BTW: Proti trudnomyslnosti

Máte doma míč? Ne? A jak řešíte hrozbu trudnomyslnosti v našich zavirovaných časech? 🙂

 

 

 

Zatímco některé z nás dostala epidemie do intenzivního pracovního zápřahu – čest všem, kdo pečujete o nás doma zavřené (inlove) – jiní čelíme nemalému neklidu, pramenícímu z nezvyklé situace a nezvyklého zastavení v běhu životem. Za takových okolností má člověk tendenci buď do zblbnutí (fakt:)) poslouchat zprávy v telce nebo v rádiu, jiní do zblbnutí (fakt:)) brousí po netu, jiní dělají do zblbnutí něco jiného.

Ono to chvilku trvá, než se člověk přeladí na novou rutinu – hlavně ve svém duševním nastavení. Pro uchování zdravého rozumu je vhodné si aktuální zpravodajství dávkovat, pokud je možnost, vyrazit si někam ven, kde není moc lidí (v tomto případě má bydlení na vsi daleko od větších měst jednoznačně výhodu:)) a ve zbylém čase se zabývat něčím jiným než tím pitomým virem.

Mnoho šikovných lidí vrhlo svoji energii a zdroje do šití roušek, aby je mohli mít všichni, kdo je potřebují – když už se nedají normálně koupit. Skvělá akce – u nás kolem Dvora Králové je šiček plno a pomalu tak plní požadavky všech potřebných. (Malá vsuvka: Ano, všichni víme, že účinnost látkových roušek je omezená, ale je to jednoznačně lepší než nemít na veřejnosti ve styku s ostatními na obličeji nic. A když je používá skoro každý, je efekt opravdu znát!:))

Trudnomyslnosti vyvolané zavirovanou společností zavřenou v domácnostech potom napomáhá i ponorková nemoc. Ta může snadno vypuknout všude, kde se na jednom často nevelkém prostoru najednou tísní celá rodina, a kde je třeba dlouhodobě udržet v jakémsi režimu školou povinné děti a (nedejbože) mládež. Jen si vezměte, kolik duševní síly je třeba u všech zúčastněných, aby nedošlo k vlně násilí! 🙂

 

A tak se dnes ptám – jak bojujete s trudnomyslností vy? Používáte nějaké roky osvědčené postupy, vytváříte nové strategie? Dávkujete si zprávy z domova a ze světa? Umíte vypnout stres přicházející zvenčí?

 

Za sebe mohu říct jen tolik, že mi nejlépe pomáhá hudba, čtení a vycházky do přírody – se psima samozřejmě. Naštěstí u nás je přírody dostatek a obvykle zcela liduprázdné. Uvažuju nad tím, že vytáhnu barvičky a budu malovat, ale ještě váhám, protože musím psát. Potíž je v tom, že mi nějak chybějí myšlenky 🙂

Jo a ještě něco jsem udělala – když jsem byla minulý čtvrtek u kadeřnice, měla jsem přání: „Prosím, udělejte mi veselé vlasy, když už máme neveselé časy!“ Obvykle mám barvu hnědou s tmavorezatým odleskem.

„Co znamená… veselé?“ ptala se kadeřnice opatrně – přece jen jsem dáma v letech, že jo. Ale zase mě za ty roky zná, takže nebyla moc překvapená, když jsem to specifikovala: „Víc rezaté! Aspoň někde. Světle, zlatě rezaté! Ať je to vidět!“ Kadeřnice viditelně zaváhala a když jsem rukama naznačila „veselé“ pruhy ve vlasech, tak protestovala: „Nehodlám z vás udělat mývala!“

To je totiž můj problém. Nemám hladké lesklé vlasy a v mých houštinových kudrnách se lehký umělecký melír ztratí tak snadno, že jsem tu myšlenku už před lety opustila a kadeřnice to ví. Takže věděla i to, že pokud opravdu chci, aby to bylo vidět, bude muset posunout svoje standardy – a ona je opravdu velmi dobrá kadeřnice:)) Dvakrát se ujistila, jestli to myslím vážně a pak šla míchat barvy.

Nakonec si to doopravdy užila a pomocí rafinovaných melírů různě intenzivní rezaté mi vyrobila dle mého přání „mnohobarevnou srst“:)) Začíná to nad čelem a pak to jde v pásu vpravo podle obličeje mírně za ucho. Když jsem se uviděla v zrcadle, zajásala jsem. Když mě uviděl Martin, na chvilku oněměl a pak se jen zeptal: „A kde je zelená?“ Pche! Zelenou ani modrou bych si do vlasů nedala, nejsem rusalka ani Avatar. 😀

Každopádně mi ty vlasy pořád dělají radost, i když se chovají po svém – už zase ta barevnost mizí. Ty moje vlasy ji snad polykají, nebo co – nejspíš by mi vydrželo jen brutální odbarvení:)) Což nejspíš věděla i ta kadeřnice. Takže teď už mám jen malá světýlka v rezatějších (ne hnědých) vlasech, ale stejně mě to těší! 🙂

Jestlipak jste si také některá z vás nechala udělat veselé vlasy? A jak to dopadlo?  😀

 

A nakonec slovo odborníka!

Klinický psycholog, Adam Suchý, sepsal s kolegou docentem Miroslavem Světlákem sérii doporučení pro veřejnost i lékaře. Kopíruju text pro veřejnost – podle mě je to výborně napsané a může to pomoct. Děkuju oběma autorům! (inlove)

 

Milí Češi a Moraváci na jedné karanténní lodi, víme, že jste ve stresu a pod tlakem. Neexistuje sice žádná zázračná rada, jak na dálku zatočit s úzkostí, psychickými potížemi či virem samotným, ale jako kliničtí psychologové a psychoterapeuti jsme pro vás připravili stručný soubor doporučení, který vám v tyto dny snad přijde k duhu:

– Můžete prožívat úzkost, vztek, frustraci, bezradnost. Následně můžete prožívat i stud a vinu za své projevy. Může vám to být jedno a být nad věcí. Můžete se nadměrně pozorovat a všímat si každého zakašlání. Všechny tyto projevy jsou normální.

– Každá krize někdy skončí, každá epidemie přejde. V historii přešly horší nákazy. Koronavirus není mor, nezabije vše živé, na co sáhne. Pro většinu populace tak neznamená přímé ohrožení života.

– Dodržování současných opatření je klíčovým aktem ohleduplnosti k těm, jejichž životy nákaza ohrozit může (především senioři a již dříve nemocní). Když se zahltí zdravotnický systém, nebude umět pomoci těm, kteří to potřebují. Noste roušky.

– Epidemie a přijatá opatření omezí náš „plnotučný“ život a mohou přivodit finanční potíže, ale bude to mít řešení. Každý problém má totiž své řešení. To ale přijde na řadu, až se s nákazou vypořádáme. Zatím nic neplánujte.

– Náš organismus dokáže nést velkou míru zátěže a nepohodlí. Pro lidstvo to není nic neobvyklého, jen jsme na to trochu zapomněli. Je normální nemít se vždycky jen dobře.

– Zkuste aktivně pracovat na svém klidu a dobré náladě. Tak jako vás dokážou strhnout negativní emoce a špatné zprávy, dokážou to i ty pozitivní a dobré. Pokud máte někoho nakazit, zkuste ho nakazit optimismem.

– Po odeznění naštvání, brblání a strachu si lidi nakonec začnou pomáhat. Buďte k sobě laskaví a nehledejte viníka (vláda, lyžaři atd.), i když je to přirozené. Většina lidí skutečně nechce nikoho vědomě nakazit. Hledejte způsob, jak být platní druhým.

– Naordinujte si mediální dietu. Není třeba neustále sledovat zprávy v TV, a ještě je aktivně vyhledávat na internetu. Můžete si být jisti, že nic důležitého vám neuteče. Ignorujte konspirační teorie a věnujte se i něčemu jinému, než je koronavirus.

– Karanténa nejsou prázdniny. Najděte si pevné body v každodennosti a stanovte si režim. Využijte nucené volno na dodělání domácích restů. Dovolte si izolovat se od členů rodiny v jiném pokoji. Nesnažte se dořešit dřívější rodinné spory právě teď.

– Karanténa není ani mejdan. Kocovina zhoršuje psychickou kondici a náladu, nepřehánějte to.

– Mluvte o situaci se svými dětmi (i ti nejmenší vnímají váš neklid) a uklidněte je sdělením, že jim vážné nebezpečí nehrozí, ale musíme chránit babičky a dědy a nemocné lidi.

– Pohyb, spánek, strava, ohraná píseň stále dokola, samozřejmě v rámci možností.

– Pokud to umíte a troufnete si, skutečně se zastavte. Každá krize je příležitost a můžeme si z ní něco odnést. Třeba zjištění, že lze přežít i bez víkendu stráveného v nákupáku. Že spoustu našich potřeb přichází s nabídkou zvenčí, ale ve skutečnosti toho zase tolik nepotřebujeme. Atd. atp., každý podle svého filozofického rozpoložení.

– Nechovejte se jako nemocní, pokud skutečně nemocní nejste.

– Pokud nemáte žádné příznaky, nebo jen lehké, nechoďte se testovat na koronavirus a zůstaňte doma. Jestli máte z viru strach, nedává žádný smysl chodit tam, kde je ho nejvíc.

– Nelžete lékařům o svých symptomech a pobytu v zahraničí.

– Chovejte se ke zdravotníkům slušně, i když jste sami ve stresu. Oni jsou ve větším.

 

– Vyjádřete podporu zdravotníkům, prodavačům, policii a dalším skupinám, které jsou nejohroženější a fungují na hraně svých sil, potřebují to.

– Pokud vás přepadne silnější úzkost, zkuste tzv. trojúhelníkové dýchání: Začněte volným výdechem. Poté pomalý nádech nosem (při kterém v duchu počítáte od 1 do 4), zadržení dechu (stejné počítání), pomalý výdech ústy (stejné počítání). Několikrát opakujte.

– Hlavním zdrojem úzkosti jsou naše myšlenky. Ty je třeba zastavit. Použijte k tomu svých pět smyslů, zastavte se a jednoduše si zkuste říct nahlas nebo v duchu, co právě teď vidíte, slyšíte, hmatáte kolem sebe, cítíte a jakou chuť vnímáte v ústech. (Jde o konkrétní jednoduché věci, např. vidím stůl, slyším tikat hodiny atd.). Dostanete se tak do přítomnosti, dál od myšlenek a úzkosti. Zkuste použít kdykoli, když se vaše myšlenky na budoucnost začnou vymykat kontrole.

– Jiný způsob používá US armáda: zastavte se, třikrát se pomalu nadechněte a vydechněte (aktivujete tzv. parasympatikus) a uvědomte si, co právě teď prožíváte a kde jste. V duchu pojmenujte tři věci, které vidíte kolem sebe. Opět je to způsob, jak se zakotvit v přítomnosti a jak předcházet neuvědomovanému stresu. Klidně střídejte všechny postupy.

– Jestliže jsou vaše obavy a psychické potíže větší, než sami zvládáte, kontaktujte telefonicky nebo elektronicky psychology, které najdete na internetu. Mnozí kolegové jsou připraveni na poskytování krizové intervence na dálku.

Opatrujte se a držte se. Tohle zvládneme.

 

PhDr. Adam Suchý, klinický psycholog a psychoterapeut, Olomouc
Doc. PhDr. Miroslav Světlák, PhD., přednosta Ústavu psychologie a psychosomatiky, Brno

 

 

Aktualizováno: 17.3.2020 — 21:26

124 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. U nás v práci ( banka- centrála bez styku s klienty) den ode dne přitvrzujeme, od minuleho týdne jsme rozdělení na skupiny a po týdnu se střídáme doma na Homeoffice a v práci, přece jenom tam musí být někdo k dispozici kvůli podpisům a tak, ale poměr se mění den ze dne, začínalo se půl na půl a pak se nařídilo kdo nemusí ať nechodí, takže současný stav je 3 v práci a 8 doma. Já končím v pátek a pak bych měla být doma.Musím pochválit zaměstnavatele, že teda od začátku roku máme všude dezinfekční gely,s Homeoffice nedělal vůbec problem, naopak posílají domů každého,od pondělí máme na recepci každý den proti podpisu roušku a nařízené nošení a všem, kdo musí do práce, umožnil parkování v podzemních garážích zdarma. Doma mám psa a pětasedmdesátiletou matku, takže tohle musím taky řešit. Naštěstí se Terka začala hárat, takže mám výmluvu, že nebude chvíli chodit ven, a máti má taky zaracha, dostala zákaz vycházek a příkaz slunit se na zahrádce a hrát si se psem. Nakoupím jí, co si řekne a s babama holt bude chvíli drbat jen po telefonu. Dneska mě ale šokoval Albert, máme ho v budově, šla jsem koupit nějaké ovoce, tak jsem si vzala roušku, z domova jednorázové rukavice kvůli vozíku a u pokladny ani jedna pokladní neměla roušku, rukavice ani žádný plexištít před kasou, co mají i u nás na vesnici Vietnamci už měsíc…a pro zpestření situace, jak jsem psala momentálně se mi čubina hárá asi třetí týden, letos začala o dva měsíce dřív, a ráno jsem si všimla že nesnědla večeři, odpoledne mi máti volá že je Terka nějaká divná že se jí nelíbí. Tak jsem volala našeho místního veterináře jestli vůbec ordinuje, hned jsem tam vyrazila, no je to začínající zánět dělohy, ale měla jsem kliku, protože mi pan doktor řekl, že zítra zavře, nemá ani roušky ani dezinfekci, že jim komora nařídila brát jenom akutní případy, že v zásobování ochrannými prostředky má humánní medicína přednost, takže zítra už bych měla smůlu. Kontrola by měla být za 10 dní, ale pámbu ví, co bude, tak si snad aspoň zavoláme…jako zahrádkáře mě asi nejvíc mrzí, že je v Lysé zrušený jarní veletrh Zemědělec, tam jsme nikdy nechyběli a těšili jsme se na první zelené nákupy. A taky by mě zajímalo, jak to dopadne s koupenými lístky na jeden z posledních koncertů Spiritual kvintetu na konci dubna…no aspoň o víkendu a příští týden snad něco na zahrádce uděláme, začíná kvést meruňka, ostříháme víno, možná už dám jiřiny do země a postavím foliáček…jenom na rozdíl od jiných Homeofficů náš je docela přísnej,fakt u noťasu musíme sedět od 8 do půl páté, být pořád na mobilu a na mailu, protože jsme support pro klienty, takže sice můžu postavit na oběd, pověsit ven prádlo,ale nemůžu jít nakoupit, vyvenčit psa nebo okopat skalku…jediná výhoda je pro mě ušetření té cesty do práce, ale i to je pro mě super…Tak ať to všichni nějak při plném zdraví- i duševním- přežijeme!

  2. Zorganizoval jsem dnes pro moje kamarády „virtuální hospodu“ přes WebEx. Svolali jsme se na určený čas a každý jsme si k tomu dali oblíbené pití a dvě hodiny jsme vydrželi povídat o všem možném, a kdyby nás nehonily domácí povinnosti, byli bychom to vydrželi i déle 🙂 Bylo to skoro jako kdybychom seděli v hospodě, kam normálně chodíme. Skvělá věc.

  3. Uff, děvčátka krásná, tak jsem dneska (kromě plnohodnotné práce do práce a uvaření teplého jídla k obědu) stihla 28 roušek. Zítra budu pokračovat, už mám předchystáno 20 na zítra, pak si zas poprosím o materiál na další. Jenom mi bohužel docházejí nitě, resp. už skoro nemám bílou a od ostatních barev vždy jen tak po dvou kouscích, už léta jsem vůbec nešila, takže dobírám pravěké zásoby.

