Pamatujete, jak zahraniční student Mireček v Básnících říkal: „Se učit, se učit, se učit….“? Tak měl pravdu. Člověk se musí učit.
A já se znovu učím rusky.
Přiznejme si, že průběh VŘSR, který jsem si i vytáhla jako maturitní otázku, mi v dnešní době moc nepomůže. Není v tom ani ta správná slovní zásoba. Takže každé úterý večer zasednu k domácím úkolům a čtu si zadaný text, abych ho ve středu ráno dokázala rusky odvyprávět.
Jedno se našemu bývalému školství musí přiznat – nalili to do nás tak, že mi v té hlavě něco zbylo, i když jsem třicet let mluvila jen anglicky a po ruštině ani nevzdechla. Lektorka (rodilá mluvčí) se vždycky směje, že prý úplně vidí, jak přehrabuju ty šuplíky v hlavě, a nakonec vytáhnu požadovaný výraz 🙂
Jenže je taky pravda, že tím pádem jsem naprosto nevhodný student pro kolektivní výuku. Z hlavy toho vylovím spoustu, ale gramatiku umím bez pravidel, ruské lektorky nás prostě naučily jazyk používat, aniž bych přemýšlela, proč je ta koncovka takhle a ne jinak. Gramatická cvičení odříkám, protože „mi to tak připadá“. Ovšem pokud narazím na problém, musím se tam nějak skrz tu gramatiku propracovat – a jde to ztuha! A to si něco odvozuju obloukem přes angličtinu 🙂
Tak se jdu zase učit. Potřebuju obchodní ruštinu a tu se jinak nenaučím. Ve smlouvách mě „Ja guljáju v párke,“ rozhodně nespasí 🙂
Ale já to dám!
Dede: Děkuju Matyldě a zrovna se ptám: Jak se učíte cizí jazyky vy? Vzkřísily byste (vy, dříve narození:)), svoji povinnou ruštinu? 🙂
No ale, když je dnes řeč hodně o ruštině, musím se přiznat k našemu domácímu koníčku – „sbíráme“ ruská slova pocházející původně z jiných jazyků, namátkou mě napadají naše nejoblíbenější – karandaš (Caran d’Ache), vogzal (Vauxhall), butěrbrot (butterbrot). Ovšem domácí favorit je brjustgaltěr. 🙂
Máte nějaká svá oblíbená? (a že jich je)
Moje nejoblíbenější slovo tohoto typu je
metrdotel (мзтрдотзл)
To jsem před mnoha lety čekala na klíč od pokoje a tupě zírala na ceduli před sebou, než mi docvaklo:
maitre d´hotel (omlouvám se francouzštinářům, pokud jsem udělala chybu)
čemodan (чемодан) je snad původem turecký. V té souvislosti nemohu opomenout https://www.youtube.com/watch?v=_emekiuj57Q
🙂
Nebo třeba buchgaltěr = účetní (německy Buchhalter). 🙂
sasísky (sausages), króvať (krovaton -řecky)
Když nad tím tak přemýšlím, tak kromě postele i byt taky asi nebude moc originálně ruský. 🙂
Apelsin z apfelsine
A pamidory z pomme d’or
Vidíte, dámy, my ten slovníček nakonec nějak utřepem.
Tak se tu snažte, jdu zalehnout a ráno mizím na jih, zpátky se vracíme 9. 2.
vrať se v pořádku, nelítej moc vysoko
🙂 a nepodávej ruku neznámým zvířatům.
Matyldo přeji hodně štěstí ve výuče.
