Večer je tmavý a mlžný. Sjíždím z hlavní na osamělé okresky, zapínám dálková světla a svoji vlastní ostražitost přepínám na maximum. Je to nezbytné – když nechci jet rychlostí volského spřežení a zároveň dojet domů bez ztrát na životech.
Tma za hranicí světel může skrývat kohokoliv, takže střehnu na rudě zářící body kolem obou krajnic. Někdy si říkám, že kdyby rudé body znamenaly upíry, jak je zvykem v pochybných románech, bylo by o starost míň – ti by se přejet nenechali:))
Kočky, ježci, zajíci, srnky, lišky, méně často laně a jeleni, daňci nebo divočáci. Všichni tito tvorové mají za tmy pocit, že krajina patří už jen jim a střety s realitou jsou velmi doslovné – realitu v tomto případě nepředstavují myslivci, ale projíždějící auta.
Stálá přítomnost zvěře v krajině mi tříbí smysly, nutí mě analyzovat zkušenosti a ukládat si do paměti síť oblíbených zvěřích stezek. Pokud jezdím na známých trasách, tak to opravdu pomáhá, stejně jako respektování srnčího pravidla připomínajícího, že ta bestie tam nikdy není sama.
Zatím se mi podařilo vždycky uhnout nebo zastavit, přestože dramatických situací jsem zažila už dost. Třeba prudké brzdění ve tmě a v hustém dešti, když silnici zvolna přecházel obrovský divočák. Skupinka srn, uskakujících za ranního šera ze silnice a jejich pomatená přítelkyně, která z toho příkopu vyskočila zpátky přímo před auto. Stihla jsem zabrzdit, srna odběhla, ale já se vydýchávala ještě pět minut. Zajíc kamikadze, který přežil jen náhodou. Káně, které si při lovu nevšimlo auta, a málem se mi rozplesklo na předním skle.
Nejhezčí ale byla příhoda z jedné hluboké jarní noci. Vracela jsem se domů a za Zábřezím vidím obvyklé rudé body a vzápětí srnu přebíhající přes silnici. Brzdím a automaticky hledám další. Objevila srnčata, dvojčata, vrávorající ve světlech reflektorů, bezmocně do sebe narážející. Zastavila jsem a přepnula světla, úplně zhasnout jsem se neodvážila. Trvalo dlouho, než je máma srna dostala z cesty pryč a já jsem jen seděla a usmívala se. Kdepak, za tmy je lepší na okreskách nespěchat. 🙂
PS: Když jsem jela v neděli od nás do Rožnova, jela jsem v koloně, po pětatřicítce (E442) se jinak nejezdí. Ale protože byla neděle, kolona byla rychlá. Zrovna jsem najela na první zdvojené pruhy za Litomyšlí směrem na Moravskou Třebovou a předjížděla spolu s ostatními dlouho následovaný kamion, když jsem si všimla, jak auto, asi tak třetí přede mnou, tak nějak… zavrávoralo. A po pár vteřinách jsem zjistila proč – skočil mu pod kola velký zajíc. Nebylo kam uhnout, vedle byl ten kamion, v protisměru auta… také jsem ho přejela, byť v té chvíli byl už mrtvý (já jsem byla auto č. 4). Byl to strašný pocit, ošklivý, nikdy předtím jsem takhle zvíře nepřejela. Představila jsem si, že by to byl člověk…
Zvířatům nic nevysvětlím, ale moc prosím, vy, kdo chodíte kolem silnic – noste na sobě reflexní prvky! A třeba i rozsvícenou čelovku nebo blikátko. Opravdu nejste za šera a za tmy vidět, vůbec, když jede kolona svítících aut. O cyklistech ani nemluvím, tam je to snad už samozřejmé. Ne proto, že je to povinné, ale protože vám to skutečně může zachránit život – a nekonečné výčitky nějakému nešťastníkovi za volantem, který vás opravdu nechtěl sejmout.
Kdysi jsme někde poblíž Seče courali slušný kousek cesty na silničce mezi poli za poklidně hopkajícím zajícem. Rušit se nedal, šněroval si to pěkně uprostřed. Petr raději zastavil, my jsme na svých cestách nikterak nepospíchali, a vyprávěl mi svůj dávný zážitek. To tak jednou jel ranní dělnický autobus, a když výrazně zpomalil, pasažéři si povstávali, aby přes přední sklo viděli, co se děje. Podobně jako „náš“ zajíc šla prostředkem silnice rozvážně kráva. Oháňka se jí pohupovala zprava doleva, vémě zleva doprava a stračena šla svým tempem. Hodný kus za ní courali, než odbočila na vedlejší cestu.
