„Ten kluk se zbláznil!“ vyhrkl do telefonu můj otec místo pozdravu. „A jak se to projevilo?“ zajímala jsem se. „Koupil mi vánoční strom!“

Zamyslela jsem se. Poslední dny byl můj otec nemocný, takže se tam syn stavil s nákupem. Neplánovaně přibalil vánoční stromek. To mi přišlo spíš milé než jako příčina pro zjevné rozladění, které jsem slyšela v otcově hlase. I zapátrala jsem po příčině.

Nějakou chvilku mi trvalo, než jsem se dobrala podstaty, protože vím, že můj otec má stromky rád. Nedávalo mi to smysl. Nakonec mě přivedly na správnou stopu poznámky jako: je to strom pro rodinu a já jsem sám – k čemu mi tu bude?

V hlavě mi naráz vyskočilo plno podobných řečí, které slýchám od starších lidí. Někdy i od těch mladších – pokud jim už dospělé děti vyletěly z hnízda a zatím nemají žádná vnoučata. „To víš, pro nás už to nestojí za to. Když nejsou děti, tak proč to s Vánocemi přehánět?

Ach, ano, tomu rozumím. Ale správné to není. Člověk je po tisíce let tvor spirituální. Potřebujeme k životu víc než pouhé přežití. Mimo jiné sem patří víra, naděje a láska.

Svátky, zvlášť ty tradiční, duchovní, jsou jednou z forem, jakou tyto pocity sdílíme s ostatními. Stávají se jakousi kotvou v překotném běhu času. Připravíme-li se o pocity z výjimečného dne, o radost z jejich sdílení, nestane se navenek vůbec nic, protože šidíme jen sami sebe.

Pro vás, kdo takto Vánoce odmítáte, mám nápad – zkuste se mít letos rádi. Zažeňte na moment všední starosti, reptání a možná i pocity marnosti. Vaše vnitřní dítě si zaslouží radost z Vánoc, ať už vám je kolik chce let. Dopřejte si trochu těšení, kouzlo stromečku a světýlek, trylky píšťal nebo velebné burácení varhan v koledách, dobroty na svátečním stole. Investujete do svého srdce. Věřte, že se vám to bohatě vyplatí!

A víte co? Můj otec má nakonec ze své jedličky velkou radost. A já ji mám za něj:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové 2019