BTW: Barvy

Tak letos už mám první za sebou. Byly moc hezké – sytě růžový a jasně žlutý. Rozzářily mi okno i myšlenky. Jenže druhé kolo už není takové, drobné kvítky jsou převážně bílé, což sice ladí se sněhem, ale ne s touhou po jarních barvách. Ano, mluvím o zahradních petrklíčích neboli primulkách, jejichž jásavé barvy v obchodech klamně ohlašují jaro už nejméně měsíc.

 

Ať je zima sebekrásnější (jakože ta letošní není), přece jen v ní obvykle chybí slunce a barvy. Když jsem byla malá a žila v Praze, nevadila mi s prohlubujícím se podzimem ani tak postupující tma, jako ztráta barev. Ve městě je to obzvlášť citelné. Jak vítr rozfouká poslední uschlé listí, zavládne šeď. Pro mě děsivá šeď! Všimli jste si někdy, jak depresivně šedé jsou v zimě třeba městské keře?

Zima na venkově je barevně příjemnější – jehličnaté lesy si uchovávají temnou zeleň prosvícenou tu a tam zářivými zbytky dubového listí, čokoládová barva zoraných polí taky potěší oči. Dokonce i bílý sníh je přece jen na pohled příjemnější než šeď mokrých chodníků. Ale co si budeme povídat, jak se začnou prodlužovat dny, člověk se podvědomě upne k představě jara, jehož vábivou iluzi představují právě květy – ať už to jsou primulky, tulipány nebo rychlené narcisky.

 

 

Vzpomínám si, že mezi roky 2008 a 2009 byla v Norsku zima zimovatá – sníh ležel nepřetržitě pět měsíců, což lezlo na nervy dokonce i mě. A právě tehdy jsem objevila ve Veritas parku koutek utajeného jara – v záplavách sněhu bylo jedno holé místo, na kterém vykvetly tři trsy krokusů. Koukala jsem na ně se stejným okouzlením, jako Maruška na jahody v pohádce O dvanácti měsíčkách. Skutečnost byla samozřejmě mnohem prozaičtější – zem tam zahříval vývod teplejšího vzduchu z velkých podzemních garáží.

Takže pokud se nemůžete dočkat jara a padá na vás deprese už i při pohledu na bílé povlečení, kupte si domů pár barevných petrklíčů nebo kytici tulipánů! Jedna kytka sice jaro nedělá, ale na chvíli uchlácholí jaromilné srdce. A než kvítka odkvetou, třeba tady bude jaro doopravdy:))

 

A tak se ptám, jaké květiny nejvíc potěší v předjaří vás?

 

Aktualizováno: 4.3.2020 — 20:50

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tulipany nebo narcisy si kupuju domu strasne rada, vetsinou v patek, proste je prihodim k beznemu nakupu. Venku je mit nemuzu, nebot jejich cibule chutnaji veverkam a kdyz je vyhrabou, nadelaji kolem sebe hrozny binec 🙂

  2. Primulky mám moc ráda, nekupuji je jako pokojovky, ale do venkovních truhlíků. A vzápětí po nich macešky, to jsou taky moji miláčkové. (inlove) Děsně mě baví škála barev, jak primulí, tak macešek, mám dojem, že snad každý rok se vynoří nějaká nová barevná kombinace.
    V interiéru mi kvetoucí kytky momentálně neschází, protože rozkvetly orchideje a vánoční hvězda, červená, kupodivu stále bezvadně prospívá.

  3. Já DEDE miluju tulipány a narcisky.
    Máme je na chatě na našem malém květinovém záhonku.

    Bohužel kocourek Daník se řádí ke kočičákům, co ožírají kytičky, tak doma žádné mít nemůžu.
    Tak si alespoň teď na balkon zasadím primule a kochám se jimi tam.
    Nevěřila bych, že se jim na balkoně tak bude dařit.
    Doma mi většinou do 3 dnů uschly a na balkoně mi dělaly radost skoro 3 měsíc.

    1. venku není teplo a sucho Míšo….primule nesnášej teplo a přemokřeno ,ale i suchej vzduch jim vadí….

  4. Už jsem tu psala, že řezané kytky obvykle nekupuju – je mi jich líto. Mám spousty keřů růží a na nich každoročně stovky květů. Neřežu si je do vázy, koukám na ně z okna (mám je pod jídelnou:))
    Jedinou výjimkou je přelom února a března. To už tak hladovím po květech a barvách, že kupuju v Tescu ty proklínané kytice – obvykle tulipány, které mám nejradši, hned po tom narcisky. Ráda bych je kombinovala do jedné kytice, ale řekli mi, že se spolu nesnášejí, tak to střídám.
    Pokud jde o způsob jejich pěstování – s tím nic nenadělám, vůbec, jakmile jsou jednou kytky v obchodě – buď je někdo koupí nebo je vyhodí. Tak je nenechám zemřít nadarmo 😛 Udělají mi radost.
    Primulky se mi moc líbí, ale mám s nimi potom problém. Zatímco odkvetlé tulipány klidně hodím na kompost, co s odkvetlou primulí? Vyhodit živou kytku? Když ji zapíchnu do země, je to jen pomalejší způsob, jak bude po ní – jen některé přežijí a druhý rok málokdy kvetou. Déle nepřežije žádná.

    1. Dede, když uděláš vázu ve váze- a do jedné dáš do vody tulipány a do druhé kolem narcisky, tak to vadit nebude…..jen se nesmí potkat ta voda společně….

      1. narcisky se nesnášejí s jinými květinkami, v tom má Šárka pravdu. Ona většinou pravdu, je mladá ale zkušená :*

    2. Občas ty kytice v Tesku také kupuji. Děláme si s nimi doma s mámou trochu barevné radosti. Na rozdíl od tebe kupuji spíše růže, občas drobné karafiátky – dost často kupuji i ty zlevněné na poslední chvíli před vyhozením. Někdy vydrží už jen krátce, ale také třeba při dobrém ošetřování i 10 dní. Bývá to trochu ruleta. Vadí mi na nich fakt, že dost často cestovaly z Afriky = uhlíková stopa (často je to Keňa). Pak bohužel nevím, jak zacházejí s těmi, kdo to tam pěstují a s půdou. Tam mám obavu, že pracovníci asi na růžích zrovna ustláno nemají. Ale doufám, že to tam alespoň někomu přinese trochu obživy a třeba trochu nezávislosti a snad pak možná nepůjde hned třeba pytlačit vzácnou zvěř.

      O víkendu jsem koupila petrklíče, dám je tady v Praze na hrob, ale mám cukání koupit další do truhlíku na balkón. Teď nám doma dělají radost a jsou tak krásně barevné…

  5. Nekupuji hrnkové primule, říkám jim na jedno použití. Když je přesadím do země, tak některé se ujmou a vykvetou příští rok – jako klasický botanický petrklíč. Prostě je to podraz na přírodu … a na spotřebitele. Raději si počkám na ty pravé kytky venku. Ale jinak mi hodně vadí absence barev!!! I oblečení nosím ráda barevné! A tady nastává neřešitelný problém. Zimní oblečení v pánských velikostech je hrozně smutné.

    1. Alex, pánské nosíš proč, kvůli velikosti? Ve větších velikostech se dá koupit třeba na Bonprixu a je barevné…

        1. I na Tchibu mají pěkné kousky, kvalitní, většinou do velikosti 48, často i větší. Mám od nich snad půl skříně.

  6. Mám ráda všechny kytičky, nejraději sněženky a bledule (asi proto, že jsou první po zimě).
    Co se týká nebarevné zimy, osvědčila se mi doma na západním okně kolopejka (kalanchoe) – mám ve dvou květináčích mix barev, kvete to celou zimu a dělá radost…

    1. Včera jsem šla kolem Labe a pod jedním stromem kvetl koberec sněženek – nádherně! Široko daleko nebyla jediná sněženka, jen tam. Tak si říkám, že je tam třeba někdo vysadil… 🙂 Radost mi rozhodně udělaly

  7. Já jsem asi divná, ale já mám nejradši kytky na záhonech, řezané mě nějak neberou a nikdy jsem neměla tendenci je domů kupovat. Teď už vůbec, co máme kočky, na záhonech si toho nevšimnou, doma to okusují a to nechci, spousta toho je jedovaté. Takže dnes budu za černou ovci 🙂 asi. Doma přežil jen rymovník, a ten je chudák celý polámaný, jak přes něj pořád lezou. Ale venku se na kytky podívám ráda. Řezaných mi prostě přijde líto, no.

    1. doma mám jen rýmovníky a to odděleně od koček a benjamínka…zbytek kytek pěstuju v práci…dom ajsme měl anádhernej zelenec..to,co s ním udělali, to je na ranní nástup při východu slunce, ke zdi…..

