Přiznávám se bez mučení, jsem paličova dcera. Tedy, abych to upřesnila, nejsem paličova dcera celoročně, ale jen vždy v listopadu a prosinci. Jak se krátí den, zapaluji čím dál tím více světýlek, při návštěvě IKEA se nejvíc těším na oddělení se svíčkami a v místním obchůdku s květinami vykoupím citrusové esence. Zajímavé je, že jak se překulí rok, má touha zapalovat svíčky zmizí jak mávnutím proutkem.

Podzim nezklamal, i letos začal postupně ukrajovat z denního přídělu světla a přidávat na tmě a má paličova dcera, spící tam někde uvnitř, si jednoho krásného dne protáhla štíhlé tělíčko, protřela dlouhými řasami lemované oči a… zjistila, že má doma tři rozverná koťata, která by při pokusu rozsvítit svíčku roznesla ten krásný blikající plamínek na svých fouskách, ouškách a ocáscích do všech koutů domečku, který by zvesela a radostně podpálila.

1 Světélko v betlémě, jo to bývaly doby

2 Adventní výzdoba – i toto bývávalo…

Co teď?  Řešení mi kupodivu promptně nabídl každotýdenní nákup v blízkém obchodě. Vzhledem k tomu, že vánoční zboží je v posledních letech v regálech už pomalu od prázdnin, zjistila jsem, že v nabídce mají krásné kovové lucerničky se zasklenými okýnky, každou přesně na jednu malou svíčku a navíc, no neberte to, už v listopadu ve slevě! Brala jsem to, a hned čtyřikrát. Dvě bílé, dvě černé. Zrzavé neměli, škoda, bylo by to ještě víc stylové… Doma jsem pak jen sáhla do zásob čajových svíček a hned, jak se setmělo, jsem v křehkých lampičkách zapálila světélka.

Koťata oněměla. Tohle ještě neviděla! Nenechavými packami se pokoušela plamínku dotknout, ale nešlo to. Po chvíli se kopule lucerniček zahřály a čumáčky i tlapky se rychle stáhly.

Sára se Zuzkou, naše dvě průzkumnice, však obcházely světélka docela dlouho. Dvě lampičky jsem dala na alpakový tácek na stolek vedle gauče a další dvě na kulatý dřevěný stolek vedle televize, ale jak jsem na ně zdálky koukala, přišly mi na prázdném stolku takové opuštěné. Vůbec by to chtělo nějakou stylovou dekoraci, když už se pomalu blíží ten advent…

3 Lucerničky

Přiznám se, že jsem zbabělec.  Adventní věnec letos mít nebudeme. Nebo pokud neodolám a nějaký koupím, svíčky na něm hořet prostě nebudou.  Jak si kocouři a Rozárka hořících svíček nikdy nevšímali (ale přesto jsme v pokoji, kde byly svíčky zapálené, nikdy kočky samotné nenechali), tak koťatům nevěřím ani za mák. Nevadí. Udělám si krásnou výzdobu s lucerničkami.

Donesla jsem si velký skleněný tác, na něj postavila dvě lampičky, do malé misky vložila pár mandarinek (oranžová barva nádherně celou kompozici pozvedla) a vše doplnila ořechy. Vlašskými, neloupanými. Těmi, které jsme sami nasbírali dole na jižní Moravě na jednom z našich výletů. Korunu té kráse udělaly dva bonbóny Mon Chéri, které jsem si „odtrhla od úst“ a přidala na tác, protože blýskavá červeň obalu rozzáří adventní tác, přidá mu slavnostní třpyt a nakonec, sníst je můžu kdykoli, že?

Krása.

4 – Náhradní výzdoba, minimalistická, leč naše (ještě před dozdobením bonbony)

Posadila jsem se před nazdobený tác a kochala se pohledem na jednoduché zátiší. Svíčky tiše hořely ve svých malých altáncích, ovoce vonělo a ořechy svou hrubou strukturou krásně doplňovaly lesklé hladké obaly mých nejoblíbenějších bonbonů.

Seděla jsem v tichém rozjímání a radovala se, jak jsem to vše parádně vymyslela. Bohužel jen do chvíle, kdy se přiřítila koťata, která byla mezitím zaměstnána přerovnáváním půdy a honěním se po schodech.

5 – Průzkumnice

Nebudu se dlouze rozepisovat.  Večer se odehrával ve dvou rovinách. V té první jsem se kochala svítícím zákoutím, v druhé (silně převažující) jsem odháněla zvědavé tlapky a nosánky. To dám, přesvědčovala jsem se.

6 – Hm, kdyby se to zkompletovalo s tou zeleninou… hm

Když vydržím, přestane je to bavit, zvyknou si, že to tu je a nebude je to zajímat, doufala jsem a odrážela výpady koťat směrem k lampičkám. Vydržela jsem a koťata to opravdu po chvíli bavit přestalo. S vyčítavým pohledem se přesunula do kuchyně, tam zalehla mého muže a s tichým vrněním mu žalovala, jaká jsem to ale panička, když je nepustím ani k tomu pitomýmu tácu.

7 – Ukaž se, vořechu

Kupodivu ráno byla výzdoba pořád ve stejném stavu, v jakém jsem ji večer opustila, a tak jsem spokojená a nadšená odešla do práce s tím, že ono to přece jen půjde a nějaká ta vánoční dekorace u nás určitě ještě přibude a hlavně vydrží.

Inu, jak pravila už teta Kateřina, nechval dne před večerem.

Když jsem přišla z práce a vešla do pokoje, zjistila jsem, že mou, už tak jednoduchou adventní kompozici zjednodušila naše výtvarně nadaná koťata až na samou dřeň.

Mandarinky byly vytahané z misky a rozházeny po stole a křesle, kde lehce podrápané spolu s ulámanými stvoly rýmovníku tvořily surrealistickou změť.

Oba bonbony jsem našla po chvíli hledání zapracované do koberce. Předpokládám, že byly vypinknuty z tácu a poté, co byly shledány fotbalení nezpůsobilé, byly zalehnuty a teplem kočičího těla se rozpustily. Jak to vím? Viník byl totiž posléze odhalen a zbytek rozpatlané čokolády byl z bílozrzavého kožíšku odstraněn utěrkou, namočenou do teplé vody a z přehozu na gauči pračkou. Zbytek jsem odstranila z koberce a při vyhazování do koše zamáčkla slzu.

Ořechy jsem nenašla dosud. Kam je zapinkli, Velká kočka ví. Buď jsou pod gaučem, nebo pod lednicí, či propadly kamsi do kočičího hyperprostoru, netuším.

8 – Není nad pořádně srovnané obrazy

Na skleněném tácu osiřely dvě lampičky a prázdná miska, na které si nájezdníci buď netroufli, nebo je nedokázali z tácu vystrnadit.

A aby bylo dílo kompozičně završeno, obrazy na protější zdi visely nakřivo úplně všechny, a i velké kyvadlové hodiny vedle škrabadla byly posunuty do hodně odvážné pozice.

9 – Konečně visí, jak mají, hloupý hodiny

Z gauče pak na mne roztomile zíralo trio rozespalých koťat, která po té velké práci, co si dala s adventní úpravou našeho obývacího pokoje, byla zcela vyčerpaná.

10 – Odpočinek po té dřině

Nedivím se jim.

Než jsem pokoj uvedla do jakžtakž původního stavu, byla jsem vyčerpaná taky.

Těšíte se na Vánoce? Já vám ani nevím, jestli já mám na co.

A to je přede mnou balení dárků. O zdobení stromečku a dalších věcech nemluvě.

Nikdy jsem nevěřila, že to někdy řeknu, ale povím vám, zlatej Barbucha.

11 – A víte co? My na to kašlem a budem netopýři!