Já bohužel už ruštinu zapomněla dokonale (asi podle řčení „rychle nabyl, rychle zabil (nebo zabyl???)“.. Na něco napsaná azbukou už musím chvilku soustředěně koukat, než si přelouskám co tam je. Pár vět bych tedy dohromady dala ale u poslechu pak rozumím jen několika slovům a pochybji, že bych napsala celou větu. Při tom jsem ruštinu uměla dobře, bavila mě a roznodně jsem na ni nezanevřela. Milovala jsem ruské melodické písničky, mám ráda dodnes, takoví Alexandrovci – to je radost poslouchat. Stejně jako mám ráda jejich tance. Dokonce jsem nedávno našla jeden svůj sešit „Ruština I.sa“ ( první rok ekonomky), skoro celý popsaný krásným drobným rukopisem (manžel přímo žasnul). Nejen popis ruské gramatiky, ale i delší úkoly. Kdyby na štítku nebylo moje jméno, k sešitu bych se snad ani neznala. Takhle krásně bych už nesvedla psát ani v češtině a z toho co na stránkách je už nepřečtu pomalu nic. Hihi, výmluva – možná jak Matylda píše, je to tím spojením jednotlivých písmen! Ale hlavně jsem od školních let nikde neměla příležitost ruštinu používat, tedy i udržovat a tak se vypařila. Podobně je to z francouzštinou. Tu jsem také uměla dobře (četla knihy), Francouzi mi dokonce říkali, že jsem neměla cizí přízvuk. Jenže místo za Francouze jsem se provdala za Američana, anglicky jsem neuměla ani slovo a tak „jeho řeč“ dostala přesnost a fr. šla stranou. Manžel fr. neuměl, ale kvůli mě se jí zkusil trochu učit, abychom se ze začátku přeci jen víc domluvili. Takže i s našimi fr. přáteli jsme mluvili anglicky. Oni ji uměli a i maily si teď píšeme v angl. aby je manžel mohl číst. Francouzsky jsem s přáteli mluvila jen když manžel nebyl zrovna s námi. A osobně jsme se s nimi už také neviděli řadu let. Stejně to dopadlo i s naší zdejší fr. kamarádkou. Při prvním seznámení jsme spolu mluvily fr., jenže v přítomnosti našich mužů se mluvlo anglicky a časem angl. začala převažovat i když jsme s kamarádkou mluvily samy dvě. Číst ve fr. ještě docela zvládnu, filmům rozumím jen pokud jsou to staré, tedy fránina, kterou jsem se učila a mluvila já. Té moderní „filmové“ řeči nerozumím téměř nic je na mne moc rychlá. Podobně je to s němčinou. Přestože jsem v Německu žila roky, pohybovali jsme se hlavně mezi Američany (manžel výhradně a i jeho 2 něm. sekretářky mluvily v práci angl. – tedy i se mnou když jsem tam přišla). Takže moje němčina byla vlastně odposlouchaná z TV, radia, od přátel, snažila jsem se číst a trochu samouk podle knížek. Domluvila jsem se, ale zase – přestal být důvod a příležitost řeč používat. Občas se něco na netu v němčině (nebo fr.) přečtu, ale jinak nemám dostatečnou motivaci (a hlavně nutnost) si řeči udržovat. Říkám si, že to co mi v hlavě zůstalo, se snad už zcela nevypaří a už s tím „dožiji“ (tedy z té frannčoužštiny a němčiny, ruština už je fakt fuč). Já vím, moje chyba, ale mě to zase tolik nemrzí, nešťastná z toho rozhodně nejsem.
…pozbyl…
Jasně aido, díky, jsem popleta ! A pak si mám pamatovat desetiletí nepoužívanou ruštinu 🙂
Ruštinu bych určitě vzkřísila docela rychle. I když mě už pěknou řádku let živí jiné jazyky, ruštinu si pěstuju jen tak pro radost. Mám pár ruských kanálů na TV a navíc ruštinu tu v Praze slyším prakticky všude, jakmile vytáhnu paty z domova. První Rusy potkám nejspíš u nás v domě ve výtahu, další v metru nebo v autobuse a tak to jde dál, dokud za sebou zase nezabouchnu dveře od bytu zevnitř. Ale je to můj nejmilejší cizí jazyk, tak mi to nijak nevadí.
Moje prozíravá maminka (která sama ovládala ruštinu, angličtinu a němčinu) mě začala už ve školce učit angličtinu. Měla jsem takové hezké obrázkové učebnice pro děti, pro mě to byla spíš taková hra a naučila jsem se tak vlastně číst. A pak někdy asi tak ve druhé třídě mi přivezla z Moskvy ruský slabikář a já byla nadšená. Vysvětlily jsme si tiskací azbuku a šly jsme na to 😀 . Pak už jsem měla ruštinu ve škole, takovou tu českou-ruskou výuku. Ale dostala jsem tehdy jakousi sérii ruských učebnic ruštiny pro cizince i s gramodeskami namluvenými ruskými mluvčími (слушайте и повторяйте) a to byla jiná káva. Zamilovala jsem se.
S gramatikou jsem potíže neměla. Jednak je v podstatě stejná jako česká a pak děkuji paní profesorce Jelínkové, která již s největší pravděpodobností nebude mezi námi, která do nás na gymplu spousty té gramatiky, ale i literatury a mluveného projevu, namlátila. Byla to snad nejobávanější profesorka, nekompromisní a ostrá jak břitva, čtyři roky nás doslova mučila. U maturity se pak ukázala jako největší formát a když člověk byť jen na moment zaváhal, mohl se spolehnout na její okamžitou pomoc. Ruštinu jsem pak měla ještě v prváku na VŠ a tím to skončilo.
Až se stanu rentiérem a budu mít čas, tak se těším, že si dám nějaký kurz v RSVK.
„Šišli mišli“ mě pobavilo, to jsem neznala. Napsané to vypadá fakt úžasně, možná by i Rus chvilku čuměl.
Jejda, ten slabikář (букварь) jsem jako malá taky měla, vyprosila jsem si jej od máti a taky asi tak od druhé třídy jsem si v něm čítávala a to obrázkové písmo se vlastně sama naučila.
