To jsem se tuhle bavila s kamarádkou a došla řeč na její vnučku. „Jo, ta je teďka náramně zaměstnaná – vyrábí valentýnské dárky,“ pravila babička s uspokojením. „Cože?“ zeptala jsem se nezdvořile a snažila si představit, jak řeší Valentýna žačka páté třídy základní školy.

„To je jednoduché,“ zasmála se kamarádka. „Něco pro rodiče, něco pro oblíbenou učitelku, pro kamarádky…“ A mně se to najednou ohromně líbilo. Děti dnes zjevně chápou svátek svatého Valentýna bezvadným způsobem – je to den, kdy dám dárky těm, které mám rád. A za sebe klidně dodám, takových dní není nikdy dost:))

Dovedu si však živě představit námitky lidí, kteří tento svátek nemají rádi. Není náš, je to marketingový humbuk, každý den je vhodný pro to, abychom milovaným lidem řekli, že je máme rádi, na to nepotřebujeme nějakého Valentýna. Každý rok se (hlavně na internetu:)) objeví lidé, kteří svátek vášnivě zatracují – stejně, jako se to děje o Vánocích, kdy se koná oblíbené tažení proti Santovi.

Přiznám se, že mi v těchto případech asi chybí to pravé zanícení. Ze tří nabízených možností – akceptovat, ignorovat, bojovat – si prakticky nikdy nevyberu boj, protože pro něj nevidím důvod. Marketing se nikdy nevzdá, využije každou příležitost a je jen na nás, jak se tím necháme ovlivnit.

Takže Santu šťastně ignoruju a Valentýna si hodlám užít, stejně, jako si na prvního máje nenechám ujít příležitost líbat se pod něčím rozkvetlým:))

A co si představuju pod pojmem „užít si Valentýna“? Připravím dobrou večeři pro dva a doufám, že si to ti dva patřičně vychutnají. Večeři i celý večer.

Pravda, menu bude přizpůsobeno tomu, že láska mého života si domů veze jakýsi kýchací chcíp. 😛  Ale i to patří k životu a já jsem před pětatřiceti lety slíbila, že při něm budu stát v časech dobrých i zlých – to by bylo, abychom nezvládli jednu valentýnskou rýmu… 😀

A tak se dnes ptám – co vy a Valentýn? Chystáte něco? Nebo vám leze na nervy?    😀