HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak se vypouštějí netopýři

Jsou dva způsoby, jak se můžete zblízka podívat na netopýra a třeba si jej i pohladit: na akcích, kde se nachází stánek záchranné stanice, a na veřejných vypouštěních netopýrů. Oba druhy akcí bývají ohlašovány na stránkách záchranných stanic a dalších organizací s ochranou zvířat souvisejících.

 

U stánku potkáte odborníka na netopýry a několik handicapovaných ochočených netopýrů. Některé si můžete pohladit. Některé si můžete nakrmit. Na některé se můžete jen podívat.

Netopýrů je mnoho druhů a ty se od sebe povahově liší. Netopýři černí jsou neobyčejně křehcí a můžou umřít šokem, když je vezmete do ruky. Netopýři večerní jsou vzteklounci, pokud zrovna nejsou spokojení a nepředou. Netopýři pestří často syčí, ukazují zuby nebo roztahují křídla, aby vypadali větší, případně dělají vše najednou. Netopýři velcí umí zvrátit hlavu do nečekaného úhlu a kousnout. Netopýři rezaví se rychle ochočí a mohou být opravdu mazliví.

Hrozící netopýr večerní

 

 

Ti, které potkáte na vypouštěcích akcích, nejsou handicapovaní, ale dostali se z různých důvodů do dočasné péče záchranné stanice. Netopýři jsou chráněni zákonem, ale lidská činnost je ohrožuje. Někdy je při rekonstrukci nebo zateplování domu objevena kolonie. Nebo je objevena v poraženém stromě. Jindy najdete poraněného či vyčerpaného netopýra viset podezřele nízko nad zemí. Někteří netopýři zjistí, že přišli o zimoviště, a tak na radu zkušenějších přiletí na jistý osvědčený balkon v Praze, kde je čeká zimní nocleh s polopenzí.

Netopýři jsou spjatí se svými místy. Zimoviště a letní bydlení mají vždy na stejných místech. Mění je jen neochotně. Většinu druhů je třeba vypustit na místě, kde byli nalezeni, aby se dokázali zorientovat. Z pražských netopýrů jediní rezaví létají velmi vysoko a na velké vzdálenosti. Mezistátní lety jsou pro ně běžná věc. Je možné je vypustit prakticky kdekoli, vyletí do výšky a zorientují se.

Proto na veřejných vypouštěních potkáte hlavně netopýry rezavé. Tyto akce se obvykle konají v městských parcích nebo lesích. Častými místy jsou Královská obora Stromovka a přírodní park Hostivař. Tam se konala vypouštění, kterých jsem se zúčastnila.

Netopýr pestrý

 

Hostivař poprvé

Moje první se konalo v Hostivaři na svahu u rybníka. Lidí přišlo méně, než bylo připraveno netopýrů k vypouštění, takže se na každého dostalo, jen si museli vystát frontu na vypouštěcí rukavice. Netopýří zoubky jsou jako jehličky. Rukavice z pevné tuhé látky neprokousnou. Teoreticky ani nemají důvod.

Jsou v polospánku vytaženi na světlo Boží, posazeni na ruku v rukavici a popostrčeni vstříc svobodě. Rozehřejí se na provozní teplotu, zamyslí, rozhlédnou či spíš rozeslechnou (netopýři mají oči, ale orientují se hlavně echolokací), roztáhnou krásná černá křídla (všichni netopýři mají černá křídla) a vznesou se do vzduchu.

Někteří netopýři se rozmýšlí dlouho. Sedí se jim dobře, na ruku jsou zvyklí. Jeden seděl na rukavici velmi dlouho. Další vyšplhal svému lidskému společníkovi za krk a schoval se za límec. Patrně si chtěl přispat. Parta samců zvaná “ostří hoši” se rozhodla sabotovat sezení na rukách v rukavicích a se vzteklým pištěním vzlétla div ne rovnou z přenosky.

Takovou akci je třeba organizovat – vyhlásit místo, zkoordinovat svoz netopýrů od krmičů, rozdávat rukavice a netopýry, někoho zaúkolovat sbíráním okřídlenců, kteří místo na nebi skončili na zemi. Ten úkol jsem dostala já. Všichni netopýři hladce odletěli.

Ochočený netopýr rezavý – vypouštění

 

Stromovka

Druhé vypouštění se konalo ve Stromovce a od prvního se nemohlo lišit více. Dorazilo neuvěřitelné množství lidí včetně jedné nebo dvou tříd jakési večerní školky či družiny. Pozvala jsem tehdy několik přátel, kteří, když viděli ten dav, rozhodli se počkat kousek stranou. Zašla jsem za nimi s přepravkou s „mými“ netopýry a jednoho vytáhla ven.

Okamžitě se ke mně nahrnulo asi dvacet dětí a všechny začaly natahovat ruce. Dospělý doprovod jsem neviděla. Když jsem se vzpamatovala z leknutí, netopýra jsem okamžitě schovala. V tomhle zmatku by se dost dobře mohlo stát, že se lekne a někoho kousne. Netopýr rezavý nepřenáší vzteklinu, kterou by se mohl nakazit člověka, ale zákony si myslí něco jiného.

Rozestavili jsme lidi tak, aby netopýři měli volnou vzletovou dráhu. Ujala jsem se práce sběrače neodletěvších okřídlenců. Nakonec se ze mě stal i údržbář letové dráhy, protože do ní neustále někdo stoupal nebo jí probíhal. Jedno dítě si nechá vysvětlit, že takhle netopýrům brání odletět a může nějakého zašlápnout. Jedno dvě děti to vysvětlí třetímu. U stovky dětí to takhle bohužel nefunguje.

Když jsem se snažila rozšířit ústí vzletové dráhy, které pár lidí prakticky uzavřelo, zahlédla jsem koutkem oka netopýra padajícího na zem doprostřed tlačenice. Tohle mohlo dopadnout špatně.

“Nehýbat se, netopýr na zemi!” zařvala jsem a nebezpečné nohy kolem netopýra kupodivu znehybněly. Měla jsem přepravku, ale v té už jeden netopýr byl. Kdosi mi podal rukavici. Netopýra jsem do ní strčila, přidala jej do přepravky a zadoufala, že se ti dva nenajdou a nepoperou.

Pokusila jsem se lidem vysvětlit, že pokud blokují odletovou dráhu, netopýři neodletí, tím pádem vypouštěči rukavici nepředají a další zájemci si budou muset počkat, protože prostě víc rukavic není a vše se tím jen zdrží. V tom hluku mě sice slyšelo jen pár lidí, musím ale říct, že někteří se změnili v aktivní pevný okraj vzletové dráhy a pomáhali udržet dav mimo ni. Mnoho dalších zase navrhovalo, abychom příště natáhli pruhovanou pásku.

Když většina netopýrů zmizela mezi stromy Královské obory, rozešel se i dav.

Zůstali netopýraři, dva neodletěvší okřídlenci a moji kamarádi. Ač se celou dobu drželi dál od davu, rukavice a netopýr na ně vyšli.

Byl to samec, příliš se mu nechtělo a zjevně neměl náladu na lidi. Na pokyn odborníků jsem jej začala hladit proti srsti, aby se mu nálada ještě zhoršila a rozhodl se zvednout kotvy. Povedlo se, netopýr za soustavného nadávání roztáhl křídla, popolezl kamarádovi po ruce a odletěl.

Okřídlenec číslo dvě ani nepotřebovat pobízet.

 

Handicapovaná samice netopýra rezavého. Má poškozené křídlo a nemůže je složit.

 

Hostivař podruhé

Další vypouštění se konalo na Hostivaři. Vzletová dráha se nacházela na velké zahradě na svahu a funkci pruhované pásky přirozeně plnil dřevěný plot. Lidí dorazilo několik desítek, z toho spousta dalších netopýrařů, odborníků, záchranářů, krmičů a jejich přátel a rodin. Přepravky bylo třeba odnést z parkoviště na místo vypouštění.

