Jedu si v poklidu autem, když najednou – blik! Na palubní desce se rozsvítí oranžová kontrolka a já se neubráním zaklení. Zase tahle potvora! Je horší než cantervillské strašidlo…
Začalo to přede dvěma lety, kdy se mi na palubní desce rozsvítila poprvé. Neznala jsem ji, ale byla oranžová, takže jsem prostě dojela domů, našla manuál a dotyčnou kontrolku si vyhledala. Nastavení světel… zadumaně jsem se rozhlížela interiérem auta a přemýšlela, jestli jsem někdy v uplynulých šesti letech narazila na nějaké ovládátko nebo čudlík, který by dané kontrolce odpovídal. Nic.
Samozřejmě jsem tušila, o co v zásadě jde, jenže moje stará oktávka na to měla ruční ovládátko. Navíc jsem to vlastně nikdy nepoužila, protože netahám vozíky a to nejtěžší, co obvykle vozím v kufru, jsou moji psi. Jako uvědomělá řidička jsem se o tom zmínila v servisu a nejbližší prohlídce to dala spravit. Prý rozbitý motorek vyvažování světel… Pustila jsem to z hlavy a doufala, že onu kontrolku už neuvidím. Jak jsem se spletla!
Zhruba půl roku po instalaci nového motorku začala kontrolka strašit. Blik – chvilku svítí, blik, zase zhasne. Naprosto náhodně. Někdy se rozsvítí na pár minut, jindy to vydrží třeba půl dne. Nejdřív jsem to ignorovala, pak mi to začalo lézt na nervy, takže jsem se ohlásila v servisu. Přijeďte, jakmile se to rozsvítí – pravili moudře. Ok, snažila jsem se to chytit tak, abych dojela do servisu se svítící kontrolkou.
Nebylo to snadné, ale nakonec se mi to povedlo. Neodvážila jsem se ani vypnout motor (aby zase nezhasla), takže mě v servisu rovnou navedli do dílny a zapnuli diagnostiku. Nic. Prostě s tím nic není, jen to svítí. Chybu to nehlásí. No dobrá, s tím mohu žít, pomyslela jsem si, poděkovala a odjela. Plynul čas a kontrolka si žila svým životem. Někdy jsem o ní nevěděla celé měsíce, jindy měla mrkací období.
Jenže teď se přiblížil termín pravidelné návštěvy na STK a kontrolka má opět živé období. Pro úlevu jsem použila pár kleteb a objednala auto do servisu. Vedle strašidelného světýlka už tak jako tak přišel čas na servisní prohlídku (oleje, filtry a tak), tak to hoši vezmou z gruntu. No a co myslíte – kontrolka byla dokonale zhaslá! Protože se bez auta nedostanu ze servisu domů, vždy mě technik ještě odveze nebo přiveze, takže i on s tím autem jezdil. Kontrolka ani nemrkla.
I tak zapnuli diagnostiku, navíc prý dokonce oba i s automechanikem vlezli do kufru auta, aby zkontrolovali, jestli se světla přizpůsobila (xenonová světla prý mají tohle automatické nastavování povinné). Všechno v pořádku. No a co myslíte… jakmile jsem převzala auto a vyjela k domovu, kontrolka se samým štěstím, že jsme už zase spolu, opět rozsvítila! Po chvilce zhasla. Než jsem dojela domů, zvládla to obměnit čtyřikrát. Ksakru!
Tak teď nevím. Musím na STK a naprosto netuším, jestli tam dojedu s kontrolkou zhasnutou nebo rozsvícenou. Ono se to může změnit několikrát jen za dobu měření emisí, čekání a následné kontroly. To jsem opravdu zvědavá, jak tohle dopadne!
A tak se dnes ptám – máte zkušenosti s nahodilou chybou? S nějakou technickou záležitostí podobného typu? Máte nějaký nápad, co s tím? Třeba… exorcismus? 😀
To je autorizovany servis Subaru? I tak bych jel jinam, kde umi opravovat a ne jen vycist diagnostiku. Duvodem takoveho problemu muze byt vadny sensor, nebo proste jen spatny kontakt.
