Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá.
Někdy je výhodné netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Už jsem dávno zjistila, že když mi nejde práce od ruky a nemůžu s něčím hnout, je lépe odložit to na jindy. Určitě se vám taky někdy stalo, že jste se o něco neobyčejně snažili, a ono to stejně nešlo. Zkrátka někdy to v naší moci prostě není, abychom tvořili hodnoty.
Proto je lepší nechat záležitosti jít svým vlastním tempem a ono se to pak překvapivě pěkně poskládá, problémy vyjasní, vytříbí, objeví se řešení. Když si tohle člověk připustí, zbaví se výčitek svědomí a stresu z toho, že nic nezvládne a že se málo snaží.
Pomáhá mi, když dám prokrastinaci určitý řád. Ačkoli si dovolím dělat něco jiného, než je potřeba, tak přemýšlím o tom, jak co nejlépe zvládnout to, co jsem právě odložila. Vyplatilo se mi si každý den naplánovat, co chci udělat. Pak jdu už rovnou ke konkrétním úkolům a šetřím čas.
Z kraje roku se tedy věnuji více administrativě než výrobě samotné, ale šperky se zabývám intenzivně v přípravách. Vymýšlím nové vzory, vylepšuji technologii výroby. Vzdělávám se na kurzech. Domlouvám nové focení s novými modelkami. Dávám do pořádku účetnictví, plánuji termíny trhů, uklízím v atelieru a taky na webu.
Hodnotím též uplynulý rok. Mnohé se mi podařilo, potkala jsem skvělé lidi a navázala nové pracovní vztahy. Přemítám o své firmě, jaký má pro mě význam, kam mě podnikání posunulo, kam jsem došla a kam chci ještě dojít.
A co vy? Jakým způsobem prokrastinujete?
Co se vám v minulém roce povedlo, za co byste se pochválili?
A jaké cíle jste si dali pro letošek?
(Úvodní foto Unsplash)
Zcela OT, na Zvířetník na NP nechodím, ale mohl byste někdo, prosím, mawenzi vyřídit, že ta věc, před kterou ji Iva P. varuje v souvislosti s hermelínem, se jmenuje kyselina cyklopiazonová? Tvoří se už od nějakých 12 °C. Odkaz: http://www.biotox.cz/toxikon/mikromycety/cyklopiazonovakys.php
P.S. Ve škole s ní nás dost strašili.
Pardon, chybí podpis.
Dala jsem tvůj odkaz na Zvířetník
Jsi hodná. Ale ono to není zas tak nic důležitého, psala jsem to jen tak pro zajímavost.
Teď jsme s MLP seděli snad 2 hodiny nad mapama a obrázkama a kochali se, anžto příští pátek zas vyrážíme na jih, tj. šest stupňů pod rovník, už se těšíme jako malé děti.
Leni, to, co popisuješ není žádná prokrastinace = prokrásti se časem 😀 ty pouštíš mysl na volnoběh a necháváš myšlenky, aby se utřídily a ony pak pěkně zachytí novou inspiraci… 🙂 pozn. slyšíš to šustění? to si mnu ruce v představě nových šperků na Tvém webu 😉
Letos plánuju novinky! 😉
a je to tady 🙂 začnu radši šetřit hned 😀
No tak já to řeknu naplno, já neprokrastinuju, já su prostě líná berta! A snažím se proti tomu bojovat, to jó, ale často prohraju… no tak ta zem umytá není, ale aspoň je precizně zametená (rofl) … šak eště néni skoro ani špinavá! (Jak jinak se zem blýskala, když mycí den byl středa a sobota! Asi bych to zase měla zavést.)
Jde o to, že já opravdu potřebuju řád a proto bych nemohla být OSVČ, to bych se za chvíli mohla jít pást, ale zato bych byla sečtělá (chuckle) .