Zapovídala jsem se s další krmičkou. Vyměnily jsme si zkušenosti o zvláštních stravovacích návycích vybíravějších jedinců. Někteří netopýři červovi ukousnou hlavu, někteří vyplivnou ocásek, jiní kůži. Jiní překousnou červa napůl a půlku ztratí. Drobnějším netopýrům je třeba červy zabít a vymačkat do stříkačky.

Celou dobu nás poslouchal nedaleko stojící pán. Ne, prý to není nechutné, prý je to velmi zajímavé.

Přepravku jsem odložila k ostatním, kolem kterých stála fronta na rukavice a netopýry. Vzala jsem si jednu svoji svěřenkyni; tu, které jsem říkala Velká žravá.

Moje lidská společnice si ji prohlédla a prohlásila: “To je Šedá tečka! Krmila jsem ji loni na jaře!”

Netopýrům na jizvách roste šedivá srst místo zrzavé. Šedá tečka neboli Velká žravá měla na boku jizvu tvaru tečky.

Zdalipak se vydala z mé ruky rovnou zpátky na jistý balkon?

Později jsem se od majitelky balkonu dozvěděla, že když přišla domů, vlétl jí do bytu netopýr.

Patrně se přišel podívat, zda je ještě k dispozici polopenze.

Protože byl obratem nasměrován ven z bytu bez prohlídky, dodnes nevím, zda neměl na boku šedou tečku.

 

 

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:29

35 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Neviathel, parádní povídání. Jako vždy. Moc mě to baví, o netopýrech vím jen to, co ty napíšeš, takže ráda čtu každé povídání, které sem dáš. Díky za to, co pro ně děláš.

    1. Ráda šířím vzdělání v ČR 🙂 Netopýři jsou moje velká láska, miluju jejich hebké kožíšky, ačkoliv oni muchlání jen trpně snášejí a jeden kluk z poslední party mně vždy vynadal a ukázal zuby, abych pochopila, že ho nemám omatlávat 🙂

  2. Děkuji za další převelice zajímavý článek, krásně se to čte. Třeba to, že není netopýr jako netopýr, nejen vzhledem a chováním, ale i schopností prostorové orientace!

    V půlce letošního teplého října jsme seděli s bratrem před naší chatou. Začínalo se mírně smrákat, když jsem zahlédla tmavou šmouhu, která bleskově vyletěla kus ode mne (asi 2m vysoko) z rohové klády chaty, zahnula skoro do pravého úhlu a zmizela směrem k lesu za chatou. Moment mi trvalo, než mi došlo, že to musel být netopýr (víme, že tam kolem žijí). Chata je srub, takže netopýr zřejmě spal v mezeře, kde se dvě koncové klády propojují. Bud jsme ho probudili, nebo prostě byl čas vstávat.

    A tak mám k vypouštění dotaz. Proč se vypouští ve dne? Tedy chápu, že je to organizovaná akce (tedy s cílem poučit, možná vybrat i nějaký peníz na záchranu apod.). A také je mi jasné, že za tmy by záchranáři neviděli, zda všichni netopýři odletí a nemohli posbírat ty spadlé. Ale jsou to přeci jen noční tvorové, kterým se za denního světla létat moc nechce (a myslela bych,že se i hůře orientují, jsou zmatení). Nestane se pak, že sice vzlétnou a odletí, ale přistanou jen o kus dál na nejbližším příhodném místě a tam „dospávají“do noci? V noci by to asi šlo jedině za jasných nocí při plném úplnku, kdy by jejich odlety bylo možné přeci jen víc sledovat.

    Věta: „Drobnějším netopýrům je třeba červy zabít a vymačkat do stříkačky“ mě dostala 🙂 No nejprve bych se asi „ošklíbla“, ale pak – jako ten pán – také vyslechla se zájmem.

    1. To jsem ráda! Taky jsem tím byla překvapená.

      Když se smráká, netopýři vstávají 🙂 rezaví nejdříve, jiní zase až za tmy. Jestli je tam mezera, mohlo tam bát netopýrů i více – samci žijí v létě sólo, ale na podzim bydlí v pářícím úkrytu a zpěvem tam lákají samice.

      Vypouštění se dělalo za smrákání, což je doba, kdy netopýři rezaví vstávají. Peníze za záchranu se vybíraly u stánku, který byl postaven jen u třetího vypouštění, protože tam bylo kam jej dát. Vypouštění do Stromovky se protáhlo do plné tmy a musela jsem opravdu dost napínat oči. Netopýři rezaví si patrně za smrákání naloví a pak najdou nějaký úkryt. Oni nejsou vzhůru celou noc, vlastně spí stejně jako kočky, kolem 20 hodin denně.

      No jo, je to trochu nechuťárna 😛

      1. Moc děkuji za vysvětlení, že se vypouští za soumraku.

        A ohledně „červů do stříkačky“…dodatečně jsem si totiž uvědomila, že my lidi také zacházíme s jídlem často podobně drasticky 🙂 Třeba na játr. knedlíčky se musí syrová játra „vytřít z blány“, husí krev se zase srazí vařením, syrový mozeček umíchá s vajíčkem…no podobných drsných postupů by se našlo mnohem víc. Takže nad vymačkaným červem se vlastně vůbec není třeba ošívat a ať netopýrkům nadále šmakuje :).

        1. Naštěstí u mně vždy stačila krátká instruktáž a netopýr pak jedl sám. 🙂

  3. Milý Netopýre budečský, tento článek je nejen velmi zajímavý a poučný ale také velmi vtipný. Už vidím jak přesvědčujete netopýry aby odlétaly v sevřených formacích,výhradně ve vymezeném prostoru ohraničeném páskou,to mne fakt dojalo (rofl). Zimní polopenze na balkoně a chytrá Šedá tečka je bonus. Moc hezké,moc, piš.

  4. Netopýrku, opět krásný článek, poučný a skvělý. Ten pán co vás poslouchal měl pravdu, zajímavé, jak se někteří vaši svěřenci stravují. Hlavně že přijímají potravu a prospívají.
    Ten závěr s Šedou tečkou je veselý a hravý 😉 .
    Barevná páska by nebyl špatný nápad, sice přípravana takové akce by se zkomplikovala, ale za to na místě by jistě pomohla.

    Fotky ze slunečné druhé adventní neděle a včerejšího skoro úplňku jsou tady:
    http://dig.rajce.net/Posledni_letosni_vyjezd

    1. pásce nevěř, tu jsou schopní urvat nebo podlízt a je to ještě horší…možná hlubokej příkop nebo minový pole..rodiče nemaj už ani pud sebezáchovy a děti ještě nemaj z některejch věcí rozum, tak věřej rodičům a anděl strážnej toho má plný kecky!….

      1. Myslím, že tam rodiče ani nebyli. Byla to snad nějaká odpolední školka, ale vychovatelky děti zjevně nezvládaly

    2. Barevná páska funguje špatně. Lepší je s nápisem Policie ČR, ale tu ti policie vydá jen tehdy, když máš s nimi akci domluvenou. I tak musíš mít nějakého otroka, co hlídkuje kolem a hnusně se ptá, proč lidi lezou za policejní zátaras.

  5. Díky za další moc krásné netopýří povídání (inlove) Ten vzteklý netopýr… z něj jde fakt strach:)) A ochočený zase krásně kouká. Jinak ta netopýrka, co radši zimuje u lidí… no, ví, kde jí je dobře. Malér by byl, kdyby netrefila na správný balkón 😛
    Díky za vytrvalou pomoc tvorečkům, kteří nejsou sami o sobě tak roztomilí, aby běžné lidi zajímali – a pomohli jim. Třeba veverky v tom mají trochu lepší startovní pozici, řekla bych 🙂
    Pokud jde o neukázněné přihlížející… no jo, lidi 😛 Matylda by mohla povídat, když se na bitvách snaží, aby nikdo nebyl střelen… či střelenější, než jsou od přírody… (wasntme)