Jo, znám. Zvěř, co mě dohání k šílenství tím, že se zásadně objeví tam, kde ji nečekám. Taky hlídám svítící oči. A věřte, že u nás dokáže zajíc pobíhat po silnici i v dědině. To pak samou legrací nevíte co dřív.
Jelikož se ve tmě obvykle nepohybuji po silnici, moc reflexní prvky neřeším, ale na venčící bundě je mám. Takže za mě dobrý (je norská, české bundy to obvykle nemají). Na svítící obojky čekám- Vanilka se ztratí ve tmě úplně neuvěřitelně, protože je černá, Karamelku je pořád vidět 🙂
Black& tan zvířata mají ztrácení se v popisu práce:)) Berry začne mizet už za šera a navíc v jejím kožichu se utopí každý obojek, takže holt holky nosí světýlko na postroji za krkem.
Ari září všude, kromě na sněhu:))
Jak já to všechno znám ! Naše vesnice je uprostřed lesů, ať jedem z kterékoliv strany, musíme lesem a mezi poli. Jak je tu krásně, v šeru a ve tmě děs běs. Srnčí, prasata, lišky, zajíci, u vesnic kočky a nejvíc mě dorazil vloni na hlavní silnici na K.Vary krásnej jelen, an majestátně kráčel, velkej jak kráva.
Když chodíme navečer se psem, jsme jak lunapark :-)). Darek má svítící obojek, kterej oranžově buď svítí nebo bliká a vypadá tak jako pes baskervilskej a my pásky – odrazky na obou rukávech a baterku. Ale alespoň jsme opravdu vidět.
No, jak jsi v přírodě, tak jsi zazvěřená:)) Opravdového jelena jsem potkala na silnici jen jednou – stál na kraji cesty, ohlížel se na mě přes rameno a měl ohromné paroží. Je sranda, že ho tam v duchu vidím pokaždé, když tím místem v noci projíždím, takový to byl dojem… 🙂
Ten „náš“ šel šikmo přes silnici I. třídy, v klídku, pomalu, paroží přes jízdní pruh :-)) – alespoň mi to tak připadalo 🙂
Vím, že to vždy nejde, ale raději jezdím za světla, právě kvůli žvížatům. Ale kdo mě rozzuří do běla to jsou chodci na silnici, zásadně chodící vpravo a bez reflexního náčiní. Jak se teď brzy stmívá, tak se pomnožili. Vždy mám chuť zastavit a insultovat. Ale to by bylo klasifikováno jako napadení. A také kolisti zásadně olepení značkovým ČERNÝM oblečením, tak elegantním za dne, na suprových sportovních, značkových kolech, kde se přece nehodí vozit nějaká světýlka, blikátka a nebo nedej bože zvonek na zvonění.
Vím, že to sem dnes nepatří, ale musím se svěřit. To mne jednou zezadu, na pěšince mezi poli dojel takový mladý, nabušený frajer na super kole. Já jsem si ho uvědomila až byl těsně za mnou a strašně jsem se lekla a málem si cvrkla. Mezi námi se rozvinula blesková konverzace, jak mne míjel, já stojící v brázdě. „Co takhle zvonek ééh?“
„A kam si ho mám dát?“ drze odpověděla lycrová záda. Odpověděla jsem mu, ale rozhodně jsem nebyla za dámu….
Alex! Přemýšlím o tom, jaké místo jsi mu doporučila… mám dojem, že řídítka to nebyla 😀 😀
Tipuji, ze neslo o pripevneni, ale zasunutí a ne na kolo, ale do jistého tělesného otvoru
Netopejrku! Bingo!
Tak ta opravdu nee.
Alex, znám, už jsem párkrát zažila taky (i s tím pocitem, že málem…). Vždycky šíleně lituju, že jsem zrovna v ten okamžik neměla potřebu něco Frantovi ukázat vlevo od nás.
Reflexní prvky nosím na výletech stabilně. A na silnici se po setmění (na rozdíl od té zvěře) bojím 😛 .
Jo, jsem na tom stejně – já je mám na psí bundě (ve které jsem nejčastěji:)) a letos mám i blikátko (nová bunda má na vhodném místě karabinky:)) A protože v Rožnově (mávám z Beskyd:)) chodíme se psima ven i za tmy, mají vedle reflexních postrojů taky červená blikátka. Paranoia… ale jako řidič se k ní cítím povolaná 😀
Já se přidám k diskuzi z pohledu chodce.