    1. Jsi šikula. Jen je smutné, že lidi musí improvizovat a vlastně suplovat činnost naprosto neschopné vlády.

      1. Přesně tak. Na Lesné, jak bydlí dcera, je jedna paní šije pro celou ulici. Přitom (jak už jsem psala) tam bydlí tak 80 % důchodců (a většinou už dost starších, dost nad 70, sídliště se stavělo v půlce 60. let, tehdy se tam nastěhovali jako mladí, a protože se tam dobře bydlí, zůstali tam bydlet doteď), ti by to podle mě měli fasovat zdarma a v dostatečném množství.

        1. Když slyším toho ušišlaného slovenského blba, který si jen honí své ego a volební preference, tak se mi otvírá kudla v kapse. Na tom, jak se to rychle rozjíždí má nemalý podíl on a jemu podobní odborníci. Zavádět opatření, že všichni, kdo jsou v rizikových zemích, půjdou do karantény a oznámit to dva nebo kolik dní dopředu může jen blbec. To se mělo zavést s okamžitou platností a ne tak jak to udělali… Je mi líto těch lidí, kteří to odskáčou. A v rodině těch staroušků, kteří na to mohou dojet, máme několik.

          1. Když jsem včera šla roušky, připadala jsem si jako kdysi, když jsem musela stát fronty na vložky a toaletní papír.
            Vadí mi, že napřed je obrovská masáž, že roušky mají nosit jen potencionálně nakažení a že je jich dost. A pak obrat o 180°. Roušky, všichni, vždy a všude a občane pomož si jak umíš.
            Žádné férovné nemáme, podcenili jsme, nebo opravdu jsme to nečekali.
            A kolik lidí svou roušku serilizuje a myje ruce po manipulaci s ní? 50%? Optimistický předpoklad?
            Jarmila

            1. No a dneska rozhovor s tím bakelitovým panákem, který „řídí“ ministerstvo zdravotnictví. To by mohla dělat ministra,s prominutím, i hajzlbába.. Měla by dostatek kvalifikace – neutuchající obdiv k Babišovi, servilnost a plnou hubu keců o ničem.

    2. Aido, jsi maximálně výkonná 🙂
      Jinak souhlasím s Ivou, je to ostuda. Ale stalo se… uvidíme, třeba budeme s nejednorázovými rouškami trochu ekologičtější.
      A pokud jde o zápory jejich nošení – když někdo opakovaně nosí tu jednorázovou, tak je to taky na prd. Ovšem představuju si, jak třeba řidiči kamionů vyvařují svoje plátěné roušky…

      1. Řidiči kamionů musí mít jednorázové, k tomu dezinfekční gely, rukavice, ti naši i kombinézy a návleky na boty. Bez toho je nepustí přes hranice, jak nám potvrdil jiný dodavatel živé drůbeže, kterému se to stalo.

        1. No jo, jenže třeba ti naši ze vsi jednorázové prostě nemají (nevozí živé tvory a pak, je to malá firma), takže mají našité látkové, aby je mohli střídat…

          1. Jezdí za hranice? Pokud ano, tak se divím, že je pustí. Jenže pokud jezdí jen tady, tak je to jako se všemi. Prostě se musí nějak zařídit. Navíc v autě roušku mít nemusíš, jen pokud jsi na veřejnosti. Pokud máš veřejnost nastoupenou v autě, je něco špatně 😀 😀

            1. Myslím, že většinou jezdí doma.
              V autě vozím jenom psy… a ti sakra roušky nemají! 😀 😀

  4. Ženy,všetky opatrenia/uzavreté hranice,preventívna karanténa pre ľudí z exponovaných miest,eliminovanie ľudí z nákupných centier,vyčlenenie hodín na nákup potravín pre seniorov a samozrejme rúška a dôsledná hygiena/ sú opatrenia na spomalenie šírenia virusu!.Širi sa kvapôčkovou cestou-kašeľ,kýchanie,/2 m odstupy stačia/.Zajtra nastuopujem do 36 hod.služby,myslím si,že budem pripravená,ale morbidita/prechorenosť sa očakáva v rádu niekoľkých desiatok percent,vrcholiť bude cca o 100 dní.Prechádzky v prírode sú bezpečné,mimo osídlených ľudí Covid dlho neprežije.

    1. Verenko,díky za Tvou službu lékařky lidem. A vyřiď tam u Vás, že si moc a moc vážíme Vaší práce a přejeme hodně sil! Díky !!! (h)

      1. Ako to mám napísať?V robote „fasujeme „do každej služby rúško,niektorí majú respirátory.Ja mám radšej rúška.Nebolo ich dosť,ale bezpečne viem/veˇ%d chodím do rodín pacošov/,že marginálne skupiny obyvateľstva ešte vo febnruári nakúpili hafo rúšok/asi 200 kusov priemerne / na rodinu.A potom,že marginálni!

        1. Ešte raz plevelím:rúško,okuliare/alebo štít/ rukavice_čo najviac eliminovať vstupne brány.Na klučkách gáza namočená do dezinf.-gelu

  5. Preji vase pevne zdravi a nervy.
    Asi potrebuji vysvetleni k te „epidemii“ siti a noseni latkovych masek. Ani WHO ani Organizace pro kontrolu nemoci jejich noseni na zaklade predeslych vyzkumu pro zdrave lidi nedoporucuje, udajne mohou nadelat vice skody nez uzitku. Pokud maska neprileha perfektne na oblicej, nejenom, ze nechrani, ale je potreba si ji neustale upravovat, cili sahat spinavyma rukama na oblicej. Navic pokud se jednou sunda z obliceje, muze byt infikovana a je potreba ji poradne vyprat, a ani to neni zarukou, ze bude uplne cista.

      1. A ještě k té epidemii šití – žádné jiné ochranné prostředky k dispozici momentálně prostě nejsou. Jistě by bylo pohodlnější mít doma krabici jednorázovek, případně respirátory.

      2. Podepisuju se pod Renatu.
        navíc k tomu – rouška člověku brání si šmátrat po obličeji, je méně náchylný si třeba automaticky olíznout prst, když rozdělává v obchodě igeliťák, je nepříjemná (hlavně pro brejlovce), takže připomíná, že je člověk v potenciálně nebezpečném prostředí.
        Pro lékaře, sestry, záchranáře a vůbec lidi v první linii jsou k ničemu, ti potřebují kvalitní respirátory…

        1. Ono se jedna hlavne o pocit, ze neco mam na obliceji, tak se prece logicky chranim a tim padem chranim i ty druhe. Navic vzdyt rousky nosi i lekari!
          Jak jsem psala vyse, bohuzel vyzkumy prokozaly, ze s nasazenou rouskou si sahas do obliceje mnohem vice, nez bez ni.
          Naprosto nechci podcenovat prevenci, jen mam asi velkou predstavivost, co se pak deje s tema pouzityma latkovyma rouskama po sejmuti z obliceje…

          https://www.consumerreports.org/coronavirus/do-you-need-a-mask-to-prevent-coronavirus/

          1. A fakt je, že nakažení, co nevědí, že jsou nakažení, tak přece jen kolem sebe méně prskají.
            To sahání na obličej… lidi to dělají pořád, mimovolně. Pokud mají roušku a brýle (nějaké), tak si aspoň nesahají na sliznice, kterými se virus do těla dostává. Tolik vím zase já 🙂

            1. Ty brýle jsou v téhle situaci určitá výhoda, alespoň částečně chrání oči před přímou dávkou viru a taky si nesaháš do očí. V podstatě by bylo dobré nosit zároveň s rouškou i jakékoli brýle. Já už jsem vytáhla takové ty plastové ochranné, co nosím na střelnici. Ještě jsem v nich venku nebyla, ale až zase někdy půjdu ven, tak si je vezmu.

              1. Ano, brýle ve spojitosti s rouškou mi opravdu brání si do obličeje sahat. Současně si mnohem víc uvědomuju, na co sahám (viz Dede výše – potenciálně nebezpečné prostředí). Takže ve výtahu mačkám tlačítko přes rukáv, dveře otvírám loktem atd., ruce si myju nejméně desetkrát více než dříve.

          2. U nás použité látkové roušky putují do hrnce, vyvaří se cca 5-6 minut, nechají vychladnout, usuší se a vyžehlí s párou. Víla se do šití pustila včera (doma jsme měli jen 2 ks jednorázovek), už jich má asi deset. Šije nejen pro nás, ale Hřívnatcova kamarádka distribuuje dál.
            Co jsem včera a dnes viděla, roušku nebo šátek přes obličej měli všichni kromě bezdomovců. I prodejkyně Nového prostoru, dostala ji od terénní pracovnice.

            1. A ještě k té sterilizaci – jsme opravdu vynalézavý národ, takže včera jsem na Twitteru zaregistrovala info, že vlastně skoro každý má doma papiňák, kde lze roušky sterilizovat při teplotě cca 120-130 stupňů. Takový malý domácí autokláv 🙂

                1. Nám taky stačí obyč hrnec, i když papiňák máme 🙂 Jen mě to zaujalo, byla to reakce na někoho, kdo psal, že se vlastně všechny breberky při 100 stupních nezničí.

          3. Canivo, určitě máš pravdu s tou škodlivostí, pokud se nedodržují zásady jejího nošení.

  6. Hypotetická otázka pro Sharku: Co kdybys místo kočiček měla 2 psy? Jinak přeju všem pevné zdraví.

  7. Trudnomyslnosti nepodléhám, zatím jsem na ni neměla čas. 🙂 Minulý týden jsem prošla kontrolou naší profesní organizace a pochlubím se, tralala, že bez ztráty květinky, tak ze mě spadl stres a tíha odpovědnosti. Práci dělám z domova, zatím, donekonečna to asi nepůjde, uvidíme.
    Sharka tady rozproudila diskusi, nicméně vrchní šéf Prymula se vyjádřil, že pobyt lidí v přírodě i parcích je možný, pokud se nebudou shlukovat. 🙂 My se s Denisem neshlukujeme, máme výhodu, že vyjdeme z domu a jsme v lese a procházky na čerstvém vzduchu bereme jako prostředek k posílení imunity. Jo, na posílení imunity jsem nakoupila všechno možné od acidofilních nápojů přes brokolici a hlívu ústřičnou po rakytník řešetlákový, v tom jsem byla trochu jako Hujer a tak jsme zásobení. A jdu šít roušky.
    Jinak přeju nám všem, abychom tuto dobu přežili hlavně ve zdraví, těch problémů, které ještě přijdou, bude dost. Zavření automobilek včetně Škodovky se přenese na další a další firmy a ty menší to budou mít zatraceně těžké. Ostatně nejen v automobilovém průmyslu.

    1. my máme rakytník a echinaceu a jsme také v lese. A ta Škodovka je tady v okolí velký průšvih.

  8. Dede, k těm veselým vlasům. Začala jsem šedivět až teď, poměrně pozdě na to, že se k sedmdesátce blížím z té kratší strany. I představovala jsem si vždycky, že to bude něco jako sůl a pepř, lehce postříbřeno, nebo bělavej melír, rozhodně děěěsně elegantní a šik. Ech, opak je pravdou, šedivím v dlouhejch, nerovnoměrnech pruzích, ty původní vlasy mi naopak ztmavly, no vypadám jak jezevec. Matlat si na hlavu už nic nebudu, avšak pohled na mě je opravdu veselej.

  9. Tak jsem dočetla komentáře. Většina lidí jak je vidět nepanikaří, chová se zodpovědně, někteří musí chodit i do zaměstnání a to dost rizikových (ahoj Míšo) ! Kdyby se takhle už před třemi týdny chovali naši politici napříč politickým spekterm. Ten třídenní půst od zpráv je opravdu blahoodárný.
    Dede, a ještě Ti chci poděkovat, že jsi mne skoro před rokem KONEČNĚ uvrtala do FB. Ano, vím, bránila jsem se dlouho, ale nyní na něj nedám dopustit! Čauky a mávám, jdu na FB. Vím, mohla bych jít na Dedeník i přes něj, ale zvyk je zvyk. Napřed otvírám přes internet 😀 .

    1. Myslím, že tady se scházejí většinou rozumní lidé, chápající význam těch opatření (ať už je vyhlašuje kdokoliv). A nevadí mi, že Sharka napsala svůj názor – mezi lidmi je teď spousta nejistoty (aspoň mezi těmi myslícími:)) a když máme možnost si o těch pocitech normálně popovídat, přestanou nad námi mít moc 🙂 Přece jen je to situace, se kterou vlastně nikdo z místních nemá zkušenosti – na rozdíl od JV Asie, kde jsou ty epidemie častější (takže mají jakýsi know how:))

  10. Dede, s kadeřníkem mi tahle epidemie udělala hned dvakrát čáru přes rozpočet 😀 . Už bych to zase potřebovala přistřihnout, tak jsem před časem usoudila, si zajdu. V poslední době se chodím nechat krášlit do učňovského kadeřnictví, kde se neobjednává, tak jsem si tak plánovala, kdy to asi bude nejlepší, a bum, zavřeli školy, a tím pádem nefungovaly ani učňovské salony. No dobře, tak jsem si říkala, že budu muset holt výjimečně zajít do běžného kadeřnictví, ale než jsem si stačila v okolí nějaké to náhradní vyhlédnout, bum, a zavřela se všechna kadeřnictví a je vymalováno 😀 . Tak nic, no, uvidíme, alespoň bude co stříhat.
    Jinak dneska mi fakt zvedla náladu firma s rozvozem potravin. Normálně tuhle službu vůbec nepoužívám, ale teď se mi fakt nechce do obchodů, tak jsem si říkala, že to výjimečně využiju. Zjistila jsem ale, že známá velká trojka Rohlík – Košík – Tesco je prakticky nepoužitelná, většinou je všechno vyprodané, a i když náhodou ne, tak prostě nejsou volné termíny na dovoz. Takže nic. Gůglila jsem dál a vykoukla na mě podobná firma, ale mnohem menší, rozváží jen v Praze a nejbližším okolí, nemá tak obrovský sortiment, ale všechno základní nabízí. Navíc skoro všechno bylo a rozvoz buď tentýž den, nebo následující den – dnes neuvěřitelné. Na Heurece jen pár starých recenzí, nejhorších, jaké mohou být, že bys od nich ani kůrku nevzal, na FB ještě míň, také starých, naopak celkem spokojených hodnocení. Tak jsem to riskla a objednala, dá se platit až u řidiče, tak jsem si říkala, že v nejhorším prostě nákup nedorazí. Včera odpoledne objednáno, dnes mezi 8 a 12 měl nákup dorazit, a ejhle, v 7 hodin volá řidič, že je před domem. Vytáhl mě z postele 😀 . Donesl mi to až do předsíně, platba kartou bez problémů, omlouval se, že jede dřív, že toho teď mají hodně, tak jim ten čas někdy tak přesně nevyjde. Nákup kompletní, nic nechybělo, všechno zboží je v pořádku a ještě navíc malinký dáreček jako pozornost. Fakt mě to moc potěšilo, za aktuálních podmínek malý (nebo spíš velký) zázrak.

    1. Chápu, proč nepíšeš jméno té společnosti – brzy by byla zavalená stejně jako ti ostatní 🙂
      No u nás to nehrozí, občas na ten nákup prostě musím. Jako ty s kočkami, tak i já se psima se radši zásobím – živit „od stolu“ dva vlčáky by se mi nechtělo:))

      1. Já ji klidně zveřejním, jmenuje se „Potraviny domů“ a má přesně takový web tečka cz. Kdyby to mělo někomu pomoct, tak jen dobře, a oni se jistě nezlobí, když si u nich někdo objedná. Jen tedy opakuji, že je to jen Praha a nejbližší okolí – mapku tam mají, a že jde spíš o takový základní sortiment, který ovšem úplně stačí. Těžko říct, jak dlouho budou mít zásoby k dispozici obratem a volné termíny rozvozu, jen říkám, že ze včerejška na dnešek to bylo skvělé. Včera večer bohužel (přechodně) zvýšili spodní limit nákupu na 999 korun (dřív měli jen 499), já jsem dokonce ještě stihla akci „první nákup bez limitu“, ale chápu, že výjimečná doba si někdy žádá i výjimečná opatření. Jak jsem už psala, kdybyste hledali reference, tak na Heurece najdete jen samé starší a hrůzostrašné, které by kdekoho mohly snadno odradit, ale moje nejčerstvější osobní zkušenost je naprosto bezvadná. Tak asi tak, nejsem na nich nijak zainteresovaná 😀 .

  11. Po sobotně-nedělní masáži čtením zpráv, kterou jsem dobrovolně aplikovala a nemohla dvě noci pořádně spát, jsem usoudila, že nee. Tudy cesta nevede. Na mou omluvu musím říct, že bylo hnusné vichrné ledové počasí. A tak jsem už třetí den v blažené nevědomosti. Čerstvé zprávy se dovídám ve zředěné formě od sousedů nebo přátel, tak v obraze jsem.
    Roušky jsem zatím nezačala šít, našla jsem jednu kdysi koupenou za účelem neohrozit maminku, když mám rýmu.
    Na trudomyslnost jsem si koupila novou parku na přechodné období. Je v neónově žlutozelné barvě! Měli v černé a v této zářivé, a já barvama posedlá od dětství, jsem samozřejmě sáhla po této. Teprve doma se mi tato akce rozležela a předvedla jsem se manželovi s tím, že pokud je to na můj věk za hranou, tak ji jdu vrátit. Můj drahý MLP prohlásil, že jsem skutečně nepřehlédnutelná, ale že to nevadí alespoň mě na přechodech nikdo nepřehlédne, nebo si mne budou plést s policistou a všichni se budou chovat vzorně. A tak chodím v této parce, včera s rouškou a ve své barevnosti jsem přitahovala zraky kolem stojících – 2 m od sebe – ještě, že jsem měla tu roušku a jsem neidentifikovatelná jako lupič :X (místo roušky).

    1. Alex, já mám takhle zářivou mikinu! 😀 Takže tě naprosto chápu (druhá volba byla šedá 😛 )
      A zprávám se taky vyhýbám. Ráno trávím s radiožurnálem (max hodinu), pak mám net – ale snažím se držet zpátky. Nedělat to, tak mě to zničí.

  12. Mám home office, abych šila roušky pro líheň, neb nejsme zdravotnictví a roušky používáme standardně kvůli tomu, aby lidi tolik nedýchali prach z kuřat. Jenže zásoby se tenčí a další asi v nedohlednu. Pračku a sušičku máme v práci, tak to asi dáme.
    Ven se psy chodím- bydlím na okraji vesnice a na pole to mám ty tři zmíněné minuty, možná i míň. Lidem se vyhýbám- stejně tam skoro nikdo není, případně se všichni se snaží mít mezi sebou aspoň 30 metrů- a znuděné nevyběhané psice mi předvedly, co umí- Vanil rozkousala míček a částečně ho sežrala. Pořídila si z toho parádní průjem, kdy z ní lezly kousky červené pěny, neb míček byl uřvaně červený- ten měkký. Nikdy dřív takhle nic nerozhryzala.
    Navíc si nemyslím, že vydaná opatření jsou na 14 dní, podle mě to prodlouží. Do práce chodím, nám zatím komplikují život fronty na hranicích, i když s živým transportem máme přednost.

    1. Souhlasím s Tebou, Matydlo, není to na 14 dní a budeme si muset zvykat a přizpůsobit. Jen nedoufám, že nás současná politická garnitura těmi průšvihy dokáže provést.
      Jsi dobrá, že šiješ roušky pro kolegy, protože, můžete dál pracovat, ty šité roušky na ten prach jsou dostačující (y) (y) (y) !
      P.S. A máš bavlnu s potiskem kuřátek nebo vajíček 😀 😀 😀 , ne nebít po hlavičce.

      1. Nemám… zato jsem vytáhla zbytky z šití zvířetnické deky a starou damaškovou duchnu, kterou jsem kdysi dostala od Karolíny… takže se zapojují úplně všichni, i ti od Kance 🙂

    2. Šiš, hledat zbytky míčku psím průjmu… to jsou věci, které bych si radši odpustila – a nakonec si myslím, že by si to odpustila i Vanilka, kdyby tedy tušila, jak ta lumpárna skončí:))

  13. Jezdím do práce. Po blázinci, kdy se řešilo co a jak, jsem zařídila home office pro mou podřízenou, co má malé dítě, je sama a zavřeli jí školku. Já potřebuji, aby pracovala, ona potřebuje pracovat, takže spokojené jsme obě. Dalším dvěma podřízeným jsem přesunula pracoviště blíž k bydlišti, aby nemusely dojíždět. Další jsem pustila na sick days. Snad jsem diverzifikovala rizika a jak nejsme pohromadě, i kdyby to někde bouchlo, vždycky někdo to nejnutnější udělá. Dotáhnu týden a též si beru sick days, abych se vzpamatovala. A těším se že budu spát, spát, spát, něco pouklízím (třeba najdu ty velikonoční vajíčka…) A budu psát. Doufám. Snad do pátku na mě nic nesedne, tfuj tfuj tfuj. No a pak zas do rachoty… Já se na ten týden volna tak těším! Ani nevíte jak.

    1. Toro, ten týden ti moc přeju! 🙂 A sobecky doufám, že budeš mít čas i na kotěcí příhody… (inlove)

  14. Což mě připomíná – díky všem, kdo dnes šijí roušky (inlove)
    Já jsem moc ráda, že Katka u nás na vsi vyměnila šití originálního oblečení do svého butiku za šití roušek a tak dvě také mám. 🙂

    Jinak jsem si pro tu cestu do města pro Berriiny léky vyrobila prozatímní roušku z usušených vlhčených ubrousků a dvou gumiček 🙂

    1. Mně ušila roušku,sousedka,co s ní jezdím na výlety, je moc šikovná.Dala jsem si do roušky tenkou dámskou proprietu,která výborně izoluje a můžu jít aspoň na nutný nákup neb tady nemám nikoho,kdo by mi to zajistil.
      K tomu Vám dodám jednu historku, kdy jsme jeli kdysi navštívit kolegu,který marodil.Nacházel se však zrovna na zahrádce s rýčem, na koleně měl přikurtovanou jednu vložku, na čele druhou, vypadal impozantně a další můj kolega mu hned sdělil mínku,jak vypadá, no slušný název to zrovna nebyl.:-)
      ad Sharka ) Dnes nám to tady naše kočičí dáma a kuchařinka pěkně okořenila.
      Držme se! Osobně se snažím neremcat a nečtu žádné kritiky, zvláště politiků a to všech. Jedni nám už ukázali co umí a druzí na tom pracují napříč dobou. 🙂

      1. Ona vyměnitelná dámská proprieta není špatný nápad 😀
        A máš pravdu, remcání je k ničemu. Jen ničí duši.

  15. Na FB koluje bezvadnej text – za jeho pravdivost neručím, ale rozesmál mě a to je něco, co se dnes počítá 🙂
    „Vezla jsem léky příbuzným o pár dědin dál. Mají tam obecní úřad naproti malinkým potravinám. Před potravinami hlouček babek. Lezu z auta s vtom: „Hlášení místního rozhlasu! Mluví starosta! Dle nařízení vlády se nemáte scházet! Já vás vidím!!! Kropáčková, Macholánová, Oujezdská! Za tohle JE pokuta tři miliony! Dite dom a neshlukujte se! Konec hlášení!“
    (rofl)

    1. 🙂 🙂 🙂 paráda!! Díky za předání rad od odborníků. Uklidňující poučení jsou v téhle neblahé době moc potřebné!

      To, co zneklidňuje mne je, co by se v pádu- li stalo se zvířaty. Ať to beru jak to beru, já jsem prostě nejlepší a oni by byli jinde nešťastní. Si myslím, teda 🙂 .
      Dneska jedna vrána asi přiletěla pozdě na snídani a když mě zahlédla za oknem jak si dělám snídani já, ťukla se do hlavy a šla si před okno stoupnout. Přešlapovala a když jsem nebyla dost bystrá, šla ke dveřím a stála na schodech. Když mi došlo, lehce ustoupila stranou, cupitala za mnou a nechala mě za bedlivého pozorování doplnit menáž. No, kdo to má! Mně to aspoň zlepšilo na chvíli náladu.

      1. Tedý, takhle domestikované vrány, fakticky! Kdo to má?!
        K nám se naučila chodit přes zimu-nezimu veverka. Je hnědá (ne rezavá) a má bílé bříško. Napřed prohlídne ptačí krmítko, potom si pohopsá po zahradě, tak že chvílemí panáčkuje jako surikata a bystří, jestli se někde nevyskytuje kočičí predátor. Je vidět, že už je na ně zvyklá ví o nich a dává si pozor. Mám ještě pytel ořechů tak je musím trochu zpracovat a dosypávat jí do krmítka. Ptáci ti už se o sebe starají sami, momentálně se věnují námluvám. Je legrační pozorovat samečky, jak dělají ramena na konkurenci a na samičky 😀 , koho mi tak asi připomínají ?

        1. Taky máme hnědou veverku bydlící někde v okolí – poprvé za mnoho let. Vídám ji u ptačího krmítka, naštěstí si hlídá, aby byli psi doma, když se k nám vydá (inlove)

      2. No jo, vrána upomíná jak umí, když už nemá hodinky, na které by si významně ťukala 😀
        Nedivím se, vrány jsou chytré a ty je krmíš už dávno…

        1. cvičenou vránu u nás nemáme, nemáme ani necvičenou. Máme neustále nenažrané sýkory a brhlíky.

  16. Pokud už je člověk upoután doma, je dobré konečně přečíst to, co vždycky chtěl a nebyl na to čas (rofl) . Jelikož jsem před nedávnem utopila ve vaně čtečku (ale pst, Jeník neví, že jsem jí dávala koupel (chuckle) ), dneska netrpělivě čekám na novou… Jinak je dobré si najít každý den nějakou dobrou zprávu – třebas toto 😉 https://1url.cz/BzWry

    A jinak na zahradě přesazuju maliny – ano, i já, která nesnáší babrání v hlíně, jsem k tomu nyní donucena. A dlouhé procházky se psem v liduprázdné krajině, do které dojedu autem (ano – po asfaltce). Tam opravdu nákaza Covidem nehrozí, pokud tam jsou nějací lidé, tak někde na horizontu…

    1. YGO, přesně tak. Včera jsem byla za Evou a Waiki. Přestěhovali se Tišnov. Nádherná nekrpatá krajina, kde vidíš okolo sebe. Tak jsme podél lesa našlapaly 4 kilometry a já i s kámošem ISCHIASEM, který jsem si uhnala sic vydatně nabalená, ale přece jenom tři dny funěly ledové vichřice. Tak jsem se šourala a protože jsem zvědavá, co bude za tím dalším horizontem, tak nakonec jsem odšourala ty kilometry. Lidé jenom v dálce kolem zpěv ptáků hlavně skřivanů, kdo tohle má?! jak napsala JanaBa.

      1. Jéje – tak ty si musíš na výlet vzít i housera! Držím palce, aby tě co nejrychleji opustil, ony už stačí ty patálie kolem …

      1. A kdo má rád filmy, najde si na youtube kanál Česká filmová klasika, je tam zdarma dostupná hromada klasických českých filmů.

            1. No a jdu šít, roušky volají. Mějte se co nejlíp a hlavně neklesejte na duchu.
              Já osobně jsem nebyla venku od pátku, kdy jsem přišla z práce, od té doby mám (minimálně do příštího pondělí, ale tipuju to na delší dobu) home office; v práci se nade mnou ustrnuli asi hlavně kvůli naší babičce, která je po několika cyklech chemoterapie a od září ji máme u nás doma. Jiní kolegové do práce chodí, vždy obden, jsme rozdělení na skupiny, abychom se nepotkávali.

              1. Ta práce ve skupinách je dobrý nápad, když už se nedá pracovat z domu. A je fajn, že tobě to dovolili – už kvůli babičce (h)

    1. Aido představ si, že naše muzeum (Ve Dvoře) dává na FB fotky svých skvostů z depozitářů s komentářem. Je to malé muzeum, ale aktivní a líbí se mi, že se nevzdali 🙂

  17. DEDE já chodím do práce a navíc do nemocnice .
    Nejsem zdravotník, jsem v kanceláři.
    Před zdravotníky se skláním.
    Do práce jezdím s respirátorem a i do obchodu si ho beru. V práci chodíme na oběd v rouškách.
    Myju si pořád ruce.
    Manželovi bylo minulý týden 70-sát, a i když vypadá mladě a je zdravější než já, jsem mu nakázala být doma a nikam nechodit.

    Ale po přírodě se nám stýská. Nemůžeme teď jezdit na chatu. Tak alespoň máme primulky na balkoně.
    Ty nám dělají radost.

    Jen je nám moc líto naší milované Itálie.
    Ale já věřím, že se to zastaví a bude zase dobře.

    Včera mi po telefonu řekl můj vnouček Samík :
    “ babičko neboj se, ten koronavirus odejde až vysvitne sluníčko .“ To bylo moc hezké .

    1. Kéž by měl Samík pravdu 🙂
      Chraň se Míšo, nemocnice dnes jsou skutečně riziková pracoviště i pro nezdravotníky… (inlove)

    2. Míšo, tak hned jak klekla Itálie, tak jsem na Tebe vzpomínala!
      Mám manžela 81 let, takže provianťáka dělám já. Také na svoje roky nevypadá a netváří se tak a také je na tom pohybově zatím lépe než já. Doufám, že nám nic nedovleču domů., rouška nerouška.

  18. No teď jsi mě zase šokovala ty Sharko. Proč bych proboha nemohla se psem za vesnici do polí, kam to mám cca 3 minuty a cestou nepotkám živou duši a na tom poli taky ne. Konec konců cesty do přírody pokud vím zakázány nebyly – teda pokud nejde skupina lidí a pod. Navíc, náš pes se strašně nerad venčí na dvorku nebo na zahradě, je to prostě jeho „doma“ a doma se to nedělá. Tak je na tom pokud vím většina psů, kteří nejsou chudáci celý život na zahradě zavření a za plotem nikdy nebyli.
    Nechodíme mezi lidi, do obchodu minimálně, tipuju tak jednou týdně a s respirátorem. A nevím, proč bych měla podle tebe vycházkou se psem do polí hazardovat se svým zdravím a se zdravím ostatních. Opravdu nechápu.