    1. Všude jsou nějací soutěžící o Darwinovu cenu. Na závodištích vídám tatínky (méně často maminky, ale i ty se najdou), kterak posazují děťátka na žbrlení okolo padoku „aby byli koníčkům blíž a pořádně je viděli!“ A nikoho z nich nenapadne, jak to dopadne, když se koníčkovi něco znelíbí či se lekne a do toho zábradlí kopne, převrátí se do něj či se ho bude snažit přeskočit (všechno to jsem už viděla)!

    2. Ano, ano, diváci mě dokážou vytáčet, když lezou kam nemají a ještě neposlouchají- a my je přitom držíme opodál, aby se jim nic nestalo, zatímco rodiče tam nacpou děti dopředu a za bariéry, aby líp viděli- kromě uklouznuvších koní hrozí i jiné věci. Vysvětlovat rodičům, že dítě to dělo sice hezky uvidí, ale bude dva dny nahluchlé, je občas o nervy.
      Ale netopejry bych vidět chtěla.

    3. Na jedné dřevárně jsem dostala po hlavě sekerou, ačkoliv jsem byla informační obláčky. Kamarád se totiž chvástal, že trefí tamtoho nepřítele… netrefil 😀

    4. Vzteklounek je drobná holčička, která měla zrovna náladičku a chtěla ukazovat své velké děsivé zuby 🙂

  6. Krásné a milé povídání, navíc i napínavé… odletí, neodletí, bude zašlápnut, nebude zašlápnut! Naštěstí vše dobře dopadlo. A Velká žravá Bílá tečka má za netopýříma ušima. Asi bych ráda viděla takovéto vypouštění…

    A OTéčko – druhá adventní neděla byla teplá a slunečná, takže na vycházku šel i foťák. A navíc jsem zjistila, že na zámečku je vánoční výstava – fotek bylo moc a moc, snažila jsem se to vytřídit a přesto je to skoro 40 fotek…
    https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Druha_adventni_nedele/

  7. To je nádhera, čte se to líp jak detektivka…tohle mne baví, miluju netopýry…nad tou s křídlem, se mi srdce sevřelo,že už se neproletí…díky za Tvé psaní, za péči i za tu lásku, respekt a obdiv k netopýrům,co je z toho cítit….

    1. Děkuji!
      Ona je to zrovna zlatá samice, ale museli jí hledat trpělivou spolubydlící, které to překážející křídlo nebude vadit. Znám takových netopýrů několik. Většina z nich dokáže uletět dva tři metry, ale je to spíš dobře bržděný pád.

  8. Tedy Neviathel, ty vypouštěcí akce jsou adrenalin a nejen kvůli netopýrům. Dost mi to připomíná, když organizujeme nějakou šou pod širým nebem a snažíme se vytyčit bezpečný prostor. Taky jsou tam jedinci, které je pomalu potřeba postříkat tekutým dusíkem, aby poslechli.

    Jinak madam netopýrka, která si zajišťuje každoroční bydlení, nemá chybu. 😀

    1. Kapalným, samozřejmě, ale to nic nemění na tom, že oni to vědí nejlíp a na pokyny organizátorů možno zvysoka kašlat. 🙂

      1. taky choděj na Vaše akce? Tak ty samý i na naše…už ani nejsem slušná a diplomatická, prostě zařvu jak zupák na cvičáku…. (headbang)

        1. Taky jsem řvala a pomohlo to, na dvě vteřiny 🙂
          Holubí letka hadr. Ta by odletěla dřív než netopýři, protože k jídlu tam nic nebylo.

      1. Jasně, to spolu souvisí 😉
        Hezké vyprávění, netopýři se mají, že vás mají (h) . Ona Stromovka takhle odpoledne je trochu neštěstí, tam se najde lidí. A když uvážíme Gaussovu křivku IQ 😀 …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN