V dnešní době – ale nejen v ní – mám ráda drobné radosti. Pozvednou náladu a potěší.
Potřebovala jsem si objednat své oblíbené čaje a koření. Dodavatel navíc sliboval jako dárek dvě krabičky čajů, které mám ráda. No, nekupte to! Když mi balíček dorazil, byla jsem překvapená. Žádná ošklivá krabice, nýbrž zářivě žlutá lepenková krabice, kde byly obrázky skřítků, shora nápis „Jsem tvůj sluneční balíček“, zepředu heslo firmy „Tady roste radost“ a zezadu tištěný návod, co dělat a kam se ozvat, kdyby balíček nedorazil v pořádku.
Uvnitř balení se podepsala žena, která balíček balila a fixou mi připsala přání hezkého dne. Jasně že hlavní byl obsah, ale obal mě potěšil natolik, že jsem oloupala samolepky dodací firmy a kvalitní krabici jsem si nechala na NĚCO. Cokoli.
Rok jsem měla doma odloženou látku, kterou jsem si chtěla obšít kuchyni a obývák – ubrusy, polštářky… Po šicím maratónu, kdy jsem rouškami obšila celou líheň, jsem si uvědomila, že má šicí krize právě skončila a chci si ušít něco hezkého. A když už jsem měla nový ubrus, položila jsem na něj týrám Míšu (verze ze šlehačky, pomazánkového másla, piškotů namočených v kafi a trochy cukru. Mňam.) Udělal radost a mizel rychle 🙂
Další z mých drobných radostí jsou duhová klubka. Háčkovat umím moc málo, a tak se snažím koupit si o to zajímavější přízi, aby se mé neumětelství ztratilo 🙂 Momentálně jsem u klubíčka, kterému říkám „Rozednívání“. Těší mě, jak barvy přecházejí jedna do druhé a práce přibývá – jednoduchým vzorem se dokážu promotat i večer napůl v bezvědomí.
Myslím, že pěstovat drobné radosti je důležité – a to kdykoli.
Jaké drobné radosti si v této době dopřáváte vy? 🙂
Sundala jsem závěsy a vymýšlela, jak je zkrátit. Po X plánech jsem se rozhodla, že peču na kreativitu a použiji zažehlovací pásku. Kterou jsem nenašla, až mám v bytě celkem uklizeno. Zjistila jsem, že existuje řasící páska. Dneska jsem ji objednala. Jakmile dorazí, dovedu svoje bydlení o další krok k dokonalosti.
Když už vytáhnu stroj, vyrobím roušky pro sestru, filtry do kafe, nějaké zařízení na nošení karimatky a možná ještě něco vymyslím.
Dneska jsem zkusila další recept – tentokrát jáhly zapečené s řepou a hruškami. Mám dvě porce na zítřejší snídani a večeři. Už dneska se těším. Pak si uvařím těstoviny a zamíchám z dneška pečenou řepu a fetu. Je skvělé mít jídlo prakticky hotové předem. Tak nějak jsem odvykla na snídaně a svačiny. Obvykle mám zajištěný jen oběd a „ostatní se vymyslí“.
Těším se na zítřejší pilates na videu. Jsem nachlazená – moc jsem o víkendu větrala – a už mi hodně chybí pravidelné vycházky s nordic holemi do přírody.
A nakonec, ale zdaleka ne dle důležitosti… netopýři. Zaznamenávám jejich příhody, pokroky nebo kousky. Chystám jim vypasené svačinky. Občas přidám nějakého toho zophobase, aby si pochutnaly. Občas je nenápadně pohladím po heboučké, měkké teplé srsti. Většina to snese, někteří nadávají, někteří to milujou a předou.
A až bude dobastleno, dosportováno a dopečováno, čekají mě knihy a komiksy 🙂 které si budu číst na lodžii zabalená v dece, nebo v křesle v obýváku.
Taky jsem naprosto zapomněla na moji zásobu sypaných čajů 🙂
Co je zažehlovací páska? 🙂
Jinak jsi děsivě aktivní – a to nepočítám netopýry! 😀
Jáhly zapečené s řepou a hruškami? To zní zajímavě – rozhodně by se to asi líbilo Martině, co sem jednu chvíli psala recepty na jídla, jaká dnes chutnají mladým (tady u některých moc úspěch neměla 😛 )
Zažehlovací páska: https://www.ikea.com/cz/cs/p/sy-zazehlovaci-paska-50078746/
Řasicí páska: https://www.ikea.com/cz/cs/p/kronill-rasici-paska-bila-80296955/
Jinak, zrovna řepu jsme měli předevčírem taky, pečenou (pokrájenou na kostičky, osolenou, opepřenou, okořeněnou tymiánem, pokapanou olivovým olejem a balzamikovým octem). Až byla řepa tak napůl-natřičtvrtě měkká, přidala jsem stejně velké kostičky mrkve a tak 10 minut před dopečením tak 2 velké hrsti vařené pšenice. Do hotového jsem ještě zamíchala hromadu posekané zelené petrželky. Někdy to taky před koncem pečení posypu nadrobeným balkánským sýrem nebo fetou, to je taky moc dobré. MLP a babička k tomu měli kapra na přírodno (dostali jsme kapra od kamaráda rybáře), já to měla jen tak. Řepa v různých podobách je u nás doma vůbec moc oblíbená.
Dneska peču pizzy (4, těsto bylo z půl kila mouky), s boloňským ragú, olivami, kapií a sýrem (kombinace mozzarella/gouda). Dělala jsem je už minulý týden (s jinou oblohou) a málem na mě nezbylo, a to jsme doma jen 3.
Díky Aido! 🙂
Za pásky, nebo za řepu? 🙂
Těch různých pásek a jiných vychytávek jsou mraky, jak jsem v minulých týdnech mezi šitím zjistila (btw., včera jsme dodělali další várku roušek, už jich máme „na svědomí“ 700); normálně teď sjíždím různé šicí stránky a nestačím se divit, jak moc se šití od té doby, co jsem se v něm aspoň kapku orientovala, změnilo a pokročilo. Už jsem nakazila i MLP, taky po večerech sjíždí různá instruktážní videa, začíná se orientovat v typech chapačů, jehel a cívek, docela slušný přehled má i v sortimentu šicích strojů. 🙂
Pokud jde o jídlo, snažíme se teď v karanténě (dnes jsem byla poprvé od 13.3. venku, na poště, šla jsem opožděně poslat daňové přiznání) jíst co nejvíc zeleniny, masa spíš míň (hlavně to, co najdeme v hlubinách mražáku). Babička neprotestuje a MLP říká, že až bude po všem, asi mu v hospodě už nebude chutnat, domácí strava je holt domácí strava.
Za pásky (řepu znám a mám ráda:)) – a pokud máš tipy na instruktážní videa, tak sem s nimi:)) Dnes mi přišel ten stroj! 🙂 Takže teprve začnu studovat…
Jaký máš? Pochlub se.
Jinak, tady je úvod pro začátečnice: https://sijtesnami.cz/menu-pruvodce-siti-pro-zacatecnice/ (mně to přišlo užitečné, fakt jsem všechno zapomněla).
Já jsem si zatím naprvní šití po rouškách vybrala dvě věci – nové potahy na polštáře na zahradu: https://ekopanenky.cz/blog/jednoduchy-povlak-na-polstar/ – různých polštářů tam máme dost a doma jsem našla dostatečné množství látky.
A jestli mi to aspoň trochu půjde, tak si možná vyrobím nový potah na žehlicí prkno, jak jsem ho tu onehdy poptávala: https://sijtesnami.cz/2016/01/potah-na-zehlici-prkno-navod-zdarma/ – no, ještě uvidím, třeba mi místní zručné švadlenky poradí, jestli jsou ty navrhované materiály vhodné?
