HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: V karanténě (2)

V sobotu brzy ráno mě probudilo podivné cvrlikání a pípnutí SMS. Rozespalá jsem zkontrolovala netopýry. Cvrlikání se jako na potvoru ozývalo z ubikace nově přinesených netopýrů.

 

 

Vytahuji jednoho obyvatele a nadzvednu ocásek. Samice. Beru jedno po druhé, přidržím prst pod bradou, aby netopýr nemohl kousnout, a prohlížím podpaží. Tam mají netopýři bradavky a v létě také přisátá mláďata. Nic.

Asi u tebe porodím. Se s tim smiř.

 

Jsem pevně rozhodnutá, že zůstávají doma. Nebudu je zbytečně stresovat cestou na druhou stranu republiky.

Beru mobil a vidím nejnovější zprávy od mamky. Tetina oslava narozenin se měla konat v restauraci. Měla. Volám tetě. Je rozespalá a vylekala jsem ji. Za půl hodiny volá zpátky, abych nejezdila. Ruším jízdenky a zalézám ještě na hodinu do postele. Slyším zase cvrlikání.

Večer krmím postupně osm netopýrů. První čtyřka beze změny: dvě jí z misky, jedna podle nálady, jedna neumí. Druhá čtyřka je na tom dost podobně.

Cože, vstávat? Trhni si… Vstávat na večeři? Počkej, musím se
rozehřát

 

„Co mi to tady ukazuješ, jsem snad padlá na hlavu? Pusť mě k té misce a podpírej mi zadek. Ne nožky, zadek. Jestli mi sáhneš na nožky, budu kopat a nadávat.“ „Já taky nejsem padlá na hlavu!“ „Co to je? To se jí? A že jsi mi to ukazovala už včera a předevčírem a všechny večery předtím? Nevěřím. Tak já si kousnu. Hm. Ještě jednou si kousnu. Ochutnávat se musí pečlivě. Ještě jednou a pak už to zbaštím.“ „Hlava je fuj. Podej mi to ocasem napřed a hlavu ti vyplivnu do ruky.“

V neděli kontroluji netopýrku s podezřelými faldy. Mám dojem, že se přesunuly níž, směrem k rodidlům. Volá mi zkušenější netopýrařka. Prý asi nějakou dobu nebude fungovat rozvoz červů (než vládě dojde, že ne všechna zvířata v lidské péči žerou granule). Konzultuji situaci. Jdu koupit vápník, protože dvojčata potřebují hodně mléka, a červy. Ve zverimexu mají jen velké zophobasy (potemníky brazilské).

Holky pohromadě a na hromadě…

 

Večer přendávám všech osm netopýrů do fleecové kapsy a jako první vyhmátnu drobnou hubenou holčičku, která se tváří, že zase vidí červa poprvé. Jsem unavená a nemám trpělivost. Nakrmím ji třemi zophobáky.

Olizuje se až za ušima. Zophobáci jsou prý mnohem chutnější a výživnější. A taky vydají asi tak za deset běžných červů.

Další netopýr taky neumí jíst z misky. Zophobáci v něm zmizí rychlostí blesku.

Třetí netopýr se slušně pověsí a zanoří hlavu do misky. Čekám, dokud nemá dost. Beru dalšího a ten kouká do misky jako žába do hodin. Takže to je ta třetí, co neumí jíst sám. Nacpu ho zophobáky a zbytek už bude hračka.

Ten další taky čučí do misky a nejí. Tak moment? Z misky jí pět. Tři ne.

Anebo už neumím počítat?

Když cpu zophobáky do pátého netopýra, je mi to celé podezřelé.

Neporadily si mezi sebou, že mají předstírat nechápavost?

V noci slyším cvrlikání. Nechci je rušit.

Popravdě – nechce se mi k nim vstávat.

Aktualizováno: 18.7.2022 — 14:58

44 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Ono je to tak nějak mezi, ale i špeky se jim ukládají ma zádech. Nemají velké břicho ale záda 🙂

  1. Dík za netopýrčí osvětu, Netopýrku. Začínám mít k „myším pilotům“ velmi něžný vztah. 🙂
    A k tvé trpělivosti obdiv.

  2. Netopýrko další krásné počtení s netopýří konverzací 🙂

    Když netopýrům tihle zophobáci tak chutnají(též jsem si je vygooglila) a jeden vydá za deset moučných – proč je jimi nekrmit pravidelně? Mohla by ses pak třeba i trochu déle vyspat, kdyby si tvoji svěřenci rychleji a trvaleji nacpali bříška. Ale možná je to pro ně „moc dobroty najednou“.

    Přidávej prosím další videjka (hlavně jestli stihneš porod dvojčat), miluji ty názorné živé ukázky.

    1. Oni nastesti ji jen jednou denne, zophobaky moc neumí vytahnout z misky a nekdy pak nechtějí jist ty malé cervy 🙂

  3. No to je nádherný čtení. Jsi dobrá, že to takhle dáváš. Mají štěstí, netopejři. Jsem zvědavá, co bude dál 🙂

    1. Naštěstím, každý netopýr žeroucí z misky ušetří čas a oni se učí od sebe 🙂

  4. Jsi úžasná, že se takto dokážeš starat o netopýry. V této době jim sehnat odpovídající potravu musí být dost boj. A také to chce neuvěřitelnou trpělivost… a ještě tam máš jednu maminu na rozsypání… Máš můj velký obdiv.

    Tedy vůbec mě nemrzí, že já mohu svou zvěř uspokojit granulemi a kapsičkami. Cokoli specializovanějšího musí být dnes boj.

    1. Zatím mám ještě zásoby, které jsem dostala na posledním srazu netopýrařů. Až mi dojdou a pokud je budu potřebovat, budu zjišťovat aktuální možnosti.
      Třeba to je jen planý poplach a než mi červi dojdou, budou holky vypuštěné.

  5. Tak s těma velkýma červama máš míň práce, aspoň podle popisu. A pokud to žerou… sakryš, když se boule posunuly níž, tak když visí hlavou dolů, tak se posunuly níž nebo výš?

  6. To je vždycky tak krásně popsané, obdivuju jak to krásně zvládáš a ještě umíš vtipně popsat. A moc ráda bych viděla netopýří miminko 🙂

  7. Joj Netopýrko, ty si ale užíváš! Tentokrát máš skutečně náročnou skupinu – hůř pro tebe, ale my se mám nad čím smát i dojímat:)) navíc opravdu oceňuju tvůj literární styl! 😀 Ta vzteklomluva jedné z netopýřic mě opravdu dostala:))
    Jinak jsem si vygooglila zophobáky a mírně se mi zvedl žaludek. Stejně jako Elvíra bych bych tuhle část péče o netopýry prostě nedala – jsi dobrá!
    A doufám, že zásobování červy zůstane zachováno – opravdu nevím, jak by jeden krmil netopýry „od stolu“ 🙂

    1. Díky (h)
      Oni se vztekají často, někdy prostě člověk krmí moc rychle nebo moc pomalu nebo podává ve špatném úhlu, anebo chudáka netopýra omatlá (mm).
      Zatím je červů dost a koupila jsem jakési polosušené. Doufám, že to budou jíst.

  8. Netopýřího, podle obsahu je toto povídání z posledních dnů! Jsem napjatá, jestli budete mít čím krmit, jak dopadl porod a jakpak se vyrovnávají venkovní netopýři s tímto kotrmelcem počasí
    U nás vše zamrznuto (voda v barelu pod poklopem, naštěstí dal do vody MLP prozíravě pet flašku).Všechno zamrzlé, suché na troud, protože severní vichřice vysušují. Mráz opravdu přichází z ruských plání.

          1. Česky to ještě jde, ale co teprve italsky – teď si hodně píšu mobilem s kamarády a ty mé texty jsou někdy strašné. Prostě mobil furt chce psát česky…

  9. Krmení bych nezvládla. Už u fotky netopýra baštícího červy z misky se mi dělalo mdlo, dnešní popis „ocasem napřed a hlavu ti vyplivnu do ruky“ je taky strašný. Klobouk dolů za záchranu těch tvorečků.

    1. nebuď cimprlich, by sis vzala rukavici… tak červy nemusim, ale kvůli těmhle andílkům, bych se překonala…hele, nikdy bych nevěřila, že nacpu ruku do cesty kocourově šavli,aby mi nedopadla na čerstvě vypucovanej koberec…a taky jsme to zvládla a ještě mu u toho řikala- to nic Minečku, už je dobře…a ani jsem si nevzdechla po tom, že bych se měla poblejt já….

      1. Rukavici na to nosím, protože někdy andílci koušou do prstu místo do červa.

    2. Po krmení vždycky otřepu rukavici, hodím ji do prádelního koše, zametu zbytky červů a otřu stůl. Je to krapet nechutné. Ale spokojený netopýr je spokojený netopýr!

            1. Videa z krmení mám ve starších článcích. Ale natočím nějaké hezky detailní, z krmení zophobákem 😀 (devil)

  10. Povídání, hodné nočních tvorů,kteří v noci kují pikle,obvyklé i neobvyklé. 🙂 Moc hezké Netopýrku! Tichá noční pošta a cvrliky,dosáhly asi svého ale kdo probůh nakrmí Tebe,když budeš za chvíli přes den taky spát! 🙂

    1. Opravdu jsem krmila až do tří ráno 🙂 protože jsem začala pozdě. Začalo to ještě před karanténou a snažím se teď napravit svůj spací režim směrem k denním tvorům.

      1. za mě máš poklonu…kvůli sobě bych nevstala, kvůli nim, třeba 5 x za noc… máš skvělej pozorovací talent a umíš to moc pěkně popsat….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN