„Tak to pozvání prý platí pro nás obě!“ prohlásila panička nadšeně a šla norovat do skříně. Hlasitě jsem se na ni zadívala. „Cože???“ „No nekoukej! Zdeněk nás obě pozval na svoji vernisáž. Je výtvarník, moderní a prý tvoří instalace. Nejenže tě tady při hodinách angličtiny cpe piškotama, on tě chce mít i v galerii!“
„Aha, já vím!“ zajásala jsem. Moje panička totiž doma učí angličtinu a já už umím mezi jejími žáky vyzobnout ty opravdu zajímavé – a psomilné. Kocour Merlin prohlásil, že jim udělám z vernisáže akorát cirkus, ale nevadilo mi to. Jeden musí mít soucit s kocourem, který pozvánku nedostal.
V galerii bylo živo. Lidé se hloučili mezi podivnostmi, které byly jak na podlaze, tak na stěnách. Každý se snažil tvářit oduševněle a říkali podivná slova, jako třeba existenciální, enviromentální a happening. Mě to přišlo prostě jako spousta krámů. Pro pejsky je umění třeba vyžebrat piškot. Existenciální!
Zdeněk mě trochu nepřítomně podrbal za ušima a zase kroužil mezi lidmi, nervózní jak opuštěnej kokršpaněl. Panička mě odvedla do krytého koutku k jedné z těch instalací a řekla: „Čekej! Hned přijdu“ a kvačila k servírovacím stolkům. Bodejť, že je mlsná! Však ona mi taky přinese.
Najednou blesk! A druhej! Koukám, co se to děje a už mě zase fotí. Dávám hlavu na stranu a vesele se usmívám. Jsem hvězda! Ještě zdvihnout pacičku… další blesk. Smích, pochvaly, blesk, piškotek, blesk… fuj, co to je… aha, kreveta. No taky jsem to snědla. Najednou je tu panička a lidi se druží, tváří se normálně, prostě psí happening.
Druhý den panička četla místní noviny a najednou se začala hrozně smát. „Rozinko!“ zajíkala se. „Tys to Zdeňkovi vyhrála! Místní kulturní elita prý nejvíc ocenila instalaci s pejskem!“ No neříkala jsem vám to? Jsem hvězda!:))
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (5): Přijela babička
Schovávali jsme se s Merlinem nad schodama a poslouchali ten rachot. Panička s pánečkem uklízeli jako o život. Páneček jednu chvíli něco zamumlal, načež panička vyjekla: Já nemůžu za to, že tvoje matka nesnáší chlupy! Aha, už chápu, přijede babička.
Kdyby se pánečci pokaždé nesnažili předstírat, že v domě nežije žádné zvíře, tak bych se na babičku i těšila. Hned je doma zábava! S babičkou totiž pokaždé přijede i plný košík dobrot a vždycky je tam i něco pro nás s Merlinem.
A to i přesto, že jsme chlupatí a správně patříme na dvorek, jak babička nezapomene vždycky podotknout. Panička se obvykle jen těžko ovládá, úplně jí tuhnou rysy. Ale já vám něco povím! Kdyby netuhla a dávala pozor, neušlo by jí, že ji babička akorát zlobí.
A pak babička přijela. Byla cítit venkovem, vanilkou, autobusem, (hepčík!) nějakým strašným mazáním a ááách, švestkovým koláčem. Druhý den pánečci odešli spolu a babička zůstala. Začala skvěle – dala nám najíst. Proč se potom pustila do mytí podlah, to netuším. Ale řeknu vám, neměla to dělat!
Jak se jí povedlo při tom sklouznutí porazit dvě židle, hrnek s kafem, stojací lampu a málem přisednout Merlina, to fakt nepochopím. Nejdřív jsme oba zasvištěli do ložnice, ale pak jsme zase vylezli. Že by babička… plakala? Ne, seděla uprostřed té spouště a s citem nadávala. Sobě! Chápete to?
Zachránce Merlin zapnul předení na maximum a babička byla tak paf, že ho láskyplně hladila, aniž si všimla chlupů a lógrových stop na svém původně blankytném svetříku. Když potom při pokusu vstát shodila nebohá stařenka ještě třetí židli, usoudila jsem, že přišel čas pro udatného záchranářského psa a aportovala jsem babičce její hůlku.
Nakonec jsme skončili všichni na jednom gauči – já, Merlin, babička a sklínka léčivé slivovice. A ty chlupy nakonec nikdo nepočítal:))
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (6): Jak se Merlin ztratil
Ten den nezačal vůbec dobře. Panička ráno volala Merlina a kocour nikde. Představa, že je to zvíře dobrovolně bez snídaně vzbudila znepokojení v celé rodinné smečce. To mu vůbec není podobné!
Panička byla jak tělo bez duše a mezi hodinami svých žáků chodila ven čičíkat. Po obědě už to nevydržela a začala vyučovat angličtinu novátorským způsobem – studenti procvičovali slovíčka na téma „Jak najít kočku“ a spolu s paničkou zvonili na zvonky domů v okolí. Chodila jsem radši s nimi, protože jsem měla z paničky opravdu špatný pocit.
Přemýšlela jsem, na jak dlouho nám ji policajti asi zavřou, až jednou někomu ublíží. To hrozilo pokaždé, když ji odbyli zjevně oblíbenou frází: „Vždyť je to jen kočka!“ Přece i já vím, jaký rozdíl mezi nějakou kočkou a naším Merlinem! Navíc… jak by jim líbilo, kdyby je někdo označil za jenčlověka?
Panička to ale vydržela. Potom hledala nějakou Merlinovu fotku, aby mohla vytisknout zatykač. Prý – proč musí černý kocour vždycky na obrázku vypadat jako černej flek?
Když jsme se odpoledne vraceli naší ulicí z psí procházky, najednou jsem to ucítila. Tímhle sklepním okénkem musel Merlin jít. Tak jsem začala štěkat. „Paničko, zazvoň ještě tady! Třeba je tam Merlin zavřenej! Víš, že tu dopoledne nikdo nebyl!“
Ale panička na mě koukala a nic. Prý ticho a pojď domů! Přidala jsem na hlasitosti a výmluvnosti, dokonce jsem na to okénko skákala. Paničko, Merlin! To to trvalo. A tohle má být údajně člověk moudrý!
Ale pak to už šlo skvěle. Pán byl doma a hned šel do sklepa, odkud hladovýho Merlina vysvobodil. Okénko prý bývá vždycky otevřené, jen když měli zametat ty chodníky, tak ho pán radši zavřel.
Panička k sobě šťastně tiskla předoucího kocoura a spěchali jsme domů. A prý jsem ta nejlepší fenka na světě! No řekněte, není to báječné?
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Milí čtenáři, diskuze je dnes otevřená jakémukoliv tématu, které vás napadne. Případně i historkám podobným těm, které si užila Rozinka s Merlinem a paničkou:))
Aido, mnohokrát děkuji za vysvětlující odkaz a info . Jen bych ještě ráda zjistila,proč se ve mně tvoří tolik vody. Při druhé ( březnové) hospitalizaci ze mne dři vyždímali 8 kg vody. Mám už dlouho upravený pitný režim s maximální spotřebou 1,5 l tekutin na den a ten opravdu dodržuji. Krom toho je tu ještě CHOPN a málo výkonné srdce.
Add procházky . na ty chodím jen po rovině a pouze kolem bytrovek. Nejstrašnější je po procázce vylézt naoru k bytru(máme tu 40 schodů bez výtahu)
Dede, vím, že v sobotu máte „pražské představení“, tak držím palce a třeba pak v neděli napiš, jaký jste měly úspěch (že se vůbec ptám !!! – samozřejmě, že velký!!!)
