Tak jsem kdesi na netu četla, že letošní barva Vánoc je bílá, doplněná jemně pastelovými tóny, zejména jemně zelenou a ledovou modrou. Druhou barvou letošních Vánoc je prý fialová – tedy pokud chcete být in.
Pravda je taková, že náš stromek nikdy nebude in. Protože musí splňovat příliš mnoho přání, než aby mohl dostat nějaký módní šmrnc. Lpím totiž na starých rodinných ozdobách, a kdyby některé z tradičních kouliček na stromku chyběly, nesla bych to poměrně těžce.
A není to jen proto, že moje babička mečová – tedy matka mého otce, se domácí výrobou skleněných vánočních ozdůbek živila. Co jiného dělat nahoře v Krkonoších, když jeden zrovna netkal, že? Pamatuju si, jak jsem s očima na vrch hlavy chodívala koukat k sousedům, protože pán domu měl ve světnici perlařský stroj a dělal ze skleněných trubiček skleněné korálky – takové, z kterých potom moje babička vázala všechny ty motýly a hvězdičky, nebo také anděly a motocykly. Ano, i takové ozdůbky se dělaly!
Náš čtyřvrcholový vánoční strom – původně součást živého plotu mé kamarádky (rok 2017:))
A tak na našem stromku musejí být ozdůbky po babičce, byť s leskem věkem mírně osleplým, pár kuliček, které jsem dostala od našich poté, co jsem se vdala – včetně pavoučka pro štěstí; krásné kuličky, které jsme si pořídili my, a třeba i příšerný skleněný Mikuláš, kterého bůhvíodkud kdysi přinesl Marek.
Krásně nazdobený a rozsvícený stromek, házející barevná prasátka od třpytících se skleněných ozdůbek, je spolu s vůní jehličí a purpury můj nejmilejší symbol Vánoc, ať je to obyčejný pichlavý smrček nebo boubelatá jedlička.
Barevné a všelijaké:))
Když jsem byla malá, velmi rychle se stalo zdobení stromečku mojí povinnosti a já to milovala. Pokračovala jsem v tom dlouhá léta, ale když později naše děti trochu odrostly, musela jsem zapřít svoje léta zažité představy a postoupit strojení stromečku jim, aby i ony si mohly vytvářet svůj obraz Vánoc.
Moc doufám, že i kluci předají svůj pocit správného stromku zase svým dětem. A tak se může stát, že někdy za mnoho let budou jiné děti stát vedle jiného stromku a na jeho zdobení bude znát stopa, kterou jsem kdysi na základě svých zkušeností vyšlápla já. A takhle to není jen s vánočním stromečkem, že?
Ptáčci nesmějí chybět
A tak se ptám – jak budete letos svoje stromky zdobit vy?
Podotázka pro majitele koťat a aktivního kočičstva případně psovstva: jak se s touto výzvou (zdobit a přežít:)) poperete vy? 😀
A do třetice všeho dobrého – už máte stromek? Nebo víte, jaký budete letos mít? Prozrazuji, že my už máme jedli, pocházející prakticky ze Zvičiny 🙂 (uříznutou místními lesáky, ne mnou! 😛 )
Ani kostelíčky (máme tři:))
Kašlem na trendy.U nás písali tiwž žw vraj lila farba bude in.Ja som konzervatívny človek,mám ozdoby/ u nás hovoríme gule/ staré aj viac ako 70 rokov./ niektoré ešte naša mama priniesla z Pešti za vojny.Sú nadherné ale krehučké.A každý rok si z dovolenky nosím z rôznych krajín 1 vianočnú guľu. Mám strašnú z Moskvy-je to ded Moroz.Vystála som dlhú očereď-každému predávali len 1 kus.Očereď som vystále preto,že nad hlavami nám svietil nápis:toľko gerojam socialističekovo truda a gerojam vel.otečestvennoj vojny nenáda stať v očeredi.
Stromček už mám kúpený,dlho som vyberala,kým som bola spokojná-asi 1.6m vysoká hustá jedlička.Vianoce budem mať 23.,pretože 24. slúžim.A 25. budem v dlhých domácich šatách sa povalovať po gaučoch,pozerať rozprávky,jesť/ach jo/ a trochu piť vaječný koňak-ten ešte musím vyrobiť.
