V konvici se začíná vařit voda a já pořád ještě bez nápadu zírám do skříňky, kde mám uložené každodenní čaje. Snídaně. Jaký? Černý, ovocný, bylinky? V duchu ale vím jedno – ať to bude kterýkoliv z nich, bude s citrónem:))

Když jsem hledala téma pro dnešní den, přemítala jsem nad tím, co je momentálně tak nějak aktuální a zároveň to není čínský virus. Vzhledem k mrazivým nocím a ledovému vichru přes den jsem usoudila, že téma by mělo být zahřívací. Peřiny? Hm. Čaj! To je to pravé – nakonec v případě viróz je to vysloveně doporučené pití. No vidíte, a jsme zase u virů. Ale to nevadí – jdeme na ten čaj.

Nejdřív musím přiznat, že pro milovníky čaje jsem barbar. Pokud jsem někdy v životě pila čaj pro čaj, bylo to když jsme žili na Taiwanu (zelený čaj + jistý obřad – nejen na návštěvách) a v Anglii (černý čaj, mléko, jiný obřad, při každé návštěvě, někdy i jen my s Martinem:)). Když jsem čaj pila s domorodci jejich způsobem, uměla jsem si to užít a chutnalo mi to. Doteď mám odpovídající servisy, patrně bych vyhrabala i odpovídající čaje. Jen mě nějak nenapadne si takovou chvilku s čajem udělat doma – jsem prostě kávová:))

Přesto čaj piju odmala, jak jsem byla rodiči vedena. Ke snídani vždycky, často k večeři. Vždycky, když mi byla zima, vždycky, když jsem byla nemocná. Jenže ani v jednom z případů nešlo o vychutnání si čaje, jako spíš o příjemný horký nápoj. Pokud mě náhodou i povzbudil, bylo to plus navíc. A právě v dětství vznikla moje čajová závislost na citrónu – a na medu, když už jsme u toho.

Doteď ocením úžasný oživující účinek silného černého čaje s citrónem a medem ve chvíli, kdy se vrátím domů z delšího pobytu ve sněhu a mrazu. Kdysi v Tatrách, to jsme už byli s Martinem, mi nabídli tzv. tatranský čaj – když viděli, jak moc jsem zmrzlá. A pak mi vyrazila dech kombinace mého oblíbeného sladkého černého čaje s citrónem a mocnou dávkou domácí slivovice… Jak mi nikdy nechutnal grog, tak tatranský čaj se stal záchrannou stálicí při promrznutí – pokud tedy neřídím (a já řídím často:)).

Citrón (a někdy i med) dávám i do bylinkových čajů – v mém případě jde většinou bylinkové směsi proti nachlazení a proti kašli. Co jsem však objevila tzv. Krakonošův mls, což je bylinkový čaj pro běžné pití, dávám si bylinky častěji. Ráda piju ovocné čaje, ty piju „holé“, tedy bez citrónu a bez medu. Nejradši mám čaje z malin a černého rybízu. Nevím proč, ale nemám ráda jinak oblíbený mátový čaj. Čistě zázvorový čaj nemusím – dle zvyku barbarů si radši přidám zázvor do černého nebo bylinkového čaje a nepřekvapivě ho pak piju s medem a citrónem:))

Když to tak po sobě čtu, tak musím přehodnotit svůj původní názor na své pití čaje – čaje jsou pro mě důležité a jen nerada bych byla bez nich. Jen prostě nejsem žádný znalec a pití čaje pro mě není obřad. I když… pokud náhodou zapadnu do čajovny, umím si to užít – dokonce bez medu a citrónu:)) Jen se to stane tak dvakrát do roka.

PS: Po většinu dne piju prostě vodu a zase vodu, takže si sladký čaj ke snídani mohu dovolit 🙂

A tak se dnes ptám – co vy a čaj? Jste spíš čajoví nebo kávoví? Existuje čaj, bez kterého byste nemohli být? Jak čaj zapadá do vaší denní rutiny? Pijete čaj s něčím nebo „holý“? Pojďme se dnes ponořit do vůní a chutí čajů černých, zelených, bílých, ovocných, bylinkových… 🙂