Navzdory stálému suchu je u nás jaro stále krásnější. Zahrada se radostně nadýchla, na chvilku zadržela dech, a při mocném výdechu tráva poskočila o třicet centimetrů a ke kvetoucí třešni se v jediném bělostném akordu přidaly jabloně, slivoně a hrušně.
Tulipány se minulý týden rozvinuly z pevně uzavřených poupat do zralé nádhery a každý den mi ukazují, jak dlouho květy vydrží, pokud je nikdo neustřihne. Nějakou dobu mi přežil (otvíral se a zavíral) i květ, který urazila Ari v divokém pokusu ukázat komusi jdoucímu za plotem, kdo to tu má na povel. Šeřík se nenechal zahanbit a celá zahrada se tak momentálně topí v květech a milostné vůni, uvádějící do extáze včely a k zoufalství alergiky.
Okouzleně se dívám na své prastaré, sukovité jabloně, plné dutin a jizev mnoha uplynulých let, jak se jemně rdí ve svatebním šatu, mnohokrát zraněné, a přesto se nevzdávající. Stařičké nevěsty plné naděje. Jaká lekce pro malověrné!
Pohladila jsem drsný kmen. Je těžké důstojně stárnout v době velebící kult mládí. Přijmout nutná omezení, ale nenechat se jimi zastavit. Udržet si chuť podnikat nové věci, otevřenou mysl a navzdory všemu i trochu nezbytného optimismu.
Tak až po něčem zatoužíte a přijde vám na mysl – ale kdepak, na to už jsem starý, na to nestačím, tak si vzpomeňte na stařičké jabloňové nevěsty. Znovu se zamyslete a řekněte si – a proč to nezkusit? Zapsat se do nějakého kursu, vyjet si na výlet, naučit se skládat origami, zopakovat si fyziku, naučit mluvit andulku či přečíst si znovu Aristotela.
Jaký si to uděláš, takový to máš – zpívá se v jedné písničce. Nedejte na to, co si myslí okolí, že se nám tu potuluje protivný čínský virus, a udělejte si život tak zajímavý a hezký, jak jen to jde. Jde jen o to přemluvit se na ten první krok… a pak na ten druhý, třetí… (inlove)
Foto: Stromy a tulipány jsem fotila já mobilem, psy fotil Marek svým foťákem:))
Další fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Kdyz_to_na_jare_kvete…
Jak se vám fotky líbí? 🙂
Včera jsem už nestíhala přečíst,byla návštěva. Milá Dede, krásná psí dvojka, mám ty Tvoje vlčice v srdci. (h)
A příroda, nádhera, staré stromy miluji, však jsem taky,inspirována Tvými fotkami, nahlédla na obrázky z mého oblíbeného libosadu Michalov. (rose1)
Krása prekrásna.Milujem jar a jeseň.Pre tie úmorné horúčavy už leto nie.A sucho je u nás hnusné,stále zalievam.
Verenko, sucho je děsné – když zalévám, práší se pod dopadajícím proudem vody…
Jinak máš pravdu, ta hrozná horka znamenají, že si člověk léto vlastně neužije
Hezký článek, takový jarní; my už máme na zahradě skoro všechny stromy odkvetlé.
Ale jestli můžu (jako obvykle) jedno OT – včera večer jsme se v našem domě pravděpodobně všichni znovu narodili. Někdy mezi desátou a jedenáctou (my jsme se zrovna chystali spát, babička už ležela) se celým domem ozvala opravdu silná rána a dům se zachvěl jakoby při zemětřesení (babičku to vzbudilo, tohle zná od nich ze západu Čech, kde jsou zemětřesení na české poměry docela častá). Doteď přesně nevíme, co se vlastně stalo, hasiči a policie odjeli teprve před chvílí (je to už druhá vlna, ta noční odjela asi v jednu, tihle přijeli až ráno), jen v jednom bytě o dvě patra pod námi přišli o všechny okna (o některá včetně rámů), pán z toho bytu je v nemocnici s popáleninami ruky a nejde nám plyn (ale plyn prý příčinou toho výbuchu nebyl, tak nevím). Náš dům je hodně podobný jako ten v Prešově před časem, jestli si na něj pamatujete? Pokud by šlo o něco většího, asi bychom dopadli podobně jako oni tehdy. Ale má to i svá pozitiva a negativa, ukázalo se, kdo je kdo – hodně lidí chtělo pomáhat a pomáhalo (dole na parkovišti to poškodilo několik aut, tak se improvizovaně opravovalo), do noci vznikaly náhodné „kecací“ skupinky sousedů, apod., zato pan místostarosta (soused z patra) zalezl a dělal mrtvého brouka, ostuda prostě.
No, tak jsem si ulevila a už dám pokoj, jen jsem to prostě potřebovala někomu (kromě rodiny) říct, nezlobte se.
Tak teď tu byl pán zkontrolovat plyn a prý plyn příčinou nebyl, policie údajně říkala, že to bylo něco těkavého typu toluen. No nevím, ta rodina, kde se to stalo, je velmi slušná, asi to měli k nějakým technickým účelům podle všeho (teda nevím jakým, i když – kdysi moje máti, když ještě paličkovala, si v toluenu rozpouštěla polystyren, na natužení).
Aido – doufám, že vše bude v pořádku, hlavně statika domu. A jsem ráda, že se nikomu nic vážného nestalo.
Statika je prý OK, soused pod náma je statik. BTW, včera jsem si díky tomu rumrajchu nakonec s těmahle sousedy potykala (oni tu bydlí snad 7 let a já se pořád styděla; MLP stydlivý není, tak si s nima tyká už léta; hrozní sympaťáci, mladí manželé s dvěmi dětmi a psem, který je něco jako naše Šišena, ale hnědý).
Ještě, že jsme dneska měli oběd vymyšlený pečený (pizzu), kdyby vařený, tak jsme o hladu. 🙂 Máme kombinovaný sporák, trouba je elektrická.
Uf, to je ale zážitek, o který nikdo nestojí! Musela to být pořádná rána, když jsou zničená všechna okna v bytě. Tak ještě že jste v pořádku a popálená ruka se snad také zahojí.
Aido, to je hodně děsivý zážitek! Jsem moc ráda, že jste to vlastně všichni přestáli ve zdraví (popálená ruka je pořád lepší než co se všechno mohlo stát).
Snad bude všechno v pořádku a nebudete se muset bát (inlove)
No, dům nespadl, takže vše je OK.
V tom Prešově to byl hodně podobný dům a po tom výbuchu jim spadlo zadní schodiště a přestaly fungovat výtahy, takže se ti lidé z vyšších pater neměli jak dostat dolů.
Stařičké nevěsty jsou tak dojemné! (h) Na naší zahradě máme nevěsty mladinké a už se chlubí svatebním šatem z květů, nejvíc ta nejmladší, hruštička. 🙂 A sekunduje jim fešák jilm s převislými větvemi obsypanými záplavou světlounce zelených kvítků. Až ty odkvetou, teprve potom mu vyraší listy.
A dnes na psí procházce jsem na louce objevila velikou kolonii petrklíčů. Vím o nich a přece mě pokaždé překvapí, kolik jich tam je. Hned vedle pak spousta jahod kvetoucích v trávě. Snad nezapomenu vypravit se tam znovu v pravý čas a ochutnat!
Fotky jsou krásné, Dede, a smát jsem se musela u Ari vlkodlačí, protože to samé dělá Denis. Ani nemusí poklesnout v nohách, stačí když sníží hlavu a tváří se ostražitě, rázem vypadá jak šelma. Volám pak na něj „Nedělej vlka!“. 🙂
Hančo, to s tím Denisem mě rozesmálo:)) Včera jsem byla se psima na vycházce v lese u dvorské nemocnice. Na jedné části trasy jdeme po naučné stezce. A tam, u takových her, stála s babičkou holčička, tak čtyř-pětiletá. Něco babičce řekla a když jsme se pozdravily, tak babička povídá: tady malá povídá, že máte bílého vlka… 🙂 Inu, Karkulky vědí:))
Fotky jsou nádherné ! Kvetoucí stromy mám ráda, jen škoda, že kvést vydrží jen tak krátkou dobu. A moc se mi líbí fotka Ari vlkodlačí. Hodně to připomíná našeho choďáka, který se ke psům, s nimiž si chce pohrát, plíží také po vlčím způsobu. Snižuje se pořád víc a víc, nakonec si lehne. Druzí psi se většinou nebojí, někdy se bojí paničky a berou svoje pejsky do náruče – a ti by si přitom tak rádi s velkým psem pohráli. Ještě jedna zajímavost, našeho psa se kolikrát bojí i fenky, i velké, i když on už z dálky dává najevo přátelství. Jinak my máme jarní květy jen na lodžii, ale i to potěší.
Choďáci to taky umí – být celý vlk:)) Občas se lidé báli i Daník s Kazanem, ale popravdě… oni se od pohledu uměli smát, v naprosté většině případů byli hrozně hodní. Jen někdy, když se s jiným psem dostali do vášnivé honičky, umělo se v nich něco přepnout a já pak měla strach, aby doopravdy nelovili 😛 Potom jsem honičku obvykle velmi rázně ukončila… 🙂
Fotky krásné, radostně jarní. U nás má jaro málo času, ale už nakročilo a teď se rozběhlo, aby stihlo všechno probudit za noc. Musí honem honem, za chvíli mu léto bude šlapat na paty. A ráno najednou nevidíš sousedův dům, který tam večer stoprocentně svítil! Tady mají tři roční období na svou práci jenom půl roku, takže kmitají. Ala zato krásně!
Na Berušce je vidět, že kadeřníci měli zavřeno 🙂 . A černobílé fotografie jsou stejně nejhezčí!
To si pamatuju, ten jarní sprint, kdy se nakonec míchaly kytky jarní s letními… Za chvíli se Norovou začnou koupat ve fjordu…:))
U nás taky kvetou jabloně, ale višňový sad už odkvétá. Včera jsme se tam byly projít- pejsky radostně pobíhaly, pak jsme přešly do starého vinohradu- a část je vyklučená. No, snad to osází… starý vinohrad je totiž taková dojemná záležitost, pokroucené staré hlavy každoročně obrazí zeleně, i když jsou to stařenky, a sosají vodu z velké hloubky. Proběhnout jsem tam psy nemohla nechat, i já jsem totiž ty bažanty a srnky viděla…
Jo, to je ten lepší případ, když zvěř vidíš dřív než psovstvo 😀
Dede, moc hezká úvaha. Ano, člověk se nesmí vzdávat a musí bojovat. Sám se sebou. S pohodlností, bolestmi a hlavně, tak jak mají v sobě zvířata – žij dnes, neohlížej se. A my lidé moc nepřemýšlet – co bude až bude. To jenom trošku!
Fotky jsou všechny nádherné. Moje nevěsty úspěšně odkvetly, včelami a čmeláky jenom hučely! A tak je zaléváme zbytkem dešťovky, abychom jim trochu pomohly. Když nic jiného, tak aspoň přežít.
Tady na severu musíme i tou dešťovkou šetřit. Nenapršely nám letos nádrže. Na polích lítají prašní čertíci.
U nás nenarostla tráva, v zemi jsou dvoucentimetrové praskliny. V hloubce voda ještě je, ale na jak dlouho? V dubnu jsme ještě záhony nezalívali, teď denně, naštěstí máme třicet metrů hlubokou studnu…
Parkuju pod velkou hrušní, která je právě v maximálním květu. Hučí včelím bzučením a je nádherná. Ovšem to auto pdo ní je neustále plné pylu, budou následovat okvětní lístky (strašně se lepí na stěrače a nedej bože, když se dostanou do auta na sedadla) a jásavé ptactvo mi vesele kálí kamkoliv. Někdy mám dojem podle velikosti zásahů, že na té hrušni sedává pták Noh… 😛
Užívám si to letos už dvacátým rokem a hrušeň stále opatrujeme…:))
A ještě mě napadlo.
Máme také na chatě starou jabloň a třešeň.
Už ani jedna moc neplodí, ale květem se obalí každé jaro.
Neporazila bych je za nic na světě.
Míšo, vidím to úplně stejně. Ať ti dělají stromy i květiny radost (inlove)
Já mám DEDE moc ráda jaro a kvetoucí stromy.
Miluji narcisky a tulipány, posledně na chatě mi už kvetly narcisky a tulipány začínaly. Už se těším až tam v sobotu pojedeme, že už budou kvést.
A fotky Berušky a Arušky jsou krásné.
Tvými fotkami jsem se těšila už včera – ano, staré jabloně jsou dojemně nádherné. U nás už dokvétají, začínají kvést svícny kaštanů a za chvíli vypukne hlohové šílenství (bývalá pole u nás opanoval hloh, šípek a plané trnky). V lese omamně voní střemchy – však vás stále otravuju fotkami našeho jara. Jó – s jedním psem, to se to fotí! A navíc, na rybnících to momentálně žije – teď se tam aktuálně prohánějí housátka.
Markovy fotky jsou tradičně úžasné – takové jarně snové! A fotku s oprátkou jsem už obdivovala na FB 😉
A já se na stará kolena zhlédla v renovaci starých židlí. Teda ošmirglovat a natřít, víc toho nesvedu. Jedna má bohužel totálně sežrané červotočem zadní nohy (dá se u židle říct zadní noha?) a to neumím opravit – škoda, sedět se na ní asi nebude dát, poslouží jako květinový stolek :O – i když mém případě to bude spíš pohřebiště květin… ;(
Ygo, dokážu tvoji židlovou vášeň pochopit:)) když už fotíš, proč nevyfotíš pár svých úlovků? Židle jsou k focení skoro stejně zajímavé jako kliky… 🙂
Jinak ta tvoje fotka srnce zblízka je nádherná!
ta fotka s oprátkou, je úžasná 😀
ač alergik, mám ráda rozkvetlý stromy, ty, co vypadají jako nevěsty v bílém a potom jejich růžové družičky (hlohy,sakury)…takovou růžovou alejí, co tvoří špalír projíždím už skoro 2 týdny…je nádherná…je u nás v Polabinách, ulice Varšavská….
Věřila bys, že mě doteď (tedy do té fotky) nenapadlo, že to vypadá jako oprátka? (wasntme) Ono to působí jinak, když se o to člověk přetahuje nebo to odhazuje v dál 😀