Nedávno jsem na Facebooku narazila na dílo něčí hodně znuděné mysli, šířené dalšími znuděnými jedinci. Byl to test ve stylu „jak hodně znáte svoje kamarády“. Což o to, na zabití nudy se do hodí a jako reality check také. Není na škodu čas od času zjistit, jak se vaše představa o druhém člověku liší od onoho člověka.
Nudila jsem se a test si otevřela. Jedna z otázek byla „Bez čeho se X neobejde?“ a následovaly obrázky kávy, mobilního telefonu, cigarety a party lidí se sklenkami červeného. První volba? Generace mých rodičů a prarodičů by patrně zvolila mobil, protože tam není televize a nemůžou se chytit za nos. Kdo mě zná, tomu je jasné kafe, protože nekouřím, piju bílé víno a bez mobilu zvládnu vylézt z postele, aniž bych si zapíchla do nosu vlasovou jehlici. Bez kafe ne, to už je experimentálně ověřeno.
Bez čeho se opravdu neobejdete, zjistíte ve chvíli, kdy to dojde.
Kafe. Baterie v mobilu. Cigarety. Víno. Benzín v autě.
Elektřina.
Když po čtyřech týdnech koronavirové karantény vstanete a nefunguje vám wi-fi, pokrčíte rameny. Když na WC nejde rozsvítit, naštve vás to.
Když po hodině kouknete na mobil v nabíječce a on pořád není nabitý, ani nepokrčíte rameny. Když nejde rozsvítit ani v kuchyni, začne vám to vrtat hlavou. Když netopýří mimino neleží na topném kameni, ale mámě na zádech, automaticky sáhnete na kámen, jestli funguje. A on je studený jako [doplňte si sami nejvhodnější výraz].
Bytové jističe všechny nahoře. No dobře. Nezbývá než se převléct z pyžama a jít k hlavnímu jističi na chodbě.
Ten je taky v pořádku.
Po chvíli mě napadne vytáhnout skoro vybitý mobil a zavolat sousedce.
Výpadek potrvá do čtyř. Potěš koště. Plánované odpoledne na disertaci nehrozí. A – zatraceně! – za půl hodiny mám online výuku!
Můžu vzít notebook a sluchátka a zalézt v hospodě do kouta… leda teoreticky.
Mobil napíchnu do notebooku. Hotspot funguje vždycky na pár minut.
Copak vydrží déle, baterie v notebooku vysovávaná baterií v mobilu vysovávanou děláním hotspotu pro notebook, anebo připojení?
Radši volám a hodinu přesouvám na jindy. Mobil připojuji k power-bance.
Co teď?
Můžu došít roušky… ne, nemůžu, protože šicí stroj potřebuje elektřinu.
Můžu si uvařit kafe a popřemý… a sakra, nemohla! Ale ano, mohla, naštěstí mám sporák na plyn. Kafestrofa zažehnána.
Můžu zkontrolovat emaily od dětí a projít Google Učebnu, která je na internetu, který nemám.
Můžu dojít na poštu. Kde se patrně místo půlky sídliště sejde sídliště celé.
Můžu vyrazit do lesa s holemi.
Můžu nakrmit netopýry, omatlat Uječenou a nechat si vynadat.
Můžu vyžehlit… takže to taky ne.
Můžu došít ty roušky ručně… tak tohle fakt ne.
Můžu napsat ten email pro… a odeslat ho leda tak z okna.
Mohla bych nahřát v mikrovlnce polštářek a dát ho netopýrům… moment, v mikrovlnce?
Mohla bych si na chvilku jít ještě lehnout, pak vyrazit na poštu a do lesa a vrátit se domů, až bude po výpadku.
Výsledek?
Probudila jsem se půl hodiny po zavíračce pošty a proud už kupodivu fungoval. Venku krásně, táhne mě to ven. Vzala jsem hole, vrátila se domů po dvou hodinách a hurá na pracovní večer.
Topný kámen topí, mimino se na něm vyhřívá, varná konvice funguje, světla svítí, internet jede, technika neusíná kvůli vybitým bateriím.
Doufám, že zítra nepřestane téct voda.
Dede: Děkuju netopýrce za vyznání ze srdce 😀 a rovnou se ptám: bez čeho nemůžete být vy? 🙂
U nás kdyby nastal blackout v zimě, tak máme jedinou výhodu, že se můžeme zahřát u krbových kamen. Jinak vše ostatní je na elektřinu. Jo a na těch krbovkách je takový výklenek z dlaždic, na těch by se dalo i něco málo ohřát. Ovšem vodu na kafe, které by mi děsně chybělo, bych tam asi neuvařila. 🙂
Kdybych prchla k našim, asi bychom měli i to topení, jen bychom holt museli na směny vstávat ve tři ráno a přikládat do kotle.
O tom jak přestala fungovat jakákoliv elektřina, i ta vyráběná dynamem třeba, napsal scifi knihu Ondřej Neff. Tma, se to jmenuje, a je to, domyšleno do sociálních důsledků, dost děsivé čtení.
Já znám Blackout – Marc Elsberg. Reálné a děsivé.
Ale to není ten český autor, že? Teď zrovna jsem si vzpomněla, Blackout byl rip-off Tmy 🙂
Znám i Elektrickou smrt, to je první povídka na tohle téma, dost střihnutá do městské fantasy. Ještě existuje „fanfiction“ od jiného autora, ale nepamatuji si název ani jsem to nečetla 🙂
Ano ano… bez elektřiny jsme nahraný.
Nemáme sice topný kámen pro netopýří mimino, ale při poslední rekonstrukci topení nám ufikli expanzní nádobu.
Tudíž voda nekoluje v topení samospádem, ale musí mít čerpadlo – záložní zdroj tepla nefunguje. On nefunguje ani hlavní zdroj – plynový kotel – hejblátka digitální.
Pro takové případy choť pořídil přímotop na propanovou bombu, jen musím hlídat, aby nesežrala víc kyslíku než já – to bychom pak byli mrtví všichni, nejen elektrika.
A ty ostatní – kafe bude, na sporáku mám plyn a sirky v šuplíku 😀
neumím se podepisovat 😀
No potěš koště!
Hmchmm,bez elektriky jsme byli ve městě cca 1měsíc,po povodních v roce 1997,byl to zážitek,svítili jsme petrolejkou,obchody byly také bez elektriky,tudíž k ničemu. Naštěstí šel plyn a pevná telefonní linka.Tady na dědině jsou občasné výpadky elektriky už folklor. Někdy mi to připadá jako hladovějící děti v Africe.Investují všichni,snažíme se pomoct,vybíráme na ně od školy,taky zdražujeme el. energie,já to poslouchám už více jako 60 let a pořád stav stejný, elektrika vypadává a děti hladoví.
Jo a horký kafe,bez něj by to bylo taky špatný.
To je jako s mobily. Dokážeme mluvit s kosmonauty na Měsíci, ale jakmile zaprší, spadne signál 🙂
A víte, že o tomhle občas přemýšlím? Bez elektriky by nylo hodně zle, ale nějaký čas bych přežila 😀 Místo čerpadla by nastoupil kyblík na provaze (máme studnu). Zatápím denně a tak bych jen vyměnila kamna, aby se na nich dalo vařit. Maso z mrazáku upéct, udusit nebo uvařit a zavařovat do sklenic. Brambory jsou ve sklepě. Vodou z nádobí a mytí zalévat záchod, jímka je. Koupání asi jen v jezeře !D , no dneska bych to nedala!! Šiš, to jsou hrozný představy! A to jsem tady ze samoty na ledacos zvyklá.
To jsem já, Lída, odklikla jsem moc rychle!
Ještě že ta jímka nebyla plná 😛 Už jsem viděla i přeteklou žumpu
Kdysi jsem přednášela po školách o energetice, a tam se začínalo práce závislostí lidstva na elektřině, z čehož plynulo, že energetika je obor, kde vždycky seženete práci, a tak běžte studovat na ČVUT 🙂
Tam se začínalo právě blackoutem v USA.
No, u nás to nejde bez elektřiny. V dědině plyn je, ale k našemu domu přípojku předchozí majitel zřídit nenechal a náklady i s rozkopáním silnice nám vyčíslili asi na sto tisíc. Takže topíme elektrickým kotlem a vaříme na elektřině. Odstávky trvající několik dnů od osmi ráno do pěti večer tu jsou každý rok, to by si ve městě nikdo nedovolil, na dědině to udělají klidně. Nejlepší jsou v zimě, jednou musel starosta vyjednat přerušení prací, když fest mrzlo a doma zmrzali důchodci a matky s dětma. Jinak dokážu přežít skoro bez všeho, výjimku tvoří ti nejbližší. A pak psi.
Odstávky elektřiny ne, ale pravidelně týden v létě neteče teplá voda. Elektřina nejde tak jednou dvakrát za rok, ale obvykle si toho sotva všimnu, protože než přijedu z práce, zase to funguje.
Neodbytně se mi vybavil tenhle (snad prominete to výrazivo):
Wikipedia: „Já vím všechno!“
Google: „Já najdu všechno!“
Facebook: „Já znám všechny!“
Internet: „Beze mě jste v prdeli!“
Elektřina: „Tak se uklidníme, jo?!“
a jinak u mě taky kafw a mí nejbližší, nikoli nutně v tomto pořadí.
Já to znám s Elektřinou místo internetu 😀
O výpadcích proudu v naší vísce bych mohla psát kronikui. Jsme u nás, i v 21.století, na tohle zvyklí. Jsou výpadky neohlášené (průšvih na cestě drátů) nebo ohlášen většinou na celý den (oprava něčeho, co se opravuje každý rok). Ohklášené, pokud není karanténa, odjíždíme na celý den po přátelích. V době koronovirové jdu ven, manžel zapně čtečku do power banky a čte si.
Ještě donedávna jsme měli často výpadky i na místní, uliční vodovodní síti, než jsme byli slavnostně a draze napojeni na vodovod města Brna. A to je teprve vopruz! Nejde spláchnout záchod, takže jsme lovili vodu z podzemní nádrže na dešťovku a zalévali mísu. V prádelně jsme měli neustále ve dvou 20 l skleněných demižonech vodu na uvaření kávy (naštěstí můžu ohřívat vodu i na plynu), na mytí rukou a hrnků od kafe. Jednou nás obojí postihlo na štědrý den, to bylo. K vůli elektřině nejela čerpadla na vodu ….. zbytek se dá dosadit. Kapr byl naštěstí usmažen na plynu a já doufala, že druhý den poteče voda. Ano, kdysi jsem prošla bojovými podmínkami, o kterých se mým kolegům z Brna ani nezdálo.
Když neteče voda, dá se napustit předem, když neteče teplá, dá se ohřát ve varné konvici. Ale když nesplachuje záchod, tak je to děs největší.
Myslím, že ještě větší děs, je když těm v patrech nad tebou ten záchod ještě splachuje …
Tfuj. Tohle jsem viděla na fotkách. Kamarádka bydlela se sousedy, kteří každou chvíli spláchli do záchoda kdovíco a vytopili záchodem každého, kdo do toho svégo fofrem nenalil nějaký sajraju proti ucpávání. Jenže kamarádka byla jaksi v práci a ti sousedi bydleli nad ní. Naštěstí už tam nebydlí, ale byla tam rok a půl a stalo se to asi dvakrát.
Myslím, že objektivně elektřina prostě vede, protože je na ní závislé úplně všechno.
Takže když od toho odhlédnu, tak mi vyjde rodina a příroda.
Myslela jsem, že během té dlouhé karantény bez problémů vydržím s jen telefonickým (skype, whatsap) kontaktem, ale ukázalo se, že nikoliv. Stýskalo se mi děsně! 🙂
Příroda mi díky psům nechyběla, byla jsem v lese stejně jako kdykoliv jindy – u nás jsou lesy liduprázdné.
A jinak – bavila jsem se! Umíš psát, netopýrko:)) Líbil se mi znak nejdoucí elektřiny – mládě na zádech u maminy místo na topném kameni 😀
Jo ještě něco – kafe!!! Bez kafe jsou mé dny mnohem obtížnější než s ním! (wasntme)
Co tam bylo dál…
no, na mobilu jsem taky závislák.
Víno mě nechává zcela chladnou, bez toho přežiju velmi snadno.
Nekouřím.
Na telku nekoukám.
Bez psů by to taky nešlo.
Ok, je to celkem vyrovnané 😀
Jj, bez psů nelze! (h)
Bylo tam kuřivo, červené s kamarády, mobil a kafe.
Mně by většinou místo mobilu stačily čtečka knih, mp3 a navigace 🙂 ale dneska ráno došlo kafe do mléka. Brrr. Ale kafe ne, tak jsem si dala výjimečně černé.
To mládě na mámě bylo jako alarm!
Také samozřejmě nemůžu být bez svých blízkých.
Ale tuhle u nás v Plzni v 05 40 hod ráno vypadla elektřina v celém městě. Rozbila se hlavní trafostanice v Chrástu a vyhodila hodně ostatních trafostanic. Právě jsem si fénovala mokrou hlavu.
Jedna půlka byla suchá a druhá už nestihla doschnout.
V koupelně tma, nemohla jsem si namalovat linky pod oči. Na záchodě tma.
Výtah nejel, takže hezky po svých pěšky dolů.
Naštěstí od nás jezdí MHD autobus. To bylo štěstí, protože tramvaje nejezdily.
Tak jsem si uvědomila, jak jsme závislí na elektřině.
To věřím, že nikdo. Kdyby karanténě byla spiknutím introvertů, hodně by si nakáleli do vlastního hnízda.
Na kolejích jsem kdysi bydlela v 14. patře. Chodívala jsem někdy dolů pěšky, ale nahoru to byla pěkná otrava. Do šestého patra to ještě šlo, vzhledem k vytíženosti výtahů to byla nejrychlejší možnost.
Chrást znám. Jednou mě tam chytil radar. Jela jsem 55 na 40tce.
To mohlo být drahé 😛
Bylo. Pro policajty to byla zábava. Byla totiž mlha jak v Rákosníčkovi, přížila jsem se půjčeným BMW se čtyřkolovým pohonem a bylo 15:55. V 16:00 policajtům skončila šichta a odjeli, ale aspoň se k její konci dobře pobavili 😀
Bylo. Pro policajty to byla zábava. Byla totiž mlha jak v Rákosníčkovi, přížila jsem se půjčeným BMW se čtyřkolovým pohonem a bylo 15:55. V 16:00 policajtům skončila šichta a odjeli, ale aspoň se k jejímu konci dobře pobavili 😀
Bez svých blízkých.
V praktické rovině, když to osekám na ty úplně základní potřeby a katastrofický scénář – asi největší problém by byla voda. Bez elektřiny a plynu se dá přežít nějakou dobu i ve městě, ale bez vody ne. Jenže k provozu vodovodní a kanalizační sítě je taky potřeba elektřina 🙂
Máme se fakt dobře. Dozvíme se, ať už od sousedky nebo z vývěsky na radnici, že elektřina vypadla jenom do čtyř a když někdo překopne vodovodní řad, tak vodárna do pár hodin přistaví cisternu s pitnou vodou. V podstatě jediná katastrofa (ve velkém městě) by byla, kdyby stávkovali popeláři 🙂
Zajímavá je otázka, jestli bych bez telefonu zvládla vylézt z postele (tedy v nějaký určitý čas). Já ano. protože mám v šuplíku mechanický budík a nevadí mi tikání. Moje děti ne, protože s tikajícím budíkem nejsou schopné koexistovat.
Tikající budík NE!
Města by bez elektřiny zkolabovala rychle – voda a hlavně kanalizace. Při dlouhodobějším výpadku – bez elektřiny ti dnes neprodají ani párek v rohlíku. Ani rohlík bez párku. Jak rychle by přišly na řadu železné tyče?
A bez čeho se neobejdu ukázala tahle doba podivných nařízení – já se neobejdu bez přírody a bez pohybu v ní.
Pohyb v přírodě je u vás zakázaný? 🙁
Prý hranice je 5 dní, pak už hrozí rozpad společnosti. Nevím, jak na vesnici – tohle je odpozorováno na středně velkých městech.
Není, taky jsem se v ní každý víkend pohybovala. Ovšem přes týden je to na pytel, protože si teď všichni všimli, že mají za zadkem les, takže odpoledne promenády na „hlavních“ cestách a na zastrčených chodníčcích zoufale kličkují ti co mají běžně celý les pro sebe.
V některých státech ovšem zákaz vycházení v různých přísnějších podobách byl – a ta představa mne teda děsí.
To mě taky štve, ale žádné nařízení je k tomu nenutilo. Tak trochu ale doufám, že podobně jako se stalo před pár lety po objevení se Pokémon GO, že z lesíků tady po Praze zase zmizí podivná individua. Asi týden po vyhlášení karantény jsem na vyštěrkované cestě v lese potkala policejní auto. Jeli vyšetřit nějaké přepadení.