Dávám si sakra pozor a když přecházím na přechodu ( nejen že se několikrát rozhlédnu ) navíc zvednu ruku směrem k autu, abych na sebe upozornila. Na baťohu mám reflexního sobíka, kterého mi přivezla kamarádka z Norska, a ten sakra svítí do dálky.
Člověk musí být obezřetný. Tuhle u nás srazil třiaosmdesátiletý senior řidič na přechodu 2 chodkyně, které už přecházely.
A on jel pořád. Naštěstí je nezabil.
hele Míšo,to máte v Plzni asi jako sport, mě takhle před cca 5 lety v Plzni sejmula řidička (43 let), kamaráda na přechodu…policajtům říkala,že jede na hřbitov a spěchá a kamarád se zlomenou klíční kostí a rozdrceným ramením kloubem řval,že on na hřbitov nechtěl…vina řidičky prokázána, kámoš má ruku s omezenou hybností a rozhejbat se to nedá….
Míšo, tímto ti za řidiče děkuju:)) U nás ve Dvoře existuje nejspíš jakási sekta, která sdružuje lidi, kteří věří, že pokud oni auto nevidí, tak auto neexistuje.
Přes silnice chodí kdekoliv (nevěří v přechody) a zásadně se nerozhlížejí. Učení sekty nejspíš oslovuje především mladé dívky, ale jinak je členská základna velmi pestrá. V mlze, v dešti nebo když sněží tak vysloveně hrají ruskou ruletu… a je na řidičích, aby holt zvládli ten druhej konec.
Někdy, když brzdím a zoufale doufám, že ten za mnou to zaregistruje včas, si představuju, jestli by nakonec byli/ byly překvapení/é, až je někdo na té silnici sejme… (devil)
Tak už i ve Dvoře je tato sekta? Já myslela, že jenom v našem městečku okresním! Jo, mládež zásadně u přechodu nezpomaluje, natož aby se zastavila! Plynule pokračuje krok sun krok a přitom upřeně hledí do mobilu… asi zrovna meditují s guru! To ti dlouho mladí aspoň hrozí holí…
Na přerovskou sektu nikdo nemá – ty dvě holky přebíhaly za tmy, aspoň ony musely to auto vidět…
Pokud jde o viditelnost chodců. Mokro po nebo při dešti za tmy v osvětleném městě je vůbec nejhorší kombinace. Není vidět chodec ani na přechodu a už vůbec ne na okraji naznačující svůj záměr. Leskne se úplně všechno! Myslete na to!
Mapu zvěře už netřeba dělat pomyslnou. Vše je mapováno na http://srazenazver.cz/
Bojím se toho hlavně na motorce, tam bychom z toho nemuseli vyjít ani jeden. Takhle jsem u Jevíčka jednou vyjel ze serpentiny a tam stála srnka. I když jsem zastavil, tak stala a koukala na mně 😮
Ale po řízení už v dost zemích od těch kde vládne zákon džungle po Ameriku a Kanadu jsem nikde neviděl tolik prejetych zvířat jako v ČR! Nejblíž byla Albánie, tam jsem asi 2x potkal mrtvou lišku a 2x živou, ale u nás jsou přejetá zvířata skoro na každé silnici. Myslím, že u nás prostě nemají dostatek životního prostoru.
Nemají. Zvěř je přemnožená, protože si ji myslivci pěstují – obvykle na úkor zemědělců. Sami střílí hlavně jiné predátory, pro sebe si nechávají pěkné trofejní kusy… Celé to zimní přikrmování je jiná forma živočišné výroby 🙁 Kdyby tu mělo být tolik zvěře, kolik jí krajina bez problémů uživí, byli bychom v úžasu pokaždé, když bychom na zvěř narazili. Zatímco dnes za jednu vycházku pravidelně vyplaším několik kusů vysoké a před domem na poli nám vegetuje celou zimu stádo o minimálním počtu 10 kusů vysoké – laně a srnky. Divočáci u nás letos zryli celý ochranný kus luk, který lemuje pole – až k cestě před našimi domy. No… nevejdou se
Ale nejčastěji přejeté na silnici vidíme Ježky, zajíce, kočky, možná lišky nebo hraboše. To není zvěř, která se vykrmuje. Přejeté prase nebo srnka někdo musí odklidit. A těch přejetých menších zvířat tu máme fakt rekordně (jo ještě mě napadlo, že na západním břehu Jordánu mají spoustu přejetých koček, tak tam se zhruba vyrovnají)
U nás by se všude daly z fleku sázet brambory. A nejlepší je, že ve vedlejší vsi má myslivec zryto přímo před barákem, jen za silnicí. Jak asi bude dlouho trvat než mu zryjí zahrádku ? /nemají nic oploceného.
