BTW: Pomáhá proti Covid-19 domácí přezouvání?

Zavirovaný rok 2020 s sebou nese plno otázek. Nejen těch základních, jako třeba kde se virus způsobující nemoc Covid-19 vlastně vzal, jak se šíří, jak se před ním chránit a jak ho léčit, ale i těch… vedlejších, které jsou zatím jen v kolonce „zajímavé“. Ovšem i ony si zasluhují odpověď, protože kdo ví – možná právě tyhle znalosti mohou pomoct s řešeních těch základních.

 

Dnes se už dá říct, že různé regiony se vypořádávají s epidemií různě úspěšně a není to jen připraveností vlád a včasností či úspěšností karanténních opatření. Prostě to vypadá, jako by se v některých státech virus šířil pomaleji, což pomáhá zvládat jeho důsledky a předcházet masovým katastrofám. Zatím se neví proč, i když teorií je několik.

Oblíbená, která se líbí i mně, je ta o vedlejším pozitivním účinku vakcíny proti tuberkulóze. Dost se pracuje na jejím ověření, ale nejspíš to nebude jediný důvod, protože v některých zemích, kde se očkovalo, je i tak průběh epidemie závažný. Čtěte např. zde a tady.

Jako další jsem četla hypotézu, že nižší ničivost viru je zaznamenána v zemích s nízkou proočkovaností na klasickou chřipku. Že prý jsou v těchto zemích lidé zvyklí každoročním nákazám a jejich těla si tak lépe vytvářejí protilátky. Těžko říct, tahle teorie zatím zůstává v pozadí.

 

Počet nakažených koronavirem ve světě

 

Třeba v Evropě to vypadá, jako by byla epidemie zvladatelnější v zemích bývalého východního bloku. Hodně viditelné je to třeba v Německu, kde jsou země bývalého východního Německa zasažené virem s menší razancí. Proč? V zemi s jednotným řízením a kvalitním testováním by se nějaká odpověď ukázat měla, ale zatím (tedy podle toho, co jsem četla:)) to nevypadá, že by se nějaká rozumná nabízela.

No a mě napadlo, jestli rozdíl do jisté míry nezpůsobuje zvyk, který svým způsobem také rozděluje svět – a to je domácí přezouvání. Na tohle téma jsem napsala článek prakticky před rokem – najdete ho zde. Inspirací mi byla mapa světa, kde byly vyznačeny země přezouvací a nepřezouvací. Když se na ni podíváte dnes a srovnáte ji s mapami ukazujícími míru rozšíření čínského koronaviru, uvidíte sami zajímavé podobnosti.

 

Zelenou barvou jsou označeny země, kde je zvykem se přezouvat, modré jsou nepřezouvací (Pozn. red.: v Číně se sice přezouvají, zato jedí za strašných hygienických podmínek cokoliv živé)

 

Ostatně mělo by to svoji logiku. Domácnosti, kde se lidé přezouvají, a třeba mají ve zvyku se po příchodu i převléct do domácího oblečení, jsou přece jen víc chráněné před zavlečením viru z vnějšího prostředí. A právě prokázaná výdrž koronaviru Covid-19 v prostředí je spolu s dlouhou inkubační dobou a možnosti bezpříznakového průběhu nemoci tím, co podporuje jeho vysokou nakažlivost. Proto je v rámci prevence tak důležitá hygiena, a to nejen ono inzerované mytí rukou (viz další mapa:)).

 

Procento lidí, kteří si v dané zemi automaticky po použití toalety umyjí ruce (mýdlem:))

 

PS: Jen opravdu nevím, jestli se bývalí východní Němci přezouvají důsledněji, než bývalí západní 🙂 Víte o tom někdo víc?

 

Co si o tom myslíte? Napadají vás i další možnosti?  

Aktualizováno: 14.4.2020 — 18:10

62 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moje osobní zkušenost s přezouváním (v rámci naší rodiny): my doma-ano, Lipsko-ano, Vídeň-ano, Frankfurt-ne.

  2. Korelace neznamená kauzalitu, někdy je to náhoda.

    Ale to přezouvání mně taky zaujalo, spíš samo o sobě. Praštilo mě to do očí, když jsem viděla, že Britové se nepřezouvají. Má sice byla zvyklá vyběhnout v pantoflích na zahradu nebo za dům, ale nikdy bych v nich nevyšla ven brankou.
    Pak mě zaujalo, že Gróňané v Dánsku považovali Dány za prasata, protože mají psy v domech. Tyhle kulturní zvláštnosti si neuvědomíte bez odstupu.

    Že se na botách dá donést kdeco, o tom vím taky. Po příchodu domů sice občas přestříkám dezinfekcí kliky, ale kdybych chtěla být důsledná, potřebovala bych nějakou přechodovou halu, kde se převleču. Před pár lety jsme v chovatelské komunitě měli agresivní respirační viry, které člověka nenapadly, ale vydržely patrně na sliznicích až tři hodiny, takže běžně po výstavě zvířatek se ti zodpovědnější tři hodiny potloukali po městě, než šli domů, aby domů něco nedonesli. Mnozí pak přestali tahat zvířata na výstavy, i když zrovna nic nehrozilo. Člověk nikdy nevěděl. Takže pro mě nebylo nic nezvyklého, že jsem dorazila domů ze zvířatkářské akce, hodila nákup do mrazáku nebo mikrovlnky nebo na pár dní na lodžii, převlékla se, hodila oblečení do pračky, umyla se včetně vlasů a pak jsem teprve sahala na své vlastní zvířata.

    Teď tohle dělám, kdykoliv jedu MHD. Snažím se tomu vyhnout, spočítala bych ty příležitosti na prstech jedné ruky: pro techniku do práce, s technikou z práce, pro netopýří mimi výbavičků, s výbavičkou domů, a pak autobusem do kopce, když jsem to krapet přehnala s tréninkem na lačno a radši to zalomila do autobusu s vyhlídkou na dekontaminaci v rámci možností. 🙂

    1. Já jsem se dřív chodila ráda občas podívat na kočičí umisťovací výstavy. Mám ale už kočky v seniorském věku a právě kvůli jejich věku a už slabšímu zdraví už tři z nich po dohodě s veterinářkou nenechávám očkovat. Takže teď už nějakou dobu na žádné výstavy nechodím, abych něco kočičího nepřivlekla.
      Když jsem bydlela ve vlastním domě se zahradou, tak jsem taky kolikrát vyběhla v domácích pantoflích na zahradu, ale nikdy ne na ulici.
      Přiznám se, že v dávných bezzvířecích dobách mi zvíře doma taky přišlo, řekněme, hygienicky problematické. Když jsem pak dostala prvního kocourka, tak tenhle pocit hned během prvních dvou-tří dnů vzal za své. Ovšem pravda je, že mám všechny kočky jen domácí, takže z hygienického hlediska je to bez problémů, oni mě už po těch letech nemůžou ničím překvapit.
      Kliku teď dezinfikuju taky 😀 . A pro případy MHD nebo nákupního vozíku s sebou nosím dezinfekční gel na ruce a fakt ho používám. Ale samozřejmě nic není stoprocentní, no, trochu tu imunitu taky musím trénovat 😀 .

      1. Tak pokud nejsi rizikovka, tak to asi zcela nezaškodí, jen pak člověk nesmí roznášet virusáka dál…

        Doteď nevím, zda sem vážná rizikovka nebo jen „rizikovka“ 😛

        Se zvířaty to mám tak, že jsem holt upravila svoje uklízecí postupy. Když jsem vídala lidi s 50 potkany s loužičkami a výkaly přilepenými na vybavení klece, přišlo mně to odporné, ale ne ani tak zvířata jako hygienické návyky majitelů.

        Mně kdysi spolubydlící říkali, že mám potkany tak dokonale v čistotě, že skoro voní Savem 😀

  3. Doma se odjakživa přezouvám, a to bez ohledu na všelijaká virová období. Žiju ve městě a když si tak představím, co je i na zdánlivě čistém chodníku – moč, výkaly, zvratky, zbytky jídla a pití, žvýkačky, plivance, krev, pěkná směska z popelnic, motorový olej na parkovištích – a to jistě není kompletní výčet, tak si to dál radši ani nechci představovat 😀 . Tohle si rozhodně nechci rozšlapávat po celém bytě. Nemluvě o případném mokru, blátu, písku a podobně. Nejsem sice žádný hygienický šílenec, který musí mít dezinfikovanou domácnost, ale vocaď pocaď. Zouvám se na rohožce přede dveřmi, abych nedusala v botách ani po předsíni. Ostatně automaticky se hned po příchodu domů i převlékám a myju si ruce, takže mi ta momentální situace nepřijde ani nijak divná. Ani si nedovedu představit, že bych doma chodila třeba v kostýmu a v lodičkách, nebo třeba v kozačkách nebo v „pohorách“, to by mi bylo značně nepohodlné. Po návštěvách požaduji přezouvání také, ať si o tom myslí kdo chce co chce. V poslední době jsem vícekrát zažila, že si různí řemeslníci nosí s sebou boty na přezutí a přezouvají se automaticky, čímž odpadá často nepříjemná debata. To mě pokaždé potěší.

    1. V tomto s tebou Tapuz naprosto souhlasím – jen se nezouvám před domem, ale v předsíni k tomu vybavené 🙂
      mytí rukou je samozřejmost a pokud jsem oblečená „do města“, tak se převlékám.
      Jo a když vidím ve filmech, jak dojdou v zimních botách až do obýváku… tak jsem si kdysi říkala, že je to filmové přehánění. A pak zjistila, že není 😛

    2. U mně dost nápodobně, jen to mytí rukou nebylo tak automatické. Jsem těžký atopik, takže se snažím ruce šetřit. Teď jsem zase musela vytáhnout léky :-/

      Návštěvy vám chtějí chodit doma v botách? Uff…

    3. PS – zažila jsem zase řemeslníky, co sice neměli přezůvky, ale udělali si z kusů kartonu cestičku, aby nenašlapali.

  4. Jsme přezouvací jen částečně. Dokážu v pantoflích na doma vyběhnout na zahradu pro pažitku. V botách teda obvykle doma nechodíme. Návštěvy v relativně čistých botách žádám, aby se nezouvaly (u některých lidí to může být životu nbezpečné, když v létě sundají třeba botasky).
    Myslím si, že jsme slušně proočkovaní (naše generace) na úrovni dětského věku, pak už mi to kulhá (ještě tak tetanovku). Chřipku jsme si nechala očkovat jednou nebo dvakrát, poprvé mi to pomohlo, podruhé se nestrefili, tak nic. Od té doby to neřeším.
    Já se jen těším, až tu roušku sundám. Co ji nosím, mám permanentní rýmu…

      1. Roušku jsem ještě neměla a rýmu mám taky a kašlu jak tuberák. Asi koluje i něco jiného než korona.

            1. Stejně se s tím potkáme (nebo už potkali) pravděpodobně všichni. Kašel je typický a rýma se určitě nevylučuje 😀 .

              1. Jenže nechodím mezi lidi, naposledy jsem byla před víc než měsícem v Makru, těsně před vyhlášením nouzového stavu. Byla tam ženská, která kašlala strašným způsobem, prošla jsem kolem ní. Pak asi za týden mě začala bolet záda, břicho, trvalo to týden, bez teploty. Vím já, co mi bylo? Kašlu v podstatě celý život, a to jsem žila v městečku, kde je dětská léčebna pro astmatiky. Někdy je to lepší, někdy horší.

          1. jj, taky si užívám, ale díky tomu nárypníku méně, asi to budu nosit jako protipylovou ochranu 😀

            1. Ptala jsem se v lékárně, říkali, že stačí bohatě bavlna. Já stejně roušky plánovala, právě kvůli pylu, výfukovým smradům z aut a hejnům much na cyklostezce u řeky.

    1. Obdivuju tě, že v té roušce celý den vydržíš. Já jsem ji dnes měla (na mě) relativně dlouho – nejdřív kolem vodníků (to čerpadlo ve studni) a pak v servisu, kde mi měnili kola na letní. Dohromady tak dvě hodiny… a byla jsem přidušená a s bolehlavem ještě dost dlouho poté!

  5. Odpověď na P.S.: Žila jsem několik měsíců v jedné rodině v Bavorsku, tam se nepřezouvali. Potom jsem žila asi rok v jedné rodině v Hessensku, tam se přezouvali. Ale vím, že je to jen malý vzorek.

  6. No já nevím, mně spíš napadá, při pohledu na mapu pandemie, že čím více vyspělá technicky a technologicky země, tím méně odolná proti Covidu-19. A taky – čím větší demokracie (i když v tomto se teda Čína hrubě vymyká…)

    Jinak já patřím mezi ty, kteří se přezouvají především proto, že potřebuju dát nohám trochu pohov. V létě to vůbec neřeším – ven jdu klidně v domácích pantoflích anebo doma chodím klidně ve venkovských kristuskách. A opravdu nemám ráda, když musím návštěvy přemlouvat, ať si ta svá bagančata nechají na nohách!

    Ono totiž, když máte v domě jednoho až dva psy a jednoho polovenkovního kocoura a navíc koberec pouze na venkovní terase (rofl) , tak představa, co si návštěva nabere na na bílé ponožky (ač denně zametám a minimálně jednou týdně vysávám, o mytí podlahy nemluvě), mi nedělá moc dobře (chuckle) – kór, když máte pejska poseroutku a pobliónka z neznámých důvodů a v nečekané době.

    1. O chlupech mi nemluv… všudypřítomné chlupy a přírodniny ovšem znamenají, že jen málokdy má na podlaze čas se usadit prach 😛

  7. Něco na té teorii zouvání a převlékání bude DEDE.
    Myslím si, že my z postkomunistických zemí jsme
    “ poslušnější „.
    Většina z nás nosí roušky a myje si ruce.

    Já protože šít neumím, jsem dostala roušky od švagrové a od kamarádky. Nosím každý den jinou a pak je peru, vyvářím , suším a žehlím.

    Tuhle jsem stála u sporáku a vyvařovala roušky.
    Do kuchyně přišel můj mladší syn a povídá mi : “ Ty vaříš puding mami „.
    Odpověděla jsem : “ Ne Pavlíčku, vyvařuji roušky. “ .

    1. Jo, je to takovej docela divnej pocit, to vyvařování, protože mě hází strašně daleko zpátky v čase. Vyvařování plínek mých dětí už byla spíš záležitost nouzem když jsem nebyla u své pračky, ale ta vůně horké mýdlové vody mě provázela dětstvím a na chalupě potom ještě mnoho let poté (i bez plen:))
      Jo a zjistila jsem, že onen vyvařovací hrnec musím co pár dní vyvařit s octem, vodní kámen je nekompromisní…

  8. Za sebe se domnívám, že je to komplexní. Zažitá hygiena v populaci (i to přezouvání) a také osobně sázím na proočkovanost populace. Hlavně proti TBC. Kde jsou teď, ty uřvané přechytralé matky bojující proti očkování jejich robátek? Narodila jsem se do doby, kdy TBC byla onemocnění číslo jedna, druhá byla dětská obrna a záškrt a my jako stát jsme proti ní zahájili nekopromisní válku. Byla spuštěná ohromující akce, jedinná v celé Evropě, kdy každému obyvateli naší země byly osnímkovány plíce a tím pádem se objevily i ty nejskrytější případy. Já, jakožto dítě počaté tuberkulózním otcem jsem musela prodělávat do svých 17-ti let tuberkulinové zkoušky, o očkování ani nemluvím. Ano jsme poválečná generace, která prošla touto depistáží a byla úspěšně podchycená, nejenom plicní forma TBC. Do roku 1990 se dá říci, že jsme byli na čísle O. Vím, že Covid není plicní TBC, ale napadá plíce. Když čtu, jak umřel na Covid ten nebo onen a nepatřil mezi ohroženou věkovou skupinu…. Neznáme anamnézu toho člověka. Jak byl jinak nemocný, byl to silný kuřák? Mnoho kuřáků trpí CHOPN, někteří žijí s touto potvrzenou diagnózou a kouří dál – potom kolem nich proletí virus covidu a je průšvih. Je to mnoho otázek a mnoho neznámých. Každopádně rychlý zásah nošení roušek, neshromažďování se a základní hygiena provedli své. (Co udělají ty velikonoční čtyři dny kdy se většina národa sjížděla a družila, to zjistíme do dvou týdnů). A tady mám zase další svoji teorii. Jsme ještě většinou generace, které jsou zvyklé se na příkaz něčemu podřídit. Během jednoho dne občané začali striktně dodržovat přísná opatření. Zkuste něco takového aplikovat u volnomyšlenkářských národů. Nejenom, že to nedocházelo ani jejich politikům, věřím, že se jim i příčilo svoje ovečky hnát do něčeho tak svírajícího. No a za tři týdny už bylo pozdě. Nikdo neví, jak tohle všechno dopadne každopádně to ukáže čas. Mikrobiologové, lékaři, imunologové a všichni tihle biologičtí vědci budou mít na roky spoustu práce.

