V pondělí ráno provádím osobní prohlídku. Boky, bříška, podpaží pod křídly. Dostanu hned několikrát vynadáno, vidím spoustu velkých děsivých zubů a otrávených obličejů. Mám takový dojem, že těhotné jsou všechny, které nejsou hubené.
Večer prohlížím znovu. Netopýrům vytrávilo a jsou otrávení, protože očekávají žrádlo a ne omatlávání. Čtyři jsou pořád hubené a dvě možná těhotné. Dvě mají zásoby tuku za krkem a žádné podezřelé boule na bocích.
Pohladím netopýrku se dvěma kulatými faldy po zádech. Ona ráda hlazení, ale jen to správné. Když hladím napravo od páteře po faldu, přede. Když přestanu, ohlíží se. Když hladím nalevo od páteře, patrně si myslí, že jsem padlá na hlavu.
V čepici
Je teplý hezký večer. Můžu vypouštět.
Dávám dvěma vykrmeným netopýrkám lehkou večeři na cestu.
Pak beru klíče, roušku, kapsu s netopýry, rukavice, jdu na nejbližší travnatou plochu. Náctiletý syn majitelů vykukuje z večerky s rouškou na obličeji. Dva tři pejskaři. Čekám, až přejdou. K vypuštění potřebuji bezpečnou travnatou plochu, kde netopýra případně odchytím, kdyby měl problémy s létáním.
První netopýrce se moc nechce. Domlouvám jí a prodavač chvilku nechápe, pak už chápe. Netopýrka zvedá kotvy a krásným obloukem mizí v temné noci.
Druhá se taky dlouho rozmýšlí, zda opustit teplo, žrádlo až do tlamy a válení se v kapse od džín. Začínám mít křeč v ruce.
Blíží se dva skejťáci vystajlovaní v odstínech černé od šátku na obličeji až k patě. Druhá netopýrka proecholokuje okolí, roztahuje křídla a odlétá za kamarádkou.
„Co to bylo?“
„Netopýr.“
„Hustý…“
Takový běžný večer na sídlišti.
O dva dny později se z tří hubených netopýrů stanou vykrmení.
Kandidátce na dvojčata oba podezřelé vaky zmizely. Pod křídly žádné mláďata. Nikde žádné stopy porodu nebo potratu. Zato pěkný špekový špalíček na hřbetě. Ty vaky evidentně nebyly plodové.
Druhá kandidátka má pořád velké břicho a pusu plnou vzteklých pískotů.
Prozatím zůstává doma spolu s poslední hubenou holčičkou. Netopýří samice nemají rády samotu.
Na cestu je krmím zophobáky.
Netopýry vezu výtahem. Jeden vykukuje ven. Spoluvýtažnice na něj kouká.
Připadá jí roztomilý.
Vypouštím. První netopýrka vypustí zátěž, ale nějak neletí. Hodně dlouho. Prozatím jde zpátky do čepice a beru další. Ta se chvilku rozhlíží, počůrá mi rukavici, očistí si křídlo a najednou je v trapu. Z večerky vykukují zvědavci.
Vypustím další netopýrku a tahám přeposlední. Stihla si schrupnout a je krapet ztuhlá. Než se rozebere, zahřívám ji v dlani a zběžně ukážu prodavačce. Prodavačka vydá nadšený pískot. Jeden nakupující vydá zděšený pískot. Po ujištění, že to není myš, zavtipkuje o koronaviru z netopýrů a jde zaplatit. Já jdu vypouštět. Za sebou slyším smích a nesrozumitelné handrkování.
Netopýrka se rozehřeje a obloukem mizí. Beru tu, co napoprvé neodletěla.
Rozhlíží se dlouho. Echolokuje. Leze mi po ruce. Zavěsí se a důkladně očistí. Neletí. Pořád neletí.
Přemýšlím, že ji vezmu zpátky a zavolám odborníkům.
Než dokončím myšlenku, netopýrka se mi zavěsí z ruky, dvakrát protáhne křídla, ještě očistí nějaké smítko a odstartuje.
Čtyři netopýři vypuštěni.
Kolik mně jich asi zůstalo?
Bříško
Další krásná netopýří momentka a k tomu to skvělé video 🙂 Tedy když jsem viděla mrskat se nejen červ, ale jeho všechny nožičky a snad i kusadla – žasla jsem s jakou vervou se do něj netopýrek pustil. A že byl červ v poměru k netopýři hlavičce (a velikosti pusu) pořádné sousto ! Vypuštěným netopýrům přeji klidný život v přírodě a dostatek potravy. No samozřejmě jsem napnutá „jak to bylo dál“ 🙂
OT. Včera jsem četla tohle, možná vy také:
https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/okradeny-vcelar-se-boji-o-osud-sve-rodiny-40318773
Bylo mi z toho opravdu děsně smutno, čeho jsou lidé s „černou duší bez kapky morálního cítění“ schopní. Tady jasně někdo využil zákazu vycházení a tak věděl, že ho hned tak nikdo nenačapá. Protože naložit 64 ukradených úlů není otázka půl hodinky (a možná nebyl navíc sám). Snad se zlodějě podaří najít i když sám včelař v to moc nedoufá (jak říká na videu). Ale třeba hlavně pejskaři by mohli ty jeho úly někde jinde zahlédnout, tak pokud můžete, rozšlete tenhle článek dál těm, kteří ho třeba nečetli.
Bohužel na to není třeba karanténa. Vím o pár případech, kdy zloději za velkého rámusu vykradli a na několikrát odvezli vybavení bytu, aniž by kdokoliv zavolal policii.
Ty červy chytám opatrně a podávám hlavou napřed, právě aby netopýr nedostal kousanec.
Zophobáky mají rádi, modelka na videu ještě pískla radostí (h)
Dneska mě inspiroval vlastní článek a zase jsem nějaké koupila. Každá holka spořádala tři a dál už nechtěly.
Maričko, četla jsem to také. Bohužel mě to až tak neudivuje. 🙁 Jsou jedinci, kteří úly dokonce zapálili…
Ještě jsem chtěla říct, že mě pobavilo tohle…:)
„Pohladím netopýrku se dvěma kulatými faldy po zádech. Ona ráda hlazení, ale jen to správné. Když hladím napravo od páteře po faldu, přede. Když přestanu, ohlíží se. Když hladím nalevo od páteře, patrně si myslí, že jsem padlá na hlavu.“ 😀
Tvářila se tak 😀
Netopýrko, díky za další článek. Věř mi, že jsem vzpomínala zda je netopýřice gravidní nebo ne! Tak už to vím 🙂 . Tak mne napadlo, může být samička falešně březí?
Nemám tušení. Zkušenější říkají, že často zjistili, že samice nebyla dobře zásobená, až když na síti visely dvě maličké nožičky navíc 🙂
Ajajaj, klikla jsem na video, čaj už asi nedopiju.
Dnes si jdu koupit cizrnové hady.
Už vím, že netopýrům nechutnají.
A neboj, ten zophobák je celý pryč!
Parádní počtení. No, věřím, že tady jim bude líp než někde v Číně, kde bys je prd krmila a vypouštěla, možná bys z nich akorát tak měla večeři.
Líbí se mi to, musí to být krásné, takhle se o ně starat. Ale nevím, jestli bych to dávala (think)
Jak kdy. Někdy roztomilé, někdy klidné (to když jedí samy), někdy rozčilující (když vyjí celou misku a div nevyjí hlady a já jsem uprostřed doučování online), někdy roztomilé (když mají náladu na lidi) a většinu času tady v bytě většina populace spí.
Dnes je aprílové počasí – včera odpoledne začalo sněžit, ráno ležela umrzlá vrstvička sněhu a včil už svítí slunko a citelně se oteplilo. To minulý týden bylo opravdu jarně
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Brezen_cestou_k_Hubertovi/
Netopýři můžou chvíli přestat předstírat těhotenství!
Jinak musím říct, že jsem si o víkendu doobjednala čaje v Sonenntoru a příjemně mě překvapilo, že avízovaný dárek- dvě krabičky čaje zdarma, Dobrá nálada a Pohodář- tam fakt byl v plné velikosti a ne jen dva pytlíčky od každého. Platí to do Velikonoc.
tak já dostala jako dárek 2 krabičky – Postní čas a Svobodnou mysl. Taky mne to překvapilo….a ta rychlost dodání – v pátek zaplaceno,v pondělí u mne….
Madam Mňau je moc dobrá a Aladinovo koření do kávy a Voňavý kurkumový mi taky chutná…
jo a ještě tam byly jako malej dárek 3 pytlíčky porcovanýho, každej jinej,ale ty jsem ještě nezkusila..
No, tak já mám smůlu, protože jsem od Čejkovic blízko- v neděli jsem objednala, ve středu došlo… myslím, že čím blíž, tím dýl to trvá 🙂 Jo a tři pytlíčky na ochutnávku mám taky. Hrozně se mi líbí ta jejich barevná doručovací krabice 🙂
Sonnentor mám taky ráda. Ale ještě jsem u nich neobjednávala 🙂
Tak u večerky máte veselo 🙂 Větší rozruch by tam způsobil už jen startující Drákula.
Startující Drákulka by určitě rozruch způsobila, ale ta by uletěla jen pár metrů 😀
falešně těhotná, hmm..chytrá holka…v teple a se skvělou obsluhou…co dělat v tý zimě venku? A hladovýmu se spí blbě….Fakt s eto moc dobře čte…žádný horory… díky (bat)
A jejda snad nezklamu. Horor bude příště. Hubený netopýr lezoucí po člověku a tlustý netopýry lezoucí po člověku se liší stejně jako roztomilé koťátko a patnáctikilový ragdoll 😀
tak o tom něco vím, éterické kočičky jako pírko,éterické kočičky překvapivě těžké a mamutí kočka, co se odrazí jako gumová mičuda a skočí jednomu na břicho nebo na záda…a těch skoro 10 kilo je fakt při dopadu znát….na ty záda, je to ještě jakž takž…
Ale pozor, obvykle se ještě pokusí přichytit drápy!
Chachá, a co myslíš, že dělají kočky?
ano, zlatí lehcí netopýři…. (chuckle)
To je pravda, a asi i zlatí potkani, kteří nemívají víc než kilo 🙂
Já myslela, že se nesnaží viset, ale sklouznout.
Buďme politicky korektní, takže je to přesně tak, jak jsi psala! Tušila, že bude brzy vykopnuta do reálného života, a tak se důkladně připravila. Fakt to ale vypadalo jako dva plodové vaky, jeden trochu menší…
V místní večerce to bude ještě zajímavé, protože ty poslední dvě časem taky vypustím za barákem u večerky 🙂
Lepší je nesnídat, či spíš nevečeřet. Zatím jsem jednou omylem dala netopýrovi kus svého jídla, ale jednu se stane opak a… ti červi prý pěkně koušou. A chuťově to asi nebude nic moc. Kdysi jsem omylem snědla pavouka (ti jsou prý taky výživní) a byl nechutně hořký.
Muhehe rádo se stalo, jak vidno můj temný vliv se šíří dál a funguje“ (devil) (bat)
to bylo pro Dede
Poslouchej, jsi vůbec člověk? omylem sníst netopýra??? :O
Nebo jsi už v přeměně na Batwoman překročila jistou hranici… (bat) (rofl)
Netopýra naštěstí ne, toho bych nesnědla ani omylem :-O (h) (bat) (h) a ten pavouk měl smůlu, seděl na jahodě a nebyl vidět…
Netopýrům jídlo taky nejím ani omylem!