P.S. Celou dobu se tady v diskusi shazuju, ale rusky umím, jakož i jiné podobné slovanské jazyky, hlavně ty z bývalé Jugoslávie (už kvůli jménu, že – pozor, legrace; stejně tak se to naučily i děti, MLP to uměl už předtím), když ne mluvit tak číst, poslouchat a porozumět, to ano. Díky latině (a lásce k italštině) to mám podobné i s jazyky románskými. MLP i děti mě obdivujou, ve větší části Evropy se domluvím, někdy teda i metodou „rukama, nohama“. Jen ta němčina, no.
P.S. Angličtinu, kterou se živím, nezmiňuju, protože, jak jsem to sem už dřív psala, „English is not a language, it’s a skill“.
Jo, jazyky… s ruštinou to mám tak nějak jako Dede. Marné lásky snahy. Nicméně v hlavě, někde hodně hluboko, to je, takže kdybych fakt musela (viz dále), vydoluju to.
Angličtinu se průběžně učím od deseti let, kdy mě naši propašovali na jakýsi kurz. Na gymplu jsem ji měla taky, a když se mi nepovedlo dostat se po něm hned na vysokou, tak jsem strávila rok na jazykovce na denním kurzu, který končil státnicí. Angličtinu jsem v práci používala.
V mezičase jsem začala, leč brzy opustila španělštinu, takže dnes trošičku rozumím, ale snažím se to moc nedat znát, protože oni pak spustí kulometnou palbu.
V prvním zaměstnání mě dotlačili začít s francouzštinou, kterou jsem si přes všechny Bécaudy a jemu podobné nějak nezamilovala. Ale asi o deset let později – začátkem devadesátých let – jsme byli na dovolené v Tunisu, děsná exotika pro našince. No a ukradli nám tam (kromě jiného) pasy. Delegát cestovky mluvil pouze anglicky, což mu kdekoliv mimo recepci hotelu bylo na nic. Pokud jsem chtěla domů, musela jsem si poradit sama. Když jsme s náhradními doklady odlétali, mluvila jsem plynně francouzsky.
🙂
Tuhle na ČT1 hovořil mladý politolog a naléhavě oznamoval, že Rusko má novou raketu s plochou dráhou letu a ta se jmenuje Kunjal. Hovořil velmi vzrušeně, kunjal a zločinný kunjal a kunjal pořád dokola, kunjal v každé větě. I ten moderátor se mu snažil naznačit, že Kinžál, marnost, jel kunjal pořád dokola.
To je tak, když někdo používá překladač z angličtiny a neumí azbuku. A konzultovat to s někým by mu zřejmě poškodilo ego.
🙂
Syn se kvůli spolupráci jejich ústavu s Roskosmosem (v létě budou společně vypuštět sondu na Mars) obrázkové písmo i jazyk naučil docela rychle a slušně.
Abyt, já řvu smíchy, když na zahrádkářském webu někdo napíše, že nasel meloun zholthyi ananasovyi. A napíšou to lidi, kteří tu ruštinu dozajista měli.
Poslední dobou mám pocit, že si lidi myslej, že je ta ruština jedovatá nebo co.
To jsem já, Abyt.
Ne uplne, ale ma svoje specifika. Minuly tyden demokraticky zvoleny prezident dostal napad neco zmenit, a odpoledne vlada podala demisi. Pravda je jen tiskovy organ vlady.
Ruština za to nemůže.
Nebo mi taky vadí anglický přepis ruských jmen, přitom na to (snad?) máme v češtině pravidla.
Jojo, taková Natascha nebo Wolodja, to je síla.
Jo, jsou pravidla transkripce. Ale to je těžký, když novináři kradou články v angličtině, projedou to translátorem, opraví asi jen ty největší zhovadilosti. Že ta původní jména byla ruská, to je už ani náhodou nenapadne.
jo, to si pamatuju,svíjea jsem se u toho smíchy a z očí mi stříkaly slzy….
a nadto nečetl gruzínské ani ruské pohádky, to by věděl, co je kinžál 😀
S pasivní znalostí ruštiny – čtení a poslech – mohu být spokojená, s psaním docela také (dokonce jsem zjistila, že znaky azbuky na klávesnici nacházím automaticky), mluvit jsem neměla příležitost více než 30 let, tak si netroufám odhadnout.
Není to nic divného, nebot… budu asi za exota, ale chtěla jsem ruštinu učit (anžto byla pro mne nejpřijatelnější kombinací k angličtině, která byla hlavní). Jenže v polovině sedmdesátých let jsem podvakrát nebyla shledána způsobilou ke studiu na VŠ – státnice z AJ a RJ nestačily – takže vzhůru do praktického života. Dvanáct let jsem pak překládala technickou – konstruktérskou – ruštinu, z níž mi zůstaly v paměti velmi potřebné výrazy jako litina, kuličkové ložisko, pryž apod.