Takové starosti my s Jiřím nemáme. Vlastníme jednoho oranžového sedana Wartburga353 z roku 1976 a druhého červeného Wartburga 353 combi, jehož soudruzi v NDR vyrobili v roce 1978. Žádné záhadně blikající ani svítící kontrolky se v našich autech nevyskytují. Jiří obě auta většinou díokáže opravit buď sám nebo jen s menší jednoho warburkáře. Náhradní díly sháníme a odborné rady a a porady nacházíme na webui Eisenacher, kam nás nasměrovala Karolína, za což jsem jí neskonale vděčná. První malér na kombíku se stal cestou na zvířetnický sraz v Modřince v Jižních Čechách.Těsně před horažďovicemijsem svého Jiřího donutila konečně zastavit. Já ten smrad,co se autíčku linul zpiod kapoty cítila už dlouho, ale Jiří stále tvrdil, že to jsou jen mé výmysly. No, nebyly to výmysly. jiří totiž málem zavařil celý motor, jelikož jak zjistil automechanik, který nás dotáhl do svého servisu, praskla manžeta těsnění pod hlavou motoru. Vše bylo iopraveno a opd té chvíle autíčko šlape jak hodinky.Stačí jen Jiřího pečlivá údržba a jezdíme dál.Oranžový starší UTO Ztím juen odpočívá na parkovištri a vyjíždíme s ním jen na krátké vzdálenosti po okolí.tehdy ta porucha nastrala tím, že kombík vůbec nejezdil, ale moc let stál jen na špalkách u majitele v garáži. s žádnou opravou nikam do servisu nejezdíme, jen 2x ročně je třeba seřídit geometrii kol( při výměně pneumatik).Tahle auta jsou opravdu jednoduchá, takže zručnější majitel toho dokáže hodně zcela sám, pouze za použití úpatřičné příručky. Nejhorší případ nastal cca před 2 roky, kdy nám odlétnuvší šutr rozbil přední sklo u kombíka. Z Eisenachru nám pomohli tím, že poslůali odkaz n a video, kde byl popisovaný přesný úpostup při výměně toho skla i s potřebnými pomůckami. nedivím se, že nhám žádný servis nechtěl sklo vyměnit. Můj Jiří i s bratrem si s touhle výměnou hráli celé tři dny. Moderním uutrů se sklo vymění lehce. Staré se vyndá a nalepí se jen nové. U Wartbuga to takto nejde a současní automechanici by to u těch našich staroušků nezvládali. jinak ale tahle stará auta jsou vcýhodnější. Se sebemenší poruchou se nemusí okamžitě do servisu
Ahoj Lenko (h) Jiří je dobrý, že Warťu udrží v pohodě. Přeji ještě hodně šťastně ujetých kilometrů.
AHOJ LENKO, TO JE FAJN, ŽE SES OZVALA! a ŽE JIŘÍ DRŽÍ WARŤÁSKA POJÍZDNÉHO, TO JE NĚCO. VŽDYŤ VY UŽ VLASTNĚ MÁTE VETERÁNA!
MÁŠ PRAVDU, JÁ UŽ MUSÍM DO SERVISU UŽ I KVŮLI VÝMĚNĚ ŽÁROVKY… (TO TY XENONY 😛 )
DÍKY VŠEM ZA UZNÁNÍ.ODPOVÍDÁM AŽ NYNÍ POZDĚ, ALE NAPSAT TO TEDY MUSÍM.jMŮJ JIŘÍ JE VELICE ŠIKOVNÝ A OPRAVDU SCHOPNÝ MECHANIKA EELKTRIKÁŘ.VŠAK SI HO DRÁHY PEČLIVĚ PĚSTUJÍ JAK ZVLÁŠTNÍ KYTIČKU.MUSÍM SE VRÁTIT K WARTBURGU. NIC JINÉHO SE ZA TY ROKY V NAŠÍ RODINĚ NEVYSKYTOVALO. PRVNÍM A POSLDENÍM AUTÍČKEM MÝCH RODIČŮ BYL MODROUČKÝ WARTBURG 1000.TOHLE AUTÍČKO VYDRŽELO BEZ ÚHONY STÁT I V TĚCH HNUSNÝCH PODMÍNKÁCH V MOSTĚ. STÁLO BEZ JAKÉKOLI OCHRANY JEN NA ULICI A ANI KYSELÉ DEŠTĚ A CHEMIE Z POVRCHOVÝCH A VĚČNĚ DOUTNAJÍCÍCH DOLŮ JEHO KASTLUI NEPOŠKOPDILA.JÁ BLBKA TOHOHLE MODRÉHO JUNÁKA PRODALA ZA CENU 500 KČ NA NÁHRADNÍ DÍLY. BYLA TO OBROVSKÁ CHYBA, KTEROU UŽ NAPRACIT NELZE. NYNÍ MÁME ÚPŘED DOMEM TYHLE WARTBURGY DVA. JEDNOHO ( STARŠÍHO)ZDĚDIL JIŘÍ PO RODIČÍCH,DRUHÉHO KOMBÍKY JSME KOUPILI ZA 4000 V DOBĚ, KDY TO VYPADALO, ŽE TEN SEDAN NEVYDRŽÍ. OBĚ AUTA JEZSDÍ DOBŘE, JEN JÁ TOMU STARŠÍMU PŘÍLIŠ NEDŮVĚŘUJU. a OBA TYHLE STAROUŠCI MAJÍ PLATNOU STK NA DVA ROKY. TOŽ TAK. ZROVNA ZÍTRA MNE ČERVENÝM KOMBÍKEM JIŘÍ VEZE NA KONTROLU DO DOMAŽLIC . MĚJTE SE P TU PRIMA.
Nevysvětlitelná kontrolka mi blikala na ojeté Fábii. Pak se dokonce přišlo na to proč, kdy po několika pokusech na diagnostice se konečně objevil záznam poruchy. No, zbavila jsem se jí a v následnici Corse mi nic neblikalo- ta měla tak málo kontrolek, že když se něco rozsvítilo, byl to fakt průšvih 🙂 a Rapidek se zatím chová slušně….
No já jsem osobně podobné kontrolní blikání při jízdě nezažila, manežel ano. Buď také kontrolka, nebo divné, nevysvětlitelné „drncání v podvozku“. A přesně, jak píšeš, když z tím zajel do servisu – vše OK (i když se sami autem povozili). Tak si zvykl to ignorovat, ale vždy při pravidelné výměně oleje, rotace kol apod. je pro jistotu na „vady“ upozorní (prý to drncání je v pořádku – stává se při prudkém zatočení kol).
Jinak, jak jsme teď se švagrovou jeli do jednoho městečka připmnělo nám to dávný zážitek. Jeli jsme stejnou cestu, vyjeli s pochmurnou oblohou nad námi. V půlce cesty se začalo zatahovat, obloha vypadala čím dál strašidelněji. V rádiu hlásili možnost tornáda, uvzažovali jsme o návratu, ale nakonec jeli dál. Radio už dál nevarovalo, program byl nudný, tak jsme ho vypnuli. Jenže obloha přeci jen dál tmavla. Najednou radio samo od sebe začalo hrát a na desce začalo blikat několik kontrolních varování. Docela strašidelné! Asi jak byl vzduch nabitý elektřinou „z oblohy“, spustilo se vše el. v autě. Naštěstí motor fungoval dál, po pár minutách se i auto srovnalo, nebe bylo čím dál světlejší a pak vylezlo i sluníčko.
Maričko, vaše počasí je ta divoká sorta a nevyplatí se ho ignorovat. Brr. Asi bych se na vašem místě bála 🙂
S předchozím Citroënem jsem měl potíže s houkačkou. Jel jsem z Třeboně do ČB (cca 25 km) a auto si občas tak samo od sebe tútlo. Frekvence tútání se ale zvyšovala a když jsem projížděl Budějovicemi, houkalo už dost často. Připadal jsem si jako úplný idiot (normálně houkačku používám jen zcela výjimečně) – blížím se k přechodu, přechází starší paní. Přibrzdím, aby mohla v klidu přejít, v tom auto houkne. Paní výrazně zrychlí a vrhne po mě velice ošklivý pohled. Do servisu jsem jel brzy ráno, aby nikdo nikde nebyl, ale i tak jsme houkali asi třikrát. Prý nějaký uvolněný plíšek ve spínači houkačky.
Tak to je zatraceně nepříjemná vada! Mrkání kontrolky nebo spadená ručička tachometru jsou aspoň potíž takříkajíc soukromá… 😀
Milá Dede, naštěstí na mne žádná kontrolka nebliká,ovšem dlužno říci, že jich moc nemám. Teď mne však čeká lítý boj s novým mobilem, konečně je zprovozněn, nebyla jsem sto vzdát se stařešiny ale už zdechl. Bohužel mi synátor někde zašantral manuál,tak budu hledat na netu. Ach jo.!
Myslím, že tě ta Tvá kontrolka miluje a ty jen nechápeš její náznaky přízně. (rofl)
Jenny, byla bych radši, kdyby mě měla ráda ve zhasnutém stavu 😛
nastavovat novej mobil je opruz, ale většinou stojí za to. Dva, tři dny práce… a máš to doma:)) (inlove)
Tatínkův ford má taky smysl pro humor, spíš jazykový, například píše, že má horký komín. Bohužel, když se přehazují pneumatiky, musí se najít někdo, kdo přehodí v počítači typ pneumatik (zimní, letní) a to je taky vysokonapěťová magie.
Jak s láskou vzpomínám na staré embéčko. Jeho životním krédem bylo jezdit, a ne si z nás dělat srandu. Porouchat se na tom nemělo co a když náhodou, stačily na opravu kleště, šroubovák, punčocháče a kanystr vody (když vyvařil chladič).
Horký komín! (rofl) A pak že se s autem člověk nezasměje… (rofl)
Jo, tohle se mi stává s počítačem, s autem ani ne. Ale stalo se mi s novým autem (Renault), že jsem se rozjela a furt mi něco tůtalo a tůtalo, až to nebylo k vydržení. A já pořáde dumala, co se děje – otevřené dveře nebo zatažená brzda?! No, po sto metrech jsem to obrátila a jela domů. Až před barákem mi padlo oko na sousední sedadlo, na kterém byla taška s nákupem! On mne chudák upozorňoval, že sousední sedadlo je obsazené a není zapnutý pás. A protože to tůtání je úplně jiné jak ve fordu, tak mne to dost rozhodilo (rofl) .
Jinak OTéčko: Dnešní ráno bylo dost jiné, než normálně, i když jinak všechno vypadalo jako vždycky – ranní venčení na vodítku, bobek do sáčku a hejhle krupice – pes zakouslý v ruce! „To tomu pejskovi nesmíte žrát z misky!“ vece vesele pan dochtor Kašpar. „No nic, na šití to není, nějaká antibiotika a ne abyste to tomu psovi šla vrátit!“ A největší gól byl to, že jsem celou tu proceduru absolvovala s hovnem v kapse (teda bylo v sáčku, ale v tom šoku jsem ho zapomněla vyhodit!). (rofl)
Ygo, trošku to prosím ještě rozveď, pokud můžeš tou kousnutou rukou psát. To Broke? Na Erníka bych to netipovala, ale ona je taková trochu svá, že by ti ani bobek nedopřála, vždyť to není jídlo?
Zdárně srůstej a hlavně bez komplikací.
No, kdybyste tam byli dýl a blízko topení, to by se vidělo, vlastně cítilo.
Nene, úplně cizí pes mi visel na předloktí (rofl) . Blbá souhra náhod – pes rasy beauceron bez obojku vyběhl pánovi při otevření dveří, my na vodítku před těmi dveřmi – navíc hajzlík Ernest na tohoto pejska štěká, když je onen na dvorku a my jdeme kolem. Tak si to s ním chtěl vyřídit…a mezi ně se připletla moje ruka. Navíc onen pejsek byl doma právě proto, že byl po těžké operaci střeva (sežral kámen), jindy je ve svém domečku na dvorku. Takže teď mám větší obavy o něj než o sebe – Ernesta jsem dvakrát prohlížela a nic jsem nenašla, tak ten je snad v cajku, prohlédnu ještě po příchodu domů. Chudák pán byl na mrtvicu (ale nevím, jestli kvůli mně nebo psíkovi (chuckle) ), tak jsem ho musela ještě uklidňovat, že ruku mám, tak to nebude tak zlé.
Ruka jen sedřená (bylo to přes bundu), ale krvácela a kusy kůže jsou pryč – navíc doktor Kašpar podotkl, že asi při převazu mi ufikne další kůže, že se mu to nezdá, jak je černá (rofl) .
Jinak nový poznatek – kousne-li vás cizí pes, umyjte si ránu mýdlovým roztokem – kupodivu ten nejlépe funguje v případě infekce vzteklinou.
Ygo, to je hroznej pech! Oni tihle ovčáci blázniví (něco o nich vím:)) berou za své i okolí svého pozemku. Pokud to byl navíc rychlý pohyb směremk k Ernestovi, tak se mu ty dvě mozkové buňky nedokázaly setkat včas a vlastně až poté zjistil, co čeho kousnul.
Lity lity, ať se rychle hojíš!
YGO, přání uzdravení jsem napsala už vedle, ale ráda zopakuji i tady. No musela jsem si teď rasu „Beauceron“ najít, vůbec jsem o ní nevěděla – takový mohutnější Doberman!
Ale snad tě potěším tímhle. Asi před 3 měsíci se tu někde v okolích stromech usídlil dravec – angl. „Red-shouldered hawk“(česky káně páskované). Já doteď vždy zahlédnuté dravce odháněla, nelíbilo se mi, že loví na naší zahradě a jednou (tedy jinde) jsem dravce vyfotila, když zrovna ulovil kotě. Jenže tys mi k tomu tenkrát odepsala, že je ti vlastně dravců líto, když je vidíš jak dlouho jim trvá, než něco uloví a také musí krmit své mladé. Ano, mělas pravdu a docela silně na mne tvůj komentář zapůsobil. A to tak, že teď tohodle dravce jen pozoruji, jak velice často sedává na drátech a rozlíží se po okolí. Pravda, vysedává na drátech před naším domem (ne na zadní zahradě, kde je krmítko a „naše“ ptactvo). Na netu jsem si přečetla, že tahle káně dává přednost ještěrkám, hmyzu, hadům a myším. Ptáci jsou spíše „nouzová“ potrava. Tak ať si tu žije. A když ho vidím, jak občas slétne na zem a pak se vrátí „z prázdným“ na dráty, asi bych mu už teď i některého i z těch našich vrabců dopřála (ale asi by se mi stále nelíbilo, kdyby to bylo v době, když ti mají svoje mladé). Zatím nikdy jsem káně neviděla, že by zase vzlédla s úlovkem v zobáku, většinou po čase odletí jinam. A také se mi nikdy nepovedla jasná fotka. Skrz okno vůbec a jak vyjdu ven, buď uletí, nebo je tak daleko, že je fotka rozostřená. Ale na tomhle odkaze je vidět, jaký je to krasave.
https://www.audubon.org/field-guide/bird/red-shouldered-hawk
Maričko, to je překrásný dravec! Miluju dravce, jsou to elegantní a vznešení ptáci.
Beauceron (boseron) je krásný pes, ale bohužel dneska jsme si tak nějak nesedli (chuckle) … Ruka sice bolí, ale vypadá to, že o ni nepřijdu 😉 .
Ygo, to byl tedy zážitek, ovšem nechtěný. Ještě, že jsi přinesla vetovi ten kapesní úplatek. 🙂
Přeji brzké uzdravení a Jeník ať pofouká bolístku. (h)
To znám, když jsem měla novou 308 / PEUGEOT je naše značka/ mi nešlo na parkovišti zamknout auto. Tak jsem si řekla, že tedy nenakoupím a jela jsem domů. Po cestě mi něco pípalo tak jsem na nejbližším odpočívadle zastavila protože mi taky svítila taková divná kontrolka – jako brouk s nožičkami, obešla jsem a auto zjistila jsem, že mám do pátých dveří přiskřipnuté ucho od tašky. A to jezdím už nějaký pátek. Jenže s pětadvacetiletým autem.
Brouk… Jo, neznámé kontrolky umějí vypadat hodně divně, když se člověk snaží na základě jejich tvaru odhadnout, co mají znamenat…
jak to, že sem to hodila sem, bylo to pod Sharku
No, kdo neměl Renaulta, tak nemusí chápat, o čem píšeš. Zrovna jsem ve stadiu: Nikde nic není a tak s tím jezdi a uvidí se. Loužička prostě občas kašle a poskakuje a chcípá. Dělá to pravidelně tak čtyři roky, ale oni Renckové mají své mouchy. Nebožtík Espace v nejnevhodnější chvíli prostě zhasnul veškerá světla. Kubovi to jednou udělal na dálnici v době, kdy s ním nejezdil a nevěděl to…
Renaulta jsem nikdy neměla, tak nevím 🙂 Nejpotměšilejším naším autem byla stará Škoda 100. Jak ta si mě vycvičila! Těch pozoruhodných úkonů, co člověk musel udělat, aby se rozjela… 😀
Co jsem sylšel, Tesla kdysi měla takovou chybu, že v tunelu Blanka vyhodila SW error a zhasla ten tablet a tablet je celá palubka, bez něj člověk neví ani jestli má zapnutý blinkr 😀
Kolegova dcera měla Alfu Romeo a Italská auta mají také smysl pro humor. Třeba po otevření kufru se spustily stěrače a při nějaké kombinaci otevřených dveří auto dokonce zatroubilo 😀
Alfa Romeo… to je ta latinská krev! Ale pokud ještě netroubí operní árie… (rofl)
co se exorcismu týče, pozvi Jakuba Vandrovce 😀
(rofl)
Jelikož většinou v našem systému opravují chyby, tak mohu říct, že v IT je to jedna kontrolka za druhou. Můj rekord byl, když něco nefungovalo kolegyni, přišel jsem k ní a fungovalo to, ustoupil 4 kroky a fungovat to přestalo, když jsem se vrátil, zas to fungovalo
Jo, na tohle mají počítače cit! 😀
ach Dede, Tebe straší oranžová kontrolka a mne děsí ručička na tachometru, která když řadím na dvojku nebo vyřadím, spadne na nulu a tam je, dokud nejedu rychlostí 70 km, to s eodlepí a začne zase fungovat…servisákům to nikdy neudělala, já jim to nahrála mobilem, aby mi věřili, že nejsem cvok…nejhorší je, když to udělá v obci, kde měřej, copak radar, ale eMPíci (Městská policie)…už se vidím, jak říkám, no to ne, vždyť já nemohla překročit rychlost, já vlastně stojím – nebo driftuju??? Jo a když je ručička na nule, nepočítá mi počitadlo ujetý kilometry, takže rekord mám Pce-Přelouč – 4km, zbylejch 15 ručička spinkala na nule….
Takhle jsme jeli na Ukrajině maršrutkou, která sice letěla ulicemi Odessy vražednou rychlostí, že se všichni drželi těch na jejichž nohou stáli, ale ručička na tachometru ji ležela na nule
Netušila jsem, že se u volvíka dá ztlumit osvětlení palubky, a to až úplně na nulu. No a někdo do toho drcnul tak, že to na nule bylo. A já s dohasínajícím západem jela na Moravu, abych v půlce cesty zjistila, že nic nevidím. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si stáhla aplikaci tachometr, tablet pěkně do zorného pole a jela (otáčky slyším a nádrž byla plná). Ráno bratr pootočil tím správným kolečkem a bylo.
Jo, tohle kolečko taky mám! 😀 Dlouho jsem netušila, k čemu slouží a přišla jsem na to vlastně omylem 😛
Taky jsem netušil, že auto z roku 2015 nemá automatické zapínání světel. Když jsme jeli po nočním Skopje a lidi na mě troubili a blikali, tak mi to došlo 😀
Sharko, to je ale vykutálená chyba! 🙂 Ale zase považ, že ti nenaskakují ujeté kilometry… 😛
Přesně, to bych si nechal a před prodejem opravil!
to má MLP u 806 Pežota. ručička tachometru spadne a musí hledat díru /nemusí ta tam je vždycky/ v silnici aby zase naskočila. Na opravě to bylo, sám to měl několikrát rozdělané a vždycky to je ta samá chyba. No, je to popelnice ale jinak spolehlivá.
ano,na mrtvým policajtovi – příčnej zpomalovací pás přes silnici, to tak ynaskakuje , to jsm ezapomněl anapsat (chuckle) , mně to dělá Berlingo.
Koukám, že ručičky tachometru jsou taky ohroženej druh! 😀