Napadlo mě to nedávno, když jsme s Andym řešili trable s nastydlými dětmi, kterým se konečně ulevilo a začaly doma z přebytku nahromaděné energie řádit. „Zlobí strašně,“ svěřil se. „Vůbec netuším, jak to s nimi přežijeme, než budou moct konečně zase ven!“
Vzpomněla jsem si na nesčetné situace, kdy jsem měla dojem, že to jako rodič prostě nedávám. Milovat je snadné, ale vychovávat děti, pomáhat jim poznat svět a najít si v něm své místo… to je úplně jiná kategorie. Není z toho úniku, nemůžete se hodit marod nebo se odvolat na nějakou vyšší autoritu, ať to vyřeší za vás. I když máte pocit, že jste selhali, že už dál nemůžete. Ach ano, ta láska vás z toho nakonec zase vytáhne, ale lehké to opravdu není.
A pak vám ty děti vyrostou. Jsou definitivně dospělé, se svými vlastními životy. A vy, pokud máte rozum a pud sebezáchovy, jim do života nemluvíte… pokud nejste tázáni. Jste-li opravdu zkušení, tak se z toho radujete. Protože najednou vám ve vztahu k dětem zůstane jen ta láska. Jistě, jsou chvíle, kdy se o ně bojíte, jsou chvíle, kdy máte dojem, že dělají blbiny, na které doplatí. Jako zkušený rodič se však i v těchto chvílích ovládnete a dětem nabídnete zase jen svoji oporu a pozitivní přítomnost.
„Jsem tady, když mě budeš potřebovat. Vždycky. Spolehni se.“
A je vám nádherně. Protože tohle je něco, co se nedá koupit. Je to odměna za všechny roky drsné práce, kdy jste z těch harantů šedivěli…:))
Milá Dede, jsi šťastná žena! Co bylo do dětí vloženo, to tam je a Tvůj vklad byl moc dobrý. Moje děti jsou šťastně spolu už 20 let a mají hezké manželství,mám s nimi velmi dobrý vztah,s vnučkou možná i nadstandardní,takže i já si pod fousky spokojeně předu. 🙂
Díky Jenny, já si taky předu 🙂 neříkám, že jsem byla dokonalá matka, ale milovala jsem je vždycky strašně moc. Možná i to se počítá 🙂
Dede toé si tak krásne napísala,že nemôžem odpovedať,len spomínam.
A teraz niečo pragmatické.Včera som sa vrátila z Brna,nejaKý feťák mi rozbil okno a vykradol auto so všetkým darčekami od Ježiška!!/viem.viem,nemala som ich nechávať v aute,ale hrozne pršalo…/Absolvovala som Políciu,dnes poisťovňu/ krádež nezaplatia/,auto je už v servise,dostala som náhradné-Oktáviu,je na mňa veľká a mám z nej strach.
Verenko, tak to je teda darda! Před Vánocema neřádi zlodějští všechno pokazí. Ať se jim to v krku zarazí!
Verenko, aby mu pracky upadly a každé sousto se mu v hubě v ho*no obrátilo! (Půjčila jsem si slavnou kletbu od naší Bubu, ta je má dokonale vyladěné:))
Lity lity, tohle je před Vánocema to poslední, o co by člověk stál – tedy když nejde o zdraví.
A Oktávky se neboj, to je mazlíček 🙂 Poslušná, krásně reaguje, zvykneš si rychle (inlove)
Tak tak, jezdím s ní v práci a mám ji ráda. A střídám asi tři, takže je to obecná vlastnost 🙂
Verenko! To je mi moc líto, v případě vánočních dárečků to mrzí trojnásobně. Hajzl jeden – urazit mu chmatácký paprče u samej prdele a mlátit ho nima až do Prahy!
Objímám tě (h) (h)
Jejdamane, Verenko, to je mi moc líto…
Ach milá verenko, tak to je mi tě moc a moc líto. Nejen ukradené dárečky, ale i rozbité okno auta a tomu lotrovi je to určitě fuk, že ti přidělal práci a pokazil vánoce. Takže jako Dede, přivolávám na jeho hlavu zlobu podle Bubu (móc pěkná!)a tu od YGy by si také zasloužil.
To je přesné
Jak já se těším, že přijedou.
A jak ráda jezdím jednou za čas k nim. A nechám se moudře vzít kolem ramen a obskakovat se a nechat je chvilku pečovat o mě. Však musí natrénovat na to svoje, co za půl roku vstoupí natrvalo do jejich životů. A já se posunu na vyšší level – bábinka
Hm, doufám, že sem nahlédneš, abychom věděli, kdo je ta šťastná bábinka v očekávání (inlove)
No děti nemáme, ale vyrostli jsme s bratrem s milujícími a milovanými rodiči. Určitě s námi měli rodiče časté starosti, určitě se nám některé jejich „rady“ nelíbili, ale hádky a nějaké truování z naší strany se rozhodně v rodině nevyskytovaly. Tatínek nám umřel moc brzy, maminka před deseti roky. Ale oba jsme nikdy o jejich lásce nepochybovali a věděli jsme, že se mamince můžeme se vším svěřit. Maminčinou smrtí se ale změnil i můj pocit při návštěvě Prahy. Dříve to bylo k mamince do bytu, takže stále „domů k mamince“. Bratr take nabízí útulné milé bydlení, ale je to prostě už jiné, sourozenecké setkání (ale díky za ně!).
Hezká zimní tapeta a novou úpravu stránky si určitě zvyknu. Já bych vůbec nevěděla, kde s něčím takovým začít, tak Andymu děkuji a obdivuji ho, že to zvládnul.
Maričko, maminku prostě nikdo nenahradí, ale báječnej brácha je poklad sám o sobě. (inlove)
Už deset let? Vždyť já si pamatuju, když jsi o tom psala… (h)
Zajímalo by mě, co je s maminkou HankyW
Tak znova – alimo jsem :-))
Jo, jak to všechno znám ! Jak já se před spoustou let těšila, že půjde mladej do školy, že bude rozumnější a míň zlobit – protože je zářijovej, šel od sedmi a tudíž „opakoval“ poslední rok školky a protože to všechno už znal, zlobil hrozně. Já naiva naivní !! No, sám má už děti, máme se pořád rádi, i když i ty „velké starosti“ přišly na řadu, ale tak to má asi každý. Jen se snažím brzdit, abych nebyla jako mamka, která mě svými (nevyžádanými) radami dokázala vytočit a rozpálit doběla. Snad se mi to daří 🙂
Jakej Anonym ? Já jsem alimo 🙂
Eh, milá Alimo, některé věci má člověk v duši zahrabané právě od rodičů – a nemysli si, taky jsem už přistihla, jak chci říct věci, které mě kdysi vytáčely… a sama nevím, jestli jsem si vždycky stihla šlápnout na jazyk 😀 Ale snažím se! 🙂
„Jsem tady, když mě budeš potřebovat. Vždycky. Spolehni se.“
Krásně řečeno. Vždycky jsem se snažila být „tady“ pro své děti a dneska i pro své vnuky. A karta se už u nás obrací a tak i já stále častěji slýchám: „Mami (babi), jsme tu, když budeš potřebovat“. A je to moc krásný pocit, protože nám zůstala láska (h)
Lído, to je ten další krok – když tu začnou být tvé děti pro tebe se starostí (a kontrolou:)) (h)
Moje tchýně říkává – malé děti ti šlapou po klíně, velké po srdci. Já jsem moc ráda, že u nás na její slova zatím nedošlo (i když samozřejmě, že si šlápli, ale jen maličko, bez toho by dospívání nebylo dospívání) a že jsme navzájem v lásce a pohodě. Kéž by to vydrželo co nejdéle.
Skvělý text, Dede, velká pravda. Když zbyde láska, je to úžasné. Nikomu nepřeji, když zbyde nenávist. I takové rodiny znám a není o co stát.
Toro, to přísloví jsem neznala a jsem ráda, že jsem ho neznala… stačí to o starostech (inlove)
Ano, někdy se vztahy nevydaří. Z různých důvodů. To je pak smutné. Přesto (snad) je ten lepší konec častější.
Tak nevím, proč mi nejde odeslat komentář a přitom mi to tvrdí, že jest duplicitní?! NO nic, zkusím to znovu, i když trochu jinak (rofl) . Pokud tu bude můj blábol dvakrát, tak se omlouvám, pokud ani jednou, tak budete ochuzeni o můj momentální duševní pochod (rofl) (rofl)
Tak ještě, že nám ta láska zůstala, když už dítko jest fyzicky mimo náš dosah. Co se týká rad do života, střežím se dávat ty nevyžádané, neb i já je z duše nesnáším, ovšem rozdávat, to by mi šlo, tam se musím krotit. Je pravda, že i když podám svůj vlastní názor na věc, ne vždy se trefím do názoru dcerky milené a tudíž už je na ni, jestli dá na moudrou matičku či zda raději radu mamičky, v problému se neorientující, raději přejde mlčením.
No ale nestěžuju si, páč by mi to stejnak bylo houbeles platný. CO jsme si vychovali, to máme a přesto, že jsme se na Terce dopustili hodně rodičovsky výchovných chyb, nakonec z ní vyrostla krásná (blush) , docela rozumná žena s vlastním pohledem na svět.
Takže láska je tu s nami, buďme s ňou… (h)
Ygo, taky si někdy s údivem říkám, že navzdory našemu občasnému rodičovskému tápání nám vyrostly báječné a vcelku normální děti 😀
To si taky často říkám. Stejně tak, jako moje děti říkají, že se něco naučily a vystudovaly navzdory našemu školskému systému, já si pro změnu říkám, že ty moje úžasné, hodné, sympatické a chytré děti vyrostly a vychovaly se navzdory mojí (dobře míněné, ale asi vlastně příšerné, když tak občas zpytuju duši) výchově. 🙂 No a hezké jsou holt po tatínkovi, no. 🙂
Nepřeháněj, máma je máma a vaše děti jsou vymazlené:))
Ani jedno dítě už s námi nebydlí. Jejich starosti sdílím s nimi- zavolají a poradí se. Poradní hlas mám, hlasovací už ne- a to je dobře. Občas si natlouct musí sami, některé zkušenosti jsou nepředatelné 🙂
Jo, Matyldo, ty taky víš své – s dospělými dětmi a jejich partnery se ti nerozrůstá jen rodina, ale i rodinná psí smečka 😀
Jak pravdivé DEDE .
Se starším synem také zažívám to, když vám ve vztahu k dětem zůstane jen ta láska.
Už žije jinde se svojí ženou Zuzkou.
Máme teď krásný vztah. Máme se rádi. Nebylo to vždy jednoduché, on je ten autista asperger.
Mladší je pořád doma. Není to s ním vždy jednoduché, ale moc bych mu přála také funkční rodinu.
Má sice syna, mého vnuka, ale je sám.
A jak říká moje maminka, té obavy o ně se nezbavíš, i když tvým dětem bude už přes padesát let.
Míšo, myslím, že ty taky víš, o čem jsem psala (inlove)
No jo, drahouškové naši. Tohle taky znám – a nejlepší je, pokud dítky dovalí nejlíp ze školky bacila, chytne to celá rodina, děti se druhý den otřepou, začnou řádit a rodičovi je tak blbě, že by nejradši celé dopoledne prospal – a nemůže. Ťuk ťuk, to už se nám dlouho nestalo, není o co stát.
Jak píše Inka výše, velké děti – velké starosti, ty nás ještě čekají. Tak jen doufám, že to zvládneme.(Jedna kolegyně tvrdí, že co na děckách nevychováš do puberty, to už pak nenapravíš – puberta je za dveřmi, takže bych měla mít teoreticky hotovo 😀 – no uvidíme.)
JJ, pokud jsem viděla kluky, tak bych se nebála 🙂 nejspíš vám ještě polezou šíleně na nervy (a vy jim:)), ale mluvíte spolu a máte se rádi. Ono to nakonec fakt funguje 🙂
Malé děti – malé starost, velké děti – velké starosti. A když ty velké děti mají svoje děti, tak má člověk větší strach, aby se něco nepo… Včerejšek jsem trávila se svými pěti vnučkami a jejich maminkami, Bimbo se mezi námi ztrácel a současně vyčníval. Jojo, děti
Nepopírám ten strach. On jde částečně s věkem a pak je to daň za tu lásku. Když nemáš o nikoho strach, tak vlastně nejspíš nikoho nemiluješ 🙂
To podepisuju. Dede,skvěle vyjádřeno,do kamene tesat!