Bohužel, zila jsem par let v městě cyklistu Blatné, a vim minimálně o jednom neviditelném srazenem. Na druhe straně, pokud na vas nekde najede řidič, protoze prechazite moc pomalu, můžete byt viditelni i na kilometr a je to jedno :-/
V Albánii se ze tmy vynořují cyklisti v protisměru. Nemají ani odrážku. Řízení pak skutečně tříbí smysly
Maji na riditkach tasky, na stangli dite a v ruce deštník? 🙂
Tašky občas jo, dítě nevím a nepršelo. Ale s deštníkem v ruce jezdí na Ukrajině 🙂
A v Hradci
V Hradci taky, to je pravda. Od nás z kolejí takových vyjíždělo dost 🙂
no, ono potkat paní v letech na kole, co má na hlavě igelitku s nápisel LIDL, to je taky terno…..
(rofl) , to bomba
A co moravský Saigon? Tam se jezdí potmě, s deštníkem, s rukama v kapsách, po požití se genglající středem vozovky, s dítětem na nosiči a dvěma kabelama na řídítkách, ještě se najdou i tetičky v šoránách, na kole ani odrazka, natož světlo (to je pro srágory, jak se vyjádřil můj momentálně zaostalý švagr). A mezi tím zvěř domácí i divoká… jo, to člověku vytříbí všechny smysly! (headbang)
Ygo… toť tvůj milovaný kraj… 😀 Asi je lepší chodit pěšky – nebo jezdit na kole? 🙂
No – životu nejméně nebezpečné je za tmy sedět ve sklepě (rofl) . To mi připomnělo: „Ale přece bysme nešli dom, dyť eště néni ani osum hodin,“ pravili jeden stařeček svým dvěma kamarádům. Ti přece jenom trošku znejistěli, když viděli okýnkem děcka jdoucí do školy…
(rofl) Ach Ygo, proč nepíšeš? Já bych na knížku tvých vzpomínek klidně stála frontu (inlove)
Dede, souhlas!!
Já se už stavím do fronty, protože co kdyby….
A v Blatné 🙂
Blbci jsou všude – i mezi řidiči. Včera večer jsem jela z Valašského Meziříčí do Rožnova. Jednu chvíli jsem měla pocit, že se asi 200m přede mnou něco zablesklo? Zapnula jsem na chvilku dálková světla a nevěřila vlastním očím. Přede mnou jelo auto, které nesvítilo! Podle všeho svítilo dopředu parkovačkami, vzadu nijak – jen když brzdilo, tak se na chvilku objevilo:)) Jela jsem za ním až do Rožnova a zjevně mu na tom nepřišlo nic divného… Jo, žádná popelnice, celkem nové auto, nějaké menší.
Nutno říct, že když jsme měli půjčené auto v Makedonii a v 11 večer vyjeli ve Skopje z čevapárny, tak mě nenapadlo, že to auto po startu nesvítí! (ono tam nemusí). Trochu jsem se divil proč na mě ostatní tak blikají a troubí než jsem odbočil do vedlejší ulice, kde nikdo nebyl a nic neviděl 😀
V Praze jezdí taky spousta aut nerozsvícených, ale tady to obvykle není taková tragédie, protože tu na většině území nebývá taková totální tma. Ale co je horší, spoustě řidičů v posledních letech nějak zatajili, že auta mají blinkry. A to je často taky slušný adrenalin, jak pro ostatní řidiče, tak pro chodce. No a o chodce vznášející se v nějaké jiné dimenzi, kteří jdou jak ovce, čučí do mobilu a v/na uších mají ještě navíc sluchátka, takže nevidí ani neslyší, tu taky nouzi nemáme. Nezřídka končí pod tramvají, a to už opravdu není žádná legrace. Auta většinou ještě stačí zastavit, nebo alespoň zásadně zpomalit, ale když takový ignorant vleze před tramvaj, ta zpravidla nezastaví.
Zjevne na to ve skole chyběli.
Kajicne přiznávám, že se mi to také stalo. V Praze ti ani neprijde, že je tma a já nemám automaticke rozsvecovani, tak se mi to v Praze doopravdy stalo, došlo mi to až za chvíli. Ale jednou se mi to bohužel stalo při vyjížděni z chalupy někdy ve 4 ráno. A to byla fakt tma, vůbec mi to nepřišlo, asi si oči při nakládání auta zvykly, tak jsem viděla dobře. Naštěstí na mě někdo při vyjížděni na hlavní blikl a rozsvítil mi alespoň v hlavě, ale chápu, že asi nadával. No, dokud budu mít tu mou jednoduchou holku, co má sladkých skoro 17 let, tak musím na rozsvecovani dávat velký pozor. Snad jsem se poučila a rozhodně ve tmě svitim.
Už jsem zde jednou psala a připojila velkou prosbu za opatrnou jízdu. Nestydím se jet pomalu jako pode..anej Sax, jak říkávala maminka jedné mé kamarádky. Za ta léta jsem málem způsobila dopravní nehodu, když jsem brzdila kvůli bažantovi, několikrát zhasla auto, aby ten zmatený zajíc mohl odskočit, srdce se mi skoro zastavilo ze srny, která OPRAVDU téměř nastoupila do mého auta. Velkou část roku jezdím za času, kdy jdou na večeři nebo ze snídaně či na snídani. Je mi to i po letech líto, ale přejela jsem holuba. Jinak se vyhýbám i myši
jenže srnky a jiní nechodí jen na večeři ale už i na oběd 🙂
Inko, zítra v noci si to zase užiju:)) Jedu domů, u nás na okreskách budu někdy po jedenácté večer. To už bývám po třech hodinách za volantem dost unavená a začne zvěří přehlídka 😛 Jednou jsem takhle v noci potkala nad Vřešťovským rybníkem stádo daňků, které stálo na silnici a nemohli se rozhodnout, jestli jdou vlevo nebo v pravo, tak o tom debatovali:)) Já stála, nejdřív zhasla dálková světla, pak v zoufalství i tlumená – abych jim netlumila kognitivní schopnosti – a doufala, že nic nepojede, aby do mě vrazilo. Nakonec se rozešli, ale dali si na čas, dobytci:))
čelovky néé, to strašně švihne do očí,stačej ty reflexní prvky, já bych prostě nařídila i chodcům u krajnic reflexní vesty..nevezmeš si ji, 5.000,-Kč je minimum, co zaplatíš.
A v noci nebo k ránu jezdím s velkým sebezapřením, ale když na Beaveru padla kolem 16 hodiny tma, jela jsme domů po okreskách , než jsme se napojila na 37, jako s těmi voly…tolik zviřátek, co nutně potřebovalo přejít, jsme snad ještě nezažila…zatím mým největším byl z lesních jelen, parohy neměl zlatý, ale zastavila jsem, nejhorší bylo divoký prase jak stodola, naštěstí si na berany duc,hrát nechtěl, byť měl nakročeno…tak yjsme se jednou mrtvolce nevyhla, byl to zajíc, na ten hup přes něj,kdy jsem věděla,že je to to jeho tělíčko, na to nezapomenu…to se mi klepala brada a slzy v očích byly. Moje noční můra je, že přejedu psa nebo kočku, někde ve vesnici, nebo kousek za ní…ovšem,když mi v Bystřici nad Perštejnem běžely v ústrety posilnici dva bejčci, to bylo taky něco…taková korida po vysočinsku. Naštěstí si to rozmysleli a seběhli do příkopu….
Jednou jsem poustela pres silnici mys 🙂
Kočka se mi jednou rozhodla přímo v obci, že poběží vedle auta, sic jsem pribrzdoval, vzala to rovnou pod. Fascinující bylo, že vyběhla na druhé straně a ještě skočila na plot. Neuvěřitelný
Já bych byla trochu opatrnější s tím přáním obrovských pokut za drobnosti. Ono se to šíří společností – ale aby se pak člověk nedivil, když se ho to začne týkat osobně. Protože každému se stane, že dělá něco, co by mohl dělat bezpečněji, co by mohlo někoho obtěžovat, občas ho dožene shoda okolností…
Také bych byla pro to, aby se více používal vlastní rozum na rozdíl od zákazů a pokut
kde rozum není, je v šanci ta s kosou…. bohužel…
Kdo má rozum, ustoupí do kraje.
Mezi obcemi, kde by to mělo význam, se v noci policajti nevyskytují. je tam moc tma, moc zima a žádný provoz chodců ani aut, takže střet je tam stejně náhodný a nepředvídatelný, jako s divočákem.
Mastná pokuta poslouží, jako obvykle, k drezůrování maminek a babek na přechodech uprostřed měst, vždycky před výplatou, aby se doplnila městská kasa 😛
Nebo si fakt myslíš, že chlapi se v deset vypotácí z hospody, a cestou domů, neosvětlenou vesnicí bez chodníků, se rozdělí na oba policajty a zbytek, a ti dva pak hbitě vyberou odrazkovné ve výši 5k od sousedů, kamarádů a bratranců se kterými doteď hráli mariáš?
Opakuj si: pokuty nic neřeší, pokuty nic neřeší, pokuty nic …
já jsem jednou k takovýmu volala PČR a ti následně havrany, ležel ve vozovce a táhl z něj chlast a byl bohužel tuhej…ještě,že jsem ho nepřejela….ale to už je víc jak 15 let…
Víš Kaa, řídím denně a těch neosvětlených a tmavých postav na silnicích přibejvá…já tu vestu nebo připínací reflexní prvky nosím taky, když někam „jdu“, je to pro moji bezpečnost..no pokud si to lidi neuvědomí,že kvůli jejich blbosti bude někdo další nešťastnej, tak ať za tu blbost platí…
Jo jednou na 35 šli dva neosvětlení chodci po kraji rovinky, kde nejpomalejší jede tak 100. Viděl jsem je až když byli vedle mě. Ale s těmi soudy bych byl opatrný, okolnosti jsou různé. Jedete autobusem z města, zastávka blízko domu. Reflexní prvky tedy nepotřebujete, jenže autobus se rozbije a vy zbytek dojdete, 3km po silnici lesem. Nebo vám ten autobus rovnou ujede.
V čem vidím ten problém, že někdy jsou dvě vesnice propojené pouze frekventovanou silnicí I.třídy, bez chodníku, krajnice, bez ničeho. Mohou to být třeba jen dva kilometry, ale není jiné cesty. Takový stav by fakt být neměl a u vysoce frekventovaných silnic by přinejmenším chodníček být měl.
Kdyby na té silnici byla namalovaná aspoň ta bílá čára v kraji. Na té jsou chodci aspoň trochu kontrastní. (O patníky ani nežádám, to by to pro řidiče bylo už moc jednoduché)
Ta bílá čára hrozně klouže za mokra, ale něco by se hodilo.
nehoda není náhoda…štěstí přeje připraveným (zdravím tetu Kateřinu)
Ooooh, ty myslíš, že když už jdou v noci z té hospody, měli by mít sebou pixlu barvy a rovnou malovat krajnice?
No ale to by bylo řešení!
Tak vidíš, že to jde i bez pokut.
😀 😀 😀
Sharko, klidně čelovky… já vím, není to příjemné, ale vidíš, že tam někdo je! Oni nejsou příjemní ani řidiči s neseřízenými světly nebo fandové mlhovek. Navíc, když jdeš potmě po silnici, taky potřebuješ vidět…
Ovšem bejčci museli být něco! 😀 V Anglii jsem couvala před stádem rozdováděných krav, takže představu mám 🙂
Hi, hi, rozdováděné hovězí!
Aha a co takhle „olověný“ slepice, co se pasou zásadně na pankejtu u silnice a tu a tam udělají úkrok stranou a v tom momentu jsou účastnice silničního provozu.
tak slepici jsem ještě přejetou nikdy neviděla….
Nad Dalmatinovem lišky, vysoká a černá zvěř, les z obou stran silničky. Pravidlo „ta bestie tam nikdy není sama“ platí, když jde jedna laň, za příkopem je jich ještě pět. Jelena nebo laň na rozdíl od lišky nebo zajíce nepřejedete. Při střetu máte v lepším případě auto na odpis, v horším můžete být mrtví. Za soumraku a v noci tam jezdím jak s těmi voly a pojistku mám i na střet se zvěří 🙂
Markovi jednou vylétlo z příkopu do cesty káně – i tak rozbilo u auta zrcátko a umřelo. Pamatuju si, jak mi Marek volal, jak z toho byl nešťastnej – kdo by tohle čekal? A byl to jen lehkej pták.
Divoké prase nebo jelen, to jsou stovky kilo…