  8. mne těší květiny, co nepylujou…..primule mohu…hyacinty se mi líbí,ale kdyby byl nějakej, co není cítit, líbily by se mi ještě víc, řezané si nekupuju, protože v Lidlu je mají vyprodané,když se vracím z práce a ráno mají zavřeno…počkám si na ty od trhovkyň, že zahrádek…ty mi přijdou takové naše, veselejší…tulipány i narcisky…městské keře jsou obalené městskou špínou a prachem…déšť to trochu smyje, ale už aby se zelenaly…ovšem občas by městský zahradník mohl uvažovat a oživot tu šeď krvavou svídou…nebo prostě keři,co mají barevnou kůru….

  9. Ano,přiznávám, že si občas řezané květiny asi odněkud z tramtárie ,zakoupím. Mívám z nich radost i když občasné pochybnosti jsou.Burza květin v Holandsku však funguje a určitě fungovat nepřestane a hradní skleníky v Praze jsou akorát pro hrad.(BTW, jsou nádherné) Ale tady v blízkém městě jsou skleníky,kde se dají koupit hrnkové květiny různých a rozmanitých druhů, vypěstované v těch zahradnictvích, tak tam občas něco ulovím, mají i gerbery,karafiáty atd.Jaro klepe na dveře a jít kolem zahradnictví jen tak a nic, jsou duševní muka. 🙂

    1. Jo a jednou jsem měla úžasný zážitek v Bruggách. Pan majitel loděnice, kde jsme bivakovali,žil zrovna s mladou Polkou a tedy inklinoval k slovanskému národu, nás v noci vyvezl člunem po místních kanálech. Člunem a autem,zásoboval hotely čerstvými květinami a tak jsme jeli ,pluli tím nejkrásnějším městem obloženi květinami a vůněmi v nočním klidu a nádherném osvětlení, Bruggami, bylo to jak vidíte, nezapomenutelné!

        1. Občas ho mívám u krmítka – spolu s čížky 🙂
          Moc krásné fotky máš – u mě vede jednoznačně Ernest 😀
          Nestýská se mu po Brooke?

          1. Teď ji tu měl pět dnů a hned začal řádit – holt jak ji má za zadkem, tak se cítí jako geroj. No však už jen měsíc a je zpět…

  10. A já si cibulky v květináči, primule i řezané kytky kupuju ráda. Vždycky mě potěší a na když ještě není jaro a nemůžu si nabrat kytky na zahradě, tak jako bych jimi to jaro přivolávala.
    Včelí úly jsem viděla na střeše krajského úřadu v Brně v rámci Muzejní noci, v úplném centru města. Bylo to zajímavé…

  11. OT Dobré ráno všem. Nemohu se dostat na Zvířetník a to už od včerejška, kdy jsem chtěla reagovat ještě jednou na příspěvek,napřed mi to šlo bez problémů a pak se přestalo okno na příspěvek otvírat. Takže se omlouvám ale z mé strany příspěvek nebude. Lice už jsem psala. Dík za pochopení.

    1. Jenny, asi musíš klepnout na odhlásit, pak tě to hodí na iděs a tam se zase musíš přihlásit. Na hlavu to je :@

        1. Já se tam ani nikdy nepřihlásila. Je mi to líto, jste tam vesměs všechny, ale na server AB fakt nepůjdu.
          Ale hlavně, ten Zvířetník je na NP fakt oáza zdravého rozumu, všechny ty ostatní články jsou fakt vesměs vážně divné (mírně řečeno).

      1. Maruško, tak jsem to ještě naposledy zkusila a ONO to vyšlo ale naposledy, ještě jednou a mizím. (headbang)

  12. Celé jaro si kupuju narcisy, vždycky se těším na první chvíli kdy se začnou objevovat v obchodech. Občas to prostřídám tulipány

  13. Já tyhle květiny – kytice tulipánů, narcisů, růží, frézií, drobných karafiátů a dalších květin – už nekupuji. Jsou pěstované naveliko především v Africe, převážně v Keni a v Ugandě, menší část v Jižní Americe. Tuny takových kytek se každodenně letecky převáží do Holandska a odtamtud se pak rozváží po Evropě. Připadají mi jako nějaké produkty z pásové výroby. Jednou jsem si koupila drobné karafiáty a jednou tulipány. Po několika dnech ani pořádně nezvadly, jen tak divně zaschly. Nedělám si iluze, jakým způsobem a za jakých podmínek byly „vyrobeny“. Netěší mě takové květiny, které byly vypěstovány bez lásky, jen na kšeft. Čím vším jsou asi prosáklé, aby vydržely všechno to cestování, a jak zdevastovaná jsou asi místa, kde se pěstují. Takové kytky opravdu nechci.
    S klidem čekám, až tady v zahradách vylezou první tulipány, až se trávníky pozlatí pampeliškami a až rozkvetou stromy a keře.
    Mimochodem, víte, že v Praze se intenzivně včelaří? Třeba kousek od nás, v Ďáblicích, je veliké zahradnictví, kde mají vlastní úly a stáčejí a prodávají vlastní med z květin a stromů právě z toho zahradnictví a z přilehlých hájů a starých hřbitovů. Kupuju si ho a je výborný. Loňský byl světlounký a voněl jasmínem. A přímo na Proseku máme vinice a vyrábí se tu víno, jsme vinařská oblast mělnická. Sice nejde o předjarní květiny, ale právě takovéhle počiny mě baví.

      1. O tom jsem vůbec nevěděla – tedy z Prahy 🙂 Četla jsem o tom, jak to dělají v New Yorku, to jo 😛 Aler jsem moc ráda – tohle je bezvadná aktivita. Člověk se jen diví, že ty včely v centru Prahy dokáží najít dostatek potravy… I když kolem řeky to není úplně beznadějné a snad pomohou i kytky, které mívají lidé na oknech, když zrovna nekvetou stromy a keře… 🙂

        1. Koho to zajímá, ať se podívá, je to fakt zajímavé https://1url.cz/szeuI . Kupuju si med právě z tohoto projektu, ráda ho podpořím. Stáčí se v provozovně na Práčské a prodává se jako „Med z pražských lesů“ bez rozlišení, z které včelnice pochází. A navíc zahradnictví v Ďáblicích stáčí svůj vlastní med jako „Med ze zahradnictví“.
          Kromě toho je tu řada dalších „medových“ projektů i ryze soukromých včelařů, na střechách i v různých sadech a zahradách.
          Zní to možná trochu neuvěřitelně, ale včely tu najdou potravu vždycky. Od jara do podzimu tu pořád něco kvete. Nejsou tu žádné monokultury, je tu obrovská rozmanitost, spousta stromů v sadech a docela rozsáhlé smíšené, nebo i jen jehličnaté lesy, a hromada nejrůznějších květin v parcích a zahradách. Jelikož tu nejde o žádné vyslovené pěstování plodin, tak se tu nijak dramaticky nehnojí a v zásadě se nepoužívají žádné jiné závadné chemikálie, takže med je bezpečný.

    1. Tak v té Africe je největší problém, že ty kytky pěstují na úkor výroby potravin. A je to i ekologická katastrofa – obrovská spotřeba vody, masívní používání pesticidů, z toho zamořené prostředí…

        1. Zas na druhé straně, aspoň ti lidi tam mají nějakou práci a obživu. Mám z toho dost rozporuplné pocity.

      1. Přesně tak, místo zbytečných a ekologicky naprosto nevhodných kytek by mohli pěstovat něco k snědku a přestat neustále fňukat a natahovat ruce, že chtějí potravinovou pomoc. Ale to by zase narušilo velké kšefty řadě (ne)ziskovek a místním mafiím, které mají z (nejen) potravinové pomoci skvělou živnost. Takže hurá do supermarketu pro kytici afrických tulipánů 😀 .

        1. Ale oni nefňukají a nenatahují ruce, fakt ne (aspoň ti od Naivashy).
          Ono by to chtělo, aby jim tam někdo pomohl, nějak je nasměroval – půda je tam fakt úrodná, pokud je k dispozici voda.

          1. Aido, jak vypadá rozvojová pomoc, asi každý soudný člověk ví, o tom tady asi nebudeme rozvíjet debatu, je to OT. Jak vidíš, někdo už jim tam pomohl a nějak je nasměroval – pěstují zbytečné květiny a devastují prostředí. Možná by neměli jen čekat, až je někdo někam nasměruje, ale používat i vlastní mozek. Zrovna Keňa patří mezi ty lépe rozvinuté země v Africe a ani se vzděláním na tom není tak tragicky, jako řada jiných zemí v tom regionu. To, co by vymysleli a realizovali sami, nebo alespoň z vlastního podnětu ve spolupráci s někým zvenčí, by bylo podstatně cennější a užitečnější.

            1. Já vím, no. Je mi jich líto. A to ti od Naivashy jsou na tom dobře, horší jsem to viděla v horách nad Nakuru. Pracovití, šikovní, ale…

  14. Kupuju si do práce vždycky v pondělí dva svazky narcisů v Kauflandu. Za 80,- mám celý pracovní týden plnou vázu sluníček.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN