Českými médii všeho druhu proletěla zpráva, že zdrojem poslední nákazy agresivním koronavirem jsou netopýři. Jak je to tedy doopravdy?

Pokud jste četli včerejší článek, patrně už víte, jak to s koronavirem je. Ovšem, jak je to s netopýry? Mohou se jím nakazit? Může je ohrozit? Můžou jej donést do Evropy?

V prvé řadě je třeba vyjasnit definici netopýra. Netopýr patří mezi letouny, kteří se na první pohled dají rozdělit na netopýry a kaloně.

Netopýr žije v Evropě, dokáže se orientovat pomocí echolokace, váží několik gramů až desítek gramů, živí se hmyzem. Netopýři žijí i v chladnějších oblastech zeměkoule, protože zimu a nedostatek jídla dokážou přečkat v hibernaci.

Netopýr

Kaloň žije v tropech, kde má jídlo k dispozici celoročně, je daleko větší než netopýr (největší mají rozpětí křídel 1,7 m) a má taky daleko větší oči, dle mínění většiny lidí je ten roztomilý, živí se hlavně ovocem a nektarem z květů, a pokud má smůlu, někdy skončí v Asii v polévce. Kaloň nepoužívá echolokaci, protože ovoce obvykle příliš neutíká.

Kaloň

Ovšem není to tak jednoduché. Podle genetických výzkumů z posledních let je část vrápenců příbuzná spíš s kaloni než s netopýry a jeden druh kaloně používá zvláštní druh echolokace. Jakpak bude vypadat taxonomie letounů v budoucnosti? Přibude třetí skupina pro vrápence?

Tak tedy:

Vrápence od netopýra odlišíte na první pohled podle diskrétního stylu ukládání k odpočinku do takzvaného pytle a neuvěřitelné ošklivosti hraničící s krásou. V Čechách se vyskytuje vrápenec malý.

Rozvíjej se poupátko 1

Rozvíjej se poupátko 2

V plné kráse

Čímž se blížím k hranicím svých znalostí. Když nevím, zeptám se někoho, kdo ví více než já.

Následuje vyjádření odborníka, předsedy ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů), prof. Ivana Horáčka z PřF UK, ohledně koronaviru a netopýrů:

Netopýři a epidemie koronavirů

Epidemie nebezpečného respiračního onemocnění způsobeného virem 2019-CoV v čínském Wu-chanu a obavy z pandemického šíření této nákazy obrátilo pozornost veřejnosti k problematice koronavirů a rizik spojených s netopýry, představujícími jednu z výchozích hostitelských skupin těchto virů. S ohledem na poněkud zmatečné mediální informace o tomto předmětu, a narůstající obavy veřejnosti z kontaktu s netopýry, pokládáme za potřebné k tomuto tématu připojit několik vysvětlujících poznámek.

Předem třeba zdůraznit, že o peripetiích netopýřích koronavirů jsme dnes díky moderním technikám genomické analýzy a rozsáhlým celosvětovým šetřením informováni dosti podrobně – za posledních 15 let bylo této problematice věnováno téměř 11 000 studií, jen od počátku tohoto roku se objevilo na 120 vědeckých prací s touto tematikou. Pro potřeby základní vstupní informace lze z nich v naprosté stručnosti shrnout následující:

Interakce s viry jsou neodmyslitelnou součástí historie všech obratlovčích skupin.

Mimochodem, i v našem lidském genomu tvoří více než 8% virové sekvence – pozůstatky infekcí, s nimiž naši předkové bojovali v průběhu milionů let naší historie. V podobném rozsahu jsou nejrůznější viry i součástí symbiontního mikrobiomu, tvořícího v průměru kolem tří procent tělesné hmotnosti obratlovců. Během milionů let společné historie byly takovéto symbiontní viry zbaveny svých nebezpečných komponent a svým hostitelům nijak neškodí. Tak je tomu i s koronaviry, skupinou, která provází netopýry od počátků historie tohoto řádu před 50 miliony let. Jejich kultivačním prostředím jsou tropické jeskyně, kde v podmínkách absolutní vlhkosti a vysoké teploty žijí statisícové kolonie netopýrů. Jedině zde – zhruba u 6 % místních obyvatel, pravidelně tato místa navštěvujících, byly prokázány přímé infekce netopýřími koronaviry, ve všech případech ovšem bez jakýchkoliv zdravotních dopadů.

Netopýří koronaviry člověku zjevně neškodí. Fatální epidemie lidských koronavirů mají tedy jiné pozadí. Důležitým momentem je již fakt, že přímým zdrojem infekce nebyli netopýři, ale jiní rezervoároví hostitelé. Jak se do nich netopýří koronaviry dostaly, je dosud velmi nejasné, na počátku přenosu zřejmě konzumací netopýrů.

V případě SARS v letech 2000-2003 (8000 infikovaných osob, 10 % smrtnost) šlo o cibetkovité šelmy, v případě středomořské epidemie MERS v roce 2012 (1300 infikovaných, smrtnost 30 %) o velbloudy, u dnešního viru Wu-chan, 2019-CoV (cca 8000 infikovaných, smrtnost < 3 %), ukazují dostupná data na hady bungara a kobru. Ve všech případech se genomická struktura lidských koronavirů od předkovských netopýřích virů liší výrazně odlišnou skladbou dvou akcesorických genů ORF 3b a ORF 8, zprostředkujících omezení antivirové obrany hostitele a aktivujících sebevražedný program hostitelských buněk. Aktivizace těchto genů kooptací genového prostředí mezihostitelů byla velmi pravděpodobně hlavním zdrojem jejich virulence. U alfakoronavirů, rozšířených u většiny vývojových linií netopýrů, oba geny zcela chybí, u tropických nositelů betakoronavirů (zejm. pavrápenci a vrápenci) jsou přítomny pouze v redukované neaktivní formě. U evropských netopýrů (včetně vrápenců) klíčový gen ORF 8 zcela chybí.

Stručně řečeno, věcné důvody k obavám z kontaktu s našimi netopýry nejsou na místě.

Doporučit lze jen jedno: netopýry nejezte.

Kaloni

Může nás evropský netopýr něčím nakazit?

Spoustě lidí se pravděpodobně vybaví vzteklina.

Česká republika byla v roce 2005 vyhlášena zemí vztekliny prostou, protože od roku 2002 nebyla na území republiky zaznamenána vzteklina u žádných obratlovců. Výjimkou jsou ovšem netopýři. Na rozdíl od lišek nemají revíry a pohybují se vzduchem, v některým případech na velké vzdálenosti. Ostatně, revíry lišek a dalších šelem také nerespektují hranice států.

Nálezy vztekliny u netopýrů v Evropě jsou ojedinělé a soustředěné zejména na severní oblasti Evropy. Případy nákazy člověka celosvětově se dají spočítat na desítky za poslední století, případy propuknutí choroby s úmrtím na prstech jedné ruky.

Netopýr nemocný vzteklinou se nechová normálně. K takovému zvířeti je třeba se chovat jako k jinému podivně se chovajícímu divokému i domestikovanému zvířeti, a to zavolat odbornou pomoc a na zvíře v žádném případě nesahat.

Podobně jako liška a ostatní obratlovci vás nemocný netopýr může nakazit kousnutím. Nakazit (ne zrovna vzteklinou) vás ale může i netopýr zdravý – faktem totiž je, že si na rozdíl od lidí nečistí zuby. Kousanec od zvířete se může nehezky zanítit.

V případě pokousání je třeba netopýra utratit a poslat na laboratorní analýzu, i kdyby nejevil žádné známky nemoci. Proto nezodpovědným saháním na netopýra ohrožujete hlavně jeho život.

Proč by netopýr kousal člověka?

Nebude to dělat jen tak. Netopýr má v přírodě spoustu predátorů, kteří zpravidla bývají větší než on a projevují snahu ho chytit. Pokud netopýra zaženete do úzkých, brání se jako každý jiný tvor, kterému dle jeho názoru jde o život. Netopýrova jediná zbraň jsou zuby. Ještě před útokem je obvykle vystaví na odiv, abyste věděli, s čím máte tu čest.

Netopýří zoubky jsou jako jehličky a proškolení a očkovaní pracovníci záchranných stanic a veterináři si na ně obvykle berou pevné rukavice, které netopýří zoubky neprokousnou.

Netopýři

Prevencí je základní opatrnost; pokud najdete netopýra, obvykle to znamená, že není v pořádku a potřebuje lidskou pomoc.

Zachovejte se stejně jako při nálezu jakéhokoliv divokého zvířete v nouzi — na zvíře nesahejte a zavolejte místní záchrannou stanici nebo zvířecí záchrannou službu. Kontakty na záchranné stanice naleznete na webu, případně kontaktujte policii. Pokud je to třeba, zvíře zabezpečte dle rad odborníků a počkejte na příjezd pracovníka záchranné stanice.

Seznam regionálních záchranných stanic a odborníků a netopýry: https://www.ceson.org/kontakty.php

Kontakty na odborníky v Praze a okolí: http://www.nyctalus.cz/cz/kontakty.html