K bezproblémovému porodu a výchově potomstva zajisté značně přispěje klid a minimum stresu. A tak jsem se rozhodla netopýrkám ukázat, že člověk není nic děsivého. Mělo to háček. Nejeden a netušený!
Moje dvě okřídlená děvčata jsou divocí netopýři s jistou, ale ne extra velkou zkušeností s člověkem. Když je beru do ruky, jsem opatrná – co kdyby se ohnaly. Čas od času ukážou, jak mají velké a děsivé zuby.
Pochopitelně ne ve chvíli, kdy je přitom chci natočit.
V ten moment mají pusy zavřené, a ne a ne a ne a zuby neukážou.
Zuby nebudou, trhni si kamerou.
Naštěstí vím, jak na ně.
Moje dvě holky nemají rady omatlávaní. Ta s bříškem vždycky začne nadávat a prchat do úkrytu. Její společnice se nadáváním nezdržuje a prchá rovnou.
A tak stačilo chvíli matlat.
Tak já tedy ty zuby ukážu, když musím!
Jak netopýra naučit nebát se člověka?
Cílem není holky ochočit — budou zase vypuštěny do světa, ale po čas pobytu by neměly být zbytečně ve stresu.
Toto je ochočená mazlivá hodná netopýrka, která nebydlí u mě doma.
Jak známo, nejvíce se bojíme neznáma. A tak vhodným postupem je nechat netopýra lézt po člověku, aby si ho nerušeně prohlédl a zjistil, ze člověk není nic hrozného.
A tak jsem vzala uječenou asimaminu k večernímu krmení s překvapením. Holky obě jí z misky samy, ale některé večery je pro jistotu ještě dokrmuji.
V ruce je fajn schovávačka a teplo
Uječená asimamina hned po krmeni seběhla po mé ruce a schovala se pod paži. Úkryt! A pod druhou rukou další úkryt! Co je asi na druhé strany ruky? Tak tunel to nebyl. Ale fuj, co je tohle!? Lidské vlasy! Bleeee, letím pryč!
Z domácí pohody je rázem domácí odchyt.
Druhou netopýrku si chytře dávám rovnou za krk pod vlasy. Je tam teplo a hezký úkryt. Netopýrce se tam docela líbí. Chvíli sedí a nakonec nad pohodlností zvítězí zvědavost. Leze po krku, nahoru po hlavě, po vlasech, po uchu, drápkem se chytí uvnitř nosu. A co je tohle? Tady se mi líbí, tady se pověsím! Co se děje? Proč mě neseš zpátky do přenosky? Proč ti nesmím viset na očním víčku?
Naše soužití bude ještě hodně zajímavé!
Jo, ještě jedno OT pro Dede. Když nepracuju do práce a nešiju (zítra budeme mít hotovou další várku roušek, už jich budeme mít 700), tak si porůznu čtu na stránkách o šití. No a našla jsem dva moc pěkné články o výběru šicího stroje, tak kdybys měla zájem, tady je první, obecnější: https://www.materialistic.cz/rubriky/blog/jak-si-vybrat-sici-stroj-pruvodce-pro-zacatecniky-a-zacatecnice/
A tady druhý, ve kterém jsou i praktické zkušenosti včetně cenového rozpětí: https://www.materialistic.cz/rubriky/blog/jak-si-vybrat-sici-stroj/
P.S. Rozumím tomu jako koza petrželi, na rozdíl od místních zkušených švadlen, ale zdálo se mi to celkem OK.
Aido, díky, dnes jsem si jeden objednala. Uvidíme, kdo s koho 😛 Nebo spíš, jak nám to dohromady půjde 🙂
Hlavně se neboj, to se poddá. A pro první vyzkoušení doporučuju zkoušet vše s Martinem nebo jiným technicky zaměřeným rodinným příslušníkem. My to s MLP teď udělali, když mi přišel ten nový stroj, a docela mi to pomohlo, všiml si jiných věcí než já. Už nám to spolu celkem jde 🙂 – já se snažím zvládat tu část praktickou, MLP teoretickou. Taky si teď začal číst o látkách a šití (ale fakt, to si nedělám legraci) a ze šicích pomůcek si vyloženě oblíbil páráček. 🙂
Podle mě je důležitější umět se orientovat v návodu, protože tyhle věci jsem zvyklá zvládat sama.
Nechceš o tom něco napsat, pro nás laiky?
já kdysi začínala na mátininé Ladě, to jsem si na vše (samozřejmě, že s pomocí návodu) přišla sama. Pak jsem měla Veritasku po babičce, to jsem taky zvládala celkem dobře (návod byl taky v permanenci). U obou těch strojů jsem měla všechno zautomatizované tak, že jsem nad tím nemusela přemýšlet. Pak jsem si kdysi za první atestaci koupila tu Zetinu, byla moc fajn, jenže jsem mezitím pomalu přestávala až přestala šít a všechno zapomněla. Teď jsem se to znova (taky podle návodu) všecko naučila a ta Zetina mi přijde jako maximálně jednoduchý stroj pro naprosté laiky, i když jsem se jí předtím po té pauze i docela bála. No a teď se učím s tím novým, červeným. Poprvé jsme si fakt sedli s MLP a všecko vyzkoušeli spolu, dost mi to pomohlo. Pomalu se s Červenáčkem (ještě nemá definitivní jméno) sžíváme, ten stroj mi připadne asi tak 100x chytřejší než já. Ale ono si to sedne, aspoň doufám. Fakt jsem všechno zapomněla, přitom kdysi jsem si na sebe šila skoro vše, včetně kabátů a kostýmků, kamarádům a známým kalhoty, dětem, když byly malé, taky všechno; to asi byl jiný člověk, ne já. Teď si ale přijdu jako naprostý začátečník.
Já sháněla stroj před deseti lety, a dneska už je zase nabídka jiný a prý ani Singrovky nejsou, co bývaly.
Zcela OT, na mall.tv je přímý přenos koncertu naší oblíbené kapely Poletíme, přímo od Rudy z ateliéru. V létě jsme tam byli, Ruda nám maloval rodinný portrét – i se Šiškou 🙂
Tak už to skončilo, koukala se s námi i babička, pěkné to bylo. A chlapci stihli vybrat cca 56 tisíc.
P.S. Ten rodinný portrét jsem měla napsat spíš v uvozovkách, on totiž Rudolf maluje tak jakoby speciálně. 🙂 Koneckonců, posuďte sami/y: https://www.brancovsky.cz/
P.P.S. Jeho maminka je Vlasta Švejdová, tu možná znáte?
Ještě jedna ukázka portrétů na zakázku: https://www.brancovsky.cz/filter/Na-zakazku/ – my tam nejsme, ale bylo to pojednáno hodně podobně jako ty uvedené. Pořídili jsme si nakonec 4 – jeden nám, po jednom dětem a jeden babičce. Každý obrázek je jiný a i přes tu naivistickou stylizaci jsme si kupodivu podobní. Jo a 18. 4. měli mít Poletíme koncert v Mahenově divadle k Rudovým čtyřicátinám. samozřejmě, že už snad půl roku máme koupené lístky…
Znám a maminčin rukopis by se u něj našel – hezky se na jeho věci kouká, dá se přitom usmívat (inlove)
On je hlavně příjemný i jako člověk. A koncerty té jeho kapely, to je vždycky zážitek, to snad tancuje i beznohý. Kromě svižné muziky mají i celkem pěkné texty, kolikrát opravdu dost ze života.
Zase moc hezké, ale představa, že mě netopýr „šimrá“ za krkem, natož si z mého očního víčka udělá věšák – no nevím 🙂 Ale na druhé straně, kdybych věděla „čí“ je to šimrání, zvykla bych si 🙂 Zubiska má ta mrňavka opravdu ostré, to tedy jo! Těším se na pokračování.
Anglicky je, jak jistě víte, netopýr „bat“. A docela běžné je vyjádřit se o někom že je „batty“. Znamená to, že je „střeštěný, bláznivý“ a podobné chování.
Navíc má netopýr dokonce operetu! Já znám jen její obsah, operetu jsem nikdy neviděla. Ale válčík z ní máme na jedné desce, kde jsou směsí Straussových melodií (obou Straussů). Máme jejich valčíky oba rádi, příjemná hudba „doby dávno minulé“:)
https://www.youtube.com/watch?v=3TGn_AQ94DM
My zas máme v Brně Flédu – hudební klub na místě bývalé tančírny Fledermaus/Netopýr. 🙂
Dokonce když jsme byli v zimě ve Vídni, i tam jsme jejich „Flédu“ čili Fledermaus našli: https://www.fledermaus.at/
Ty jo
Kdybych ji měla předem, nikdy ji nepustím na svou hlavu 😀 Ona je ale tak lehoučká, že spíš jen šimrá. Váží asi 30 g, to je takové nic.
Batshit crazy! Jen nemám pocit, že by jejich bobky byly nějak divné 😀 Vtipné je ještě „baseball bat“, viděla jsem na to téma pár kreslených vtipů.
Ty jo, o té operete vůbec nevím!
Omatlaná Zubejda, krásnej úsměv. Díky! Pobavilo, potěšilo!
Jsi na ně fakt expert! (h)
Mám temné podezření, že ve skutečnosti zívala nudou 😀
Netopýrko, díky za projasnění rána s Tebou a netopýrkami. Ty jejich úvahy stojí 6a to, dát si kafe až po přečtení článku. Tlemící se netopýr má na svou velikost velké živý a mně se líbí takřka makrofotky, kde je vidět složitý vnitřek ušního boltce, asi víme proč, že? Netopýry mám ráda od dětství jsou to velmi zajímavá zvířátka. Jsem zvědavá, jak se bude vaše soužití vyvíjet dál. Že by ta vnoučata?
To jsem zrovna zkoušela nové objektivy. Jeden byl na letadla a druhý na netopýry, ale oba fotily netopýry skvěle 🙂 asi protože byly oba na letouny.
Ten tragus v uchu mají i lidi, ale malinký. Netopýři jej používají k echolokaci.
Uvidíme, uvidíme! Počkejte na další díl, ale snad nebudete zklamaní. Vypadalo to na tři mláďata a teď už jen na jedno.
A ještě ÓTéčko – minulý týden jsem se potloukala okolo Lednice (tak ono se teď ani nikde jinde potloukat nedá, že) a tady je šest a dvacet fotek – a pozor, je tam jedno móc roztomilé zvířátko (mimo jiných). Prve jsem myslela, že veverka, ale nene, je to… schválně, co to asi je! (rofl)
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Duben_-_zacatek/
Ygo, ty jsi fotograf šťastlivec! Řekni mi, jak jsi mohla vyfotit ono roztomilé zvířátko, když chodíš ven s Ernestem? To mi přijde jako zázrak:))
Jinak ty kachny byly opravdu tmavé nebo tak jen vypadaly? 🙂
Jo, byl to zázrak – zrovna jsem si ho připla na vodítko 😉 , protože jsme se blížili k nepřehledné zatáčce. Jinak ty kachny jsou husy a nejsou tak tmavé, jenom focené proti světlé obloze.
A tak kdyby bylo málo fotek (rofl) (ano, jsem fotografický maniak!), tak tady ještě lužní les
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Luzni_les_aprilovy/
Vždy jsem obdivovala netopýry a vrápence (aby se na ně nezapomínalo), ale díky tvým článkům jsem si je přímo zamilovala. Jsou to úžasná stvoření s charakterem! (rofl) Teď už jsem fakt napnutá, jestli budou malí netopýrci…
Našla jsem si stránku o letounech a hne jako první na mne vypadlo, jak se netopýrům říká v jiných jazycích. Mají nádherná jména – například italsky (to je pro Míšu 😉 ) se řekne pipistrello, chorvatsky šišmiš (to je jako v té říkance šišli mišli, kdo to přišel, jsou to myši nebo sysel) a staroslověnsky lepetýr, což mi připomíná leprikóna! Kdybyste se chtěli podívat, tak je to tady
http://www.nyctalus.cz/cz/o-netopyrech/informace-clanky/-15-zakladni-informace-o-letounech.html
A španělsky je netopýr murciélago. To mi utkvělo v paměti z jedné dávné diskuse nad jménem pro buldočka Pedra. (h) Hm, většinou si pamatuju naprosto nepodstatné blbosti. (chuckle)
Když to tu píšeš, jedna kapku dětinská hádanka, se kterou přišly před časem (když měla dcera ve sdíleném bytě italského spolubydlícího) naše děti – jak se řekne italsky Batman? 🙂
To neznám 😀
Il signor Pipistrello přece. 🙂
:)))
O.T. Aido, včera jasem na ČT 1 viděla tvého syna, právem na něho můžeš být hrdá.
Jejda, co to bylo? My nemáme TV, tak nejsem v obraze. Počítám, že o té Energii lékařům? Už to sem ani nepíšu, abych neotravovala, ale jedou už třetí kolo sbírky a z nemocnic mají samé velice pozitivní ohlasy. Taky získali víc partnerů, takže jsou ty balíčky pestřejší než na začátku.
Ve 168 na Čt 1, to víš, my na konci světa na telku koukáme. Ano, bylo to o Energii a jeho vystupování je velmi slušné a skromné. Moc se mi líbil.
Děkuji za pochvalu za synka. 🙂
Taky jsem kdysi zjišťovala a překvapilo mě, že italština má pipistrello – ono to přešlo to rodového jména pro pár druhů a myslela jsem si, že je to latina.
Vůbec i na názvosloví netopýrů se vědci vyřádili 🙂
Kamarádka Ruska mi říkala, že rusky je netopýr stejně jako německy – „létající myš“.
Já je taky miluju, od chvíle, kdy jsem je poprvé viděla a paní z Nyctalu mi o nich povídala.
Systém netopýrů spolu s latinskými názvy je zde: http://www.savci.upol.cz/letouni.htm
Super!
„…drápkem se chytí uvnitř nosu. A co je tohle? Tady se mi líbí, tady se pověsím! Co se děje? Proč mě neseš zpátky do přenosky? Proč ti nesmím viset na očním víčku?“
(rofl) (rofl)
Poslouchej, tvoje oddanost netopýrům (těhotným netopýrkám:)) už překračuje hranice mojí představivosti 😛
Doufám, že se tvůj protistresový program osvědčil a (asi)mamina se u tebe cítí natolik bezpečně, aby ti dala vnoučátko:))) Já bych to nedala, ale já bych nedala ani ty červy, že jo 😛
Ostatně, máš ještě červy? 🙂
Jinak díky za zábavné čtení – těším se na další díl!
Pro červy jsem si dneska dojela k holkám z Nyctalu. K sehnání tady u nás jsou jen zophobáci – asimamina je moc ráda, ale kdoví, jak dlouho ještě budou.
Protistresový program se moc neosvědčil, včera jsem dostala štípanec do ruky 😀
Ale třeba přitom byla ta netopýrka úplně odreagovaná! 😛
že by 😀
Jsou úžasné 🙂 ovšem nevím, jestli bych dala to jak po tobě lezou. O visení na očním víčku už vůbec nemluvím 🙂
Bolelo to pěkně a procházku jsem ukončila direktivně 😀
Toro,asi to bolí míň, než když po tobě lezou koťata 😀
Nejspíš ano, určitě byli potkani horší, hlavně když vyrostli. 😀
No koťata mi v žádném případě nevisí na víčku 🙂
No, zkusit to jednou, tak už nemáš víčko 😛
Jau 😀
když byl aNoriska malá,tak s emi do něj zasekla drápkem, když se mi snažila sundat brejle, kterejch se bála… vypadala jsem děsivě, no to normálně taky, ale prostě ještě hůř…doktor se tehdy smál, no,krom skorem proděravělého víčka, se mi zas tak moc nestalo…to když mi Pidikočka sjela s vytaženejma drápama po holejch zádech, vypadalo to mnohem hůř a blbě se na tom leželo…
Ouvej. Zatím jsem škrábanec měla jen po obočím…
No rozhodně se nenudíš 🙂 Ale zas máš na ochočování jen dvě a ne deset, že. To bys chočila celej den 🙂
Oni většinou ochočení už jsou, protože prošli karanténou po přijetí do stanice, krmením a tak. Mnozí už jsou ostřílení a při krmení jdou rovnou k misce a ještě vyvrací oči ke stropu, že je ti lidi chtějí mermomocí učit něco, co už dávno znaj.
no je prima, že je to nemusíš učit znova a znova…. 😀
Ještě že tak 😀
No zoubky mají pěkné a sněhobílé.
Mohly z fleku dělat reklamu na zubní pastu.
On je celá jako ze žurnálu, tedy doufám, že taková i zůstane a nezačne se kulatit 😀
bude to krásná létající „koulička“… moc pěkné vyprávění…posílala jsem Dede netopýří vtip od Kantorka, snad ti ho přepošle…..
Jsem zvědavá, zda ho mám ve sbírce 😀
já myslím, že ano…ale je fakt pěknej…
Je skvělý 🙂 miluju ho