Takže vyfasuješ všechny v krku zapíchlé kosti a žlučníkové koliky? 🙂
Domácí vaječný koňak miluju, proto ho nevyrábím. 😛
j efajn, že si uděláš krásné vánoce po svém…taky kašlu na trendy, až budu méně zvířecí,ustrojím si jolečku po svém….já nafotím ozdoby, co jsem si zo Sajuzu dovezla kdysi já..kdysi před 34 lety, to už budou taky starožitnosti 😀 , , myslím, že tam dvě ještě mám, takový malý zvoneček, přezdobený, šíleně barevný a hrozen vína….
Však je dobře, že to máš podle sebe. Vaječňák slíbila dovézt Kačka 🙂 My budeme slavit 21. prosince, protože 23. má práci ještě Kačka a její hasič nastupuje do služby 25. ráno… tak to by byl naprd Štědrý den, když by pak jeli 4 hodiny domů.
My míváme stromek pestrý, ať je vyhlášená trendy barva vánoc jaká chce, neboť by mi bylo líto barevně se vymykající ozdobičky ponechat v krabici. To nejde, všechny se musí o vánocích podívat ven. Stromek zdobím já, velmi zodpovědně uvažuji nad každou ozdůbkou, kam přijde – panáček a panenka musí být blízko sebe, každý pejsek ze skleněné smečky umístěný tak, aby hlídal kousek stromku – no, vyhraju si s tím jak malá holka. 🙂 Dlouho jsem prosazovala velký strom – tak z těchto pozic jsem už ustoupila, míváme teď stromek postavený na komodě, ale ten už si vzít nenechám. Kvůli vnoučatům, jistě, aby našla i u nás dárky pod stromečkem, ale i mně samotné by bez stromečku vánoce připadaly poloviční. 🙂
Korálkovej motocykl jsme doma měli:-)
Vlastním dvě obrovské bedny ozdob – něco ještě po našich, něco jsem kupovala sama.
Stromek jsme doma strojili s bratrem, pak jsem ho strojila se synkem. Frantu to nebaví. Už dva nebo tři roky kupujeme takový ten mikro v květináči.
Líbilo by se mi, kdyby synek jednou tuhle tradici poslal o generaci dál.
Miluju staré ozdoby, jenže za těch sedmdesát let ,co je věším,poněkud zkřehly,takže jich hodně ubylo a ukončily své bohaté žití. Občas jsem něco přikoupila ale vždy ruční práce,tak se musím některý den kousnout a podívat se,co tam vlastně ještě je. Bohužel už několikáté Vánoce za sebou nemám ani klidné a ani spokojené,vždycky se něco semele a nejsou to jen banality, na ty kašlu. Přála bych si letos aspoň trochu toho pok….štěstíčka.
Jenny, co packa? Už je to lepší?
Kosti dobrý,svaly, jestli se tomu tak dá říct 🙂 dokola bolí jak čert. V pátek jdu na 1.rehabku,tak vidím,nejvíc mne čílí, že nemůžu řídit, zatím to nejde a nejde, tu ruku dám max na volant a pak musím sundat,bolest je děsná, nebylo by to bezpečné.
Jenny, moc ti držím palce, ať se dáš rychle do pořádku. Fouky fouky na bolení, ať je brzy pryč (inlove)
Milá Dede, díky! Budu se snažit! (h)
Jenny, drž se. Rehabilitace by mohla pomoci, ale bude to bolet. Aspoň rozcvičit do bezpečného udržení volantu. Zkus pletení, jehlicemi. Já tak rozcvičila naštípnuté zápěstí pravé ruky (jsem pravák), po sedmitýdenní sádře.
Milá Alex,ty jehlice budou asi účinné, jenže bych asi bodla sama sebe,jak se znám,jsem šmodrchalka, z ručních praci za pět. Zkusím raději něco obdobného,díky,něco vymyslím!
jen s nima miglej, vlny netřeba, ten pohyb je důležitej 😀
Myslela jsem, že Jenny má zlomenou pažní kost, na to pletení asi nebude…
Jenny má zlomenou paccní kost (rofl) – teda kůstku v pacce-tlapce. Na to by to pletení mohlo pomoci – anebo to chce rehabilitační balonek či kroužek a mačkat, mačkat, mačkat.
Aha 🙂 . To je asi ten balónek lepší, při pletení by měla víceméně pořád ruku v pěst, tam se fakt nejvíc namáhá to zápěstí.