Jo – nejlíp se mi pracuje, když vím, že už to mělo být hotové… (headbang)
Ygo, jsme jedné krve ty a já (rolf). OSVČ ani náhodou, to bych asi umřela hlady. A když jsem ještě chodila do práce, fakt mi nejlíp práce šla od ruky s šibeničním termínem za krkem. Když jsem na něco měla dost času, byla jsem schopná to prošvihnout :-). Co jsem ten důchodec, nikam se neženu s heslem „zítra je taky den“, takže nevytřená podlaha např. mě nechává naprosto v klidu. Nakonec co, my se řádně přezouváme a jedinej, kdo nosí binec do baráku je pes a kočka. Tak ať si taky setřou 🙂
Když jsem odešla do pomyslného důchodu, tak jsem ještě následně utrpěla 8 let veřejnou funkci. 🙂 Měla jsem na pracovním stole velký, skoro přes celý stůl plánovací kalendář a zaplaťpánbu za něj,bez toho to nešlo a každá minuta a hodina pěkně drahá, prostě vyčerpávající ale zase jsem si zkusila,co ve mně je a to bylo fajn.Teď už jsem hodně zvolnila, fakt hodně, jenže už mám zase potřebu vymýšlet co ještě dál, než mi odejde úplně všechno,hihihi, i to se může stát,když se vesmír směje za zády jak se jeden/a pořád někam pinoží o ono to ne a ne.Takže já na tom dělám, já na tom makám a uvidíme. Blážo díky,prokrastinaci umím a netrápím se, zase je uděláno něco jiného. 🙂
On ten pomalý rozjezd souvisí také s tím, že v předvánočním čase dost pracovně finišuju. A pak nabírám potřebnou sílu, bez které nefunguje tvůrčí práce.
Pravdu máš Dede, že s kreativní tvorbou je to trochu jinak, než s jinými činnostmi. Tam když prostě něco nejde, vydřít se to nedá. Považuji se za celkem pracovně ukázněnou, jenže – když to přeženu – vytřít podlaha se dá jen tak hala, někdy i bala, ale vytvořit šperk, nebo napsat smysluplný text se nedá ani halabala. 🙂 🙂 🙂
ano, ano – tak mohl tvořit jen J. Halabala, tomu to prošlo 🙂
A ještě k tomu dělal pěkná křesla. 🙂
kdopak ví, jestli je nevymyslel, prokrastinuje…. 😀
Hehe, pohodlnost se stává trvalým pojmem s narůstajícím věkem.
Ach ano, znám zoufalou prokrastinaci!
To je ten typ, kdy mám tvořit a v hlavě je vymeteno. Žádný nápad, o myšlenku nezakopnu. Potíž s takovou prací je v tom, že přísnost nepomůže. Člověk si může rozkázat, že dokud nezpracuje tenhle balík faktur nebo objednávek, nevyřídí tyhle maily nebo neposkládá to či ono, tak žádné lenošení! Jenže když nemáte nápad, tak se to nevydře. To pak sedím, píšu kousky textu a pak je zase mažu. Bez úspěchu.
Prokrastinace je způsob, jak při vymetené hlavě dělat něco užitečného 😀 Ovšem… pořád platí, že nejlepší přítel nápadů je deadline aneb hrozící termín 😛
Myslím, že vědomě neprokrastinuju , ale naopak se snažím plánovat.
Jsem velký plánovač, plánuji hodně dopředu.
Mám diář, kde si vše pečlivě zapisuju.
Na začátku týdne se vždy podívám co mě čeká a nemine.
Ale to neznamená, že si neumím zalelkovat.
To si občas i naordinuji.
Chválím se za to, že jsem vydržela už druhý rok chodit na italštinu. A i když mi to do té hlavy neleze jako zamlada, pokračuji až do konce června. Další rok nevím jestli to ještě dám, uvidíme.
Ale tento rok mám velikou motivaci, v květnu letíme do Říma a já tam chci alespoň trochu mluvit italsky.
Míšo, jeden můj 70-letý kolega v práci říká – Když člověk plánuje, Pánbůh se směje….
Ale umí být laskavý, když se člověk snaží 🙂
to už neříká 😀
Ano ano, to je taková obdoba rčení „Chcete-li Pánaboha pobavit, řekněte mu o svých plánech“ 😀 .
Šťastná to žena ! Plánuje a ještě se učí a lelky jen někdy. To obdivuji Míšo! (h)
Já jsme si letos dala jediný cíl- naučit se užívat si svého volného času. Mám ho málo a rozhodně ho nechci jen tak prodrbat. A tak se s Mušketýrem snažíme tu si vyjít do sauny, tamhle na výstavu a tak. Prokrastinuju hlavně na netu. A to se taky snažím omezit.