Jako pokud chceš stříbrný potah, tak z toho se to dá udělat, akorát já bych potah na žehlicí prkno koupila, šití mi přijde jako plýtvání časem a energií. Ono to Zaro taky není za hubičku.
Nee, to není ono. To je páska na řasení. Tu jsem včera špendlila a dneska snad přišiju 😀
Zažehlovací páska nebo mřížka je místo švu na zkrácení závěsů. https://www.ikea.com/cz/cs/p/sy-zazehlovaci-paska-50078746/
Je to tenhle: https://aspoonofhistamine.com/2019/02/03/zapecene-jahly-s-repou-a-brusinkami/
Já sice lehce pracuju, ale jen z domu, takže mám víc času a pocit volnosti. Mám dokonale vypletý kačírek a rabátka kolem domu a pořádek v papírech jako už dlouho ne. Obvykle nepeču, když u nás nejsou děti, ale nedávno jsem dostala chuť na něco dobrého ke kávě a spáchala jsem banánové muffiny. Ty byly! A taky jsem se spřátelila s kosem. Ráno nesu slunečnici do krmítka a pokrájené kousky jablek, kosák vyběhne zpoza křoví, já k němu vlídně hovořím a on zatím konzumuje snídani v trávě. No nevím, snad ani nebudu mít to srdce s přikrmováním přestat. (inlove)
https://hanca1.rajce.idnes.cz/Srnec#Snidane_v_trave.jpg
Prý se ptáci mají přikrmovat celý rok, páč silně ubylo hmyzu. Asi zůstaly jen ty klíšťata….
Zatím, jakmile je teplo, poleví v návštěvách krmítka jen sýkorky, zato hrdličky, kosové, vrabci, červenky, zvonci chodí furt.
S oteplením odlétli jíkavci a stehlíci, sýkorky už také málo chodí. Zbytek štamgastů stále zůstává 🙂
Jo objevil se konipas a rehek – toho jsem už dlouho neviděla!
rehkové se dostavili jako na povel v počtu dvou párů a hned uchystali hnízda: jedno pod stříšku na vchodem do dvora, druhé sousedce nad oknem u ložnice 🙂 vloni nám chodili vyzpěvovat do okna ( a provokovat kočku ) 😀
A jéje :-/
Mojí velikou radostí je Darkova glykemie, drží se hošík, má už cca 14 dní kolem 6-7.
Ale s tím pletením jste mě nahlodaly, já pletla kdysi hodně, i vyšívala, ale teď už se to tak nenosí, tak na co, že. Ale pro Matěje nějakou pěknou čepici ala malý princátko od Harryho, to bych mohla 🙂
Naopak, teď se to velmi nosí. A pokud vím, výšivka na oblečení je letošní hit 🙂
Alimo, ta glykémie je skvělá zpráva – jen tak dál! 🙂
Já jsem měla celý život radosti jenom malé. Zato smutky byly veliké. Alespoň se mi to teď tak zdá. ;o)
Velká kočko… možná se na ty malé radosti musíš víc soustředit – třeba je to maličko zvětší! (inlove)
Hm, pracuju z domu, osm hodin se fakt nehnu od počítače, jako v práci, pak sklidím stůl a podle toho, jak moc jsem vyřízená, si buď lehnu nebo jdu na zahradu na chvíli. Máme nový plot, nahoře natažené dráty, ještě přidat elektriku, čekáme na zdroj, ten co jsme koupili původně dává rány jako když kopne kůň, to nechceme těm našim kočkám udělat. Plot je kovový, proto to tak kope, kdyby byl dřevěný, jen by to štíplo. No co naděláme, tak holt do Velikonoc počkají. No a pak musíme zkulturnit zahradu, co jsme ji zplanýrovali kvůli tomu plotu. Nějak se nenudím a nic dalšího nestíhám (možná taky kvůli DMD, já nevím 🙂 ).
a pak už bude pomalu čas modrého břichouše… schválně, jak se asi vyznamená nové tříčlenné komando…:-)
Matyldo, jak dosáhneš toho, že krém z pomazánkového másla není slaný? Už jsem ochutnala u švagrové a s díky vrátila. To se nedalo jíst, ta sůl z toho i přes ten cukr lezla, zrovna tak, když to někdo dělá z Lučiny.
No, některá pomazánková másla jsou míň slaná. Z těch to jde. Naopak nemám ráda chuť tvarohu, když v tom dortu není želatina. Strašně mi to drhne na jazyku.
Tak já nedělám ani z pomazánkového ani z tvarohu, jen z mascarpone, nebo pokud urvu v Makru ve výprodeji creme fraiche (ale není to ono, je to nakyslé).
No a mně to vyhovuje z toho pomazánkového másla. Mascarpone je na mě hodně těžké.
Miluju krém z mascarpone… zato pomazánkové moc nemusím.
Jj, mascarpone je jen ze smetany, pomazánkové má v sobě škrob, sušené mléko, sušenou syrovátku a ta chuť je taková…, do slané pomazánky.
Tak pomazánkové má 33% tuku, mascarpone 42%, to zase není takový rozdíl, navíc tam ještě dáváš šlehačku. Do krému z mascarpone se ještě má přidat sladké víno, takže se naředí. A musí se našlehat, to málokdo dělá a pak je to opravdu hodně hutné.
mascarpone ředím trochou 10%jogurtu. Je to tučnější ale zase to nemáme každý den/ani týden/. Krém je krásně hladký. 3,5% je trochu kyselý a řidší. Z pomazánkového dělám pomazánky.
miluju mascarpone, někdy je zbaštím jak je, někdy rozmixuji s vejcem. Nějaké další nápady? 🙂
našlehej to s vaječným koňakem….
Marné není našlehat a polít javorovým sirupem. Nebo taková domácí pomerančová marmeláda se k němu taky šikne.
Čaje od Sonnentoru jsou vynikající. A mám ráda i jejich bylinné směsi k vaření. Kamarádka Evi byla v rámci U3V minulý rok na exkurzi v jejich výrobně a moc se jí tam líbilo.
Já se letos pustila do tvoření vajíček vypichováním polystyrénových. Měla jsem nakoupený materiál, že budu tvořit s klienty v Domově, ale Covid všechno překazil, tak tvořím sama. Už jsem jich pár rozdala mým oblíbeným známým mmužům, ale ještě jsem jich pár zachránila na nafocení. Snad ta fotka bude vidět. Mám celý počítač přeinstalovaný, místo Exploleru Firefox a ten se chová trochu jinak, než jsem byla celé roky zvyklá. Takže POKUS!
https://img37.rajce.idnes.cz/d3702/16/16708/16708841_add0d3d523f74807139bc1a691baa76c/thumb/DSC01164.jpg?ver=0
Vidíš, že tam ta fotka je 🙂
Tuhle metodu jsme dělali v domově pro seniory na Vánoce před pár lety. Moc se jim to líbilo.
Ve výrobně Sonnentoru jsem byla s Kačkou, za normálních dob je možné se tam na exkurzi nahlásit.
Alex to je ale moc hezké! Jsi šikulka 🙂
Ach mé drobné radosti, to je momentálně focení – až si s tím připadám trapná, protože se navíc ráda chlubím svými úlovky (a že někdy jsou – jako tuhle ta kuna! Tak se musím krotit, abych vás nezahltila (:o)).
Jinak jsem tuhle našla móc starou dřevěnou židli, tak si ji dnes asi přinese na dvorek a pokusím se s ní něco udělat – momentálně je natřená modrou oprýskanou barvou…
Hrabání se v hlíně ráda nemám, ale nasela jsem aspoň hrášek (ten zase ráda mám), a přesazujeme maliny. Jo, a nasadila jsem nové růže…
Joj, po staré židli mé srdce prahne. Ale spíš se dočkám toho zahradního posezení ze starých palet…
starou židli, říkáš? tak povídej, jak moc stará by měla být… myslíš třeba čalouněnou židli ze 60. let nebo spíš rozvrzanou thonetku? možná bych věděla, koho se zeptat 🙂 moje milá venkovní s oprýskaným bílým lakem je úlovek z kamarádova domu, když ho vyklízel před kompletní rekonstrukcí 🙂 nechala jsem ji tak a od jara na ní stojí plechový květináč s převislým muškátem…a teď kulatá mísa s jarní výzdobou 🙂
Matyldo, máš pravdu, drobné radosti fungují!
Tak co bych dala dohromady já?
Primule a macešky! Primule už trochu odkvétají, ale macešky vzkvétají (doslova:))
Na sluníčku schne dobře prádlo a dá se pořádně větrat.
Poprvé v životě jsem upekla rohlíky a dají se jíst (Dotaz na zkušené – pečete normálně nebo s horkovzduchem?:))
Ari uviděla na poli proti našemu domu naše usedlé stádo laní a nechala se odvolat, i když už se tím směrem rozběhla 🙂 (Musím mít oči Apače na válečné stezce, protože pole je zvlněné a když si dobytkové lehnou, nemusí být na první pohled vidět)
Koupila jsem si šicí stroj, měl by dojít tento týden. To slibuje plno Zajímavých událostí. Stroj nemám už víc než dvacet let – ten, co jsem kdysi dostala jako starší po někom byl mizerný a pořád na něm něco nefungovalo. takže když děti rostly a byt nám byl malý, s radostí jsem ho „poslala dál“ a všechny nutné opravy dělala v ruce nebo dávala ke švadleně. No a teď mi přišlo (karanténa dělá s lidmi všelijaké věci:)), že je vhodný čas na změnu… 🙂 Uvidím, jak to dopadne 😛
Pošli sem ty rohlíky! Dneska musím jít nakoupit a protože jdu až po práci, zatímco všichni důchodci a karanténisti a dětní dopoledne, tipuju, že zas horkotěžko urvu poslední kusy a rozhodně to nebude to, co bych chtěla…
Dám sem recept z Pinterestu (Nej recept) pro inspiraci. Sice jsem ještě nevyzkoušela ale moc se mi líbí a dala bych si hned asi tak 3 kousky bez uzardění…. 😉 (blush)
https://1url.cz/hzo6I
Dede já peku skoro všechno na horkovzduch a je to OK. Přijde mi to méně vysmahlé.
Já chodím do práce. A 2 x týdně na nákup.
Jinak jsme doma.
V neděli bylo krásně, slunce svítilo a tak jsme si dopřáli drobnou radost tím, že jsem prostřela na stole na balkoně.
Na stole byl truhlík s primulkami, káva, pití a bábovka.
Popíjeli jsme kávu a četli časopisy.
Byla to pěkně strávená hodinka a půl.
Když už nemůžeme na chatu, tak alespoň ten balkon.
Budeme tam sedávat i přes Velikonoce.
Míšo, tak to jste měli takovou malou Itálii. (h) Snídaně na sladko. 🙂
Míšo, má být hezky, tak si to můžete užít zas- a třeba to pak trochu rozvolní.
Drobné radosti 🙂
Hele, všimli jste si, jak krásné nám letošní jaro přineslo supermarketové vozíky ?
😉
Fakt?
No, aspoň ty naše jsou vyleštěné do vysokého lesku 😉
No, mejou je často 🙂 Ale přiznávám, že nákupčího tam jednou týdně posílám, já nakupuju jen v místní samošce.
Já jsem nákupčí.
Co nadělám 😀
Taky nevím, supermarketům se vyhýbám 🙂
Vy jste holky pracovitý, to já jen ty roušky a jinak čtu a čtu a čtu. A vařím. A uklízím jak blbec
Roušky jsem šila zkraje, když to bylo fakt nutné. Protože je mám v práci 8,5 hodiny na obličeji, moje nadšení pro ně dostalo značných trhlin.
Tak balíček jsme dostaly stejnej…díky Tobě mám v zásobě Madam Mňau a potvrzuju,že chutná božsky, díky aidě zase čaje s kurkumou, taky jsou dobré, já za sebe přihodila Aladinovo koření a to si sypu do kávy (no, v sobotu jsem ho sýpla na krůtí nudličky a byly taky prudce jedlý)a překvapilo mne zlaté latté – to jsem měla pro kámošku k narozkám a největším překvapením byly tři čajové vzorečky a 2 krabičky čajů jako pozornost. i přes nouzový stav, jsem v pátek objednala a v pondělí balíček došel.
O víkendu jsem nevěděla co s rukama, tak jsem vyrobila jednoduchý velikonoční věnec, bylo krásně, tak jsem vyprala všechny zimní pelechy,deky a potahy ..pláču,že je zavřená půjčovna strojů, protože bych si ráda zašla pro prací lux na koberce a vyprala koberec v obýváku, takhle ho jen držím jedlou sodou…a asi jsem zblbla, protože jsem si objednala vyšívací jehlu, hedvábíčka a budu si vyšívat kapsář pod sukni…co s člověkem ten nouzovej stav dělá,to je neuvěřitelný…. 😉
Kliiiid, já jsem si zas o víkendu objednala vlnu na dva svetry 🙂 neb jsem už nějakou dobu toužila po samovzorovací přízi a jsem děsně zvědavá. A taky chci svetr z něčeho tlustšího, co bude přibývat, aby ten svetr zas neměl výrobní dobu na jednu pětiletku 🙂 Pletu tak příšerně pomalu, že ten rozpletenej před třemi lety ještě furt není 🙂 prostě tam mám výrazné technologické pauzy 🙂
jsem kdysi po svatbě štrikovala svetr exmanželovi,než jsem ho dodělala, rozvedli jsme se… (chuckle)
(rofl) Počítám, že s ho potom vypárala? nebo dopletla pro někoho jiného? 🙂
Všechno ručně pletené jsem už dávno dala pryč.Byla totiž doba, kdy nic jiného než ručně pletené téměř nebylo a tak jsem celé dětství chodila v ručně pletených a háčkovaných věcech a později v manželství nás oplétala tchýně, takže za mne jsem skončila.No a moje pletení a háčkování, z milosti čtyři mínus.
Ale pamatuji tu těžkou frčbu pletených dlouhých vest a pletených kalhot,akorát se v tom nesmělo zmoknout. :-))
Drobné radosti mého života si dělám stále,kytky,knížky,vůně,svíčky a dobré jídlo,no co už v mém věku. A hlavně, má zvížata mi rozumí. (h)
Jenny, dneska se neplete a neháčkuje z musu, ale protože bylo zjištěno, že se tím dobře relaxuje- a to potvrzuju. Když celý den čumíš do počítače, je lomcování háčkem v opakujícím se vzoru fakt uklidňující.
Však jo, akorát mně to netěší. 🙂 Ale ,jak se říká, nikdy,neříkej nikdy! Možná bych se mohla vrátit k vyšívání. To mi šlo hezky! 🙂
Vyšívání se dostalo též relaxačního ohodnocení 🙂
relaxace? Tyranie!!!! (headbang) Ale fakt ten vyšívanej kapsář se skotskejma bodlákama potřebuju….
háčkem by lomcovaly kočky…to nejde…leda na Beaveru, al etam zas nemám důvod, tam po vaření,ráda klesnu na lavici a nemelu ani pantem,ani mlejnkem- ručním….
Dede, vypárala a vlnu darovala….
Sharko, to bylo v podstatě dokonalé řešení (inlove)
Leni, jsem sice pletařka, ale poslední výrobek pro slečnu dceru jsem 2x nastavovala a pak odložila pro případné vnouče.
Vnoučata jsou ještě daleko za horama, teď pletu pro sebe 🙂