Zápěstí dorasované od počítačové myši rehabilituju háčkováním něčeho s jednoduchým vzorem- viz můj příspěvek do Akce 🙂
Tak jsem to dohledala na Hadech, fakt pažní kost.
Je. https://www.wikiskripta.eu/w/Humerus
Viz „Vrátila jsem se čerstvě ze špitlíku neb jsem si vyrobila úraz. mám zlomený krček I.humeru, pažní kost a jsem po operaci, mám tam hřeb.“ – psala jenny 5. 11.
A pardon, teď jsem prohodila Velkou kočku s Jenny – Velká kočka má zlomenou kůstku v dlani.
Mám to podobně jako Ty, Dede. Jsou mi fuk in Vánoce, ty jsou hlavně pro obchodníky s těmi titěrnostmi. Náš stromek – ano, MLP vyžaduje stále stromek, ale letos poprvé trošku váhal, ale nakonec si v kalendáři poznačil prodej stromků u Obecního úřadu, kde prodávají každý rok Lesy města Brna křivule. Stromek je každý rok nějak šišatý, vždyť je to prořezávka z lesa, ale to vůbec nevadí, protože nazdobený je stejně tím nejkrásnějším stromkem…. Zdobíme jej ozdobami, kdy některé ještě oba pamatujeme z dětství, ano nejsou to skleněné koule, těch je už pár a byly postupně nahrazeny asi těmi lehkými plastovými, nevím, nikdy jsem je nezkoumala. Ale jsou to různé figurky, slaměné ozdoby, i ty háčkované od slovenské babičky, taková krásná všehochuť. Za poslední roky k nim přibyly ozdoby vyrobené klienty Domova sv.Alžběty.
Adventní věnec, nebo letos mám podélný tác,mám nejraději ve zlato-červené, vím, že to není podle vánočních liturgických zvyků, ale nám se to tak líbí. Svíce by měly být fialové.
Stromeček máme asi 3 hodiny – jeli jsme do vedlejší vesnice pro malou jedličku a přivezli velkou borovičku :-), ale je krásně rostlá, obývák je velký, bude to fajn. Zdobím je různobarevně, nějaké módní trendy jsou mi šumafuk. Na horních cca dvou třetinách budou skleněné ozdoby, některé ještě památečné od našich i po mojí babičce (asi tři) a dole, kam dosáhne Darkův ocas, budou ty umělohmotné, co jim nevadí ani pád, ani následný fotbal, který s nimi hraje Čerťa. Ta naštěstí na stromek neleze, má dost stromů venku. A děti – Anička je už šestiletá slečna a Matěj 5 a půl měsíční mimčo – takže v pohodě. Budem po hodně dlouhé době sami a docela se na to těším, v klídku si uděláme vánoce, návštěvy přijedou a rušno bude až posléze – a na to se těším taky 🙂
My už roky zdobíme lacinými ozdobami z plastu nebo co to je za materiál. Není to tím, že bychom byli nějací extra škudlilové, ale ono kupovat každý rok nové křehké skleněné ozdoby by zajedno lezlo do kapes, zadruhé by mi bylo líto té práce, co si s tím skláři dali, neb bratrstvo kočičí pracky minimálně jednou stromek povalilo vždy (a to tu ještě nebyly koťata, že jo). Expertem byl Barbucha, to byl stromolezec jak vyšitý, ale ono ani Rozárka nestála stranou, ta se vždy o stromek pěkně opřela, lehce ho složila na zem a pak si pěkně v klidu vše očuchala. No a Čenda sice nelezl ani na strom, ani stromek nepokládal na zem, lezl však do krabic a moji památeční špic (fňuk fňuk) rozsedl. Takže suma sumárum – památeční a drahé ozdoby odpočívají v krabici na půdě, je mi to líto, ale jinak nelze. Stromek strojíme už roky do fialovo bronzova, občas něco žluté a červené, prostě jak dokupujeme ty čínské sady, tak co zbyde, je tam :). No a co bude letos, to ví jen Velká kočka. Naše milá hezká hodná koťátka si třeba stromku vůbec nevšimnou, že jo.
No, že by si koťátka nevšimla, že se na stromečku něco houpe a blýská, tomu se těžko dá uvěřit. A ty rozbié tenoučké koule se pak špatně uklízejí. Neměla jsem lezce, ale straky.
