„Výborně, a teď mi to tady podepište. Podle podpisového vzoru, prosím.“ Hlas bankovní úřednice je automaticky vlídný, ale v podstatě bez zájmu. Neděje se přece nic dramatického. Potom sebere onen papír s mým podpisem, porovná ho s tím, co vidí na monitoru a řekne: „Podpis neodpovídá.“
Existují platby, které musíte i v jednadvacátém století provést v bance pomocí papírového příkazu k úhradě. Je to otrava, ale byla jsem varována, takže jsem s tím počítala. S čím jsem nepočítala bylo špatné načasování.
Okamžik „O“ přišel zrovna v ten týden, který trávím v Rožnově – tedy mimo svoji domovskou bankovní pobočku, kde mám svoji paní bankovní, která mě za ta léta velmi dobře zná. Zná mě i moje pokusy o podpisy. Poslední dobou se jí obvykle podepisuju na tablet a nikdy jsem neměla problémy.
V Rožnově mě ovšem neznají. Vystála jsem si frontu na příslušnou přepážku, trpělivě čekala, až si své záležitosti vyřídí odhadem asi dvanáctiletý chlapec, který si přišel vyzvednou platební kartu. Jednal velmi rozvážně a sebejistě. Karta mu sice ještě nedošla, ale když se s úřednicí dohadoval o okolnostech onoho zpoždění, působil dojmem velmi sofistikovaného mladého muže.
Pak jsem přišla na řadu já. S deskami plnými úředních dokumentů jsem také působila sofistikovaně – dokud ovšem nedošlo na moji snahu se podepsat. Bezradně jsem se dívala na odmítnutý podpis – mně připadal naprosto v pořádku. Dokonce jsem trefila i správné R!
Paní si vzdychla (poprvé) a prozradila mi, že jsem za podpisem udělala čárku (jako …ová) a tu ve vzoru nemám! Dobrá. Opět vypsala příkaz a podala mi další papír. Ve mně zatím rostla nervozita. Moje psací písmo je strašné od chvíle, kdy jsem se ho naučila a s věkem se jen změnilo v mnohem nečitelnější.
Druhý pokus. Mnohem horší! To vidím i já. Úřednice opět vzdychá. Tuší, že to teprve začalo. Měla pravdu. Od třetího pokusu už podepisuju prázdné formuláře a čekáme, až se mi povede něco aspoň trochu srovnatelného. U šestého buď ztrácí nervy, nebo je podobnost o něco lepší než dřív. Mezi námi… ani jeden pokus není tak dobrý, jako ten první!
Nakonec transakci úspěšně uzavíráme. Beru si s sebou ty špatně podepsané formuláře a přemýšlím nad tím, jak prima jsou všechny ty jinak otravné PINy a hesla, protože ty si stačí jen pamatovat:))
A tak se dnes ptám: Co vy a vaše písmo? Také míváte trable s podpisovými vzory? 🙂
Také se už pomalu neumím podepsat tak, aby to odpovídalo nějakému podpisovému vzoru. Vlastně jedinou kontrolu provádí (tedy měly by) prodavačky, kde platím kreditkou (a teď se myslím navíc podepisuje až od vyšší sumy). Ale protože to se podepisuji na displej, který je jednak mrňavý, jednak divně skolopený a vůbec nevidím co píšu ,protože se nic neukazuje – sama bych svůj podpis nepoznala. Vždy se už předem omlouvám, ale prodavačka drží moji kreditku, kouká na podpis (někde u kasy), ale zatím jsem nikdy nemusela opravova (protože jí je to zřejmě fuk). U lékařů musím často podepisovat vždy nejméně 5 papírů, hlavně tam, kam chodím jen jednou ročně. S úsměvem mi podávají jeden arch za druhým, kde na různých linkách jsou 2 křížky a „tady to podepište celým jménem, tady jen iniciálky“. Sice slešna rychle zamumlajá, co že na kterém papíře je, ale už vyplňují další. A tak já fofrem, vestoje u zvýšené přepážky podepísuji. První podpis je možná ještě poměrně čitelný, hlásila bych se k němu, ty další už se mu podobají méně a méně, poslední už je hanba pohledět.
Už jsem to možná psala. Jednou přišel balíček, který bylo přeba podepsat. A jako Renáta, měla jsem prstem podepsat displej. Dělala jsem to poprvé a „prst se nechyt“, přestože milá šlečna mi ukázala, jak na to. Po několika pokusech jsem se zeptala, zda mohu odběhnout pro tužku a zkusit to jejím druhým koncem (pošťačka ji neměla). Mohla, ale ani to nepomohlo. Vypadalo to beznadějně, tak jsem se šlečny zeptala, jestli by se mohla podepsat za mě, když jí se to daří. Prý, když s tím budu souhlasit, udělá to. Souhlasila jsem, ona tam moje jméno vepsala a bylo to.
ALEX – včera jsi mě s tou „Matičkou“ dala 😀 chechtám se ještě jak píšu 😀
Maričko, jak psala tuším Yga, podpisy na ty malé displeje kurýrních služeb jsou ekvivalent oněch pověstných tří křížků 😀 Asi bych to neřešila… (dokud nedají můj balíček někomu jinému, že jo:))
Chodila jsme jen do jedné banky, kde mě znali a věděli, že se dvakrát stejně nepodepíšu, případně napovídali kudrlinky 🙂
Moje paní bankovní taky občas napovídá (třeba… tam máte i jméno, nejen příjmení!:))
S podpisovým vzorem nemám žádný výrazný problém, nejde o to, aby byl pokaždé úplně stejný, to nemá snad nikdo. Ale musí tam být zachované určité charakteristiky, a to by ti úředníci měli poznat.
V poslední době mě ale baví, že někteří kurýři chtějí podpis prstem na displej jakéhosi svého smartpřístroje. A to je teprve gusto, kam se hrabe pomocná škola! Vždycky mě rozesměje, co tam vytvořím 😀 .
O těch charakteristikách vím, ale ta paní asi nevěděla… navíc jsem jí dala i občanku. Přesto jsme si hrály na „kdo se líp podepíše“ 😛
Děkuju všem za komentáře 🙂 Těší mě, že v tom nejsem sama.
Omlouvám se, dnes jsem na cestách, zítra nakouknu pořádně (blush)
Píšu děsně, ale tiskací, to mi jde neb jsem se musela naučit popisovat rámečky ve výkresech stavebních projektů.Fakt jsem trénovala velmi dlouho ,když jsem ruku vypisovala dle požadavků vedoucího projekce. Zatím jsem neměla s podpisovým vzorem problém,taky díky dlouhodobému tréninku. Ve škole mi hodná pančelka vždycky říkávala „ty můj Smolíčku pacholíčku.“ 🙂
Absurdnost však zažívala moje kamarádka s mentálně postiženou dcerou. Ta nemluvila,špatně chodila a její neschopnost ve všech směrech žití byla evidentní. Přesto všechno matku nutili aby se dcera podepsala při různých právních úkonech. Nakonec ji musela nechat zbavit svéprávnosti a učinit se opatrovníkem,což bylo asi správné avšak pro matku ponižující. Snad je to už teď lepší.
Jo a ještě dovětek, ve škole na I.stupni, jsem ještě zažila předmět “ krasopis“.
Já taky, a kvůli mně a Pavlu B. jsme ho měli i ve třetí třídě (rofl)
Já naštěstí už ne… jinak bych asi propadla 😀
„Projektové psaní“ znám – viděla jsem tak lidi psát a záviděla jsem 🙂
V pubertě jsem se rozhodla, že budu psát něčím na způsob dnešního Comenia Script. Kupodivu mi to vydrželo a díky tomu je moje písmo dodnes relativně čitelné, dokonce i ten podpisový vzor – napoleonské N, zbytek značně zjednodušený, ale obě čárky (i když ta nad -ová už chudák nemá kam mířit).
Oni jsou ale na tyhle problémy v bankách zvyklí 😀 😀 .
Tedy Zano, teď jsi mě mě zaskočila – vlastně já mám v příjmení taky dvě čárky! Ale nad podpisovou vlnovkou bývá jen jedna… tu druhou jsem nikdy (do teď) nevnímala…
Moje písmo je děs už od první třídy. Svého času se známkovala úprava a já mívala diktáty 1/4 nebo 1/5 podle milosrdné nálady učitelky. Nezlepšilo se to. Podpis mám pokaždé víceméně jiný. Děs. Kupodivu, můj muž, který píše snad ještě hůř než já, má podpis (tedy klikyhák) celkem standardní a opakovatelný. Kupodivu jsem uměla slušně napodobit tátův podpis. Sám mě to naučil, aby nemusel podpisovat úkoly a žákovskou. Moudrý muž. Nikdy jsem to nezneužila, vážila jsem si důvěry.
Chichi Evo, taky jsem měla odjakživa lomené známky – dokonce i u maturity! 😀
Jinak tvůj otec byl moudrý muž. Můj nešel tak daleko, ale věděl, že jeho podpisový čmáranec napodobit umím. Maminčino šmrncovní „učitelské“ písmo jsem nenapodobila nikdy 😀
Podpisový vzor je moje noční můra. Už jsem ve své bance tím byla pověstná a radši jsem hned vytahovala občanku 😀 Při mém dlouhém příjmení jsem zvyklá na to, že napíšu jakž takž čitelně první tři písmena a následuje dlouhá klikatá čára. A když jsem psala podpis na podpisový vzor, snažila jsem se o čitelný podpis. Moje chyba, nikdy se mi už nepodařilo ho zopakovat. Takže jsem moc ráda za bankomat a PIN. Ten si pamatuju (zatím -viz Sharka na NP 😀 ) (dance)
Lído, taky miluju internetové bankovnictví 😀 Je to bezpečnější:))
Připomněla jsi mi, Dede, scénku nebo historku Bolka Polívky – stejné prostředí, stejná situace – ukončenou jeho zvoláním :“Měním banku, babo!“ 😀
😀 Dovedla bych to pochopit, ale těch podpisů v nové bance! 😀
Já, který se pohybuji na asi 4 místech ČR současně jsem nikdy nepochopil institut „domovské pobočky“. Neustálé „to my tu nemůžeme, my nemáme oprávnění“. Jak dlouho už tu máme internet?
A ruční písmo hrůza, musel bych psát fakt pomalu, abych vytvořil něco snadno čitelného 😀
Jsem ráda, že už nikdo po mně dlouho nechtěl podpisový vzor. Problém je v tom, že se člověk tak nějak automaticky snaží na úřední formulář podepsat hezky a dokonce i trochu čitelně – já dokonce někdy pod tíhou okamžiku přidávám i jméno, které jinak v podpisu nepoužívám. No a v normálním životě používám jen klikyhák (kór při podpisu na tablet – i když tam mám dojem, že doručovacím kurýrům stačí i obligátní křížek). Když dojde na lámání chleba a inkriminovaný podpis, tak pak dlouho přemýšlím – vypsala jsem celé příjmení nebo jenom první tři písmena a dokončila vlnovkou (čárku nad koncovým á dělám vždycky (rofl) ), mám připojeno celé jméno nebo jenom ypsilon s tečkou?
Co se týká psaného projevu – po mně ho nepřečte nikdo, já jenom tehdy, když zhruba vím, o čem je řeč (rofl) – poznámky píšu zásadně hůlkovým!
A OTéčko – 30 fotek z konce ledna z jihu Jižní Moravy, kdy bylo fotograficky příjemno.
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Leden_konci/
Nedávno jsem viděl fotku zamrzlých Nových Mlýnů se siluletou bílého Děvína. Bylo to možné, že to bylo z 2020?
Lehce zamrzlé Nové Mlýny by být mohly (přece jenom noci byly převážně mrazivé) a po tom jednodenním sněžení mohl být i Děvín bílý – přece jenom je to o kapánek výš než Lednice. I včera byl vidět sníh, který se držel ve vápencových škvírách.
Ygo, odhadnout, jestli bylo u podpisu vedle příjmení i jméno je nad moje možnosti. 😀 Právě u toho mi moje paní bankovní napovídá…
Co to bylo za blbku? Já se po úrazu ruky nemohla hodně dlouho podepsat, natož podle podpisového vzoru. Pak se totožnost ověřovala pomocí dokladů. Chlap se ve svých skoro šedesáti v podstatě neumí podepsat, dělá jakýsi trapný klikyhák, pokaždé jiný, protože on je přeci nad věcí a pak musí vytáhnout občanku a řidičák. Dobře mu tak.
Jinak mám pocit, že ve Fio si na podpisový vzor nehrají a vždy chtějí doklad totožnosti.
Nevím. Ale potřebovala jsem tu transakci ten den udělat, tak jsem se nehádala… radši.
Tak já sice rukou píšu ráda a čitelně, ale u podpisu je to mnohem horší. Uměla jsem tatínka, maminku, ale sama sebe dvakrát stejně nepodepíšu.
Moje maminka měla i jako mladá dost doktorský rukopis. A ještě strašnější bylo, že rychleji než latinkou psala bůhvíproč azbukou. Takže část jejich poznámek z přednášek je psána azbukou, ovšem česky.
Inko, to psaní česky azbukou mě fakt dostalo… 😀
Jsem to já. Chtějí mé doklady, znají historii. Jsem na světě dlouho, a můj podpis se změnil, stejně jako jsem se změnila já. Jestli dojde na podpisové vzory, budou si s tím muset něco udělat 😉
Tak doklad jim bůhvíproč nestačil…
Píšu jako prase a proto si poznámky píšu tiskace.
S podpisem mám také problém, ale asi jsem zatím vždy narazila na chápající bankovní úřednice, tak mi to prošlo.
Nyní už s tím nemám problém, ale krátce po druhém sňatku jsem mívala tendenci se podepisovat tím předchozím příjmením.
Jo, to se člověk s perem statečně rozmáchne, jak je zvyklý, a ejhle, ono je to jinak 😀
(rofl) mám to stejně a vždycky to je děs…nikdy se nepodepíšu stejně, moje M je pokaždé jiné…také mám svoji bankovní paní a vždy mi odlehne, když tam je…ovšem můj podpis bříškem prstu u dodejny PPL, to je jak kdyby to podepisoval negramot křížený s neandrtálcem…
Taky střídáš velké písmeno psaní a tiskací? Já jo a pak je to teprve dumání, jaké R jsem kde použila 😀
Moje písmo je strašlivé. Rukou už si píšu jenom poznámky o úkolech, které mi šéf obvykle sděluje po telefonu, zatímco řídí auto. Většinou to po sobě nakonec přečtu, ale už nikdo jiný. Pokud poznámkový blok zapomenu doma a chci, aby mi z něj něco přečetly děti, musí mi stránku vyfotit a poslat. Ať žijí chytré telefony 🙂
Na papíře se v bance obvykle dokážu podepsat tak na třetí pokus. Podpis na tabletu mi dělá velké potíže a nejhorší jsou kurýrní služby, které požadují podpis prstem na mrňavém displeji. Mám dlouhé nehty a než dokážu prst nastavit do správné polohy, tak je to taky tak natřikrát. A stejně o podpisu nemůže být řeč.
Koukám, že mrňavé displeje si užíváme všichni 😀
Pro ověření pravosti podpisu, to ti, kteří to umějí, si podpis kontrolují zásadně vzhůru nohama. Pak porovnáváte charakteristické tahy a nikoliv podvědomě text. To ale děvče zjevně nevědělo.
Ne, nevědělo – a přitom to byla ona, kdo při této transakci „velel“