V Izraeli teď končí zima. A zima, to znamená období dešťů. Každou zimu se v poušti stane zázrak, někdy menší a někdy větší. Suchá vádí ožijí vodou a stanou se z nich zurčící řeky. Ne každý rok ožijí všechna vádí. U některých k tomu dojde jen jednou za několik let. Letos se stal ten větší zázrak – ožila i místa, kde bychom to ani nečekali. Jen pár příkladů, abyste si udělali představu.
Podívejte se na fotky přehrady v Jerucham a vádí Revivim v obvyklém stavu. Jedná se o umělé jezero uprostřed pouště. Přehrada je většinou suchá, žádná voda dolů nepřepadává, někdy po deštích je maličko vody pod ní, jako zde na fotografii, většinou ani to ne.
Přehrada v Jerucham v obvyklém stavu
Vádí Revivim je většinu času suché, bez náznaku jakékoliv vody.
Vádí Revivim v obvyklém stavu
Letos, na krátkou dobu, se stal zázrak. Podívejte se na video. Stav trval jen pár dní. Nyní je tam už jen malý pramínek, ale i to stojí za to.
https://www.facebook.com/663947100725570/posts/860413307745614/
A tady máme Červený kaňon (Red canyon), známá turistická lokalita v jižním Negevu. Obvykle to tam vypadá, jako na přiložené fotografii.
Červený kaňon v obvyklém stavu
Podotýkám, že zde se nejedná o vádí, jen prostě průrvu mezi skalami. Ale byly vydatné, neobvyklé deště, někteří říkají až stoleté. A najednou, asi před třemi týdny, to tam vypadalo takto:
https://www.facebook.com/663947100725570/posts/863879894065622/
A nyní něco z Judské pouště. V údolí Jordánu, na tzv. Západním břehu, se nachází obec Al Auja, se starým vodním kanálem, který je většinu roku prázdný, po deštích jím protéká menší množství vody.
Al Auja v obvyklém stavu
A v únoru, po velkých deštích, je tam najednou plno vody, která přetéká a nevejde se do kanálu.
Příkladů by mohlo být mnohem víc, ale pro představu to stačí. Vrchol byl v únoru, nyní již voda opadává a nastává pomalu jaro, období bez dešťů. Ještě měsíc dva bude všechno pomalu vysychat, až začátkem léta již bude všude sucho a po vodě ani památky. K zázraku dojde nejdříve zase za rok.
https://drive.google.com/file/d/1EfH2UsytR3uRiux3ijBgmWziBmbR_1IE/view
Jojo, je to malý zázrak, a teď prší znovu, i když už jsme na konci zimy, tj. období dešťů.
Jojo, je to malý zázrak, a teď prší znovu, i když už jsme na konci zimy, tj. období dešťů.
(ještě jednou a se jménem)
Zcela OT – tak co, jak bojujete s virem? Šijete? Nebo děláte něco jiného?
Já se zapojila do brněnské části akce Šijeme roušky (před chvílí mi přivezli materiál na prvních 50 kousků), dcera vylepuje u ní na ulici informativní letáčky pro důchodce (tam, kde bydlí, je důchodců tak 80 % a většinou spíš starších) a pomáhá jim s nákupy apod. a syn vymýšlí jakýsi projekt pomoci lékařům a jiným zdravotníkům (až budu vědět víc, napíšu). Co vy?
Přihlas se zítra – budeme se bavit o tom, jak na trudnomyslnost 🙂
Jestli se mohu zeptat, zajímají mě ty roušky – šiješ je z jedné vrstvy nebo více vrstev a používáš do nich něco jako filtr?
Víla šije ze dvou vrstev, zatím bez filtru, ale zítřejší várka asi bude s kapsou na filtr a s drátkem na vytvarování kolem nosu.
třeba takhle, dala jsem to i na Hady
https://www.provysavace.cz/sijeme-si-rousku-ze-sacku-do-vysavace-x31527?utm_source=ecomail&utm_campaign=2020_03_17_rouska&utm_medium=email&utm_term=3069&ecmid=3069
nakupuju pro seniory, venčím jim psíky…
Opravdu to vypadá jako zázrak, když se najednou voda valí korytem! Zvláštní krajina! Ale je na fotkách je vidět, že i v suchých obdobích tam nějaká ta vytrvalá zeleň je.
Ach jo, omlouvám se, že píšu jak Hotentot. (fubar)
Heleno, zajímavý článek a velmi názorné fotky.
Pěkně prosím, hlasujte pro naší zahradu, každý den lze poslat jeden hlas. Děkuju 🙂
https://bit.ly/2TXQ9xU
Pěkný a zajímavý článek, děkuji.
Heleno, to je povzbudívé! Voda je dar! Zvlášť,když respektujeme přírodu a umíme s ní hospodařit. (h)
Voda do krajiny vždycky přináší život, je to radost už na pohled 🙂 I my máme trochu vlhčeji než obvykle, když jsme tenhle víkend makali na zahradě. Teď bych potřebovala trochu deště, ale holt se jeden nezavděčí 🙂
Jo a ještě něco (kdybych ten odkaz našla!)
Četla jsem na FB o jakémsi pokusu, kdy tuším někde v Brazílii vyvážela továrna na výrobu pomerančového džusu ty organické zbytky (slupky od pomerančů) na místo vykáceného zdevastovaného lesa. Vyvezli toho strašně moc, pokryli tím pár čtverečných kilometrů pusté půdy. A nechali to být.
Po nevím kolika letech bylo vidět, že se tam vrací život – dokonce časem i stromy a k nim i zvířata. Příroda je úžasná a možná fakt přežije i lidi… (h)
Mimochodem ono se ledacos podobného děje i u nás. Třeba i ty šílené strašlivé paseky po řádění lesáků se časem vzpamatují a nebývají to vždy vysazené stromky, které přinesou do těch těžkou technikou zdevastovaných oblastí život.
Musím se něčím potěšit, protože jsem včera byla po několika měsících v lese na Zálesí a byl to fakt strašný pohled. Zničená cesta, z mých milovaných míst nebylo prakticky nic. Ani Ari nepodnikala svoje výzvědná kolečka – mezi pařezy a klacky nebylo proč. Vím, že za dva tři roky to nebude tak strašné, ale teď je…
(Nebyla jsem tam dlouho, protože jsou tak zničené cesty, že nelze projít – troufla jsem si po třech dnech bez deště a ani tak jsme musely mnoho úseků rozježděných cest složitě obcházet)
Zajímavý článek – tolik vody v poušti je určitě malý zázrak. A stejně jako Dede bych chtěla vidět rozkvetlou poušť – prý je to barevný koberec.
Kupodivu, u nás je letos mokrá půda! Sázíme teď nějaké stromky a maliny a zem se lepí na rýč – to už jsem nezažila minimálně tři roky. Doufám, že ještě nějaká ta vláha přijde (a mrazů bude málinko).
Člověku je až líto vidět tu vodu odtékat, když ví jak to tam bude vypadat v létě
Vždycky jsem chtěla vidět, jak rozkvete poušť 🙂 Četla jsem o tom, viděla fotky… ale být tam a sledovat to… to musí být úžasné 🙂
Nejde ani tak o ty aktuální rostliny, spíš o tu tvrdohlavou naději semínek vydržet, dokud nebude správný čas a pak urychleně stihnout všechno – až k novým semínkům (které si zase počkají:)) Člověka to nutí se zamyslet… aspoň mě jo. 🙂
Díky, Heleno, za článek, o který jsem tě až nezdvořile uháněla (blush)