Tyhle čínský se právě nerozprsknou do milionu střípků, ale jen prasknou nebo se promáčknou. Lamety nedávám a ostatní uvidíme. Že si stromku nevšimnou měl být vtip, asi se nepovedl.
Ale já to pochopila, už jsem si ty nájezdy přdstavovala 🙂
Ty čínské, o kterých píšeš, vůbec neznám, my jsme si se sestrou rozdělily ty staré a pokud jsme na JM měli stromek, tak jsem sice pár koupila, ale čínské to ječtě nebyly.
To jsou takové krabice ozdob za pár šupů, mívají to v řetězcích
Já stromeček nemám, jen větve ve džbáncích. Vždycky se vypravím s nůžkami na zahradu a šmiknu běkde, kde to není moc vidět. Tím pádem staré ozdoby ani nevyndavám. Mám malé keramické, ke kterým každý rok něco přikoupím. (Dede, tys na mně loni ctěla fotku a já to nestihla, tak třeba pošlu teď) Na jednu větvičku mám slaměné ozdůbky,které dělala švagrová. Ty musím před kočkami tochu hlídat. Mívala jsem kupované maličké ozdoby, ale pokud byla koťata, zmizely během dvou dnů. Tyhle důry-můry už jsou dospělé, takže je to nijak neláká. Stejně si nejvíc cením té vůně jehličí.
Stromek by se mi sem ani nevešel.
Vyfoť a pošli, budu se těšit 🙂
Tak my už pár roků klasický stromek nemáme – Jeník uřízne pár větví z borovičky, která nám vyrostla na plantáži (rofl) a z nich pak uplichtíme stromeček, radost pohledět. Zrovna včera jsme se dali do sestavování – jednotlivé větve jsme přidrátovávali na dřevěnou záclonovou tyč. Pravda, stromek je takový… z jedné strany plochý. Což nevadí, stejnak stojí u zdi.
Jinak roky už nezdobím skleněnými baňkami, ale lehkými ozdobami. Roky to byly ozdoby ze slámy, ale v poslední době jsem se zhlídla v háčkovaných ozdobách od slovenské „ženičky“, které nám zprostředkovala Verenka – jsou překrásné, opravdový vánoční sen. A doplním je keramickými „perníčky“, bíle zdobenými, ty mám už roky – tečkou na zdobení budou červené mašličky a klasické svíčky.
P.s. původně jsem plánovala, že na stromku budou opravdové perníky, jako každý rok. Navíc jsem plánovala, že letos i jmenovky na dárky budou perníkové. Krásných perníčků, nachystaných na zdobení, byla plná skleněná zapíkací mísa, postavená v rohu kuchyňského stolu… do minulého čtvrtka, kdy po příchodu z práce jsem zjistila, že těžký skleněný dekl je lehce poposunut a z celé várky zbylo 7 – slovy SEDM! – perníčků! Ani na ty jmenovky nezbylo… Je jasné, že polevu jsem už nedělala.
Včera jsem dopekla zbytek vánočního cukroví (no, možná že se ještě zvetím a ty perníčky dám znova) – Brooke seděla elegantně na židlí a unyle koukala z okna… pokud jsem na ni koukala. Když jsem se otočila zády, ne-ná-pad-ně začala olizovat cukr z vanilkových rohlíčků. Naštěstí jsem ji hned načapala (odnesl to jenom jeden) a svinským krokem hnala od stolu! Kanálija jedna, ta by sežrala i nos mezi očima. To není pes, to je Otesan!
Ale aspoň žere už upečené! Já jsem pekla v sobotu večer a přistihla jsem Adélu, jak žere syrové linecké z plechu- a samozřejmě si vybrala ty s hvězdičkou uprostřed, co se blbě vykrajují, že.
Chicht, vypadá to, že jsem měla ještě udělat podrubriku pro majitele loupeživého domácího zvířectva 😀
Ygo, perníčkové i jmenovky? To tě fakt obdivuju… 🙂
Otesan, tak jsem říkala nebožce Kačence, taky pořád něco ochutnávala nebo přímo jedla..jak ráda bych jí to teď sama podstrkovala… ;(
YGO, a opravdu to byl Zikmund? :O ?
Checheche – jediné, čím jsem si jista, je to, že tohle neprovedl Ernest. On je na takové věci trochu trouba (pámbuzaplaťzatydary).
nebyl to Jeník?
