Pořád jsem přemýšlela, co bych asi mohla napsat o Velikonocích, když nejsem věřící křesťan, a navíc nijak nemiluju lidové zvyky k těmto svátkům se vážící. Nakonec jsem přišla na to, že tu ještě pořád je otázka vzkříšení. A nad tou se už zamyslet dá.
Vzkříšení. Jak úžasné slovo a ještě úžasnější pojem! I když opatrně obejdu teologické aspekty vzkříšení Ježíše Krista, stejně v člověku při té představě zůstává jakási dráždivě chvějivá naděje. Co když…? Přestože je nezvratnost smrti snad jediná absolutní jistota v lidském životě, člověk se s ní nerad smiřuje. A tak od věků hledá způsoby, jak tuto poslední nezbytnost obejít. Můžeme žít dál ve svých dětech, ve vzpomínkách svých milovaných, ve svém díle. Jenže co naplat, vzkříšení to prostě není!
Ke vzkříšení se však můžeme dostat i jinak. Na fyzické úrovni se mu blíží uzdravení ze zlých nemocí nebo těžkých zranění. Pokud jde o duši, tak vzkříšení je každé vykročení z utrpení, bezmoci, zoufalství, pasivity, osamění či strachu.
Je to také útěk z ubíjejícího stereotypu, to prolomení fobie a předsudků. Je to vytržení nenávisti a pomstychtivosti z unaveného srdce. Je to láska, víra a naděje. Vzkřísit mrtvé tělo je nemožné, ale lze vzkřísit umrtvené srdce a duši. A to už si pořádný svátek zaslouží, nemyslíte?
Přeju vám krásné a pokud možno i veselé Velikonoce!
Nenechte se udolat aktuálními omezeními, rozjímejte, stejně jako si užívejte krásného jara. Pokud budete mít chuť si povídat, témat máme plno – od vzkříšení (třeba vašich tajných přání:)) až po velikonoční vaření. Tak třeba… Pečete mazance? Beránka? Nádivku? Používáte klasické recepty nebo experimentujete?:))
Všechny svátky připravuje syn. Už dlouho. Letošní Velikonoce vzdal.
Ale 18/4 má narozeniny, vzdá je taky?
Na konci tohoto článku je recept na mazanec.
http://chrudimsky.denik.cz/zpravy_region/priprava-na-velikonoce-byla-velmi-svazana-s-tradicemi-20200411.html
My jsme doma na Velikonoce dělili mezi sebou uvařené vejce, každý měl jen jedno. To šlo dobře, bylo nás jen šest. Maminka říkala, že je to abychom se příští rok zase všichni sešli. Znáte ten zvyk někdo? Nebo to byla jen rodinná tradice?
Já si pamatuju, že maminka dělila vajíčko natvrdo do polévky na Velikonoční neděli a říkala k tomu, že je to proto, abychom se nikdy jeden druhému neztratili. 🙂 A že to pomáhá, i když se fyzicky ztratíme – tehdy se člověk musí ubránit hlavně panice (aby se našel:)), takže si má onen ztracenec vzpomenout na to vajíčko, a kdy a kde ho jedl, čímž se uklidní na najde řešení 😀
Mám dojem, že to byla její osobitá verze tradice, ale líbí se mi, tak jsem ji přejala… V Praze se obecně moc na tradice nehrálo, takže mi to vyhovuje takhle:))
Nakonec jsme pověsili na zahradu 18 kraslic a na ošatce je 8 vajec. Jsem zvědavá 🙂
Jak jste kraslice kraslily? 😀
jsem zvědavá, jak to dopadne…
Malovala Víla voskem. Ubyly 4 kraslice a 2 vejce, dostali jsme tři obrázky, dvě srdíčka a jedno poděkování.
Dobrý! 🙂
A kdybyste si chtěli/y něco pěkného pustit, tak tuto: https://www.unitedliveradio.cz/
Zcela OT (i když asi vlastně ani ne) – kterou knížku máte v nejvíce exemplářích, resp. i v různých překladech, doma? Proč to píšu – když jsou ty Velikonoce, chtěla jsem dát babičce/tchýni přečíst naši nejoblíbenější tematickou knížku, tj. Mistra a Markétku. Zatím jsem našla 4 kousky (ty ruské originály, které taky máme doma ještě 2 z koupených 6, ty nepočítám). Je to jedna z našich nejoblíbenějších knížek vůbec, já osobně jsem ji četla snad 10x. A to divadlo, co z toho kdysi Vladimír Morávek udělal na provázku, to taky bylo něco (jak MLP včera večer říkal – nejlepší divadlo, které kdy viděl – a má pravdu).
Knížku milujeme natolik, že když jsme před časem byli v Moskvě, pečlivě jsme si prošli všechna místa, která jsou v té knížce zmíněná (a v tom průchodu, kde se Mistr potkal s Markétkou, jsme si dali pusu, jen ty květiny chyběly). Byla z toho pěkná procházka na 25 km, a to jsme zdaleka nestihli všechno. (A Vladimírovi jsme to všechno nafotili a pak mu dali jednu z těch knížek v originále, evidentně byl rád.)
A ještě si od včera pouštíme tohle: https://www.youtube.com/watch?v=b83I55GDEyo
Originál je zde: https://www.youtube.com/watch?v=sZ-SwJjkSyw
Kterou knihu mám v nejvíce exemplářích?
Myslím, že nepřekvapím, když napíšu, že Bibli. Od malých kapesních až po velkou rodinnou. (A přidám i převyprávěné příběhy Praotec Adam a dietky Izraelské – slovenština je v mé knihovně hojně zastoupena)
Šiš, chvíli jsem přemýšlela, jaká je to asi izraelská dieta (wasntme)
Včera po skoro dvou měsících přijel domů synek. Při pohledu na něj mě napadlo, že výživoví poradci budou jediní, kteří po skončení karantény nezkrachují…
Velikonoce mám ráda, jako svátky jara, barev, nového života, jen ty letošní jsou divné jako celá tato doba. Ale budu je brát jako symbol naděje, že se život zase postupně vrátí do navyklých kolejí.
Ani jsem nechtěla letos barvit vejce, ale včera MLP přinesl bílá vajíčka, nevím, jestli úmyslně nebo jen vzal ty, které mu přišly pod ruku, ale dobře, tak je tedy obarvím! 🙂
Já mám Velikonoce moc ráda. I když jsme nevěřící, tak je to pro mne z dětství svátek plný radosti, světla a útěků a schovávaček před rozparáděnými kluky z okolí.
Brevných skořápek pod nohama na čerstvých trávnících v parku, prvních dnů kdy jsem měa na sobě podkolenky… Vánoce jsou pro mne dost smutným svátkem, asi kvůli té tmě.
Vajíčka už nebarvím, ale letos jsem se pustila do vypichovaných polystyrénových vajec. Začátkem února jsme se v Domově domlouvaly, že je budeme vyrábět s klienty. Nakoupila jsem materiál, abych jej věnovala, jenomže jsem jako dobrovolník dostala zaracha kvůli Covidu a tak jsem se do nich pustila sama. Už mi zůstala jenom dvě, jsou v košíku na stole 😉 .
Přeji všem krásné Velikonoce JiLe
Ano, to „vzkříšení“ to je moc příhodné a nadějné! Jak pro přírodu, tak i pro nás. Tak ať nám tato nová doba přinese útěchu a pohlazení na duši. Moc ráda bych si pořídila nová kvítečka, už,už jsem se chystala ale když vidím nenávistné a opovržlivé pohledy na seniory v obchodech (neříkám, že si to někteří třeba nezaslouží ale to i jiní),tak raději nikam nejedu a jsem odkázána na místní obchod,kde je sortiment velmi omezený a předražený nehorázně. Zítra budou dvě malá kuřátka s nádivkou a přichystána ořechová roláda s ostrou marmeládou. Přání mám jenom jedno,aby všechno,co přijde později, lidé co nejméně odnesli. (h)
Jenny, opravdu jsou lidé tak hnusní? Já obvykle jen zaběhnu do malých obchodů a tam žádnou nevraživost nevidím. Ale v supermarketech to může být jiné (tam ale chodí tak jednou za dva týdny Martin:))
Narůstá to milá Dede,lidem asi chybí třídní nepřítel.
Na druhou stranu zase vidím mnoho mladých, kteří pomáhají starším ale v těch marketech je to jaksi jiné,zřejmě zato může i ten lov na zboží,kterého je zatím sdostatek,jen někteří mají pocit, že ráno jim to senioři vykoupí anebo, že jsou tam furt,což z fyziologického hlediska není možné. Ne všichni senioři využívají vymezené doby. To se týká i mne,jsem totiž ráno polomrtvá a abych mohla do auta a bezpečně dojet,potřebuji prostě vyjet později. Taky jsem výše uvedené zaznamenala na soc. sítích a to čtu většinou jen okresní noviny,kvůli vztahu k rodnému městu,žádný bulvár.(A jinak jen co mne zajímá). Jenže senioři nakupují svůj stálý sortiment,na který jsou zvyklí a nikdy jsem u nich neviděla vrchovaté vozíky. Takže problém odpoledního až večerního nákupu bude asi v doplňování zboží a ne v seniorech. Sama nakupuji asi tak jako vy, což je mx.jednou za 14 dní. A slevy, ty blbé slevy, které žádnými slevami nejsou, prý jdou senioři hlavně po nich a na ostatní se pak nedostane,tak po čem tedy jdou „ty ostatní“? Taková blbost. Využívám hodně nákupy v e-shopech(krmiva atd., ale někdy do města prostě musím,myslím, že pro seniory nejsou nákupy žádné hobby,spíše zátěž.Tož tak. Moje generace vyrostla na Beatles a na Stounech,my jsme generace rockerů ,ne frontových bojovníků.
Ach Jenny, tohle by se mělo tisknout. (h)
A máš bohužel pravdu, krize jako tahle, ukáže, co v lidech je. Dobré i špatné. A někteří si myslí, že „těžká doba“ je k hnusnému chování opravňuje.
Ty jsi novinář Dede, tak to někam protlač :-D…nebo to použij do Radiožurnálu…třeba to odezvu mít bude….snad tu správnou 😉
Jenny, na internetu čtu opravdu extrahnusné výpady proti seniorům často, přesně v tom duchu, jak píšeš. Že vykupují akční zboží a na chudáky mladé už se pak nedostane (i když o diskusi dál se ti samí diskutéři dušují, že nějaké akce v supermarketech je nezajímají a že ostatně do super/hypermarketů vůbec nechodí), že vozíkem ohrožují všechny kolem sebe (v životě do mě žádný senior nenajel), že chodí nakupovat každý den a roznášejí tak virus, dneska jsem četla, že jsou to právě zase senioři, kdo způsobují návaly a fronty v čerstvě otevřených hobbymarketech, atd. atd. Na elektronických médiích je ta vlna zášti a nenávisti vůči seniorům skutečně mimořádná, dost děsivá. Ale v reálu to tak vůbec není. Já jsem v minulých dnech po nějaké době zase vyšla mezi lidi, oběhla pár marketů, hobbymarket a autoservis, všude byli jako obvykle lidé všeho věku, ale nikde jsem žádnou nevraživost nezaznamenala. Vypadá to, že debilové se koncentrují na e-diskusích, kde si vzájemně notují, zatímco po ulicích chodí normální lidé.
Nó, to by bylo na delší diskuzi. Bydlím na vesnici, bez obchodu, takže pokud chci nakoupit, sednu na autobus. A nebudete věřit, ale ve dnech kdy začínají akce v Kaufu nebo Albertu, tak je autobus narvanej k prasknutí, 90% tvoří věkově pokročilí. A častá otázka – na co jedeš, já na (třeba) cukr… A nedej bože pak vlézt do těch kšeftů. Párkrát se mi to stalo, nesleduju letáky, takže jsem byla u vytržení. Třeba když byl v akci cukr – babky tři balení po deseti kilech ve vozíku, a ještě listovaly letákem, kam ještě honem s tím vozíkem vyrazit. Prodavači ten cukr ani nedávali do regálu, uprostřed uličky paleta a okolo lidí jak mravenců, sem tam roztržený pytlík a rozsypaný cukr , jak rvali to desetikilové balení. A opravdu tam nikdo mladší nebyl, ti to objeli druhou uličkou. A nebo třeba akce na mražené kačeny, fakt někdo potřebuje plný vozík kačen? A pak u kas, ve frontě stálo pár mamin s prcky a jinak senioři. A aby nebyla mýlka, jsem taky 50++, takže nemluvím z pozice mladej, blbej…
Ivo,to bude asi tím, že se mladí lidé odstěhovali do města a staří zůstali na vesnicích, do kterých se pak rádi vrací mladí nenasytní nájezdníci a odjíždějí s plnými taškami zpět do města. Tím ale neobhajuji nikterak frontové bojovnice, raději se středám a čtvrtkům tedy vyhýbej aby si poté zůstala v klidu.To se tam u Vás na dědině nenajde nikdo aby provozoval obchůdek?
Nee, Tomáškovi už tak patnáct let nefungují. Stará jednota, postavená v akci Z se rozpadá, je už vidět skrz zdi. Dvakrát to někdo zkoušel v bývalém Selpu, ale nájem vysoký, sortiment bídný, ceny přemrštěné… A ono si otevřít obchod není zase až tak snadné. Takže pro vše do Přerova.
Ach,jo. Skoro všude stejný.
U nás po vsích to zachraňují Vietnamci. Mají skoro všechno a otevřeno pořád. Jsou velmi pracovití.
Musím s Ivou víceméně souhlasit. U nás je COOP, ale když chci ještě třeba do železářství, lékárny a pod., musím do Kralovic a pak se jde i do Penny, je tam přece jen větší výběr. Ale já tam snad budu chodit zásadně přes poledne, i když mi bude za rok 70, protože v době nákupu seniorů mám pocit, že bude za pět minut konec světa. Musím to tak říct, jinak to nejde 🙂 – bába s dědkem, leták a vozejk, kterým jedou hlava nehlava, aby jim náhodou někdo něco nevykoupil….na zabití :-))))
Já jsem už přes měsíc nebyla v super. Tady v Coopu nebo v Bale nakoupím skoro všechno co potřebujeme. A co nenakoupím to asi nepotřebujeme. Ve čtvrtek i kvasnice měli. Nemáme nedostatek, jen jsme na vesnici zvyklí se přizpůsobit. Ale! zažila jsem ve čtvrtek frontu u řezníka /vlastně nezažila/ jen jsem to viděla, tak jsem to vzdala a nebyli to samí senioři ale převážně mladší ročníky. Koupila jsem tedy kousek šunky v Coopu. Maso nějaké v mrazáku vždycky mám, mám i kousek ryby tak houby zle 🙂
No tak já bydlím v Praze, a i když na nás Pražáky všichni ostatní nadávají a mají nás za naprostý odpad, tak já tady tedy nic takového nevidím. Autobusy jsou v podstatě prázdné, pár lidí na celý autobus. Tramvaje jsou obsazené zhruba tak, že jsou obsazené všechny sedačky a pár lidí stojí. V metru je to různé, na okrajích je v podstatě prázdné, v centru a ve špičce je dost obsazené, ale žádné návaly. V obchodech je všechno a málo lidí. Jak to vypadá v seniorských hodinách, nevím, na to ještě nemám věk. Ale poté, co jsem četla celou řadu vulgárních výpadů o seniorech ve smyslu, že by měli vychcípat, protože mladým vykupují zboží ve slevě, jsem pro zajímavost prostudovala slevový leták nejbližšího supermarketu a vyrazila do něj hned po seniorských hodinách. Pro sebe jsem dělala běžný nákup, ale specielně jsem se chodila dívat na to akční zboží, a světe div se, všechno bylo. Asi tu v té za..ané Praze (to nejsou moje slova, to jen často čtu na různých diskusích) máme divné důchodce, kteří nenakupují cukr po deseti kilech a plné vozíky kachen. A lidi v těch obchodech, dopravních prostředcích, na ulicích a já nevím kde všude, mladí i staří, se tu v globále chovají normálně. Asi to není o věku, ale o lidech.
Je to o lidech.
Nazdává se, že v tý děsný Praze je evidentně méně hamounících hysteriků, i nevychovaných sobeckých spratků.
A to máš pravdu, v Praze jsem nikdy takový pocit neměla. Naopak, vždycky jsem si i s cizími dobře pokecala a taky poradili. A k Pražákům výhrady nemám, vždyť těch původních rodilých po rodičích a prarodičích tam už moc ani není.
Jinak, s 10kg cukru a plným vozíkem zmrzlých kačen jsem fakt nikoho neviděla ani tady u nás. A to jsou Hanáci pěkní hamouni. 🙂 V této pohnuté době si asi všichni vzpomněli na válku a mlýny a cukrovary jsou nenávratně pryč.
Jenny, já se zatím s žádnou nenávistí zaplaťpánbů nesetkala. Naopak, dnes jsem potrápila dva adolescenty, aby mi mrkli na mobil, který se mnou nechce spolupracovat přes internet. Hoši makali, jen se jim z hlavinek kouřilo. Bylo to v otevřeném ekodvoře a nakonec tam kibicovalo více mladých mužů, jak vyváželi odpad ze svých zahrad. No moc mě nepotěšili, supinový ortel, zastaralý systém, kdy už skončila podpora. Takže budu mít narozeniny a tak co??? No přece nový mobil! Já ty Mapy.cz v něm musím mít, jinak bych se mohla ztratit!
Hele nepatří to náhodou také do vzkříšení? Nový mobil?
Tak to jsem ráda milá Alex,že jsi na tohle nenarazila. Myslím, že jsou na tom mnohem lépe větší města,kde se všichni tak nějak rozptýlí,horší je to v menších městech,kde je market v počtu 1 až max.2.
No, já jsem ve čtvrtek poslala nakupovat Káju, páč můj příchod domů byl ve hvězdách. V Hodoníně to vypadalo na invazi a zbytek koupil v Hustopečích, které jsou mnohem menší a supermarkety jsou tam celé dva. Já jsem Penny v Židlochovicích vzdala, protože jako jediný supermarket široko daleko je vykoupená skoro furt a dopoledne se tam důchodci fakt málem potlučou, v poledne už není nic a obvykle to ani nedoplní. Tak nakupuju v sámošce u nás na dědině, kde sice v půl čtvrté taky nakupuju to, co na mě zbylo, ale aspoň je to blízko. Jen si jako pracující připadám jako pitomec, zvlášť v poslední době, kdy kvůli koronaviru nejezdí odpolední dodávka z pekáren. Kamarádka pracuje na míň hodin, tak si chleba peče. Asi bych měla začít.
Když si koupíš pekárnu, tak máš vystaráno. Napečeno, když přijdeš z práce 🙂
Tady se sice vajčka zdobí, ale myslím, že jen jako velikonoční ozdoba. Ale hlavně je pak hledají děti v trávě, kam je ukryl velikonoční zajíček (no dnes už hlavně vajíčka plastická nebo čokoládová, nevím, jestli i ta vařená a nazdobená). Kdysi jsem četla, že do Am. tuhle tradici kdysi dávno přivezli němečtí emigranti. Zajíček byl symbolem jara a spolu s vajíčkem symoblem plodnosti. Jak ale přišli na to, že zajíčci snáší vajíčka už jsem se nedočetla. Ale dětem se to líbilo, tradice se uchytila a zůstala. Koledníci tady nechodí.
Já budu péci „velikonoční vánočky“ 🙂 Je to stejné těsto jako na mazance, ale po několikerých dřívějších pokusek udělat „bochánky“ které se mi mi vždy v troubě moc rozplacly, jsem pokusy vzdala a dělám vánočky, které se vždy povedou. Chuťově to vyjde na stejno 🙂
Maričko, už jsem kolikrát přemýšlela o tom, jakou „tichou poštou“ se ty tradice dostávaly přes oceán, když z nich nakonec zbyli zajíčci s vajíčky 😀 Ale líbí se mi hledání vajíček místo koledy (inlove)
(Nemám ráda české zvyky – v mé zkušenosti to znamenalo trpně se nechat zmlátit a to jde totálně proti mojí povaze… A řeči na téma, oni švihnou „jen jako“, byly jen řeči – vždy se snažili, aby to bolelo, chlapi ještě víc než kluci… Uznávám, že mohou být místa, kde je koleda příjemná záležitost a děvčata se na kluky a muže těší, ale to nikdy nebyl můj případ:))
Mazanec budu dělat zítra, jsem zvědavá, jak se mi povede. Kvasnice mám, ale přemýšlím nad tím receptem s tvarohem – a práškem do pečiva… rozhodně bude rychlejší:))
Jéééé, Maričko, když jsem bya malá, rodičové mě také poschovávali pomlázku po zahradě, já ji s nadšením hledala a byla jsem tomu neznámému, neviditelnému zajíci vděčná. To hledání mě bavilo. Už si nevzpomínám jak přesně probíhalo, ale ten pocit napínavosti, ten si pamatuji.
Já letos Velikonoce vůbec nedržím, protože k tomu prostě nejsou podmínky. A jelikož ani já nejsem věřící, tak mě to nijak netrápí. Ale nedávno se tu psalo o drobných radostech. Tak jsem si takovou drobnou radost udělala. Včera jsem vyrazila do hobbymarketu a nakoupila kytky na balkon a pytel hlíny. A když už, tak už. Hodila jsem za hlavu všechny letité zvyklosti a místo muškátů mám afrikány a místo million bells mám drobnokvěté violky. Dneska jsem to zasázela a umístila a chodím se tím kochat. Balkon ožil a když se to vydaří, bude takhle žít až do pozdního podzimu. Krása 😀 .
Afrikány? Ty miluju… ale už jsem je roky neměla, vždycky mi je zlikvidovali slimáci. No, letos to vypadá, že vyschnou i oni 😛
Drobnokvěté violky mám, mám je moc ráda. Ony jsou tak trochu dobrodruzi… před dvěma lety mi jedna vyrostla a vykvetla v první rozsoše hrušky, která roste na našem dvorku. Má v tom místě na kůře mech, tak se violka prostě přidala… 🙂
Přesně tak, Dede. V dávných dobách jsem mívala na zahradě vždycky spoustu afrikánů, kolem všech záhonů a i jinde ve skupinkách, nízké i vysoké, od světlounce žlutých až po hnědé. Zdobily a voněly až do prvních mrazů. Jenže pak přišli slimáci a s afrikány byl konec, dokázali je kompletně sežrat za jedinou noc. Ale na balkoně se slimáků (snad) obávat nemusím, tak by to mohlo vyjít 😀 .
Na slimáky perfektně funguje lógr z kafe!! Suším ho z překapávače celou zimu a na jaře obsypu všechny choulostivé kytky (ty, které slimákům chutnají) A ty potvory rezatý se drží v uctivé vzdálenosti. Takže afrikány mám každý rok. A taky je lógr bezva hnojivo, přidávám ho při přesazování i do „domácích“ kytek.
My sypeme lógr z kávovaru do kompostu. Mají ho rády žižaly a tak se v kompostu jenom hemží a pilně kompostují.
A my kafe moc nepijeme, tak nemáme lógr. Že bych slimejšům koupila Jihlavanku? A musí být spařená nebo i čerstvá suchá?
spařená…a když to naředíš-to kafe, tak tím po vychladnutí můžeš i zalejvat…a logr usušit a sypat
Velikonoce jsou pro mě spíš svátky jara, neb nejsem věřící, ale přesto některé věci dodržuju (dneska nebude maso). Myslím, že takové věci mě ukotvují v životě. Jen ty vejce barvit nebudu, není pro koho. A mírný děs z dob, kdy Kuba přinesl z koledy 40 vajec natvrdo, ve mně zůstal natolik, že si sice určitě udělám vaječný salát, ale jen z mnou určeného množství 🙂 Vajíčková pomazánka byla tenhle týden, šupla jsem do ní medvědí česnek a bylo to moc dobrý.
No, letos je jaro jak vymalované – jen kdyby aspoň někdy zapršelo!
Vajíček pár obarvím, i když nikdo nepřijde – skoro vždycky mám v lednici vajíčka na tvrdo, tak holt tentokrát budou cibulová… 🙂
Pomazánku taky plánuju. Z čeho ji děláš ty? (kromě z vajíček:))
Pomazánku dělám z vajec a napůl tatarky nebo majonézy a pomazánkového másla. Z majonézy samotné mi to nejede, obrací se mi žaludek nad tím, jak je to hutné, mastné.Něco zeleného je fajn, pažitka nebo ten medvědí česnek. Dřív jsem dávala tavený sýr, teď už ho doma vůbec nemívám.
Já už jsem několikrát psala, že Velikonoce nedržíme a to z několika důvodů. Předně nejsme věřící. Druhak když jsme koupili chalupu, byly Velikonoce vlastně první návštěva chalupy po zimě a to byl důvod k obrúklidu, takže pokud jsme chtěly se ségrou nějaká ta vajíčka, v neděli večer jsme je horkotěžko plácaly. V dětství si fakt nepamatuji, že bychom to nějak slavili. No a jen co trošku odrostly dítka, začala jsem jezdit na velikonoční výpravu a vracela jsem se v neděli večer. Takže koledníkům nějakou tu sladkost a já většinou prala a snažila se udělat všechno, co jsem minulý týden hodila za hlavu. Takže koronavirové Velikonoce jsou přesně podle můho gusta
Inko, první delší jarní návštěva na chalupě… to bývaly moje nejkrásnější Velikonce – velkým úklidem jsme se nezabývali, jen jsme všechno vyprášili, když to šlo, dali na sluníčko a umyli povrchy (ty myši!)
Mazanec jsme přivezli z Prahy a pár vajíček s maminkou obarvily v sobotu večer. Jinak to byla čistá krása… někdy jako teď, slunečná, jindy ještě se sněhem a bledulemi. V Krkonoších bývala ta sněžná varianta dost častá…
O nás se všeobecně ví, že rádi malujeme kraslice i vajíčka, a že to provozujeme na chalupě nad Dalmatinovem. Letos jsme zůstali v Praze, protože představa zástupu rozjuchaných koledníků, cirkulujících světnicí, se mi s nařízenými opatřeními neslučovala.
Ale přece si ty Velikonoce chceme aspoň trochu užít, ne?
Bydlíme v malém bytovém domě a v jedné zahradě jsou ty malé bytové domy dva. Původně to bylo jedno bytové družstvo, teď jsou to dvě SVJ, máme stejný čip na vchody, všichni mohou do obou domů.
A tak jsem do obou domů vyvěsila plakátek, že zveme sousedy na bezkontaktní koledu. Na zahradě na sušák na prádlo pověsíme v noci na pondělí kraslice a na botník za dveřmi bytu dáme ošatku s vejci. Jeden „koledník“ – jedna kraslice a jedno vejce do vyprodání zásob 🙂 Pro všechny. Jako náhradu za odrecitovanou koledu jsem navrhla vzkaz nebo obrázek.
S Vílou jsme odhadly, že bychom měly namalovat 10 vařených vajec. V případě, že by nepřišel nikdo, je s klidem dokážeme zkonzumovat jako vaječný salát. Kraslice určitě nedojdou, bude jich cca 40.
Jsem moc zvědavá, jestli to bude fungovat 🙂
Tak to je opravdu hezké, dej vědět, jak jste dopadli
jaký je rozdíl mezi kraslicemi a malovanými vejci? /jsem z vesnice, za barákem les 🙂
Kraslice je ozdobená vyfouknutá skořápka, malované vejce je uvařené natvrdo a pak ozdobené.
Ano,to vařené,obarvené uměla nádherně zdobit moje babička mečová, dělala úžasné ručně škrábané vzory. (h)
I kraslice mohou být škrábané – například jsem měla kdysi dávno kolegyni, která pocházela z Morkůvek – a ta tuto techniku uměla a v práci (ano, tenkrát se v práci dělalo barsco) často za prknem místo rýsování kanálů rýsovala vajca – jako třebas na tomto videu.
https://1url.cz/NzNl0
Ygo, ty jsou nádherné! 🙂
Ygo, to je krása, ty umíš udělat člověku radost!
Ano, to jsou ty pravé moravské kraslice, kterých je moře druhů barev a vzorů, podle toho odkud pocházejí. Nádhera!!
Renato, tomu říkám sousedské Velikonoce:)) dej vědět, jak to dopadlo! (inlove)