První dubnový pátek zase beru Uječenou a prohlížím bříško. Je větší, nebo se mi to jen zdá? Je trochu vyboulené na jednu stranu, jako kdyby čekala jedno miminko, nebo si to namlouvám? Aby to nedopadlo jako s „dvojčaty“ před časem…
Zahlédnu přilepený bobek. Chci jej sundat, ale Uječená se vzteká a ohání. Na druhé straně těla, symetricky, má další… to nejsou bobky!
To jsou velké viditelné bradavky!
Takže tahle určitě těhotná je.
Na den je stěhuji do ložnice, aby byly v klidu a přítmí.
Ve dvě ráno se hádají o lepší místo k visení.
Červů zbývá na několik dní. Ve zverimexu mají pořád jen zophobáky. V neděli dávám dva zophobáky do denní porce a konzultuji situaci po telefonu.
Je teplo, je hezky, hmyzu je dost. Vypusť je dneska. To už zvládnou, dozvídám se.
Budím netopýry, aby se najedli. Uječená je protivná a poprvé mě kousne. Jen štípne, ale doteď se nikdy opravdu neohnala. Už je pěkně netrpělivá, chtěla by ven.
Za soumraku beru celou přepravku, klíče, roušku, rukavice a mobil, abych natočila vypuštění.
Beru Uječenou do ruky a zapínám natáčení. Nechce se jí, vzpouzí se a kouše. Konečně ji mám. Ještě se jedním palcem drží síťky, a jak nadzvedne křídlo, vidím…
… cosi malého holého s maličkými křídly?
Strkám Uječenou zpátky do přepravky. Sedám si do trávy a volám odborníkům.
Nevypouštět, zní rada.
Jdu domů, uklízím přenosku s netopýry zpátky do ložnice. Uvědomuji si, že něco pod křídlem měla Uječená už odpoledne, tehdy, když se po mě ohnala.
Jdu se projít ven. Po návratu znovu koukám do přenosky. Ne, nešálil mě zrak. Pod křídlem je něco schováno. Když se toho dotknu skrz křídlo, slyším tenoučké žalování a spolubydlící maminy se tlačí pod maminu, aby mládě schovala a zahřála z druhé strany.
Konzultuji dál. Kolikanedělí dát nové rodině? Jedno, spíš dvou.
Budu muset vydržet nekoukat do úkrytu.
Na noc zůstávají v ložnici, je tam většinou klid.
Většinou.
V noci mě třikrát probouzí mláděcí pískot. Pak rachocení a křupání od misky. Pak dospělé povídání. Občas dětské povídání.
Pak je ticho.
O hodinu později se rozsvítí budík.
V rámci jednonedělí jen nakouknu skrz stěny — mimino je dobře schované pod křídlem — vytáhnu misky a jdu je doplnit. V té s červy zůstala hromada ocásků a jiných drobtů. Nacházím dvě precizně ukousnuté špičky ocásku zophobáka. Novopečená mamina byla na lovu. Mám radost.
Kromě toho se jim v noci povedlo vylít misku s vodou.
Připravuji nové jídlo, přidám zophobáky, dolévám vodu, beru papírové ubrousky a jdu dát do přenosky s malou rodinou suchou podestýlku a jídlo. Moje počínání doprovází pobouřené nadávání maminy z úkrytu.
Jedu pro zásobu červů, vitamínové doplňky (červi jsou jednotvárná a pro netopýry nezvyklá strava) a topný kámen. Cestou domů ulovím na sídlišti obyčejný kámen, o který opřu ten topný, aby na něm rodina mohla viset.
Vracím se domů a kontroluji, zda není miska prázdná. Není. Mamina v ní má zanořenou hlavičku. Když mě uvidí, pohoršeně vřískne a zmizí v úkrytu. Nestihla jsem se podívat, zda má pod křídlem mimino.
Nadzvednu džínovinu úkrytu.
Mimino je bezpečně uschované pod křídlem. Mamina pohoršeně nadává.
Zavřu dveře do ložnice a nechávám je v klidu.
Prima, mimi se nakonec konalo! Byla jsme zvědavá, jestli jo 🙂 Nebudeš pak trpět syndromem prázdného hnízda? 😀
Nevím. Už jsem vypouštěla několikrát, ale nikdy to nebyl netopýr narozený u mě.
Tak jsme se dočkaly a je tu netopýří mimi ! Tedy zatím sice jen oznámení jeho narození, snad nám později netopýrče i ukážeš (snad mamina dovolí).
Fascinující čtení !
Uvidíte i uslyšíte 🙂 Mamina se o ně ale dost bojí.
Od té doby, kdy poprvé padla zmínka o případném miminku, jsem byla napnutá jak kšandy, jestli jo nebo ne. A ono jo!!!! (inlove) Gratuluji a držím palce matičce i miminu, ať jde všechno tak, jak má. Hm, opravdu jsem netušila, že jsou nadšenci, kteří toho tolik dělají pro netopýry. (y)
Já byla taky napnutá jak kšandy 😀
Tak konečně vím jak brblá naprdlá netopýrka ! 🙂 A něco malýho tam kviklí, takže chápu to dilema, vypouštět,nevypouštět, vypouštět,nevypouštět …..!
Bezva, poutavé,jsi dobrá !
Jen jekot zvládla mamina sama – mimino začalo dělat zvuky až po dvou dnech 🙂 Pokud je netopýrů hodně a není na tě tolik času a nikdo je netahá, zjistí se prý někdy porod až po dvou dnech, když máma cvrliká a má jeden nebo dva páry nožek navíc 😀
Dilema bylo okamžitě jasné, kdybych to věděla, nevypouštím ani náhodou 😀
Netopýrko, gratuluji!! Jsem moc ráda, že všechno proběhlo vpořádku a mamina se pečlivě stará, když má takový servis. A co tetička? Ta pomáhá také, nebo jsi je rozdělila? Věřím, že mrně přežije ty nejproblematičtější dny, tak jak je to u všch mláďat. Užívej si babičkovství. (To s těmi bobky mne pobavilo, ale jsi asi první člověk, který získává tyto zkušenosti!
Máma by bez tety byla ve stresu, je zvyklá odchovávat děti v mateřské kolonii. Zahřívá, hlídá a stará se.
Naštěstí mám rady od zkušenějších, ale nestává se to moc často 🙂
OTéčko – tak dneska je u nás jakoby zataženo (rofl) – včera dokonce 2x! sprchlo (jednou tři minuty, podruhé 70 minut), ale velikonoční svátky proběhly ve znamení sluníčka a tepla. Tady jsou fotky ze Škaredé středy a Zeleného čtvrtka https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Skareda_streda_a_zeleny_ctvrtek/
A tady z bílé soboty
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Bila_sobota/
Všude to kvete a lítá (rofl)
Tady je pořád sucho, jen na potvoru dneska, když jsem konečně včas vstala na ranní procházku, byla kosa a fičelo 😀
Netopýrko, nejsi sama, tady je také zima a fouká a ten včerejší pětiminutový déšť jakoby nebyl ;( .
Já pěkně po ránu promrzla, ještě že holky mají topný kámen a nemusí vynechat lov.
minuty deště jsme měli včera taky, 70 minut závidím. Za to jsme měli dneska pár přeháněk s minimem sněhových vloček, fouká vítr a je zima.
YGo, krásné album fotek plné zeleně a skvělé fotky „čapího stromu“, který jsem obdivovala už dříve. Opravdu tam jsou dvě hnízda ! Moc se ti fotky povedly (no jako vždy!)
Ygo, nádherná procházka – podél řeky i lesem! A ti čápi! To se ti fakt povedlo…:))
Jo a ještě k tomu videu. Ten okamžik, kdy jsi zjistila, že vypouštět nelze, protože tu už nejsou dva v jednom, ale opravdu dva… ten nejde přeslechnout! (rofl)
Byl to pořádný šok 🙂
Já nic neslyším, i když mám všechny repráky na 100%.
To asi proto, že nejsi netopejr. 🙂
😀
To radši nedělej, na konci videa totiž ječím já 😀
… a v tuto pohnutou chvíli jeden z netopýrů promluvil lidským hlasem 🙂
A vypadl z něj stejný výraz jako předtím v netopýrštině 😀
Tak přece jen mimi! (inlove) Tak jsem zvědavá, jak to vychováš, netopýří babičko! Nebo budeš rozmazlovat? (wasntme) (rofl)
Ale vážně – jsem strašně ráda, že existují lidé jako ty… protože tohle ne každý zvládne a ta pomoc je moc potřeba. Jako lidstvo si ukrajujeme mnohem víc na této planetě, než nám náleží, takže jsou nutně potřeba lidé, kteří svojí péčí tuhle nerovnováhu… no… aspoň maličko zmírňují. (h)
Jsem moc zvědavá na pokračování a na první portrét netopýřátka! 🙂 Ostatně… zůstává tu stále zajímavá otázka: je to ono ona nebo on? (wasntme)
Zatím rozmazluju, topný kámen, fleece (netopýři mají srst jako kvalitní fleece, protože fleece milujou), mámini oblíbení zophobáci…
To jsem ráda 🙂 někdy nám říkají „bojovníci proti šestému vymírání“.
Řešení se dozvíte v příští kapitole! A bude snad i fotka.
Netopýří porodnice…no smekám a hluboce se klaním…jsi skvělá porodní asistentka a vzornej krmič…..taky bych ráda viděla malé netopýrče (chuckle)
Díky 🙂 už rozmazluju, skrz maminky mléko papá zophobáky
šikovný dítě to je…. 😀
A natáhnutý na pět ráno. Nejde přetočit.
To je společná vlastnost většiny mláďat 😀 Zvykej si! (inlove)
Tomuhle se ale nedají pustit seriály v televizi 😀
(rofl)
mikrocosmos se to jmenovalo,třeba by se mu to líbilo….je to o hmyzákách.A ty zvuky jsou super….
:)))
Ty jo, to je hodně zajímavý čtení. Tak doufám, že vše projde v pohodě a až je budeš jednou vypouštět, že ti aspoň zámávají na poděkování.
Obávám se, že spíš zanechají zátěž a ani se neohlédnou. Ale možná se přiletí podívat, jako kdysi jedné člence záchranné stanice. Přišla po vypouštění domů a do bytu jí vlétl netopýr.
Jééé – takže jsi se dočkala a je z tebe netopýří babička! Doufám, že dojde i na fotku miminka – malé netopýře jsem ještě neviděla.
Matka je divoká a mládě si nesmí zvykat na člověka, takže je zatím nechávám na pokoji. Proběhl pokud o vyfocení, ale kvalita je dost mizerná. Zato jsem nahrávala mláděcí zvuky. 🙂
Tak pošli aspoň zvuky. Taky by mne zajímalo, jak dlouho lítá mládě s matkou a jestli mají potom nějaké jesle (jako třebas lachtani). Prostě piš, piš, zajímáš mne (chuckle) – teda momentálně tví podnájemníci
Příště 🙂
Jesle mají – v kolonii. Pak mládě cestuje s mámou ještě několik měsíců, snad i rok. Někdy jsou odrostlé děti v kolonii i příští rok, myslím.
ono se učí lítat nebo to umí ?
Protahuje a čistí křídla, patrně i zkouší mávat, a pak prostě jednoho dne začne lítat. Pak je v září všude plno čerstvě licencovaných pilotů, kteří mívají problémy s navigací a občas někomu zalétnou do bytu 😀
jo,takže umí, ale musí se vylítat 😀
Musí natrénovat. 🙂
A protože nejsou zrovna v lese v dutině, asi půjdou na čas do rozletovky. Nebo se uvidí.