Nepohodlně. Jsou rozdílného živočišného druhu. Kocour preferuje pomalé loudání, někde za mými zády a po chvílích nás dobíhá, když na něj zapískám nebo zavolám, aby se zase coural někde vzadu, no a Ajvi jako pes dychtivě, s nosem u země čte všechny pesemesky co jsou při cestě.  Obzvlášť náročné je focení. Nafotit oba do jednoho záběru, takřka nemožné. Především když je zamrzlo, na zemi poprašek sněhu a za zády se člověku neustále ozývá žalostné, hlasité mňaúúúú – zebéééé.

„Neměl jsi s námi chodit, zaháněla jsem tě domů, ale ty ne, ty jít musíš!“ diskutuji s kocourem, který se vleče za mnou. Ajvi  na rozdíl od něj vesele poskakuje vepředu, nadšeně na sebe shazuje námrazu (zase jsem pro ni zapomněla pláštěnku), vyžaduje házet balonek, takže dostat oba do jednoho záběru je naprosto nemožné.

Ajvi přede mnou

Pouze v jednom okamžiku, kdy se naše prochajda u lesa začne stáčet směrem k domovu, Dareček náhle přidá do kroku při představě, teplého křesla a plné misky, dožene Ajvinku a…. cvak jsou tam oba. A potom se záhadně role obrátí. Kocour vepředu málem cválá, Ajvi čmuchá někde vzadu, popřípadě se zahrabe do hraboší díry a potom jsou její fotky nepublikovatelné. Fous od bahna, přední nohy jakbysmet.

Kocour za mnou

Potkáme-li nějakého psa, Dareček sublimuje. Pokud jsme blízko domova, tak se vypaří na zahradu a už se na procházce neobjeví, pokud jsme u lesa na loukách, vyzmizíkuje do nějaké koruny stromu a po chvíli, když se pes s pánečkem k nám nepřidají a pokračují jinou cestou, tak se zase zjeví s příslušným komentářem … vrrrk, už jsem tady.  Psi sice kocoura ucítí, ale po chvíli hledání jej vyhodnotí jako neviditelného.

Kocour za mnou

Potkají-li nás sousedé, kteří nás znají, tak ti zbystří a ptají se,  jestli nemám sebou kocoura, hned svoje miláčky chytají na vodítko, protože někteří jedinci využijí situace „honím kocoura“ k tomu, že za prvním keřem nenávratně zmizí do krajiny a Darek je jim šumafuk. Pro turisty, poutníky na cestě podél kapliček do Vranova, je Darek jako zjevení a mají z něj druhé Vánoce.

Nikdo mne nevidí

Pro mne jsou tyto společné procházky poněkud náročnější, uhlídat oba dva, navíc každý slyší na jinou pískací melodii, takže to nepoplést a soustředit se! Jestliže chci jít s Ajvi dál do lesa, tak Darka sebou neberu, to ho musím zavolat domů, zavřít a MLP jej pouští až po chvíli, kdy je jasné, že už nás nedožene a zaplaťpánbu nestopuje! Zatím. Po návratu mne stihne vodopád výčitek od MLP, že Darek seděl na okně a ječel, že mu odcházíme a on přece chce jít s námi.

Hurá domů

Někdo má doma dva pejsky i více, někdo kočky. My máme od každého po jednom kousku, ale i tak soužití s nimi stojí za to a je veselo! 🙂

Děkuju Alex za půvabné povídání a krásné fotky. A tak se ptám – jak jste na tom s vycházkami vy? Znáte nějaké tímto způsobem se procházející kočky? A ještě jedna: Taky umíte své okolí překvapit?  🙂