jak jsem dnes byla na nerf (whew)
    Ráno jsem vzala psy do lesa – přes den nebudu mít čas a bude horko. Nechala jsem auto u lesa kus nad naší vískou a vypustila zvěř. Ari si běhala šťastná kolečka – to znamená běhání kolem mě bez většího smyslu, snad jen pro tu rychlost a radost z pohybu – obvykle přitom vesele skáče přes všechno, co se dá přeskočit. No a Berry chtěla taky. Jenže Berry je poslední dva týdny horší, navzdory lékům proti bolesti dost kulhá, a já o ni mám strach. Tak jsem ji zadržovala – povelem, jednou i ručně:))
    No a pak jsem si řekla – v rámci permanentního myšlenkového boje nad tím, jestli jí těmi restrikcemi nekazím radost ze života, dokud ho má – ať se taky trochu proběhne, vždyť Ari se mi vůbec nevzdalovala z dohledu. Co se může stát?
    Jasně, tušíte správně. Jakmile jsem Berry dovolila vyběhnout, zmizely mi z dohledu obě. Byla jsem celkem v klidu, protože neletěly po stopě, natož za nějakým zvířetem, takže prostě takové větší kolečko. Než jsem stačila začít být neklidná, vrátila se Ari – veselá, byť s jazykem na vestě. Jenže Berry nešla.
    Po deseti minutách jsem už byla hodně neklidná, po dvaceti jsem začala mít morbidní představy. Volala jsem, držela jsem se kolem místa, odkud utekly – vždy se vrací na poslední společné místo, že jo?
    Jenže pak už to bylo dlouho, takže jsem se rozhodla se obloukem vrátit k autu. Co kdyby (i když to obvykle nedělá). Říkala jsem Ari – hledej Berry! A ta na mě vesele koukala a nabídla mi klacek. Řekla jsem jí, že je k ničemu kamarádka a spěchala zpátky. No, Ari mi to dala vědět tak 100 metrů předem, takže když Berry vesele vykoukla zpoza auta – kde tak dlouho chodíte? – tak už jsem věděla. Uff, ta úleva byla tak velká, že jsem ji ani nepřetrhla, jak jsem jí původně slibovala.
    Všechen svůj strach jsem jí ale vyříkala do tváře! Tak se na ni musí! 😛
    Berry je v pohodě (chrápe v dětském pokoji) a já vím, že představa, jak hledám zchromlého psa, někde ležícího bez pomoci, mě bude zase nějakou dobu strašit, čímž se mi opět ztíží ono dilema – kolik jí toho dovolit, aby se bavila, ale zbytečně se neohrožovala?
    Co bystě dělali vy?
    Pozn. pro ty kdo nevědí – Berry má pokročilou spondylózu páteře a tak je hrozba ochrnutí při úrazu bohužel pravděpodobnější, než je mi milé.

    1. GPS lokátor….pro mobilní aplikace…, na Berušku vysílač, na tvým chytrým mobilu-přijímač.

      1. Jsem také všemi deseti pro GPS. Pořídili jsme k naší naprosté spokojenosti (australák nám sice neutíká, ale je plašan a jakmile zaslechne někde ránu, výstřel či bouřku, začne v panice zdrhat a všechny povely zapomene …..:-( ). A dohledání opravdu funguje, našli jsme takto dvakrát i ztracenou samotnou GPS.

        1. Tak to by u nás byl chudák, nebo by si zvyknul… ve vinohradech se začne střílet na špačky koncem léta a končí se až je sklizeno. Psicím je to jedno. Jen přímo do vinohradu mezi ta děla s nimi v té době nelezu a chodíme jen okolo.

              1. zjistím přesný název u dcery, jsou to její psi,které mi důchodci pomáháme jen venčit 🙂

                1. ..zjištěno, jedná se o lokátor Tractive. Pokud se pro něj rozhodnete, ať Vám slouží stejně dobře jako nám 🙂

    2. Pouštět v přehledném terénu?! Teď nevím, jestli u vás lze. Jinak bych se připojila k Sharce – GPS lokátor.

      A Berry je chytrý pejsek, že se vrátila k autu – tohle jednou udělal Erník Terce (ještě jako štěně). Terka celá zděšená mi volala, že psa nět, já cestou koukala, kde leží zajetá černá kupička a on se na mne smál ve stínu pod autem. Pravda, on věděl, proč se ztratit – neposlouchal Terezku a měl slíbený nářez 😉 .

      1. No, čekala jsem na ni nějakých 300-400 metrů od auta a Ari po nějaké chvíli přestala Berry vyhlížet, takže možná věděla, že na nás čeká u auta. Vlastně když mi nabídla ten klacek, tak mě to mělo napadnout 🙂
        Berry se mi za všechny ty roky vrátila k autu místo ke mně jen jedinkrát a už je to dávno.
        Zpětně si myslím, že ji prostě bolel celej pes, takže se rozhodla další vycházku prostě nemít.
        A jo, asi ten lokator koupím. Přehledné louky v dosahu nemám. Tedy jednu mám, přímo před domem, leč na poli hned za loukou bují divoký život – divočáci, srny i jeleni. Takže tam je fakt pouštět nemůžu (whew)

      2. Tuhle hloupost jsem udělala při vypouštění spolubydlící od Uječené. Vypustila jsem ji proti jezírku, ale taky stromům, za šera, takže mi zmizela z očí a pak jsem hledala, jestli nepřistála na zemi 😀 lidi si mysleli, že mi utekl pes, a pak že mi straší ve věži, a pak prý žádného netopýra nízko letět neviděli. Jasně, že byla v trapu, než jsem se stihla rozkoukat 🙂

    3. Dede, jedna si řekna „konec dobrý, všechno dobrý“, ale ty nervy před tím dobrým koncem, že? Chytrá Beruška jasně měla dost, věděla, že auto jí odveze domů, do klidu, tak ten odjezd urychlila. Kéž už se to neopakuje!!!

      1. Maričko, byly to nervy.
        samozřejmě si za to můžu sama, ale když já se o ni furt bojím. A pořád ji pozoruju, vůbec, co se teď zhoršila a lámu si hlavu – vrátí se to zpátky nebo je to nevratný skok dolů? Co s tím můžu udělat? Jsou ještě silnější léky? (Jsou, ale nevím, jestli by je mohla) Myslím, že ji tím kolikrát i znejisťuju, i když se fakt snažím to nedělat. Jenže před ní nic neutajím, no.

    4. Moje sestra už asi 15 let prodává potřeby pro psy a vyzná se. Zeptám se jí na vhodný GPS lokátor. 🙂

  9. Chichi, doufám, že si chlapečci opravdu užili – to se jim v přírodě pravděpodobně nemůže stát! 😀
    Ovšem ta představa… (rofl)
    Líbí se mi, že ten jeden to nechtěl vzdát – tři pokusy! Teď nevím, jestli ten druhý byl rozumnější nebo línější 😛
    Díky za další veselý pohled na záchranu netopýrů, milá netopýrko 🙂 Těším se na další!

  10. Ale zase budou mít na co vzpomínat.
    Takový ráj na zemi.
    Jídlo do huby a vyhřívací kámen.
    V příštím životě chci být netopýr u vás nebo kočka u nás.

  11. Další veselé povídání o netopýrech. Musela jsem se smát, jak se ti nacpaní hošíci nemohli vznést – úplně je vidím, jak leží s napuclým panděrem na otomanu a nad hlavou v bublině napsané „Konečně ráj- žrádlo mi cpou přímo do huby!“ Ovšem to zklamání další den – vyhozeni bez večeře na mráz… teda do světa 😉 . Ubozí chlapečci.

    OTéčko – v sobotu ráno jsme byli v parku a tam vám bylo zvířátek! https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Kveten_7_-_je_to_anglicky_park/

  12. Kluci, s plným bříškem se nelítá, bylo by Vám špatně a mohli byste si ublížit….je to jak s dětma, najedený a uhřátý taky nesměj do vody, aby se neutopily…. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN