Je tu zase pátek a s ním Rozárka. Copak je tam nového? Vynořila se zločinná kočka Polárka a panička zase četla doporučení na internetu! 😀

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (13): – Divadlo

Probudil mě zvuk kroků… a panika! Jak to, že nejsem u dveří? Odkdy se hlídací pes nechá přistihnout, jak spí v paniččině posteli obložen kočkami? Kterým je to však, na rozdíl od zodpovědného psa, úplně fuk?

Kdyby pánečci zůstali večer doma, nemuselo k tomu dojít. Ne, oni prý musejí do divadla! Tak jsme si Merlinem a Polárkou uspořádali vlastní představení. Tedy řeknu vám, co se původně neviditelná kočka Polárka osmělila a prvně olízla Merlinovi ucho, tak se u nás dějou věci! Dnes jsme na to měli poprvé opravdu hodně času, a tak není divu, že nás skolila únava.

Kroky se blíží ke dveřím ložnice a já volím poslední taktiku přežití. Pevně zavírám oči, každičký můj chlup hlásá – tady se spí, nerušit! Kočky, potvory sebevědomé, spí doopravdy. Dveře se otvírají, já zatajuju dech a čekám vyčítavý křik. Ale ozve se jen užaslé vydechnutí: „Františku, podívej! Polárka!“

Zato páneček dole vydechuje hodně nahlas: „Převrátili a vykrámovali odpadkový koš! Shodili z parapetu vánoční kaktus! A někdo mi sežral z pekáče poslední kousek sekaný, co jsem si schoval na potom! Já je přerazím!“

Usilovně se snažím pánečka neslyšet. Těžko bych vysvětlovala, že za většinou realizovaných akcí stála Polárka. Nás s Merlinem by to nenapadlo! To ona nám ukázala, jak zajímavé to doma může být, když pánečci odejdou. Jenže já nejsem kočka a teď mě ty lumpárny strašně mrzí. Nemám ráda, když mi můj milovanej páneček hrozí, že ze mě udělá štěkanátky! I když vím, že to nemyslí vážně…

Najednou na sobě cítím něžnou paniččinu ruku a slyším, jak volá: „Františku, koukej, Polárka konečně vylezla! A spí u nás na posteli! Není to nádherné?“ Jak já jsem šťastná, že můžu konečně vyskočit z postele a olíznout paničce nos! Kočky se rozvalují, dokonce i zločinná Polárka se nechá pohladit.

Přeju vám krásnej chlupatej den a… nenechávejte svá zvířátka moc dlouho samotná! Stýská se nám, víte?

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (14): – Dieta

Nevěřícně zírám do misky. Granule. Ráno! Nestačí, že je musím chroupat večer? „Tohle, paničko, nemyslíš vážně? Je to snídaně, pamatuj! A ke snídani mi přece dáváš masíčko z konzervy…“

Jenže panička na mé úpěnlivé pohledy vůbec nedala a přísně pravila: „Psům se jídlo nemá kombinovat, tak hezky jez granule, jsou to ty nejlepší!“ To snad ne, říkám si a hned mi naskakuje další otázka: „Proč teda nemůžu jíst jen maso?“

Že ona zase pročítala internet! Jak je moje panička obvykle rozumná bytost, má slabost pro čtení všelijakých doporučení a tendenci k jejich okamžité aplikaci. Dokud se sama ládovala zrním místo omáčky s knedlíkem, budiž. Když jí to chutná… Že se snažila vyčistit koupelnu jen s použitím horkého octa… Inu, nakonec jsme se mohli i nadechnout a do tří dnů jsme přestali smrdět jako nakládané okurky.

Ale granule na věčné časy? To tedy ne. Vsadím se, že tohle nevymyslel pes! Nejdřív jsem přestala snídat. Však to nejedly ani kočky! Potom jsem se pustila cestou zboje. Výsledky byly hubené, protože panička, vycvičena loupežnickou kočkou Polárkou, už ukrývá jídlo s bravurou starého pašeráka.

Kdybych já tak dostala do zubů toho, kdo tohle pravidlo vymyslel… vrr. Žral by granule za mě! Jenže jak je panička přesvědčena, že bojuje na straně dobra, tak argumenty zdravého rozumu prostě neslyší. Vždyť ona se mi snaží dávat granule i jako pamlsky!

Tak jsem začala být smutná. Chlupy mi zplihly a přestala jsem si hrát. Páneček to nakonec nevydržel. „Kláro, měj rozum! Dokud jsi krmila Rózku postaru, byl to zdravej a veselej pejsek. A podívej se na ni teď!“ Než stačila panička něco namítnout, dodal s citem: „Já bych to taky nežral!“

A tak skončil jeden krmný experiment. Myslím, že nakonec byla ráda i panička. Ona by na to časem přišla sama, ale není to skvělé, že páneček našel zkratku?

Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (15): Na dálku

„Rozinko, pojď sem honem, je tu Malá panička!“ Domem se nese jásavý hlas mojí paničky a já vyrazím tryskem k domovním dveřím. Mám Malou paničku moc ráda, i když je větší než velká panička a malou jsem ji vlastně nezažila.

Zrovna brzdím pod schodama, když mi dojde, že je to zase podvod. Kdepak dveře! Panička volá z pracovny, což znamená, že tu žádná Malá panička není, je tu jen obrazovka. Nemám to ráda! Proč panička říká, že tu někdo je, když není? Obrázky v počítači, i když mluví vcelku odpovídajícím hlasem, já za návštěvu nepočítám!

Nakouknu do pracovny. Jasně, Merlin se předvádí! Otírá se o monitor a Malá panička na něj oddaně šišlá. Dokonce i Polárka čučí z poličky! No jo, kočky. Copak nemáte nos? Nikdo tam není! Já to cítím úplně přesně!

Je mi smutno, protože bych taky chtěla Malou paničku, ale živou! Víte, jak krásně ona voní? Nejen jako sama ona, nebo taky jako verbena, kterou má ráda. Voní i po vanilce, dortech, citrónech, kávě, trošku po starém dřevě, vosku na nábytek a maličko i po různých čistidlech.

Nemusejí na mě mluvit, abych všemu rozuměla! Mně stačí se na svoje lidi podívat a trochu začichat, abych věděla, jestli jsou veselí, smutní, jestli je něco bolí nebo se neshodnou. Víte, že emoce mají svůj pach? Nebo se kouknu, jak stojí, jak naklánějí hlavu, jestli mají ramena napjatá nebo uvolněná, jak blízko k sobě jdou a prostě vím.

Mám ráda, když panička pohladí pánečka po tváři – znamená to šťastný mír. Stejně ráda slyším, když ji páneček škádlí. Nepotřebuju poslouchat slova, poznám škádlení líp než panička sama! A oni přijdou s pitomou mluvící obrazovkou.

Ale už je tu panička, mazlí mi hlavu a šeptá: „Já vím, mě se taky stýská, když je takhle daleko. Neboj, ona zase přijede a pak ji celou poskáčeš, viď?“ Olíznu paničce nos a jsem ráda, že mě chápe.

Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou!

Jako každý pátek je diskuze otevřená čemukoliv… i když ocením i asociace s Rozárčiných vyprávěním!  🙂

Dnes by mě zajímalo třeba tohle – reagují vaše zvířata na hlas a případně obraz známých lidí na monitoru nebo na telefonu? Naše psice jsou jako Rozárka, považují to za podvod. Kočky na obraz a hlas reagovaly…:))