  9. OT – taky je u vás taková zima? Ráno byla psí voda zamrzlá a když jsem teď postávala přes půl hodiny venku (jen v mikině, bez bundy), zatímco mi vodníci lovili ze studny rozbitou nautilu (čerpadlo:)), tak jsem zamrzla taky 😛
    Naštěstí i nás zatím kvete jen zlatý déšť a všechny špendlíky (oboje už má to hlavní za sebou) Ranná višnička si zatím kvítky jen připravuje, třešeň a druhá višeň ještě ani nezačaly. Ovšem pokud takhle mrzlo i v Polabí nebo na jižní Moravě, kde toho kvete mnohem víc, tak chudáci rostliny…

    1. Potvrzuji, u nás, sever Brna mrzlo také, jasná noc jako obvykle. Mimochodem větší, osobní strach mám z počasí, nebo klimatu, které se na nás přiřítilo. Je to sice obráceně, virové nebo bakteriální nákazy přicházely po době neúrody, ale výsledek byl stejný. Neprší, mrzne na sucho a půda v lesích, naloukách a polích je jenom jako suchý popel. Zbytek, při průměrné inteligenci se dá domyslet.

    2. v půlšesté ráno byl -1°C…ale zejtra s ezase bud eoteplovat a v noci už mrznout nemá….snad to kvetoucí keříky a stromky přežily…

  10. když jsem včera viděla lidi,jak si na ruce v rukavicích dávaj definfekci, tak jsem nějak nevěděla,jestli se mám smát nebo se jen odvrátit a jít si po svejch…
    chvíli před tím, se hrabali v baleném zboží a to mi tedy vadilo víc…nechápu,co kdo může zkoumat na salámu na platíčku,zataveném ve folii…datum spotřeby to nebylo a složení taky ne..prostě s ev tom hrabali…asi hledali o kolečko míň nebo víc, nebo kolečka z prostředka šišky…
    my, odchovaní brannou výchovou a atomovými výbuchy, před kterými nás ochránila pláštěnka, pytlíky a zavařovací gumičky, jsme najednou tak nějak víc praktičtí…domýšlíme i to,co nás neučili..je to jako jeden velikej chemickej nebo bio poplach..bohužel neřízenej a odkud to přijde (jestli zprava nebo zleva), to nevíme, ale přežijeme 😀
    když už přezouvání a převlékání – to bychom se museli svlíkat už před bytem na chodbě…kontaminované textilie a boty nechat venku,pak projít pod desinfekční sprchou a potom do bytu…výrazy špinavá a čistá zóna, mne budou strašit do konce života 😀
    a až to skončí,půjdu,koupím nějakou dobrou bonboniéru a zazvoním o patro vejš a dám ji klukovi,co pomáhal a pomáhá seniorům u nás v domě… vím, jaká je to „dřina“.

      1. jsem teď s ním jela 3 x na veliký nákupy-sešlo se mu hodně objednávek…říkal,že jsem jediná,kdo nabídl pomoc jemu 😉

        1. Šikovnej kluk, šikovná ty… 🙂
          U nás na vsi to funguje dobře, včetně výroby a rozdávání roušek a dezinfekce, kterou koupila obec a přiděluje ji občanům (zadarmo:))

  11. Těch faktorů bude asi víc dohromady. Vždyť u nás by už pokladní museli dávno všichni padnout, při těch objemech lidí, co se tam otočí.

    1. Samozřejmě, že jich bude víc – takřka nic nemá jen jediný důvod. Jen mi to přišlo zajímavé. Koneckonců Petr Honzejk to napsal taky dobře:
      „Obtížně se to přiznává, obtížně se to formuluje, ale od koronaviru nás vlastně chrání v různých ohledech hlavně dědictví komunismu. Povinné očkování, nepřítomnost lidí z jiných kultur, strach z autority, strach z udávání. Ale v pozitivním ohledu i schopnost si pomoci, když stát selhává. Teď jde vlastně jen o to, jak to udělat, abychom neskončili ve společnosti, která sice bude ve fyzickém smyslu úplně zdravá, „koronavirus free“, ale nebude úplně k žití.“

      1. ano, s tímto s ním souhlasím také….lidi si na to vzpomněli a zase začala výroba Urob si sám….už chybí jen to Cvičme v rytme….

    2. To máš pravdu milé číslo. Ty pokladní už musí být promořený od vrchu až dolů, jenom těch chřipek a všeho možného, co kolem nich už muselo za léta projít, zřejmě jsou fakt odolné! Budiž jim za to také čest a sláva, nezapomínejme na ně! (h)

  12. Jaký má vliv přezouvání, to netuším, spíš to bude v razanci a rychlosti opatření. A taky v tom, jak moc jsou občané ochotni opatření respektovat.
    My jsme disciplinovaní, nosíme roušky a shlukujeme se pouze v rámci domácnosti 🙂 Ale po masivní kampani si častěji a hlavně mnohem důkladněji myjeme ruce. I dříve jsme si ruce po příchodu zvenku, po WC, při práci v kuchyni myli, ale tak trochu letem světem. Když na nás ale vyskákaly desítky videí (a našla jsem i leták ve schránce), jak se mají mýt ruce správně, děláme to. Roušky a ruce jsou zcela primitivní opatření, která mi dávají smysl.
    Až v této situaci mi došlo, jak jsou vlastně složitá pravidla pro to, aby člověk minimalizoval možnost nákazy třeba i při tak běžné činnosti, jako je nákup v supermarketu. Následující text je NADSÁZKA!
    Přijedu „bezpečným“ autem. V autě navléknu rukavice, s potenciálně kontaminovaným vozíkem projdu obchodem. Všeho se dotýkám pouze v rukavicích, několikrát. Platím kartou, kterou ovšem vyndám potenciálně kontaminovanou rukavicí. Nakupuji méně často, tedy musím zadat PIN. Lituji pokladní v Kauflandu, protože jim sice postavili plexi přepážky, ale ty jsou v místě, kudy na ně nikdo neprská. V místě, kde se odebírá zboží a je platební terminál, není nic. Mají pouze doma šité roušky a latexové rukavice.
    Odvezu vozík k autu a tam mi vybuchne hlava 🙂 Mám napřed sundat rukavice a otevřít bezpečné auto? Otevřít kufr v rukavicích, čímž se z bezpečného auta stane nebezpečné auto? Jak vrátím vozík? Mám spálit rukavice hned nebo až za chvíli?
    Tohle duševní cvičení jsem provedla jen jednou během pár minut, zjistila jsem, že branná výchova před čtyřiceti lety na nic takového nepamatovala a chovám se přiměřeně. Kde je možnost průběžné dezinfekce, tam ji využiji (třeba u nás na poště). Kde není, o to pečlivěji myji doma.
    Kolem sebe vidím disciplinované lidi. Mají roušku, v obchodě rozestupy podle značek na podlaze.
    Snad to se zdravým rozumem přečkáme a třeba se i poučíme.

    1. Jinak tip – když se platí telefonem, nezadává se PIN ani u velkých částek, protože autorizace je na úrovni telefonu (PIN telefonu nebo otisk prstu)..

        1. Mnozí mají, ale tohle nevědí nebo nedělají. Já jsem začala pořádně platit mobilem taky až teď 🙂

          1. Ivčo, máš opět pravdu, já v to důvěru nemám / nebo v sebe, že bych něco nezvorala/ a tak platím kartou, na to jsem zvyklá. Nemám ani mobilní bankovnictví. Jsem stará nedůvěřivá větev.

    2. Renato, když jsem se skutečně zamyslela na čistými a nečistými zónami, zase vzrostl můj obdiv k lidem, kteří v takhle přísném režimu pracují – od zdravotnictví až po speciální průmyslové výroby. Je toho zatraceně moc, co člověk musí brát v úvahu!
      Mně pomáhá výcvik s pachovými předměty (ze stopování) – práce s pachem a nutnost vyhnout se kontaminaci pachového předmětu má se snahou o bezinfekčnost ledacos společného (a tam návyky mám:))

    3. dvoje rukavice… u prekladani nakupu do auta ty ‚potencialne kontaminovane‘ shodit a prendat v druhych a ty sundavat az potom 😀

    4. Renáto, taky jsem nad tím přemýšlela, připadajíc si lehce paranoidně. A vymyslela jsem systém – jedna ruka v rukavici na „kontaminované“ předměty (vozík nebo košík, nákup), druhá ruka bez rukavice na ty ostatní (kabelka, peněženka). Jde to vymyslet téměř k dokonalosti! (chuckle) Možná u pokladny trochu zdržuju, když z pásu odebírám věci jen jednou rukou, ale to je mi srdečně jedno. Zatím ještě nikdo neměl připomínky. 🙂

    1. Nemusí, jen je to jeden z možných důvodů těch rozdílů. Zatímco rozdílů v sociálním chování si všiml každý rovnou (objímání, líbání na tváře apod.), o rozdílech v chodu domácnosti (přezouvání:)) jsem zatím nečetla 🙂

      1. Psala jsem to před rokem a půl na Hadech – syn byl na půlroční stáži v Paříži. Byl naprosto znechucen, jaká jsou Francouzi prasata. Na univerzitě záchody na úrovni nádražních záchodků nebo pajzlů páté cenové, ulice a každé zákoutí, promiň, ochcané, všude odpadky… Na kolejích kuchyňka na zblití, největší prasata Francouzi a Číňané. Nejdříve si musel vše umýt, včetně vařiče… Tam, stejně tak ve Španělsku a Itálii a dalších „vyspělých“ zemích platí staré „nahoře huj, dole hnůj“. S hygienou jsou na tom prý mnohem lépe země, které vznikly před sto lety po rozpadu R-U, tam byl už tehdy vysoký hygienický standard.

        1. ono se stačí podívat v těch all inclusive, ráno u snídaní ,na stoly…taky mne přecházel zrak…ale tam to bylo jedno,prasata byli prakticky všichni..ale největší Francouzi,Italové a Němci, následovali Poláci a Rusové (ti si oboje nabírali velké porce a snědli toho tak polovinu,zbytek znehodnotili- nalili do toastů nedopité kafe nebo čaj)…jako jediní Češi v hotelu (jediní-protože jiní tam nebyli), jsme měli stůl čistý, jen sem tam drobeček…já si vždycky představovala francouzskou snídani,jako něco oh – lala-úžasného…a když jsem viděla,jak jsou schopní zaneřádit nejen ubrusy a stoly a místo kolem stolu, styděla jsem se za ně…k našemu stolu jen číšník přišel,ubrouskem ometl těch pár drobečků a u jejich, si podal 4 rohy ubrusu a sundal to celé…chápete,že jsou lidi,co si nůž od nutely a marmelády, utřou do ubrusu??? Hosti-nehosti,asi bych jim tohle nesmlčela….a jak potom vypadaly pokoje??? Já z nich byla hodně zoufalá….pravda, s Číňanama jsme nebydlela…stačej mi Mongolci na patře…už větraj,myjí chodbu a zdraví…za ten rok, jsme je docela vycvičila (ehm, zcivilizovala) 😀

        2. Ivo, taky jsem nějaký čas bydlela na kolejích v Paříži a mohu to všechno jen jednoznačně potvrdit. Například stav kuchyněk v neděli večer (o víkendech se neuklízelo) byl přímo legendární, nebývala nouze ani o povalující se rybí hlavy a kuřecí pařáty 😀 . Na stav záchodů radši ani nevzpomínám. Ještě bych to doplnila o mohutnou plíseň ve sprchách vzlínající prakticky v každém rohu (nepomohlo ani skomírající světlo a tmavozelené dlaždičky, i tak byla jasně vidět) a množství švábů a rusů, kvůli nimž se každých pár měsíců prováděla kompletní dezinsekce celého domu, bylo to působivé. Jelikož na koleji bydleli lidé z celého světa a mohutně byly zastoupeny zejména ostatní světadíly kromě Evropy (jako Evropanka jsem tam byla pomalu raritou), nedělám si iluze, co všechno tam asi kolovalo. Každopádně jsem tam tenkrát zřejmě pořádně potrénovala imunitu 😀 .

      2. na botách domů doneseš ledasco…to je pravda…Věruška od Dana, takhle domů donesla škrkavku…léčila pak kočky a nestačila se divit, kde to sebraly, když ven nechoděj..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN