„To jsou netopýři? A kolik snášejí vajíček?“ Aneb hitparáda nejkurióznějších dotazů od návštěvníků netopýřího stánku. Znáte ten starý vtip? „Co to tady visí za ptáka?“ „Visí tady netopýr, ale nezdá se mi, že za ptáka.“

Netopýr je savec. Má hebkou srst, živí se hmyzem, rodí a kojí. Porod je jedna z mála příležitostí, při které netopýr visí hlavou nahoru. Mládě matka zachytí do ocasní blány a později schová pod křídlo.

Netopýří těhotenství je zajímavá věc – trvá 6-8 týdnů (u netopýrů rezavých) a samice je dokáže pozdržet. Netopýři se páří na podzim, ale otěhotní až v průběhu dubna, jakmile jsou dobré podmínky a dostatek jídla. Mláďata se rodí na začátku června. První dny má matka mládě neustále pod křídlem, když už povyroste, nechává je v kolonii. Mláďata neudrží svou tělesnou teplotu, a tak se tisknout k sobě a zahřívají. Proto musí letní kolonie být na teplém místě.

Samice netopýra rezavého a dvě novorozená mláďata – foto Animal veterinární klinika Kuřim

Současná teplá zima způsobuje, že se netopýří budí brzy. V záchranné stanici ale dostanou jídla, kolik chtějí. Jejich tělo může usoudit, že jídla je dost a je načase zabřeznout. Bez kolonie a nejistým jarním počasím je otázka přežití mláděte dost nejasná, a tak celá mladá rodina (matka, mimino a matčina společnice) zůstane v lidské péči, dokud nebude mimino schopné létat. To bude trvat asi měsíc, takže mládě bude prakticky samostatné v době, kdy se jeho spolužáci z netopýří školky teprve narodí.

Dvojčata – ilustrační foto

Netopýřata se rodí s mléčnými zoubky. Což neznamená, že se musí zakousnout do dřívka, aby po nocích nesáli lidem krev. Jakmile jsou na světě, vyšplhají k mámině bradavce, zatímco je máma čistí od plodových obalů a vody, zakousnou se a začnou sát mléko. Matka je první dny nosí i na lov a nějak se na ní udržet musí.

Ten zvuk, co právě slyšíte, jsou čtenáři sykající bolestí a chytající se za prsa.

Matka a její cecík

Kojící samice všech savců potřebují vápník a kvalitní výživu. Mouční červi jsou tuční, ale na plnohodnotnou dlouhodobou výživu netopýra nestačí. Moje dvě děvčata byla krmena moučnými červy a rozmazlována brazilskými, protože se předpokládalo, že po nějakém tom týdnu vykrmování odletí. Jakmile se z nich vyklubala rodinka, dostala jsem pro ně doplňky stravy.

Miminu ještě není ani den a reklamy Google reagují.

Ne, milé reklamy, netopýří máma nepotřebuje kojicí noční košili vel. 38. Konec hlášení.

Najdete na této rozmázlé fotce mimino?

Miminu jsou dva dny. Opouštím ráno ložnici, jak nejrychleji to jde. Jsem nevyspalá z nočních pískotů a nezvyklých zvuků netopýřího mimina. Matka zrovna jí, ale jakmile se pohnu, zmizí v úkrytu. Od neděle jsem ji prakticky neviděla.

S prací na chvíli končím ve čtyři odpoledne a jdu si lehnout, dokud pýří rodinka spí.

Do pěti minut se ozve pískání mláděte.

Vstávám.

Matka sedí u misky a tentokrát neutekla. Pokrok.

Beru prázdnou misku. Matka s podrážděným vřískotem mizí v úkrytu a má čtyři nožičky.

Topný kámen není obsazen, ale vytápí úkryt. Kontroluji, zda je stabilní a nespadne. Lítá takové výrazivo, že by chudáku miminu měl někdo honem zacpat ouška. Matka prchá do nejzazších končin úkrytu. Mimino je dobře přichycené k bradavce a je to cvalík. Matka má dostatek mléka.

Chci v noci předstírat, že spím, a nahrát nějaké ty mláděcí pískoty.

Jako na potvoru je mládě zticha a pak už se mně předstírání nějak nedaří.

Po ránu slyším, jak tiše cvrliká.

Obrys a packa mimina

Miminu jsou tři dny. Pod křídlo už se vejde horko těžko a mámě se s ním nechce tahat. Protože je ale soustavně přichycené k bradavce, zbývá jediná možnost: když jde matka dolů k misce, má dvě nožičky navíc a ty jí cupitají pod křídlem.

Ten den mimino podezřele protestuje. Jdu se podívat, zda je máma nenechala samotné moc dlouho. Nenechala, táhne je za sebou. Mimino je holé, černé a místy růžové. Už má maličká křídla a maličkou ocasní blánu cudně přikrývající maličký rozkrok.

Miminu je pět dní. Každý den začne mezi půl šestou a šestou roztomile cvrlikat.

Nemám tušení, jak je přetočit na sedmou.

Jakmile zapnu diktafon, mimino jak na potvoru ztichne.

Kontroluji misku. Ze šesti zophobáků zbyli tři.

Cvrlikání mimina 1

Miminu je šest dní a už visí samo. Nad topným kamenem ve skrýši je teplo, ale obvykle spí mezi mámou a tetou přitulené k oběma.

Odpoledne slyším hluk. Nadzvedávám přikrývku. Matka uhýbá před miminem, které se dobývá někam nad její křídlo. Matka napovídá zvedáním křídla. Mládě po chvilce pochopí a přisaje se k bradavce.

Matka mi nezapomene hezky od plic vynadat.

Cvrlikání mimina 2

Je Velikonoční pondělí a miminu je osm dní. Pořád se drží máminy bradavky, ale pod křídlo už zjevně nevejde. Prohlížím bedlivě oba.

Hledím na drobné, holé tělíčko. Ocasní blána zakrývá cudně podvozek, ale ne tak docela.

Mamina podrážděně táhne na bradavce mimino do úkrytu. Nožičky se zamrskají, ocásek taky. Trochu mu pomůžu, opatrně nadzvednu. Matka cení zuby a vříská, musím být velmi opatrná na své prsty.

Mimino je holčička.

Cvrlikání mimina 3

Cvrlikání mimina 4