Díky gymnáziální latině a angličtině dokážu dost odhadnout význam slov ve španělštině a francouzštině, tedy psané, kupodivu méně v italštině. Mimochodem, pamatujete si někdo tv kurs francouzštiny s Irenou Kačírkovou a Marií Drahokoupilovou? Moc ráda jsem jej sledovala.
Ještě k psaní na ruském psacím stroji. Zautomatizovalo se mi natolik, že jednou, když byl nějak porouchaný, mi z obchodního úseku půjčili stroj, kde byly znaky azbuky rozmístěny jako na „českých“ strojích – a já jsem nebyla schopná psát. Musela jsem diktovat 🙂
Mám v práci dvě klávesnice- normální a s azbukou. Přehazuju je podle potřeby….
Jsi dobrá. Na tom „českém“ rozložení azbuky jsem prostě „a“ psala levým ukazovákem uprostřed a odpovídajícím způsobem všechny ostatní znaky, jak jsem byla zvyklá z ruského.
mám poctivou sólovou ruskou klábosnici a přepínající v notebooku,kde je to pod českými písmeny..oblibuju víc tu sólovou
Francouzštinu si nepamatuji, ale vzpomněla jsem si na TV kurs angličtiny, tam se objevovali Pavel Bobek a Josef Laufer. Občas jsem koukala.
Jejda, Hančo, psaly jsme to asi ve stejnou dobu, jen ten můj komentář se objevil později. 🙂
Ten kurs si pamatuju, ráda jsem se na něj dívala. Dodnes mi utkvěla věta „chtěl bych se s Vámi oženit“, adresovaná paní Drahokoupilové. 🙂 Nebo bývala dobrá i taková ta angličtina s Pavlem Bobkem a Natašou Liškovou (a Josefem Lauferem), s touhle znělkou: https://www.youtube.com/watch?v=SM8S4Y7FPMk
Jé, díky za tu znělku!
Rádo se stalo. Tenkrát jsem se na to ráda dívala, stejně nic v TV nebylo, tak aspoň něco. I jsem se dívala na takovou tu němčinu, ta byla taky dost legrační. Ale zas jsem se díky ní dozvěděla něco o Lužických Srbech, do té doby jsem o jejich existenci nevěděla.
Učení se cizím řečem mi vždycky šlo a bavilo mě, taky mi nestačil krom ruštiny jen jeden další cizí jazyk – na základce jsem začala s němčinou, na střední ve škole s angličtinou a do jazykovky jsem paralelně chodila na němčinu a na mateřské jsem si z nedostatku intelektuální činnosti udělala státnici z ruštiny. Blbé na tom bylo ale to, že jsem žádnou cizí řeč ke své práci nikdy v podstatě nepotřebovala, takže jsem toho hodně zase zapomněla. Nejvíc tak rozumím psanému textu, mluvenému slovu obtížně a než dám dohromady vlastní větu, trvá to věky. V cizině se jakžtakž domluvím, když si dopředu v obchodě nebo v restauraci připravím, co chci říct. (chuckle) Ale azbuku jsem nezapomněla, dokonce ani psanou ne – nedávno jsem holkám předváděla, jak vypadají jejich jména napsaná azbukou. 🙂
Jinak si myslím, že ruština jako slovanský jazyk se učí snadno, takže já ti, Matyldo, věřím! 🙂
Na mateřské jsme z nedostatku intelektuální činnosti po nocích překládala 🙂 na víc mi energie nezbyla.
Na průmce jsme měli v ruštině i odborné texty,jako třeba kirpičnyje a betónyje rabóty v zimnoje vrémja a pod.Takže něco ještě z těch šuplíků v mozkovně vyhrabu a číst azbuku mi nedělá problém akorát u měkkého či tvrdého znaku se pozastavím, protože ho čtu“tvrdý,měkký znak“. (rofl) S anglinou bych se možná najedla, napila a našla cestu,ovšem jen když mluvím s dalšími cizinci, ne s rodilými mluvčími.Německy mluvím asi jako Ivan Mládek ve svých skečích. 🙂 Jsem doživotní student.
Jo, taky jsme měli odborné texty, to byl pro mne zážitek, zejména mikrobiologie, to jsem neuměla česky, natož rusky 😀 . Mikrobiologie byl jeden z matur. volitelných předmětů, ještě anal. chemie, ale já maturovala ze strojnictví. Možná bych z tý strojárny dala něco dohromady, ale kde ty loňský sněhy jsou, nikdy v životě jsem to v ruštině nepotřebovala.
Naši chtěli, abych se učila německy a já – fracek blbá – jsem se ubránila. Že mě nepraštili…
Hele, já se taky německy učím celý život a taky nic. No jako rozumět, to rozumím, i čtu, ale mluvit, to ani náhodou (nebo po dvou deci, to už pak jde samo).