Maričko, festival je zrušený, jako všechno. Uvidíme, jestli bude na podzim 🙂
Krásné chlupaté dny, ty teď máme u nás doma! Denis už 14 dnů pelichá a ještě dlouho bude a tak chuchvalce chlupů se válí všude možně, poletují, ulpívají na oblečení, abychom do 1. patra, kam Denis nechodí, si je už donesli sami. 🙂
Díky za odpočinkové čtení o Rozárce a Merlinovi! (inlove)
Nemluv mi o chlupech! Holky začaly línat a z Ari lítají chlupy i když si jen poskočí – ani drbat se nemusí 😛 Je to peklo a potrvá dlouho… předlouho. Zatímco z Berry se musí většina zimní srsti vyčesat (uf a ještě uf), Ari je doslova továrna na poletující chlupy. S nepřetržitým provozem! 😀
Viděli jste aktuální mapu nasycení půdy vodou? 🙂 Nevypadá to špatně – na to, jak mizerná byla zima… (ano, hledám dobré zprávy:))
https://www.intersucho.cz/cz/?map=1&from=2020-02-14&to=2020-03-13¤t=2020-03-08
Nedávno jsem si všimla u nás v lese, že příkopy podél cest jsou plné vody, a ze svahů tečou potůčky. (y)
Ano, příkopy plné vody jsem fotila pro taťku – nechtěl mi věřit. Prý v Praze je sucho pořád 🙂
Včera jsme sadili nějaké stromky a je fakt, že země je pěkně promokřená až do hloubky cca 70 m (a předpokládám, že i hlouběji), skoro ani nestálo za to ty stromky zalévat. U nás je teplo, dneska ráno jsem viděla jeden stromek zcela rozkvetlý, ani netuším, co byl zač – na meruňku tam bylo moc moc květů a na trnku zase žádné lístky. Ale bojím, bojím – po teplu mají přijít mrazové a vánice. Ach jo – jako vloni! Tak aspoň že té vláhy je zatím dost…
Tak jsem si s chutí zase početla. Dede, jako u všeho vymýšlíš nejen krásné příhody, ale slovní výrazy. Tady jsem se zasmála tomu „šla norovat na skříně“, nebo „Lidé se hloučili mezi podivnostmi“ a řadu dalších. Moc pěkně jsi vystihla návštěvníky galerie : „Každý se snažil tvářit oduševněle a říkali podivná slova, jako třeba existenciální, enviromentální a happening“. Podobné „oduševnělé řeči se určitě vedou při hodnocení kvatliy vína:)
Rozárka skvěle zvítězila : „…Místní kulturní elita prý nejvíc ocenila instalaci s pejskem!“ A plně soucítím s rozzuřenou paničkou, když někdo prohlásí „Vždyť je to jen kočka!“.
Díky Maričko, ty jsi čtenář, o jakém každý autor sní 🙂 Umíš najít a ocenit každou finesu, s kterou si autor pohraje (inlove)
Jo a řeči při ochutnávkách vína mě také (tajně:)) rozesmějou. Nejlepší ochutnávku jsem zažila u nás na vsi, na letošním klání mladých vín (srovnávají se naše, francouzská a italská). To proto, že jsem neochutnávala (wasntme) jen jsem seděla vedle, zobala sýr a chleba se škvarkovou pomazánkou, povídala si s lidmi, které mám ráda (je to tradiční akce na vsi, dobrá společnost:)) a nemusela jsem pít víno! 😛 Občas jsem namočila rty v Martinově skleničce a jak mi bylo:))
Nevím, jestli jste někdo četl knížku Psí život od Petera Mayla. Vlastně tu knížku napsal pes, kterého se ujali, a je plná vtipných postřehů o lidech. Doporučuji! A o ochutnávce vína je tam nádherná kapitolka.
Nečetla… jen se zbaběle zeptám – končí to tak, aby člověk musel brečet? (wasntme)
Přiznám se, že se ráda zasměju, ale poslední roky si nerada rvu srdce. Ničí mě i ta spousta hrozných příběhů na FB, když pomoct můžu jen výjimečně…
Kdepak, to není žádná knížka k brečení. Člověk se u ní zasměje . A protože nám ten pejsek i na ilustracích i popsaným chováním připomínal našeho irského teriéra, kterého jsme kdysi měli, tak tím víc se nám to líbilo. Autor je Angličan, který se přestěhoval do Provence. Knížek napsal víc, ale o psovi asi jen tuhle.
Díky za nápad, podívám se po ní 🙂
I když teď mám nově poslední díl Řek Londýna a váhám, jestli začít číst – potíž je v tom, že jak začnu, bude moc těžké psát! (wasntme)
Hehe, Dede, já se knihám o zvířatech opatrně vyhýbám, právě abych nenarazila na srdceryvný konec. Rozárka se mi moc líbí, tam sevření srdce neočekávám.
Už roky začínám brečet, hned jak se na knihu Lassie se vrací jen podívám. Přestože tam nakonec šťastný konec nastal.
Já jsem brečela i u Egona… a to nejsem nějaká plačka. Lassie pro mě není když máme koliáky
V poslední době jsem nejvíc řvala u Gumpa a ten nakonec taky skončil dobře… ale to před tím! Já se už dojímám i u kreslených filmů!! (chuckle)
Jo, tak do tohoto klubu se hlásím taky, Egona jsem pro rozmazané řádky skoro nemohla dočíst. A Gumpa jsem si radši ani nekoupila.
Lído, já taky ne, jen jsem v knihkupectví nahlédla a dala ji zpět do regálu.
Milá Dede – Rozárčino povídání je jak pohlazení plyšovou rukavicí.
Mám ráda výstavy regionálních umělců – většinou i poznám, co to vlastně vytvořili, i když někdo to chce sakra velkou představivost. Pejsky tam většinou nemají 😉 . Byla bych ráda, kdyby k nám ještě někdy přijela babička a „potajomku“ krmila psy od stolu – co jsem se na toto téma naláteřila, ale jako hrách na stěnu házeti „Když psí láska jde přes břuch!“ tvrdívala. Ne ne, mami, jde i přes dobré slovo a to jsi vždycky měla. A pámbu zaplať, kocoura jsem ještě hledat nemusela.
Jinak u nás je normální jaro – včera jsem letos poprve vyrazila v plátěných třičtvrťácích a keckách naboso (22 °C)! To byla úleva – jako když rytíř po třicetileté válce svrhne brnění. Mám spoustu jarních fotek – dokonce už fialky!, večer se na ně musím podívat. Já vím, že to jaro je moc brzo – vzpomínám, že když jsme u našich slavili mamčiny narozeniny, tak jsme do lesa chodily na ty první fialinky – a to bývalo okolo 31.3.!
Ygo, vy jste prostě ÚJM, s tím my pod horama prostě nemůžeme soutěžit 😛 Já jsem poslední dny s úlevou přestala nosit mikiny pod bundu (softshelovou s kožíškem:)), zato tu bundu jsem venku musela mít upnutou až ke krku a když byl ledový vítr opravdu nesnesitelný, musela jsem si vzít kapucu – včera i dnes.
Tříčtvrťáky a boty na boso jsou ode mne vzdálené možná ještě tak dva měsíce 😛 Ale přeju ti to, to zase jo!
Dede,Ygo a ostatní,taky jsem smála a bavila u Rozárčina povídání.Pak jsem v další diskuzi zas posmutněla.Češi jsou hlupáci a nemají ani kapku rozumu a hlavně empatie s nemocnými, starými a zdravotně postiženými lidmi. Sama mám z tohohle viru obrovské obavy.Už 25.1 -5.2. jsem skončila na domažlické interně.Selhávalo mi srdce, jsem byla hrozivě nateklá zcelůa všude, takže ze mne dři za pár těch dní vyhnali pomocí infuzí celých 15kg vody. no, moc dlouho mi to nevydrželo, takže již 3.3. mne vezla záchranka, jelikož jsem nemohla dýchat a zas jsem byla nateklá.Srdce mám slabé a plíce jsou postižené už III. stupněm CHOPN.Bohužel jsem ještě nestihla přesně zjistit, co znamená zkratka NYHA4, ale úpatrně už to tuším. Vím, že pokud tenhle virusb někde chytím, bude to rychlýproces. Nemám sice strach ze smrti, avšak pokud se budu dusit stejným způsobem, jakým se trápila a udusila má starší sestřička už v necelých44 letech, mám obavy, že síly nebudu mít dost .Hned od začátku už vím, co ta virová mrcha dokáže udělat i se zdravými orgány v lidském těle. mezi lidi se bojím chodit, takže se vydávám jen na krátké obchůzky po rovině kolem našich bytovek. Jsem ještě dost ochablá po hospitalizaci a není mi vůbec do zpěvu. můj Jiří má v poslední době se mnou jen samé starosti. ve čtvrtek bylo nádherně slunečno a teplo, i když vállehký a vlahý větřík. Zato dnes sice svítilo od rána slunce, ale docela ledovatě fičelo. Jen pro svou radost jsem zkontrolovala svoje květiny na záhonu před bytovkou a hlásám: už mám dlouho vylezlé listy tulipánů, žluté krokusy skoro odkvetly , už rozvíjejí 2 poupata narcisek a než jsem se vydala domů do tepla, objevila jsem pod keřem arónie, kterou Jiří stihle zachránit z bývalé zahrady, 4 rozkvetlé fialky, jež se ještě zimomřivě choulily v trávě.Příroba se zbláznila, ale já mám ze všecho obrovskou radost. prosím držte pěsti i mně. nechtělo by se mi ještě z tohohle světa odcházet. Omlůouvám se za ten pesimistický příspěvek. Nelituji se, protože vím, kolik lidí odchází za duhu právě v tomto krásném období. Já však nikam nepospíchám.
Ach, milá LenkoS, to tedy je smutné povzdechnutí (15kg vody, to tedy musel být nápor na srdce). Ale snad „dobrá zpráva“ je ta, že ti v nemocnici coronavir nenašli. Takže nic nevzdávej. Buď co nejvíce drž doma, nepřeceňuj svoje sily (třeba vařením, jestli se na to cítíš) a odpočívej. Vyhýbej se davům a když už půjdeš na procházku pro jistotu si vezmi roušku (i když chápu, že to ti dýchní neulehčí). V Jiřím máš velkou podporu a jistě pro tebe udělá, co bude třeba. Tak ti odtud posílám hodně pozdravů, dobře ses sem napsala, bude tak na tebe myslet mnohem víc lidí a přát ti, abys opravdu s tím odchodem nepospíchala.
Lenko, buď velmi opatrná. My starší /spíše staří/ máme z toho velký strach, hlavně o naše blízké. Leni, drž se: (h)
Lenko, moc na tebe myslím, máš toho moc i bez toho pitomého viru. (h)
Chraň se, choď jen na procházky, ale ne mezi lidi. Náš taťka už má taky fakticky domácí vězení (s dohledem rodiny). 🙂 Je to rozumné a moc doufám, že to pomůže (inlove)
Lenko, to je mi líto. NYHA IV zde: https://www.wikiskripta.eu/w/Du%C5%A1nost (tabulka v dolní části stránky)
Lenko! Je to těžké, těžký nápor na srdíčko i plíce. Stále doufám, že malé procházky a hlavně klid a žádné přetěžování, ti v nemoci pomohou. Držím palce (h) (h)
Milá Lenko, moc na Tebe myslím, drž se. A my s Arinkou držíme palce.
U nás je už zeleno, ale fouká strašný větřisko, takže pocitově nic moc.
Kočku jsem nikdy hledat nemusela, zatím (musím to zaklepat) vždycky přišla sama.
A hlásání o našem diabetikovi : už se lepší, baští granule pro diabetiky – sežral by jich 10x tolik :-), pícháme 2x denně caninsulin, je zlatej, drží bez námitek. A drží i když ho pícháme do ucha kvůli měření glukometrem a to ucho mu pak musím mačkat, abych vyloudila kapku krve. I venku už je to zase rošťák a ani bych nevěřila, že budu jednou šťastná za to, že mi krade pantofle 🙂
To je bezva hlášení! Hlavně, že je v pohodě a spokojenej, na menší dávky speciálního jídla si nakonec také zvykne (inlove)
A naprosto chápu tu radost z ukradených pantoflí – takhle já se potají raduju, když si Berry radostně vyběhne za srnkou. No… dá tak 100-200 metrů (podle terénu), ale to potěšení z ní pak jen svítí 🙂 – i když holt potom cestou domů zase kulhá.
na našem Luxovi je ta desítka znát. On je od přírody línější, je jiný než Legy. Ale hlavně se nechce dát vyčesat, kouše a vyhrožuje.
Dede, konečně něco, odkud nekouká ani vir, ani výr, natož koronavir. Hezké počtení! Teda výtvarník buď za moc nestojí, nebo je tak dobrý, že ho místní elita nechápe, v každém případě by se měl nad sebou zamyslet a příště buď udělat hezčí exponáty, nebo angažovat víc pejsků. No vám hledání kocourka… Tak to by ses mi bývala v minulosti hodně hodila, když jsem hledala ty naše lumpy. A babička, jo babička. Když vidím naší babi, jak je ráda za Mikiho a to prvně Tobiáše nechtěla ani vidět… Časy se mění a lidi s nimi. A je to dobře.
No, ty vejry nevím, nevím, už začíná přituhovat i u nás v práci. Když jsem si před časem žádala o práci z domu (kvůli tchýni, kterou u nás doma máme od září a která má po šesti cyklech chemoterapie minimální imunitu), nešlo to, dnes najednou nás rozdělují na skupiny a budem chodit do práce jen obden (vždy jedna ta která skupina), abychom se tolik nepotkávali a případnou nakaženou skupinu šlo oddělit od té druhé.
No, uvidíme, snad se to všechno zvládne.
Ovšem v tomhle kontextu mě štvou lidi typu jedné mé spolužačky – měla od 7. 3. zaplacené lyžování v Itálii, a i když bylo hodně zpráv o situaci tam, klidně tam jela, ono by jí to přece propadlo (je děsná škrťa). Nechápu.
Proti cestování nemám ani to nejmenší (sami jsme na přelomu ledna-února cestovali), ale proti ignrantství tohohle typu hodně. To je to přitom doktorka, hygienička a ještě navíc pracuje u farmaceutické firmy, fakt té její hlouposti nerozumím.
A jiná spolužačka, podobně ignorantská jí píše – chudinko, ty sis musela projít peklem. Musela? Však tam jezdit nemusela, ne? Hlavně když už věděla, že to tam je. Upozorňovala a varovala jsem je před necelým měsícem, byla jsem za blbou.
Jo a ta druhá spolužačka učí epizootologii na mojí alma mater, tak jak to tu má vypadat, když i ti, kteří by o tom měli vědět co nejvíc, jsou absoultní ignoranti. Jsem vážně naštvaná, teda spíš – hodně smutná, je mi to hodně líto.
Aido, to nás blbých tady bylo víc. Všichni vysmátí jak lečo, vždyť nic nehrozí…
🙂
Víš co, mně by to bylo jedno, ještě jsme celkem čupr, my s děckama to nejspíš přežijem, ale ta naše babi…
Jo a MLP a synkovi zrušili výuku, jak se synek zná a spolupracuje s Froňkem a Němečkem z Olgoj Chorchoj, měli příští týden (a pak ještě jednou) učit na VŠUP základy fyziky pro umělce, chystali se na to celý podzim a zimu. Takže momentálně nic. Ale zas tak moc je to nemrzí (mrzí, ale neřeknou to), ještě si to víc vypilujou a udělají to víc blbuvzdorné.
No, my máme nemocnou babi, tu co jí umřel děda. Minulý týden ji propustili z nemocnice po embolii plic, s nedoléčeným zánětem pohrudnice, 🙁
A u synka na univerzitě byli minulý týden Italové a další cizinci, všichni kašlou, nejvíc sekretářka, která si myslí, že bez ní škola spadne. Zřejmě od pondělí budou mít všichni home office. Tedy pokud neskončí v karanténě, protože někdo to chytl.
Ach jo, ale myslím, že mladí se z toho vylížou.
S babi držím pěsti.
Jo a teď jsem našla jeden návrh na vaření na 14 dní od Aničky Grosmanové, té co chtěla kdysi uvařit celou Sandtnerku: https://grosmanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747096
Třeba se to některé z vás bude hodit.
Tady si minulou sobotu vyjel celý autobus učitelů / a rodinných příslušníků/ na lyžovačku do Rakouska, snad věděli, že už to ani tam není bezpečné. Co si o jejich hlavách myslí rodiče, to by snad ani nechtěli vědět. Zda při jejich mdlém rozumu budou dodržovat karanténu si netrofám předpovědět.
zapomněla jsem se podepsat
Jak patrno, akademický titul nezaručuje inteligenci, a tu sociální už vůbec ne. Dnes mi napsala rozčílený mail moje spolužačka, též MUDr, že CHTĚLA dneska odjet do Savojska a NEMŮŽE, i když v regionu je jen pět nakažených. Argument byl ten, že v Praze je jich padesát. Tak to tu rozdejchávám, bych ji neodepsala, že je naprostá … /dosadit lze libovolně/.
Hele, kolegyně (titul před i za jménem) měla 31. odjet do Jižní Ameriky (s přestupy všude možně). Když jsem jí říkala, ať si to rozmyslí a stornuje to, tak se na mě tvářila poněkud divně, prý už to má zaplacené a že by jí ty peníze propadly. No, tak po dnešku už je to snad vyřešeno.
Možná se inspirovala včerejším vystoupením suché větve z Bruselu, které se to nelíbí, považuje to za omezování svobod a záleží jí hlavně na tom, aby fungoval jednotný trh. Ta by ji rozhodně podpořila, ať jede. Je suis italien (rofl) !
Hele, zničila Německu armádu, třeba bůh dá a podaří se jí to s tím komunistickým molochem, který si říká EU.
Jo, to jsem si včera při tom jejím vystoupení taky říkala 😀 . Myslím, že tomu zasadila slušnou ránu. Naděje umírá poslední a já už spoustu let doufám a věřím, že se dožiju.
MMCH, neměla by za ten Bundeswehr sedět spíš v lochu, než v Bruselu?
Měla.
Viděla jsem několik proměn z člověka nezvířecího na zvířecího a byl to většinou moc hezkej pohled (inlove)
Když člověk najednou vidí spíš tu lásku a oddanost než ty chlupy 😛
Rozárka mě baví mimo jiné proto,že moje práce zřejmě byla inspirací pro práci paničky 🙂 včera u nás bylo teplo a já jsem hodinu a půl byla venku se psima. A venku bylo tolik lidí, jako při posledním velkém odpoledním výpadku proudu 🙂
Tak to potvrdím – ty lidi venku 🙂 A to u nás bylo sice 14 stupňů, ale fičelo a co chvíli lilo, takže žádná idylka. 🙂
Dobrá začnu si sama 🙂
Jednak jsem maličko s úžasem zjistila, že mě Rozárka baví a při přípravě tohoto článku jsem přečetla plno dalších kapitol a smála jsem se vlastnímu textu, protože jsem si při tom vzpomněla na plno příhod, které tyto drobné příběhy inspirovaly 😛
Druhá je poznámka k počasí a jaru – pořád u nás není pocitově nějak extra jaro, ale dnes (!!!) jsem ráno vyšla se psima a přes noc se vážně zazelenalo! (inlove)
Ano, nová tráva se už objevovala pár dní, ale krajina byla pořád ušmudlaně blátivě do žluta. A dnes ráno, po nočním lijáku trvajícím až do rána, se najednou louky vylouply do svěží zelené. Úžasné! Mám radost 🙂
A vody je tolik, že na loukách stojí i v jámách, které nadělali divočáci, takže louka je plná malých mrkajících jezírek 🙂
Tady byla ráno krátká bouřka s ledovými kroupami a potom sněhem. Za chvíli po sněhu nebylo ani památky a svítilo slunce se studeným větrem
No, koukám Maruško, že to máme podobné – však žijeme v podobném kraji 🙂
A u nás dvanáct stupňů a ledový vichr.