Nemáte taky pocit, že původně s radostí slavený svátek 17. listopadu, pojmenovaný Den boje za svobodu a demokracii, se nám s postupujícím časem propadá do jistých chmur? Natož, když svátek vyjde na neděli a lidé si tak ani neužijí volný den.

Přemýšlela jsem nad tím, proč se dnes tolik lidí s nostalgií ohlíží za klecí, kde sice nebylo nic moc skvělého, ale byla suchá a bezpečná – tedy aspoň pro většinu těch poslušných. Možná to bude tím, že svoboda je drsnější než klec, a zodpovědnost za vlastní život není vůbec jednoduchá.

Když se k tomu přidají drobné i větší nespravedlnosti, kterým se žádné lidské společenství nevyhne, snadno vzniká pocit křivdy, hněvu nebo beznaděje – to podle nátury jednotlivce. A tak se hledá viník. Vedle pochopitelných námitek vůči vládní garnituře si však lidé poslední dobou stěžují i na demokracii jako takovou. Co s ní, když se nemáme tak dobře, jak bychom se mít chtěli?

Demokratické zřízení rozhodně není ideální. Lidé si stěžují na sebou zvolenou vládu, vláda zase není spokojena se svým lidem. Přesto zatím nic lepšího nemáme, takže je třeba s tím nějak vyjít. Především bychom si měli uvědomit, že demokracie je výhodná pouze tehdy, jsme-li aktivní občané. Pokud máme zájem věci měnit, dokážeme to. Ale není to bez práce.

Pasivita naopak dělá z lidí jen reptající, ale v zásadě dobře ovladatelné stádo, které lidé, nemající žádné skrupule, dokáží hnát pro ně výhodným směrem. Ono stačí nechodit k volbám a hned menšina rozhoduje o osudu většiny. I to je demokracie…

A tak vám v dnešní sváteční den přeju, abyste i v únavě a obtížích denního života našli sílu se zajímat o svoji zemi i svoji obec, a dělat něco s tím, co se vám nelíbí. Aspoň se oficiálně ozvat! Je to totiž ten jediný recept, jak využít demokracii k tomu, aby se nám vedlo lépe.

Krásný sváteční den vám všem! 🙂