My jednou po pár pivech (a kdoví čeho ještě) mluvili s Holanďanama plynně holandsky. V životě jsem tu řeč naživo neslyšela, až když je tu hned po revoluci dostal ex na starost, přijela delegace z daleké ciziny a málokdo uměl nějaký jazyk kromě ruštiny. Já nima mluvila německy, můj ex anglicky, oni lehce přepínali z jednoho do druhého jazyka a když jsme skončili v hospodě, nakonec jsme mluvili všichni holandsky, mám dojem 🙂 rozuměli jsme si náramně.
😀
Holanďanům jsme v Jizerkách svěřili děti, když jsem si způsobila úraz a můj muž mě vezl do nemocnice. Kuba mluvil jakž takž, Kačka málo, ale dali to 🙂 Dodnes na to vzpomínají, Kuba prý tehdy získal největší motivaci se učit a navíc jedli grilovanou kukuřici a marshmallow- a nestěžovali si 🙂
Toro nedá mi to .
Čtu teď tu tvojí knížku.
Jé skvělá, moc se bavím.
betonyje raboty v zimnoje vremja – eto vazmožno??? pamatuji si jednu budovatelskou báseň ze střední školy, která končila slovy “ taváryšč Solovjev, padáj kirpičí!“ a ty pacholky spolužáky, jak se tomu strašlivě smáli 🙂
Já celé dětství chodila do pěveckého sboru, pravidelně jsme se účastnili soutěže Písně přátelství, část našeho repertoáru byla ruská. Asi největší náš hit byla písnička, která začínala slovy: „My pitomcy velikoj děržavy, pijaněri sovětskoj strany“, atd., atp. Vždy jsme s ní sklidili veliký úspěch.
P. S. Naprosto neumím zpívat.
asi se všichni zaměřili na text, ne na zpěv 😀
Jistě. 🙂
Z ruštiny jsem maturovala a za 1, měla jsem kliku, že jsme měli paní profesorku, která kašlala na politiku a cpala do nás Puškina, Tugeněva a spol., to se dalo. Asi bych něco vydolovala, dost rozumím a asi i tu azbuku bych po čase (delším :-)) zvládla. Taky jsem se učila na základce i na střední němčinu, ale ne dlouho. Jako dááávno dospělá jsem začala chodit na němčinu několikrát, ale vždycky jsem došla tak k 8 lekci, to jsem ještě uměla z mládí, pak už to asi bolelo nebo co (chuckle).Anglina je pro mne neznámý jazyk 😀
nezapomenu,jak jsme jednou seděli kolem táboráku a každej měl zazpívat písničku nebo část (1.sloka a refrén)v cizím přátelském jazyce..no a když jsem zapěla-Pusť vsegdá,budět solnce…tak proti mě sedící kámoš začal kašlat a šrotovala mu hlava, co mu ještě z těch písniček zbylo…a když na něj došla řada, tak s úlevou spustil- Sajúz něrušimij…že zpívá hymnu,mu nějak nedošlo 😀
No, tam bych očekávala debatu, co je to přátelský jazyk 🙂
no, v dobách před Sametem, to bylo daný 😀
Tak jsem vás chtěla pozdravit v azbuce a ono to spadlo do spamu. Tak máte smůlu. 😉
to mi spadl první příspěvek taky ….
Co ruština…
Už několik měsicu bydlím v Holandsku a zkoušíme s holandštinu, co která vydržíme..
Se šuplíky v hlavě souhlasím. Když na mě velmi trpělivá paní učitelka vytasí otázku, odpověď mi naskočí anglicky, německy, ruský a pak i holandsky…
Je to prostě boj, ale hezký boj
Epulko, a jak se žije v Holandsku? Mohla bys ses podělit o zážitky z této země (clap) . Většina z nás ví jen to, že se tam pěstují tulipány, mají větrné mlýny, chodí v dřevákách a na břehu moře jsou hráze 😉 …
a zelenou rostlinku jsi vynechala 🙁
A goudu
No a taky plavby po kanálech a jízdu na kole a okna bez záclon a Rembrandta a psi bez vodítek a náhubku – koukám, že toho vlastně o Holandsku víme docela dost! Ale jaký je tam běžný život Čechů, to nás přece velice zajímá…
ad Iva
Holandsko není jen gouda.
Každou sobotu jezdím na městský trh, kde kromě květin, ovoce a zeleniny, ryb mám oblíbený sýrový stánek, spíš stan. V nabídce kromě Goudy taky Jersey…nebo kozí nebo ani ty druhy neumím všechny vyjmenovat. U každého druhu mají mističku se vzorky..
ad sharka.68 zelená rostlinka je nejčastěji konzumovaná v cofeeshopech. Zatím jsem neměla tu čest, jinak spoustu suvenýru a pomůcek je v prodeji
já vím…nekupuju, ale vím….
