Dívám se z okna na svůj oblíbený pořad, ale zdá se, že herci nedorazili. Ač je čerstvě dosypáno, lojové koule pověšeny, kolem restaurace Na šeříku je pusto. Když už hosté přiletí, jsou to jednotlivci – kde je konec hejnům vrabců, sýkorek a stehlíků?

Je to letos opravdu divné. Nejdřív jsem si myslela, že je to tím teplem a absencí sněhu. Naše zahrada a krajina kolem není sterilní předměstí, je to venkov, a to ještě jeho hezčí a úživnější varianta. Jen na naší zahradě je spousta keřů, ze kterých zdaleka všechno nesklízím já – aspoň půlka z nich živí ptáky plánovitě, u jiných si občas říkám, že by mi taky mohli něco nechat:))

Potom mě napadlo, že třeba naši noví sousedé, kteří mají vůči zvířatům a přírodě otevřená srdce, prostírají lépe – že zkrátka restaurace Na šeříku má novější a lépe zásobenou konkurenci. Jenže to by ti ptáci byli stejně vidět, ne? Vždyť naše ploty nevedou do nebe!

Další myšlenka vedla ke kočkám – široké srdce našich sousedů znamená i péči o místní bezprizorné kočky. Jednoho kocoura zdědili s domem (od té doby je to šťastný macek, který sice přišel o mužství, ale je jako koule s lesklým kožichem, konečně šťastný), další kočka k nim vzápětí přišla i se čtyřmi koťaty. Touhle dobou už je kastrovaná máma, děti to čeká.

Jedno kotě bydlí jinde, což však stejně nechává v akci pět kočičích lovců. Ale ne na naší zahradě – ta je obvykle pod ochranou našich psů. Jenže… co když moje cesty na Moravu, tedy otevřené pole pro kočičí nájezdníky, znamenají, že se u nás ptáci přestávají cítit bezpečně? Nevím. Fakt nevím.

Dalším důvodem poklesu počtu ptačích strávníků mohou mít na svědomí sojky a straky. Ukázaly se tu na podzim, oba druhy v nezanedbatelném počtu. Straky tu nikdy předtím nebyly, sojky se obvykle vyskytovaly spíš v lese. Přesto jsem kolem naší cesty na podzim dokázala vidět i pět (!) sojek naráz!

Zůstává tedy otázka, co s tím. Pestřejší krmení a to nejen v zimě, je rada, kterou jsem si přečetla na netu. To by mělo pomoct přežít hmyzožravým ptákům v době nedostatku jejich přirozené potravy. Pokud však za poklesem populace zdejších malých zpěvných ptáků stojí sojky a straky, krmení na pomoc stačit nebude.

Naše staré ovocné stromy mají různé dutiny a většina z nich také bývá obsazená. Jenže jich je konečný počet, i když držíme při životě i stromové staroušky v nevalné kondici. Habrový živý plot a desítky jiných keřů vytvářejí další útočiště, ale netuším, jestli to pomáhá i proti sojkám a strakám. Hlavně v zimě, když opadá listí, zůstávají ptákům k úkrytu jen velké jehličnany – hlavně smrk a kanadská jedle, borovice až tak hustá není a modřín opadává.

Napadlo mě, jestli bych neměla na zahradě pověsit ptačí budky, ale popravdě jsem četla tolik varování, jak ptačí budka vypadat nemá, že si vůbec nejsem jistá s tím, jak by ty správné vypadat měly! Navíc si nemyslím, že by měli ptáci co do nároků na bydlení jednotný vkus.

PS: Fotky jsou z loňského roku

A tak se vás dnes ptám – jak je to s ptáky u vás? Věšeli jste někdo ptačí budky? Máte návod, jak na to, aby to bylo správně? Prý nemají mít bidýlko a na spoustě obrázků budky bidýlko mají! Pojďme si povídat o tom, jak bychom mohli ptákům pomoct, aby bylo na krmítcích zase plno… 🙂