Že by mě po odletu mého chlapce čekaly single večery? Ano a zároveň ne.

Jeho odlet jsem tiše obrečela, ale beznetopýrová jsem zůstala sotva půlhodinu.

Je tam netopýr. Najdete ho?

Z veřejného vypouštění netopýrů jsem odešla s jinou, větší přenoskou a bydlením pro netopýry v jednom. Obsahovala upevňovací gumičky, držící na místě kousky síťek proti hmyzu a pruhy pevných látek, dvě misky, stelivo a čtyři hubené obyvatelky zavěšené na síťce a přikryté látkou. K tomu všemu jsem dostala krabičku s moučnými červy.

Netopýří bydlení

Kdepak se vzaly ony čtyři okřídlenkyně?

Spolu s více než dvěma sty dalších netopýrů nalítaly koncem října na osvědčený balkon. Neměly kde zimovat a věděly, že tady dostanou zimní nocleh s polopenzí a kosmetikou. Byly odchyceny pracovníky záchranné stanice, ubytovány, odblešeny, nakrmeny a uloženy do vhodné klidné prostory se stabilní teplotou. Tam hibernovaly až do začátku dubna. Pak byly vytaženy ven (což je probudilo), prohlédnuty a zařazeny k netopýrům, kterým by prospělo pár dní dokrmování.

Pro netopýry nezvyklé, ale taky je to hmyz

Moje čtyři holky ten den ještě nejedly. Hned po příchodu domů jsem tedy našla čtyři malé misky na čaj a do každé odpočítala pět červů. Vyhladovělí netopýři, kteří od podzimu nic nejedli a během zimy jen ztráceli drahocenné zásoby tuku na zádech, se musí rozkrmovat opatrně.

V první řadě se ovšem musí naučit, že červ je k jídlu.

Vzala jsem červa a nožem mu usekla hlavičku. Červi koušou a na první pohled nevypadají poživatelně. Dala jsem netopýřicím k čenichu červí krk. Tři holky začenichaly a jídlo si vzaly. Čtvrté jsem je musela otřít o tlamičku. Pak pochopila, že to má sníst.

Krmení netopýra

V jedenáct večer vám to moc nemyslí. Takže, když jsem zničehonic uslyšela plesk-plesk-plesk směřující někam do kuchyně, udělal můj mozek pomalou řadu asociací: to zní jako netopýr – moment, odkud vyletěl – aha, nechala jsem otevřenou přenosku! – kde je? – co je to tmavé na chňapce?

Tehdy jsem provedla můj první odchyt divokého netopýra v lidském příbytku.

Poučení pro příště: zavírat přenosku.

Druhý den jsem zvýšila dávku červů na dvojnásobek. Netopýřice by si prý rády daly další, ale to nejde.

Třetí den už mohly jíst bez omezení, a já se rozhodla ulehčit si práci. Nakrmím všechny najednou! Vytáhla jsem ustřiženou nohavici od džín, přeložením z ní vytvořila pytlík a všechny okřídlence do něj strčila. Pak jsem se ale hluboce zamyslela a došla k názoru, že těžko zjistím, zda každá snědla aspoň čtyřicet červů. Odpočítala jsem tedy červy do misek a vytáhla plátěný pytlík, do kterého budu dávat netopýry nakrmené.

Jídlo připraveno. Netopýři čekají v pytlíku z nohavice.

Když jsem druhou nakrmenou netopýřici strčila do pytlíku číslo dvě a začala krmit třetí, vylezla jedna nakrmená ven, drze se na mě podívala (přísahám!) a vlezla do pytlíku s hladovými.

Že se tváří drze?

Poučení pro příště: zavírat pytle.

Čtyři netopýři nejsou příliš. Za pár dní je začnete rozeznávat od sebe. Pojmenovala jsem si je Malá, Velká, Pískavá a Oprsklá.

Velká byla velká.

Malá byla drobná.

Pískavá doprovodila každé chňapnutí po červovi nadšeným písknutím.

Oprsklá 

Oprsklá neprskala, naopak byla velmi tichá. Když jsem čtvrtého večera začala krmit Malou, vylezla Oprsklá z pytlíku, vyšplhala na mou ruku, zakousla se do pinzety a pokusila se ji vší netopýří silou odtáhnout do pytle.

Poučení pro příště: opravdu zavírat pytel.

Holky u mě strávily týden, hezky se vykrmily a sedmého dne jsem je odvezla na veřejné vypouštění netopýrů. Rozloučila jsem se s nimi pohlazením. Mám dojem, že Pískavá přitom pískla.

Během soumraku se zahřály na provozní teplotu, roztáhly křídla a zmizely ve stínech stromů.

Dávejte na sebe pozor, holky.