Tak na vesnici bez vodovodního řadu (studna jediný zdroj), případně i s řadem, který ale musí být tlakován (nestojí na nejvyšším místě vodojem), si bez elektriky ani tu vodu nenapustíš. A celodenní odstávka elektřiny je tu několikrát ročně, nikoho nezajímá, že neuvaříš (sporák na elektriku, v době stavby nebyl v dědině plyn zavedený), jsi bez vody (měl sis napustit), místní firmy a lidé na HO si ten den neškrtnou, rozteče se ti mražák… Takže bez elektriky jsme namydlení.
Jasně. Voda a odpady. Bez elektřiny se krátkodobě přežít dá. Teda přežijí lidi. Mrazáky, topení zvířata závislá na elektřině (rybičky) ne.
Tady na vesnici. Ve městě – to už námět na sci-fi.
A nezapomeňte na chleba 😉
A na léky.
V případě nějaké opravdové katastrofy, ne téhle administrativní šaškárny,by se rychle ukázalo, jak křehká je civilizace … A jak odolné je lidstvo 🙂
Ale když pominu věci, bez kterých se skutečně neobejdu, tak jsem si připadala hodně divně na procházce bez psa. A doma bez psa. Asi potřebuju mít vedle sebe psa 🙂
Ha, na odpad jsem zapoměla! To když nám předloni kořeny statného tisu ucpaly odpadní, vodorovnou rouru před domem,tak to byla také lahůdka. Myslela jsem že uděláme ohrádku okolo kompostu a ……
Ucpaný odpad jsem zažila v obou brněnských bytech- bydlela jsme ve starých domech. V jednom se ucpával odpad, kam šla voda z koupelny a kuchyně, ve druhém záchod. Druhá možnost byla výrazně horší… nicméně dnes stačí náznak ucpaného odpadu a panikařím 🙂
Když jsem bydlela kdysi v Nuslích, ve starém domě (elektřina jen na 120:)), dokázal mi odpad z cizího záchodu stoupat mým… a jednou se dostal i do vany a to už bylo fakt zle. Věřím, že komplexní opravě to musel být krásný dům, ale ne v osmdesátých letech 😛
Jo a s ucpaným odpadem taky panikařím – některé věci člověk prostě nezapomene
Já jednou spláchla do WC kočkolit, který podle návodu měl být speciální splachovatelný, protože se ve vodě rozpustí. Nebyl. Bylo to na koleji, zastavit vodu nešlo a na velíne se to nikomu nějak nechtělo řešit, dokud už jsem nehlásila, že nám brzo přeteče záchod. Než jsem ten kočkolit vytahala, byl bordel po celé koupelně a kuchyňce, naštěstí se to nedostalo pod linolea v pokojích. Kdykoliv vidím stoupat vodu záchodem jen o milimetr, stoupá mi tlak o mnohem víc milimetrů Hg.
JO, ten jsem jednou zkusila taky… s podobným výsledkem.
Ten kočkolit už jsem nikdy nekoupila a nekoupil ani nikdo jiný koho znám, ale být tehdy dnešní, budu to reklamovat a udělám pěkný kravál kvůli nebezpečným lžím výrobce.
zažila jsme 2x, tam , kde teď bydlím…jednou ve vaně, jednou i na podlaze… po třetí už to fakt zažít nechci!!!!
Teď mi doopravdy došlo, proč za takovým množstvím domů stojí v zahradě karavan. To je záložní dům 🙂
Vaří se tam na plynu, topí se tam plynem a na plyn je dokonce i lednice. A pokud má trakční baterii a solární panel, je tam dokonce i ta trocha elektřiny na počítač a mobil. Joooo 😀
Doufám, že si tohle nepřečte Martin – už vidím, jak hledám na zahradě místo pro karavan! 😀
Mimochodem plynový vařič a výkonné tábornické led světlo (osvětlující prostor, ne mířící světlo jako baterka) mám doma od řádění té poslední vichřice, jak že se to jmenovala. To jsme byli bez proudu furt a doma si to kafe neudělám (jako u Ivy, stavěli a zařizovali jsme dům v době, kdy na vesnici plyn nebyl a když ho dělali, žili jsme v cizině)
Karavan je samozřejmě luxus, ale když osekáš všechno, co potřebuješ? Jíst, pít, spát, vylučovat. Zásoby – buď máš, nebo ne. Když je máš, potřebuješ je někde mít a ideálně v něčem a na něčem ohřát, uvařit atd. Pitná voda – buď máš v dosahu, nebo se k ní musíš přemístit. I s těma zásobama! Spaní – stan a spacák má dnes skoro každý. Vylučování – dva dny můžeš chodit někam, po týdnu na místě zjistíš, že fakt nee, tedy alespoň vykopat díru a občas trochu přihrnout. Takže sebereš zásoby a spaní a odjedeš někam k prameni. Rozložíš bydlení, vykopeš latrínu, vaříš na ohni a čekáš jestli dřív dojdou zásoby (nebo se naučíš lovit? Sníš psy, když jim nebudeš mít co dát?) nebo se svět nějak opraví. A v jakém stavu jej najdeš…
Teoreticky se ještě dá splachovat a sprchovat dešťovou vodou, pokud máš speciální dům.
Pokud máš vlastní jímku a studnu, tak jo. Protože ze sítě nic nepřiteče a často do ní ani neodteče – ne všude jdou splašky gravitačně, i když rezignuješ na čištění. Ale nějaký zásobní prostor tam bývá a většina lidí nebude mít co pít, natož čím spláchnout.
Pochopitelně, to tyhle doby snad obvykle mají. Jednu dobu jsem se o to zajímala, objevila jsem nějaký projekt, ale ty domy byly dost nepraktické a člověk by buď muset mít home office a dost elektřiny na internet, anebo dojíždět daleko do práce.
Domy s šedou vodou už se dnes staví, ale máš normální přípojky voda + kanalizace, ta šedá je tam navíc, pro šetření pitné. Dům někde v lesích s vlastní studnou je něco jiného.
I ta studna může vyschnout.
Dešťová voda začíná být pouhopouhou iluzí. To by ses osprchovala možná tak jednou za čtvrtletí, o splachování ani nemluvím.
Letos jsem taky ráda za každý deštík.
a když neprší a nenapršelo?
Tak my ho nakonec máme, ale jen v kotelně, momentálně jen na ohřev vody. Topíme tepelným čerpadlem 🙁
Říká ta, co má obytné auto 😀
Jo a ještě pro případ výpadku v zimě – za předpokladu, že by se nějakým omylem zrovna přihodila ZIMA – kolik lidí si bez elektřiny zatopí?
K čemu ti bude mobil? Jak dlouho budou sítě fungovat – a komu bys volala? PC rozjedeš – a k čemu ti bude?
Pravda, i k topení plynem potřebuješ tu elektriku. Jak se říká – k pravěku jsou to jen tři dny bez elektřiny.
V Německu na to stačí zemětřesení v Japonsku před devíti lety, bezvětří, tma a hádka s USA 😛
Jo, má obytňák, protože s ním jezdí (když zrovna není kovirténa). Ty karavany na zahradách často pojízdné nejsou 😉
A plyn k nám nevede.
A pokud ho budou dělat jako vodu (už máme), elektřinu (je ve vývoji, tak příští zimu snad už nebude vypadávat pokaždé, když naskočí noční proud), a kanalizaci (už se rýsuje projekt), tak ani nebude.
Jojo, život v malé vesnici je samá romantika 😀
Ale zase víte, bez čeho se obejdete 😀
Jedno z předních míst zabírají petrolejka a ruční pumpa na vodu 😀
Uff, mrazák by měl mít setrvačnost 48 hodin, lednice taky. Jen se nesmí moc otevírat a nesmí to být staroch s třídou spotřeby C, takové na koleji taky vydržely chladit bez šťávy max. hodinu.
Ale jednou mi spadl jistič v bytě, když jsem byla týden pryč. Z lednice se vyvanul teplý závan a plíseň mi málem vylezla naproti.
Fujtajbl teda.
Od té doby důsledněji suším všechno, co nestíhám spotřebovat.
Mně zvuky nevadí, až tak, že mě zvonek nemusí vůbec vzbudit. Zato jsem citlivá na světlo, takže jsem si pořídila budík, který se tři čtvrtě hodiny rozsvětuje z tmavočerného světla do bílého a pak začne zvonit. Obvykle se vzbudím během žluté fáze.