NO! Na to nemám odvahu se zeptat (rofl) (rofl)
Seber se děvče, jen do toho, nemůžeme se dočkat! :-))
My jsme měli také takové starožitné ozdoby, některé byly i mírně poškozené. Mělo o ně zájem muzeum betlémů v Kryštofově údolí tak jsem je darovala.
To bylo od tebe hezké… takhle je bude moct obdivovat spousta lidí 🙂
Maruško (y) (y) (y) !
Maruško, to jsi hodná. To muzeum je skvělé – a orloj taky 🙂
Ještě jsem zapomněla.
Mám v kuchyni pověšenou nad stolem větev. A na ní
dávám jednotlivé ozdoby. Mám kolotoč, miminko, kočičku, stromeček, vojáček aj. a též ozdobu z vánočního muzea v Norsku v Drobaku.
My už stromek máme, včera jsme ho koupili. Je to malá docela hustá jedlička.
Já mám výzdobu stromku dvojí. Buď stříbromodrou nebo zlatočervenou. Střídám to ob rok. Letos je na řadě zlatočervená. Módní trendy mě nechávají chladnou.
Co se týká kočičáků, tak jsme měli štěstí. Žádný z kočičáků nám po stromečku neskákal ani ho neporazil. Hepinka si jen pod stromek lehala a tvářila se, že je dárek.
Míšo, to byla Hepinka opravdu dárek a ne dáreček… jako někteří z rodu kočů! 😀
Tak už i vánoční stromky mají svoje módní vlny, aby se prodalo víc ozdob?
Moje základní rodina zdobívala stromky každý rok do jiného stylu a nejdéle se udržely ozdoby ze slámy, ale ty už dávno vzal čas. Protože je to teď rodina s dospělými dětmi, stromek nahrazuje váza s větvičkami jehličnanů. Jsem zvědavá na letošní výsledek rodinné tvořivosti 🙂
Doma vánoční výzdobu nemám, ale včera jsem celý den pracovala na bytě, chystám se konečně pověsit závěsy a napadlo mě pověsit nějaké ozdůbky na ně.
Ohledně kočečenstva: https://www.youtube.com/watch?v=nn2h3_aH3vo
Mám dospělé děti, které žijí jinde- jiné město i jiný stát- ale na stromku trvám, bez něj bych neměla Vánoce. Váza s čímkoli je u nás pořád, celý rok si do ní instaluju něco ze zahrady.
Zrovna jsem se vrátila z fakulky, kde stromky jsou. Jestli nějaký umělý seženu, ani nemusí mít ozdoby 🙂 prostě stromek to chce.
Náš první společný stromeček byl ozdoben vším, co se dalo pověsit zabaleným do staniolu. Dodnes máme schované buráky stříbrné a zlaté. Posléze jsme podědili staré ozdoby od Bimbova dědečka, potom jsem nějak nashromáždila ozdoby slaměné na celý stromek, máme také sadu modro-stříbrnou a zlato-hnědou a stromeček už přes dvacet let umělý. Zdobí Bimbo, dříve zdobívala Kačka. Já bohužel jsem vánoční barbar, pro mne by to nemuselo být a tak se do prožívání spíše nutím.
Taky jsem barbar a taky se do těch oslav nutím. Kdyby bylo na mě tak nepeču a stromek mi akorát překáží protože máme malý obývák a nemohu pořádně otevřít skříň. Stejně nevím co komu nakoupit protože co potřebujeme to máme a zdraví nikomu nekoupíš. Je to asi tím, že nemáme malé žádné děti.
Posledních pár let mám nějak s Vánocema potíž – mám ráda jejich podstatu, jenže mě pronásleduje myšlenka, že to prostě nedokážu všechno udělat tak jak se očekává. Nebaví mě pečení (o to víc, když si musím říkat „nežer to“:)), neumím takové to složité zdobení všeho (balení dárků, přáníčka, jmenovky… pro někoho potěšení, pro mě za trest), takže jsem z toho nervózní. Když přidám přelidněné obchody i v hodiny, kdy se jimi dá normálně projít v klidu, mám z toho skoro paniku. Těším se na děti, mám ráda vůni Vánoc… ale jinak je to se mnou dost bída. Ta radost z toho všeho mi nějak chybí.
U nás od chvíle, kdy jsme na Vánoce doma sami – děti slaví se svými rodinami doma a přijíždí až po svátcích – to vůbec nelámu přes koleno. Jediné, co včas udělám – nakoupím dárky. Cukroví už nepeču – pak to jím jen já a kynu. No a lebedím si u adventních koncertů, chodím na adventní trhy a pokochat se do kostelů a na úklid a ostatní šílení tak nějak lehce kašlu… Ono se to nezblázní, jak jsem zjistila, když jsem tehdy ležela měsíc a půl před Vánoci se zlomenou nohou. A taky přišly a odešly a přišly další a odešly… no stres.
Pche, taky už na Vánoce nešílím z uklízení! konec konců, Ježíšek se narodil ve chlívě, tak se bude u nás konečně cítit jako doma 😀 Stromeček nemám, jen větve ve váze a na nich staré ozdobičky z dětství mého (po babičce) a mých dětí. A starý papírový Betlém s celofánovými okénky. A za nimi blikající LED svíčku. Cukroví teda peču a většinu rozdám pro radost druhých – zejména vnuků, neb jsou mlsní!
Máme starý figurkový betlém ale nějaké figurky asi už chybí. Další už neseženu. Betlém je dost velký a moc se nikam nevejde. Zachránila jsem ho kdysi na půdě byl zabalený a schovaný pod nějakými věcmi. Další skleněný je malý mám ho přímo od sklářek z Železného Brodu. Já jsem taková vetešnice.
Vánoční úklid je u nás běžný úklid. Ten velký provozuju na jaře, až na něj mám chuť. Včera jsem dokoupila dárky, zbývá mi jen splnit svůj závazek a ušít všem rodinným psům nová vodítka a obojky. Cukroví jsem trochu napekla, zbývají mi jen perníčky. A šmytec 🙂
na adventní koncerty – to chodíme / spíš jezdíme/ moc rádi. To je ta správná atmosféra vánoc. A ještě každoroční Rybovka a u nás v Č. Dubě mají překrásný Betlém složený z místních významných figur /lidí/ . Každým rokem tam někdo přibude. Tak to jsou pro mě Vánoce.
Marska nevím proč mě to odhlásilo, dostala jsem k narozkám noutbúček a občas nekamarádíme.
Ty taky? Asi jsem byla hodná, také jsem dostala k narozeninám nové počitadlo… a taky z něj ještě občas lezu po zdi… i když jinak je to maličkej miláček:))
Už máme koupenou jedličku a zdobit ji budu tím, co mám- postupně jsem léta dokupovala zlatočervené zdobení, i letos jsem přikoupila dva zlaté ptáčky s péřovým ocasem. Takže módní trendy mě nechávají zcela chladnou 🙂
Letošní jedlička je pekelně hustá, aby se daly věšet ozdoby, budeme ji muset trochu prostříhat- ale zas získáme větve na další výzdobu, že 🙂
To je dobrej koncpet, jeden strom na vše:))
Naše jedlička je obyčejná, lesní, ale zase má jen jeden vrchol 😀
Tenhle koncept máme ještě vychytanější – mám doma araukárii. 🙂 Vždycky si 14 dní hraje na vánoční stromeček a zbytek roku na pokojovku. Mládenci tvrdí, že jim to vyhovuje. A mně taky, protože po vánocích neřeším klasické „kam s ním.“
Nas stromecek bude zlato-stribrny a par velkych bilych kouli tam tez bude viset, mam je uz dloho,ty patri k mym nejoblibenejsim. Myslim, ze jsem celkem benevolentni clovek, ale pred Vanoci se obcas menim v neprijemnou jezibabu, ktera chce mit vse podle svych predstav. Kdyz deti nosily ze skoly ozdoby, ktere samy vyrobily a lpely na tom, aby visely na stromecku, prevesovala jsem je potajmu do mene exponovanych mist 😉
Na ozdoby ze sklenenych trubicek si dobre pamatuju od me babicky a dedy, oba pochazeli z Podkrkonosi. Babicka me bravala ikjejim kamaradkam – navlikackam koralku. Koralky byly nasypane v korytku s pedalem, navlikacka drzela v ruce spoustu jehel, krasne jednu vedle druhe a ponorovala je do korytka a jehly se rychle plnily barevnymi koralky. Jako dite jsem milovala se na ne divat.
Budeme mit jedlicku, pred koupi vzdycky zduraznuji, aby hlavne mela spicku> Jeden rok jsme tez meli ctyrvrcholovou, nepatrila k mym nejoblibenejsim 🙂
měli jsme na chalupě truhlu s „pokladem“, jak jsme tomu říkali, když jsme byli malí. Byly tak skleněné korálky, ta maličké, všech barev, některé nevlečené na tenounkých nitích, které se snadno trhaly. Ty dírky v korálcích byly tak malé, že jimi normální jehla nikdy neprošla, ani ty nejtenčí. 🙂
Čtyřvrcholovej strom jsme měli ten rok, kdy k nám měli přijet Andy s rodinou a všichni onemocněli. Martin jim tam na Štědrý den dopoledne odvezl „Vánoce“ (jídlo, dárky, všechno) včetně stromku, který jsem měla koupený pro nás. No a nám vypomohla sousedka s obřím stromem, který vyřízli ze živého plotu. Měl čtyři vrcholy a byl málem stejně široký, jako vysoký… Moc se mi líbil a ráda na něj vzpomínám 🙂
Budeme mít jedličku a asi dvě třetiny ozdob jsou červené a zlaté, matné i lesklé. Zbytek jsou barevní ptáčci a drobné ozdůbky. A pár speciálních koulí – třeba čirá, která má uvnitř růžová peříčka. Každý rok si v krámě na rohu Národní a Perlovky jednu zajímavou koupím jako náhradu za vloni rozbitou 🙂 Nejvyšší čas tam zase zajít.
Máme bezvadné svícínky na svíčky, které se na větvičku zavěsí a dole mají závažíčko, takže svíčka je vždy rovně. Dostala jsem je před lety od táty a s radostí jsem navždy opustila skřipce.
Mnoho let jsme používali staniolové řetězy, které vyráběla moje teta. To vezmete staniolový obal od bonbónu nebo čokoládové figurky. Pěkně ho uhladíte a nastříháte na asi sedmimilimetrové proužky. Proužek trochu pomačkáte a mezi prsty stáčíte, až vznikne tenká tyčinka. Tu pak spojíte do kroužku, kroužkem provléknete další tyčinku, spojíte do kroužku. Opakujete stopadesátkrát a máte metr a půl řetězu. Jste-li náhodou moje teta, užmouláte těch řetězů padesát metrů 🙂 Kdysi jsem si z těch řetězů udělala krásné taneční šaty – charlestonky. Na jednoduché minišaty jsem na spodní lem našila dvě husté řady asi 30 cm řetězů, partnerovi jsem z nich na košili vyrobila jakési epolety. Vypadalo to fantasticky a vyhráli jsme soutěž o nejlepší kostým 🙂 Asi ty řetězy zase jednou vytáhnu.
Teď jsi mi připomněla – mám ještě v krabici schované ozdoby, které dělala mamka (mimo háčkovaných zvonečků) – jsou to ježaté koule ze alobalu. Už je roky na stromek nevěším, ale nevzdám se jich. Možná bych je ale mohla upotřebit na venkovní výzdobu… popřemýšlím.
Jinak na dveřích mi už visí smrková větvička s vlastnoručně vyšitou a uvázanou letitou mašlí – ta nesmí nikdy chybět.
Dovedu si představit úžasný charlestonový kostým, ale nedovedu si představit, že bych duševně ustála „živé“ svíčky na stromku (wasntme) Jsem nervózní i z normálních svíček v zabezpečených svícnech… a také je rozsvěcím jen na minimální dobu. Inu… každý máme svoji fóbii:))
A to jsem ještě nenapsala, že na stromečku máme i prskavky 🙂
Prskavky nam před více jak čtyřiceti lety pokazily vánoce. Pod stromkem byl balíček s nedostatkovými Lea džíny a ty potvory tam propálily malinkaté dírky. Dovedete si představit ten smutek 16.letého syna. Od té doby prskavky nesmí přes práh domu ale vzpomenu si na to každé vánoce
No, dneska bys ty dírky lehce natrhala a synek by byl IN !
Tuhle fobii z vánočního požáru mám také. Když mi bylo asi čtrnáct, od svíčky nám chytil stromeček (už trochu vyschlý smrček). Neumíte, nebo možná umíte si představit, co to bylo za hukot. Naštěstí u toho byl i táta – jinak dobrovolný hasič, tak popelem lehla jen část stromečku a ne celý barák. A o prskavkách taky nechci ani slyšet, jiskra z jedné nám propálila v kuchyni skrz naskrz linoleum – to už jsme měli vlastní domácnost.