To jsem tuhle poslouchala ráno náhodou Dvojku místo obvyklého Radiožurnálu, když moji rozběhanou pozornost upoutal kratičký rozhovor moderátora s někým, kdo referoval o filmu Knives out.

Nejsem filmová, tedy neměla jsem ponětí, o čem je řeč, ale zaujalo mě, že by to měla být komediální detektivka – to vůbec neznělo špatně! No a potom zmínili, že hlavní roli tam hraje Daniel Craig, jeden z Bondů, který mi přijde asi nejméně komediální z těch herců, které jako Bondy znám. To už jsem opravdu poslouchala.

Potom se moderátor zeptal, jak je na tom film s úspěšností v oblasti filmových cen? No a ten člověk mu odpověděl, že film primárně na žádné ceny necílil, že byl vymyšlen a realizován především pro radost, že se při natáčení všichni opravdu bavili a doufali, že se budou bavit i diváci. A to bylo to, co mě začalo vrtat v hlavě. Protože to vyznělo tak, že film, který milují diváci, se velmi pravděpodobně nesetká s pochopením u kritiků.

Když jsem si našla údaje o filmu na internetu (ano, až tak mě to zaujalo:)), zjistila jsem, že po premiéře v září 2019 ho kritici strhali, potom vydělal 283 milionů dolarů (stál 40) a nakonec dostal nominace na Zlaté Glóby, ocenění za originální scénář (který prý původně kritici strhali) a nakonec se dostal mezi deset top filmů za rok 2019 podle časopisu Time. Hm.

Podle kritiků je to špatné, podle diváků dobré, i na nějaké nominace na festivalech to dosáhlo. Je to tedy kvalitní film, nebo ne? Je to umění, nebo ne?

Vzpomněla jsem si na seriál Zaklínač, který je natočený podle knížek Andrzeje Sapkowského. Tady mám výhodu, všechny knihy jsem četla a ne jednou. Sapkowského svět je drsný, určitě ne černobílý, stejně jako Pratchett používá  fantasy k tomu, aby volně mluvil o lidském světě a lidských duších. Není to jednoduché čtení, i když je zařazeno do „jednoduchého“ žánru. Určitě nemohlo být snadné to zfilmovat.

Podle Andyho a Marka, kteří oba četli knihy a sledují seriál, je seriál velmi dobrý. Martin nečetl knihy, ale na seriál se rád podíval. Mezi diváky na Netflixu má velmi vysoké hodnocení – a kritici ho co? Strhali. Hm.

Podle všeho to vypadá, že diváci po celém světě se rádi nechají opít… nepříliš kvalitním líbivým dílem, protože nedokážou poznat opravdové umění (vidíte, jak jsem zdvořilá:)). Ale ono nejde jen o diváky. Podobný nedostatek vkusu zjevně projevují i čtenáři a milovníci výtvarného umění. Zkrátka se jim nelíbí ty správné věci. Ty, které jako správné a kvalitní označí kritici umění.

Nepřijde vám to trochu zvláštní? Jedna odpověď se nabízí – kritici jsou ve svém vnímání… zvláštní. Ano, pořád jsem zdvořilá. Přesto bych u tohoto závěru nerada zůstala. Proč? Protože jsem se koncem minulého roku vzdělávala ve prospěch našeho divadla. A jeden z kurzů se zabýval dramaturgií. A tak jsem získala dojem, že jsem na nepatrný moment nahlédla do jiného světa.

Náš lektor byl mladý, ve svém oboru profesionál s odpovídajícím vzděláním, zkušený, měl za sebou nejeden úspěch na české divadelní scéně. K nám, amatérům, se choval velmi hezky – snažil se nám vysvětlovat věci, aniž by cítil potřebu nám dát najevo, že jsme úplně pitomí (což rádi dělají porotci na přehlídkách amatérských divadel). A já jsem zjistila, že nahlížím do naprosto jiného světa.

Ještě nikdy jsem se necítila tak inženýrsky! (Ano, vzděláním jsem inženýr:)) Prostě se mi nedařilo vidět věci jeho očima, i když jsem se fakt snažila. Neustále se mi v hlavě vynořovalo veliké PROČ? Nechápala jsem závěry, které on považoval za samozřejmé. Jak jsem později zjistila, nebyla jsem sama. Naprostá většina z nás nechápala. A ano, nikdo z nás neměl umělecké vzdělání.

Došla jsem tedy k závěru, že za častý nesoulad mezi názory kritiků a diváků či čtenářů může vzdělání 😀 Specializace na umění. Jenže v takovém případě se okamžitě vynoří další otázky, jako: k čemu je nám umění, které dokáže oslovit jen malé množství specialistů? Je uměním něco, co bylo jako umění produkováno (knihy, filmy, výtvarné umění), nad čím kritici krčí nos, ale lidem se to líbí? Mnoha lidem moc líbí? Ovlivňuje je to?

Co je vlastně posláním umění?

Ne, nemám na tyhle otázky odpověď. Mohu mít jen názor – stejně jako vy. Tak co, jak to vidíte vy? 🙂

Abych šla příkladem 🙂

Podle mě je umění něco, co dokáže lidem otvírat oči, aby viděli zatím neviděné, procítili něco, na co by jinak nepřišli, pomohlo jim vidět svět z jiného úhlu – a třeba i pochopit sám sebe. Opravdové umění vzniká z potřeby autora něco sdělit – pokud se tvoří podle vypočítané úvahy na téma, co se asi bude líbit, umění vznikne málokdy. Mělo by být upřímné. Nevadí, když je různé – lidé jsou také nesmírně rozdílní, každý si najde to své.

Poznámka pod čarou: V každém oboru umění se najdou věci různé kvality, což by nemělo vylučovat celý obor – však se ví, že třeba detektivky byly považovány (snad už nejsou!) za podřadný obor literatury, nebyly uznány za umění. Se sci-fi a fantasy to bylo podobné.

Poznámka č. dvě: Co je krásné nemusí být kýč. Neměli bychom se v umění bát krásy, není zastaralá! 🙂