Promiň! Chtěla jsem napsat pavouka… zase dělám víc věcí najednou a takhle to dopadá 😛
Netopýrku díky! Tak je mi najednou lehčeji, jakoby mne opustili taky nějací netopejři. 🙂
Vaky u zvířat: Jednou jsem šla na veterinu s kočkou Miou, s podežřením, že má kýlu. Vet ji prohlédnul a pravil“paní S., to není žádná kýla, to je špek!“ 🙂
Mně jednou kamarádka ukazovala potkana a ptala se, zda nemá nádor… musela jsem jí šetrně oznámit, že má totéž na druhé straně a že jsou to špeky.
Ovšem nejkurióznější moment byl, když jsem donesla na veterinu potkanku na operaci nádoru v tříslech… a ten se jim nezdál, takže udělali sono.
Bylo to zatoulané nefunkční varle a u toho jí našli ještě pár dalších pánských atributů. (rofl) Od té doby jsem jí místo Eleny říkali pohlavně neutrálně Elen.
My šli kdysi na veterinu s Tobiášem, zdrhl nám do kouta a vet na něj koukal a říkal – ta kočka je těhotná? Nebyl. Nechali jsme ho oočkovat a změnili veterináře 🙂
Ježkovy voči 😀 už se mi ale stalo, že jsem přišla k veterinářce s krapet přerostlou potkanicí a veterinářka se po chvíli poslouchání jejího kašle zarazila a řekla: „Moment, to je samice?“
No tak u potkana jsou ty atributy teda nepřehlédnutelný, měla jsem samce (s PP) jménem Clavicula 🙂
Jednou sem pošlu příběh o tom, kterak byly chudinky koule přehlédnuty.
(rofl)
Úžasné čtení. Vůbec se netopýrkám nedivím, že se jim z tepla nechce – určitě tušily, že přijde ještě plískanice a kde pak najdou otevřenou večerku se zophobáky?!
A jinak tvé vyprávění mi připomíná rozhlasovou četbu (rofl) „… a pokračování příště“. Je to napínavé jak detektivka s Arsenem Lupinem.
Pokračování bude a stále je to napínavé, protože neznám konec :-O
Ono jim vždycky chvíli trvá, než se rozkoukají, a obvykle jsou chvíli zmatení, protože jsou zvyklí být na teplé ruce, ale ne být zároveň na lidské ruce a zároveň normálně venku. Obvykle se rozehřejí, vypustí veškerou zátěž (i proto se na vypouštění používají rukavice 😀 ), rozkoukají a odletí.
Ta plískanice mi dělá starosti, ale holky jsou vykrmené dobře a zvládnou přečkat pár dní bez jídla. Teď čekám, jak se situace vyvine a co počasí. I kdyby holky těhotné nebyly, teď stejně vypouštět nemůžu.
Tak srdíčko byla jen… ehm… dobře vybavená na přežití! No vida… teď už patrně někde na svobodě a v mrazu intenzivně spotřebovává nashromážděné zásoby:))
Netopýrko, náramně se bavím – opravdu umíš psát! Jen ta představa, jak večer v parku vypouštíš netopýry a stáváš se bájnou postavou v místní večerce (rofl)
To video… no, je lepší u toho nesnídat! 😛
Ta netopýrka na posledním obrázku je vysloveně roztomilá… Věříš, že bych si to před půl rokem nemyslela? Tvé články hodně změnily a hlavně rozšířily můj pohled na netopýry… Díky za to! (inlove)
Protože co znáš, toho se (neracionálně) nebojíš a jsi ochotnější to chránit… (h)
Přesně 🙂 Netopýři mají jednu věc společnou s radioaktivitou a viry – vidíte je jen výjimečně 🙂