Epulko, napiš někdy! 🙂 Řekla bych, že nás to tu všechny zajímá 🙂
v Holandsku se žije dobře…
Synovi se splnilo přání – navěky věků opustit český vzdělávací systém, tady chodí do mezinárodní školy, výuka probíhá v angličtině, spokojenost z jeho strany největší
Já znovu objevila krásu jízdy na kole, vsude po rovině a skvěle propracovaná sít cyklostezek.
Kubíček a Oskar zvládli další stěhování…Když to tak vezmu, podařilo se jim obletět objet pulku světa a vsude jsou doma.
v březnu vypukne http://www.tulipfestivalamsterdam.com , moc se na něj těším
A větrný mlýn máme kousek za domem
Jste v holandské centrále? A co ta Katka, co psávala na MP, jak je tam hrozně nešťastná a jak jsme se o ní bavili, ještě tam je, nebo už změnila působiště?
Jo a moc prosím, napiš něco, určitě to bude zajímavé.
Tak synka naprosto chápu! Marek to cítil stejně a moc mu to v životě pomohlo 🙂
Kdyby se ti chtělo poslat pár slov a pár fotek, budu ráda. Jezdila jsem tam, když tam studoval Andy (Maastricht) a moc se mi tam líbilo 🙂
Uz nevim, ktery buditel to byl .. chodil do jezuitske skoly, odkud si odnesl dozivotni nenavist ke vsemu jezuitskemu.
Karel Havlíček Borovský, tuším. Křest svatého Vladimíra, verze Havlíček-Hořanský o tom píše.
Jo, tak tuhle událost bych chtěla vidět.
A OTéčko – zima je letos taková nijaká, ani foťák se mi nosit nechce. Ale přece jenom pár fotek (cca 15), jako doklad, že sníh je u nás věc nevídaná (rofl) …
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Leden_neledovy/
Tímto článkem jsi mi kápla do noty Matyldo.
Jak už tu všichni víte, chodím druhý rok na italštinu.
A zrovna teď probíráme po čase minulém, čas budoucí a předbudoucí. No myslím, že budu v Římě v květnu mluvit jen a pouze v čase přítomném.
Zápasím s tím zápasím, učím se doma, ale když dojde na lámání chleba vybavují se mě slova v němčině, angličtině a i v té ruštině.
Učila jsem se kdysi na základce i na střední škole ruštinu a у меня экзамен по русскому языку , měla jsem i němčinu a jako dospělá jsem zkoušela angličtinu a teď zkouším tu italštinu.
Ale bohužel žádný neumím dobře.
Ale já budu parlerò italiano a Roma.
Mne potkaly jen tři jazyky- ruština, angličtina a francouzština, kterou jsme měla ve škole jen dva roky a rozumím jen úplné tupé základy. K té bych se chtěla časem vrátit, ale asi bych radši chodila někam se učit malovat a kreslit 🙂
Terka je bakalář z Ruštiny v obchodním styku (rofl) . Když se na tuto vojnu dala (aniž by před tím byla ruským jazykem políbena – a tím nemyslím francouzák od Rusa!), zapůjčila jsem jí svůj slovník, ve kterém jsem měla vepsány své taháky. A víte co? Zjistila jsem, že prostě ruštinu, psanou mou vlastní rukou, NEPŘEČTU!!! Tištěnou jo, dokonce i rozumím, ale psanou ani za prase… No a nakonec jsme tu bakalářskou práci hezky spolu daly dohromady.
Já jsem jazykový negramot a blb, jsem ráda, když zvládnu češtinu. Proto obdivuju všechny, kdo se cizím jazykem domluví a kdo je schopen se stále učit nové – třebas právě Terka letos najela na francouzštinu (headbang) …
Eh, Ygo, psací azbuku jsem vybojovávala teď do srozumitelnosti delší dobu, protože jak nás učili navazovat písmena, tak lektorce občas vyjelo obočí až na zátylek, když to po mně četla. Naučila mě trošku oddělovat písmena, abych to po sobě přečetla 🙂
Ege, Tvá čeština je skvělá, ale mnohem líp mluvíš a píšeš nářečím….tak neříkej, že jsi blb a negramot na jazyky…
No, občas ty hrubky, které se jí podaří, docela bolí do očí 🙁
Tímto se za hrubky omlouvám a sypu si popel na hlavu. Je neodpustitelné, že przním rodnou řeč. Apropo – je správně česky říct, že bolí do očí?! (rofl) Možná z nich bolí oči, protože do očí přímo bodají, ba někdy i bijí… (chuckle)
Hrubky se přihoděj kdekomu, myslím, že je to hlavně psaním na klávesnici, rukou by to jeden nenapsal. Já jsem tuhle vyrobila – Šemýk. 😀
Taky se někdy divím sama sobě. (rofl)
Poté, co se mi podařilo napsat ADMYRÁL, už pohlížím na hrubky s laskavým úsměvem.
Bolí do očí se teda česky rozhodně neříká…
Bolí z toho oči? Nevím, tenhle slovní obrat nepoužívám.
napadá mi jedině „bodají do očí“
U nás se říkalo bijí do očí.
Ruština nám v Rusku docela naskočila, ne tedy obchodní, ale ta běžná, domluvili jsme se v obchodech v pohodě a když jsme mluvili s nějakými Rusy, taky jsme rozuměli. Dokonce jsem v Trojicko-sergijevské lavře byla jednou paní pochválena,jak krásně mluvím rusky :). Horší je to s němčinou, pokud je potřeba, doluji školní znalosti – jakž takž rozumím základním věcem, mluvit je děs, to větu dohromady nedám. A teď jsem se na stará kolena vrhla na angličtinu, vždycky jsem se ji učila jen jako samouk, tak umím základy. Učím se přes Duolingo, což je počítačový program a zatím mě to baví. Jako nevím, jak daleko to dotáhnu, píšou, že pokud kurs absolvuješ celý, dostaneš se na úroveň B+,takže jakž takž rozumět bych něčemu mohla. Uvidím, jestli vydržím. Pokračovat můžu vždycky, že ano. Teda snažím se, ale dře to, co si budem povídat.
Mně zas naši Ukrajinci v práci řekli, že mám zpěvnou ruštinu- a to se o žádný akcent nesnažím 🙂
to mě tvrděj, že mám moskvičí přízvuk 😀
Zdraví Ruska ze Sibiře. 🙂 Tam prý se mluví stejně spisovně, jak to do nás dostala naše ruštinářka. Jo, to byly časy, kdy jsem fakt plynně mluvila, ale v nouzi dokáži ruštinu ještě oprášit, i čtenou a psanou.
Duolingo v telefonu používají na učení naše děcka a moc si to chválí.
Jo, mám ho tam i v pc, takže když někde čekám, prosvištím si slovíčka… 🙂
Bezva. Junioři to taky tak dělají.
Máš můj obdiv!
Ruštinu si trochu pamatuju, azbuku přečtu. Problém je v tom, že si nemůžu pomoct, ale mám po mnoha letech povinného rusofilství vypěstovanou alergii na ruštinu a nejen na jazyk. Sice doteď ocením zvuk Puškinových básní, ale už by mě nedonutili je veřejně recitovat 😀
Ač celkem rozumím, nemluvím. Když musím, odpovídám anglicky. Obecně mám problém s aktivním používáním cizích jazyků a pro tu našprtanou ruštinu (a fakt jsem ji uměla) jsem v životě nenašla použití. Tedy jednou jedinkrát jsem ji mohla použít, když jsme měli jednu návštěvu, ale i tam jsem skončila s angličtinou, protože tak mluvil i ten Rus 😛
Vzhledem k tomu, že to potřebuju v práci, si na nějaké zábrany hrát nemůžu… ale zas když na mě někdo mluví německy, tak jakžtakž rozumím, ale neřeknu ani slovo (mimo jiné proto, že němčinu jsem se nikdy neučila a rozumím trochu jen díky rakouské televizi). Tak potom taky odpovídám anglicky :
nesnášet možno – obchodovat nutno 🙂 mě alergie celkem minula, měla jsme skvělé ruštináře, kteří do nás nelili žádnou propagandu :-)tudíž s ruštinou si spojuji Puškina, Gogola, Tolstého, ruský balet… a mluvím, když je to potřeba 🙂 chtělo by to oprášit slovní zásobu, ale kupodivu na seriály v ruštině se dokážu dívat bez potíží. např. byla švanda, slyšet typicky americké výrazy, transformované do spisovné ruštiny 😀 když byla záležitost obzvlášť nepřehledná, běžely dole titulky 🙂
Mám štěstí, že mě život nenutil – ale kdyby to bylo nutné, asi bych se chytla. 🙂 Vždyť já i tu obchodní korespondenci měla jen v ruštině! 😛
Ja guljaju v sadu— kak vy nrávili kanikuli ? 😀
Ale odpověděla bych někomu asi za půl hodiny až hodinu, až bych si to sesumírovala v hlavě. Stejně to mám s angličtinou. No, od školy už je to hodně dáááávno a když se to celá léta nepoužívalo tak je to v té hlavě hodně hluboko.
Ja guljaju v sadu— kak vy nrávili kanikuli ? 😀
máš tam hrubku, kanikuly , má být 😉
Děkuji za opravu, čekala jsem od tebe obdiv, po ránu dát ruskou větu dohromady a po tolika létech od školy (flex) 😀 a ona ne, musí mě opravovat, to jsi ještě dlouho pásla mravence … (bug)
ale jo, jen nevím, jestli bys s tím vystačila 😀
Mám ještě ruce a nohy 🙂
tak umlátit a ukopat bys je při gestikulaci mohla (rofl)
Taky řešení 🙂
kak vam nrávilis 🙂
no, a druhá, 🙁 nemám se tady prezentovat, já můžu být ráda, že si vzpomenu ještě jak se jmenuju… 🙂
(chuckle) (rofl)
Jsi dobrá. Já jsem ve škole měla roky ruštinu a němčinu, uměla jsem na jedničku, ale po 30 letech si nepamatuju vůbec nic, ani tu azbuku už nedokážu přečíst
Fakt? Já jsem azbuku uměla,dvě dovolené v Bulharsku mě donutily si vzpomenout 🙂
No, já se na rozdíl od ostatních přiznám, že s tím obrázkovým písmem dost bojuju, přitom mám z ruštiny státnice. A to jsem zrovna dneska překládala jedno ruské osvědčení. 🙂 (Nebojte, dobře to dopadlo, chyby tam nejsou.)
Určitě bych ruštinu dokázala vzkřísit, uměla jsem velmi dobře. Dodnes docela dobře rozumím, ale při konverzaci mi naskakují odpovědi v angličtině 🙂 Občas v centru Prahy zachraňuju zmatené turisty, naštěstí většina z nich anglicky jakžtakž rozumí nebo to nějak spatlám dohromady. Asi před týdnem jsem nějaké dvojici vysvětlovala, jak se používají lístky na MHD, proč většina lidí prochází do metra bez jízdenky a kolik stojí pokuta a kolik celoroční tramvajenka.
Vzpomněla jsem si na oblíbenou kratochvíli – předhodit dětem psací azbukou napsaný začátek říkanky „Šišli mišli“. Kdo azbuku ovládáte, zkuste si to 🙂
Anglické odpovědi ze mě občas padají taky. Když to nenaskočí hned,je to tam jen anglicky 🙂
to je strašný si to jen napsat , to mne nikdy nenapadlo,asi proto,že na ruštinu jsme od 4.třídy ZDŠ, měla Rusku,provdanou za českého mopntéra a na střední jsem žila z toho,co mne naučila a v čem mne v 8.tř. zdokonalila s.Bláhová…a díky časopisu Junnyj technik, kterej jsem kvůli spolužákům na strojárně četla,aby nedostávali neustále koule a dopisování si s děckama z Moskvy,Gomelu a Rigy, jsem azbuku nezapomněla.
Já jsem ji taky nezapomněla, ruštinu jsme měli i na výšce. I psát bych uměla, v té hlavě to je.
To šišli mišli byl oblíbený vtípek mého tchána.
a co světu mír, psáno v azbuce? 😀
To jsem léta nosila vyštřižené z nějakého časopisu v peněžence. 🙂
já včera radila pánovi z Polska, jak se vkládá hotovost do českého bankomatu – díky slovní zásobě z Wiedzmina 😀
No ruštinu nevím, mám pocit, že jsem trochu pozapomněla i azbuku. Když jsem ještě chodila do práce, měli jsme tam (zadarmo) výuku angličtiny. Očekávalo se ovšem, že toho využijeme. Přiznám se, že moje motivace nebyla valná. A ano, když jsme probírali to, co jsem se kdysi učila ve škole, bylo to celkem bez problémů. Horší bylo, když jsme došli dále, to už mi do postarší hlavy moc nelezlo. A nová slovíčka – to byl na zapamatování přímo horor. Proto obdivuji každého, kdo se na starší kolena dá na učení jazyka. A taky jsem musela dát za pravdu svým rodičům, kteří měli řeči typu : Co se v mládí naučíš …. – no však to asi také znáte.
Učení se dá trénovat-a já mám díky překladům dost natrénováno 🙂
Učení se dá trénovat, to je mi jasné, ale to by jeden (já), nesměl být takový lenoch. A protože jsem v práci tu angličtinu téměř nepotřebovala, tak se mi zdálo zbytečné se s ní mořit.
Vy jste mladé ale já jsem maturovala téměř před šedesáti léty. Celý věk mi byla angličtina na houby. Ruštinu jsem používala hodně, pracovala jsem v podniku kde se opravovala vojenská vozidla, především Gaz. Občas se musela překládat technická literatura takže ruštinu jsem používala. To, co jsem ráno vystřelila bylo od boku, měla jsem si to rozmyslet, no co, alespoň jste se pobavily, na vás nemám.
Ale no tak 🙂 Po ránu tvrdím různé věci 🙂
Já vždycky říkám – ať vstanu, kdy vstanu, probouzím se v deset (vstávám v 5:15). 🙂
Já vstávám v půl šesté, alespoň jsme se pobavily, ne? Nemám s tím problém, nějaká kravina ze mě občas vypadne. Na to jsem expert
Já taky. 🙂
Náhodou, výborný. Mně se to moc líbilo a naskočila mi skvělá asociace na jedno DMD téma k přetrhnutí (zadavatele). Ovšem Kytka to dala na jedničku s hvězdičkou:
http://sosaci.net/node/17291