    1. Psy pustit do zahrady nebo s nimi dojít na chvilku ven.
      Jsem Alimo napsala… a za tím si stojím…někde ta hranice je..těch 14 dní to snad proboha jde vydržet..nehledej argumenty proč to nemusíš dělat, když to máš 3 minuty na pole…najdi si takovej, proč i když to máš minuty na pole, se budeš chovat odpovědně…

      nejsem nervozní,nepanikařím, ale asi mám hranici,kdy už je potřeba použít pud sebezáchovy posazenou jinak než ty…
      (f)

      1. Jenom nevím, jak jsi přišla na těch 14 dní. Já nemám žádnou osobní karanténu nařízenou, „jen“ tu celostátní. A zahrádka je malá, fakt malá a dvorek taky, nemám zahradu jako Iva, jak psala, že se psice vylítají. Ano, vylítají, když jsou dvě nebo kolik a hrajou si, ale Darek je sám a bezdůvodně nikde po dvorku nebo zahradě prostě lítat nebude. A tím, že jdu na pole se nechovám neodpovědně, to bych si fakt vyprosila. Nikoho nepotkám a kdyby, tak jsme od sebe 100 m a bavit se nebudem, natolik rozumu mám. Holt Perníkovice jsou vesnice poněkud větší, to chápu.

    2. My taky venčíme psy, doma by to udělali jen v krajní nouzi. Máme vyhlédnutá místa kde opravdu nikoho nepotkáme. Vždyˇprocházky nejsou zakázané, jen se nesmí shlukovat lidi.
      Ve městě v samce je jen deset košíků, ostatní čekají venku opravdu v odstupech. Do lékárny mohou lidé vstoupit jen po jednom. A roušky nebo zakryté dýchací cesty nosí 99% lidí. Teď už asi všichni. Protože město sehnalo dobrovolníky kteří ode dneška slouží ve městě a upozorňují lidi na zvýšenou opatrnost.
      Za to jsou tady plné chaty a chalupy, na ty asi není žádná páka. Kde jsou pokuty za nedodržování karantény ? Jen se hrozí a hrozí sankcemi a kde nic tu nic.

        1. No, on žádnou pokutu, ani žádný jiný trest, zatím nedostal nikdo. Ne že bych se ho chtěla v tom jeho chování nějak zastávat, je to samozřejmě nezodpovědnost. Ale není, na jakém základě ho (ani všechny ty ostatní, co na to kašlou) pokutovat, protože zatím jsou to všechno jen doporučení bez opory v nějakém právním dokumentu, v podstatě nevymahatelná, a žádné sankce nejsou stanovené.

          1. není všechno jen doporučení, víš jmenovitě kdo je v nařízené karanténě a třeba ji porušuješ. Nevíš…

            1. ? Nevím jmenovitě, kdo je v nařízené karanténě. Já v ní nejsem, takže ji neporušuji, ale protože to nechci chytit, nebo eventuelně někoho nakazit, pokud jsem třeba sama nakažená, tak se snažím zařídit se tak, abych ven pokud možno nechodila.

                1. Prostě lidi by hlavně měli mít rozum a chovat se zodpovědně, aniž by jim to někdo pod hrozbou nějaké sankce musel přikazovat. Většina lidí se tak naštěstí chová.

  19. no, pokud tohle Dede myslíš vážně,tak jsi mne zklamala, tohle bych od Tebe opravdu nečekala! 🙁 Cituji:
    „pokud je možnost, vyrazit si někam ven, kde není moc lidí (v tomto případě má bydlení na vsi daleko od větších měst jednoznačně výhodu:))“

    Doma mají všichni sedět na zadeli! Ti ve městech i na vsi. Žádný rajzání venku! Jen pro práce a domů ,jednou tejdně nakoupit. Psy pustit do zahrady nebo s nimi dojít na chvilku ven. Nejsem panikář ani se nehroutím a nejsem v depresi, jen nechápu, proč lidi vědomně hazardujou se svým zdravím a se zdravím ostatních tím, že nedodržují základní a jasné věci.

    A nestačím zírat, že je v tom ještě podporuješ, to mne promiň,opravdu překvapilo…
    to jako nikdo nevydrží sedět 14 dní doma na zadku? Kdyby každej doma prohrabal šatníky, vytřídil oblečení pro kontejner, vytepoval si koberce,udělal za těch 14 dní všechno,co doma pro nedostatek času odkládal na indá, přečetl si pár knížek, zaštupoval si ponožky místo čučení na televizi a sledování zpráv -bububu wuchan a koronaviry… věnoval se svým koníčkům, nepotřebuje žádný psychology a terapie…

    1. A co když je mým koníčkem chodit? Na procházky, na výlety, … Prostě chodit? A mám les za barákem? Nemám v okolí nikoho, kdo by byl nakažený, zatím ani potencionálně. Tak proč se mám sakra chovat jako nemocná? Když do továrny musím? Fakt mi připadá chůze lesem lepší než šůrovat byt. A po procházce na to stejně zbývá fůra času, když nemůžu dělat žádné jiné obvyklé aktivity.
      Kde se ztrácí zdravý rozum?
      Najednou všichni „musí“ mít roušky. V pět hodin ráno na liduprázdném chodníku?
      Lidi neblbněte. Chovejte se zodpovědně, ale s rozumem.
      Jarmila

    2. Ale já zrovna včera četla nějaké odborné pojednání, že karanténa není vězení – a proto se může chodit do přírody. Tam je možnost si vyhnout – včera odpoledne jsem potkala pouze dvě dámy a vyhnuly jsme si na padesáti metrech. A pak – zdravé psy opravdu nemůžeš pouštět 14 dnů na zahradu, pokud teda nemáš čivavu naučenou čurat na podložku! To prostě nejde!!

      1. Ale jde. Závisí snad na velikosti zahrady, nee? Pokud má někdo krcálek jako vy nebo Matylda, tak je to problém. Když máš 3000 m2, tak to neřešíš, lítají mi po ní celý jejich život. Na procházky se s nimi chodí, ale když není čas, tak nikam nejdou a nic se nestane.
        Taková výhoda bydlení na vesnici, jedna z mála…

        1. No – pravda, náš soused, kterého pes v životě neopustil dvorek velikosti 10 x 10 m (vlčák), taky nemá s venčením v karanténě problém… Terčina Brůča by musela mít zlomenou nohu, aby vydržela -respektive aby my vydrželi s ní.

            1. OPRAVA: kterého pes v životě nepustil na dvorek. Mám po sobě číst, mám po sobě číst

    3. Hlas odborníků: „Při pobytu ve volné přírodě (procházky, sport, venčení psů) bez kontaktů s ostatními lidmi (zbytečně se nepřibližovat, nedávat se do řeči) je riziko přenosu minimální a nošení roušky tedy není potřeba. Přenos by mohl hrozit v případech, kdy je venku velká koncentrace lidí – to je typické pro asijská velkoměsta, proto je tam již běžným zvykem nosit roušku na veřejnosti. U nás by taková situace mohla nastat například při čekání ve frontě.“

      Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/veda/velky-manual-ke-koronaviru-od-expertu-z-bulovky-co-vime-proc-jsme-v-karantene-a-jak-se-ochranit.A200317_155409_ln_domov_ele

    4. Sharko, chápu tvoji nervozitu – ono pardon ochcávání eráru je u nás něco jako národní sport, i kdyby to mělo ony ochcávače zabít. Viz zavřené hospody a plné stolky venku u kiosků a argumentem, že jsme venku, tak co chcete. O nutné vzdálenosti mezi lidmi (jak někdo napsal: pro burany – to je délka vidlí i s násadou:)) nikdo neuvažoval.
      Já prostě ctím nejen literu, ale i ducha nařízení 🙂 nechodím do města, mám nakoupeno – jediným výletem byla cesta na veterinu pro Berryiny léky, které jsem měla objednané (nedají se jen tak koupit). Domluvila jsem se s veterinářem, zaskočila jsem v poledne, civilizovaně jsme si předali krabičky, zaplatila jsem bezdotykově a zmizela.
      (Poznámka stranou: je skvělé platit mobilem, protože autorizujete otiskem prstu a nemusíte dávat PIN ani při velkých částkách:))
      Takže jak moje vycházky probíhají? Na svém dvorku dám psy do auta, nasednu, vyjedu za vesnici na některé z míst, kde mohu navázat na lesní cesty. Vysedneme, jdeme lesem a nepotkáme človíčka – u nás fakt ne. Jsme prdelákov, ne něco jako Jizerky nebo Krkonoše, že jo. Vrátíme se k autu, psi nastoupí, já taky a jedeme domů. Vypustím nás na zavřeném dvorku…
      Ono když musím jít po vsi, tak to není jiné, věř mi – naše víska je malá, nemáme ani obchod, tedy lidé nemají moc důvodů se někde shromažďovat 🙂
      A ne, nechci riskovat. Nemuselo by se mi to vyplatit. 😛

      1. Dede, dík…já těch ochcávačů vidím denně dost…jo a jak jsem psala, že jen 6 roušek, když jsi se ptala, tak teď ji tu nosí každej druhej…..

      2. Já tedy tady v Praze na sídlišti ven pokud možno nechodím, jen v nejnutnějším případě, třeba včera do lékárny. Roušku ven nosím, ostatně mám dojem, že už je to tady povinné (nebo tedy alespoň důrazně doporučované) všude, nejen v MHD, a není to zase takový problém, to mě přece neubyde. Ovšem tady je v posledních dnech na ulicích téměř liduprázdno, možná tak jeden člověk na dvěstě metrů, víc lidí je k vidění jen u obchodů nebo u lékáren, a to ještě tak, že sami od sebe stojí ve velkých rozestupech, se zakrytým obličejem, bez problémů. V autobusech vidím obvykle tak pět šest lidí, v metru nevím, tím už asi týden raději nejezdím. A venku je nezvyklé ticho. Takže situace jak na nějaké lesní či polní cestě někde na venkově 😀 .
        Taky nevidím důvod, proč by člověk nemohl jít ven někde na venku, kde prakticky nikde nikoho nepotká, a když už, tak je dost místa se mu obloukem vyhnout. Na osamělé lesní cestě, kde nikdo není, se člověk nenakazí, ani sám nikoho jiného nenakazí. Samozřejmě, kdo je v karanténě, nebo kdo je nemocný, má sedět doma, o tom není sporu.

        1. Dneska jsem nechťa musela do metra a je to jak ve scifi po vyhynutí lidstva. Pár lidí, ale všichni poctivě roušky z čehokoli i ty opravdové. Šla na mě ouzkost a na otočku jsem metelila rovnou domů.
          A to nám zatím!? prd schází!! (think)

          1. Jo, já mám okna z jedné strany na hlavní průtah naším sídlištěm a obvykle je tu celkem živá doprava, lidi na stanici autobusu a metro tu pravidelně vyplivuje vždycky skupiny lidí. Teď občas něco projede, o lidech už jsem psala. A večer a v noci tu není ani živáčka a neprojede prakticky ani kolo.
            O svoje přežití, alespoň zatím, celkem obavy nemám, kdyby došlo až k nejhoršímu, tak můžu i delší dobu přežívat na suchých těstovinách nebo rýži. Ale mám starost o kočky. Těm těžko vysvětlím, že je nějaká mimořádná situace, ty si prostě žádají svoje kapsičky, konzervičky, paštičky a granulky jako obvykle (o masíčku nemluvě), a taky stelivo. Obávám se výpadků, a tak trochu syslím. No, kdybych snad měla náhodou velké oči a trochu to přehnala, nevadí, žrádýlko se stejně sní a stelivo pročůrá 😀 .

    5. Šárko, tobě z toho hráblo! Samozřejmě že chodíme se psy, i ti moji důchodci nějaké ty hodiny denně prostě potřebují a zahrada by nebyla řešení. Navíc je to opravdu povolené, stejně jako procházky do přírody – představ si, že do lesa můžeš i bez psů, pokud teda nejsi přímo v osobní karanténě.
      A vzhledem k tomu, že se zakrýváním dýchacích částí mám své osobní VELKÉ problémy, tak jsem dnes vytáhla kolo a jezdím do práce na kole. Za normálních okolností sebevražda (centrum Prahy), teď to jde.
      Práce se sama neudělá, psi se musej venčit a lidi, kteří se doteď hýbali, se potřebují hýbat i nadále. Dodržovat bezpečnostní opatření, ale s rozumem a zdravou myslí a tu bych si dovolila dvakrát podtrhnout.
      “Kam jdeš?“ tázal se poutník, když potkal jednoho dne mor. “ Jdu do Bagdadu zabít pět tisíc lidí,“ zněla odpověď. Za několik dní tentýž poutník potkal vracející se mor: “ Řekl jsi mi, že jdeš do Bagdadu zabít pět tisíc lidí,“ pravil, „zabil jsi jich však padesát tisíc.“ „Nikoli,“ odvětil mor. „Já jsem zabil jen pět tisíc, jak jsem ti řekl,..ostatní zemřeli hrůzou.“

      1. nehráblo…věř mi,že ne…ale věděla jsem, že se na mne sesypete…ono je čas, přestat dělat ramena..
        do práce jezdím, odmakám si svoje, jednou tejdně si zajdu pro pečivo a ovoce se zeleninou a kočky nevenčím…
        a opakuju,nebojím se,nepanikařím, jsem realista..a zatím ten vývoj postupuje tak,jak jsem si tipla…

        PS: Čína tvrdě vyžaduje nevycházet, jsou napřed…vědí proč to udělali, Taloši to neudělali, vše dělají se zpožděním…máme tu dva příklady – vybereme si ten správný?

        1. Neříkej jim Taloši.
          Když se teď podíváš na web kamery na Řím nebo někam jinam po Itálii. Všude je liduprázdno. Venku jsou jen vojáci a policisté.
          Já jim držím palce.

            1. No Ivo, ono i to „Taliáni“ je dost pejorativní.
              Spíš bych potřebovala najít nějaké přesné označení českých idiotů, kteří tam i v době koronaviru vyrazili na lyžovačku.

        2. Kočky nevenčíš ani bez karantény a lézt ven tě nikdo nenutí, ale laskavě nenapadej ty, kteří to vidí jinak (v rámci povoleného).
          Ne, nevydržíme sedět na zadku pokud to není OPRAVDU nutné. A ne, nebude to 14 dní – pokud tomu věříš, tak jsi neskutečně naivní.

            1. Když budu nakažená. Pokud už tedy nebudou v tu chvíli nakažení všichni a bezp. opatření nepadnou.
              Nicméně i v osobní karanténě smíš venčit psa – nejnutnější dobu, maximální odstup od lidí, rouška.

              1. Proti venčení nemám vůbec nic, naopak, a v lese nebo na poli taky nikoho nenakazíš. Jen myslím, že ta Sharčina rozhořčená reakce je namířena primárně a obecně proti různým hrdinýnm „ochcávačům“ rozumných nařízení. Což dle mě neplatí o nikom ze zdejších diskutujících.

                1. Sharčina reakce šla jmenovitě proti Dede a jejímu venčení v polích, což prostě neberu.
                  Venčit je nutno a když je tělo zvyklé na nějakou porci sportu, je více než dobré mu ji dopřát, pokud to jen trochu rozumně jde. Kdo nemá psy a nesportuje, asi těžko chápe. Nepojedu autobudem do HorníDolní, ale popojedu autem někam kde mám trochu šanci, že těch lidí bude míň. Popravdě – ideální na venčení je teď Václavák – lidi tam spočítáš na prstech 😀

        3. No, jo. Před nedávnem, pod Renátiným článkem jsme my dvě byly za blbé. Vždyť žádné nebezpečí nehrozí, jak psal číslo – nakazit se v Itálii na lyžovačce je stejně pravděpodobné jako chytit to někde v Česku na benzince…
          Lidi, vy si fakt nevidíte do pusy.

      2. no pěkná poudačka, ale mor přenášejí blechy a cestují na krysách…jak víme…. strach zabíjí, ale já nikde nenapsala, že se bojím a věř mi,že až se začnu bát, bude hodně zle…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN