Jáhly jsou další skoro zapomenutou českou surovinou. Dnes pro vás mám zdravý dezert právě z těchto drobných kuliček prosa. Jáhelník s jablky…
Jáhly vynikají hlavně obsahem železa, ale i fosforu, hořčíku, manganu a vitamínů skupiny B. Jsou také výjimečné svoji lehkou stravitelností, bezlepkovostí a v neposlední řadě patří také mezi nejméně alergizující potraviny.
Tak hurá do kuchyně tvořit…
Jáhelník s jablky
Co si připravit?
150 g jáhel, nevařených
750 ml mléka – kravského, sójového, mandlového, rýžového nebo jiného
4-10 lžic rýžového, javorového sirupu nebo medu
3 vejce – můžete vynechat
450 g nastrouhaných jablek
80 g rozinek – můžete vynechat
1 tvaroh ve vaničce – můžete vynechat
2 lžíce skořice
špetka soli
Jak na to?
- Nejprve připravíme jáhly – dvakrát je spaříme na cedníku horkou vodou, aby nebyly hořké.
- Jáhly uvaříme na kaši – v hrnci rozehřejeme mléko nebo jinou tekutinu, a jakmile začne vřít, vsypeme jáhly.
- Ztlumíme teplotu na minimum a necháme probublávat, dokud se nevytvoří opravdu hustá kaše. Bude to trvat 30 až 40 minut.
Pozor pozor – jáhly se hodně rády připalují, proto občas promíchávejte. - Hotovou kaši dosladíme podle chuti jedním ze sirupů nebo medem.
- A vmícháme vejce.
- Předehřejeme troubu na 180°C.
- Než nám kaše trošku vystydne, připravte si jablka. Nastrouháme je nahrubo a smícháme se skořicí a případně rozinkami.
- Do vymazané dortové formy (já používám průměr 24 cm) nebo podobně velké zapékací nádoby lžící rozprostřeme po celém dně menší polovinu kaše.
- Na vrstvu kaše přidáme vrstvu jablek a na ně navrstvíme tvaroh.
- Náplň uzavřeme druhou vrstvou jahelné kaše.
- Dáme péct na cca 40 minut. Ke konci pečení na chvíli můžeme zapnou gril, aby jáhelník nahoře zezlátl.
A je hotovo…
Tip:
Místo tvarohu můžete použít povidla nebo ještě tradičněji sušené švestky.
Používáte při svém vaření jáhly? Co z nich nejčastěji tvoříte? Máte rádi jáhelník?
Více informací najdete na www.varmejinak.cz
Martina, tvůrkyně webu Vařme jinak
Jáhly moc nepoužívám a sladká jídla skoro nevařím, co jsou děti z domu. Z jáhel jsme s Kačkou dělaly slané placky s cibulkou, jedli jsme to na nějaké historické akci a bylo to dobré. Takže dneska nezhodnotím, s jablky jsem dělávala nanejvýš žemlovku a občas rýžový nákyp, ale nadšení směřovalo vždycky spíš k bramborákům a podobně 🙂
K?ristova noha,ešteže ma napadol Google.celý čas sa trápim,čo to je/sú/ jáhle.A to je slovensky pšeno.Pšeno som nikdy nejedla a v rodine sa ani nevarilo.I ke´d babička v pôston čase varila rozne kaše-krúpovú, voľajakú jačmennú-to mohlo byť to pšeno,naslano a pôst nepôst mastila tie kaše vyskvareným sádlom aj s oškvarkami.Chvíľu som si myslela,že je to tarhoňa a tú milujem a viem úžasne dobre variť/samochvála smrdí,ale je to pravda/Poznáte tarhoňu?
Pšeno říkají u nás práci jáhlům Ukrajinci, máte to sousedsky dané 🙂
Jo a tarhoňu znám, nedala bys na ni recept?
Tarhoňu varím takto:najskôr vyhrejem trúbu asi na 180 st./ presne to nekontrolujem.
V kastrolku nasucho/!!/ opražím tarhoňu,keď už niektor= guličky hnednú pridám olej /primerane/,osolím a zalejem vodou v pomere 1:1,5.,počkám kým voda zovrie,prikryjem,strčím do trúby,po 15 min.vypnem trúbu,odkryjem pokrievku,para vyfučí,zakryjem a ešte 15 min. ju tam v tom teple nechám.Je pekná,nelepivá.
Taky prosím o recept. Je to takové to jako kdyby těstovinové strouhání, nebo se pletu?
Jejda, Ty jseš jak blesk, než jsem stačila odeslat svůj dotaz, už je tu na něj odpověď. 🙂
to preto,že tu oxidujem,.čakám na Star dance.Su to guličky na sáčku je nápis tarhoňa,niekedy pod ním ešte aj slovenská ryža,pred časom to bežne v Brne nemali,nosila som im to od nás. K mäsu na šťave(rozne perkelty,hydina na víne,smotane je to fakt výborné.Ja to niekedy jem aj so zeleninou také deformované zeleninové rizoto/ha,ha a myslím si,že mám dietu
Takže je to vlastně takový větší kuskus nebo strouhání (nudlové těsto nastrouhané na hrubém struhadle)?
Ta přílohová je trošku větší, ale ta drobnější se dá použít přesně jak říkáš. Kupuju v maďarském obchodě.
Jeden v Krpoli máme, příležitostně se tam podívám, dík za tip.
Kupuju v Lidlu.
Aha, to jsem nevěděla, že to tam mají, nenapadlo se mi po tom dívat, protože to doma nevaříme. V které části asi zhruba tak to mají? U těstovin?
Jo 🙂
Tak moc dík za nasměrování, až tam zas půjdem, určitě se po tarhoni mrknu. Možná se bude hodit už o víkendu, má nám přijet větší návštěva, chci dělat hovězí líčka na červeném víně a kořenové zelenině. Normálně k nim nejíme nic nebo chleba, když si jo chcem vyskakovat, ušoulá MLP krupicové nočky/knedlíčky. Takhle by odpadla spousta práce.
Tak jsem si na chvíli odskočila do Kéniku a v maďarském obchodě tarhoňu koupila, nějakou fakt originál maďarskou, čtyřvaječnou, balení má 500 g. I mi přidala vytištěný recept na přípravu, dost podobný Verenčinu, jen poměr tarhoňa:voda je 1:2 a ještě tam přidává malou nasekanou cibuli a šptku papriky. Budu to ale asi radši vařit podle Verenky, jen nevím, kolik toho vzít pro 6 osob – celý pytlík, tj. 500 g, nebo míň?
pšeno je to i polsky…
U nás jahelník občas býval, ale opravdu jen málokdy, maminka se s tím nerada dělala právě kvůli tomu připalování, ovocná rýže byla jednodušší 😀 .
Pro mě je ten článek ale dobrá inspirace. Už mi nějakou dobu v kuchyni leží pytlík jáhel a já se nějak nemůžu rozhoupat, abych z nich něco udělala. Jím rýži, bulgur, kuskus i pohanku a všechno to mám ráda, tak jsem si říkala, že začnu používat i ty jáhly, abych to měla kompletní. Tak příští týden jdu na to, nejdřív je zkusím jako přílohu, časem i nasladko.
MMCH, na slazení rýžovým sirupem mi nepřijde nic divného, já občas sladím pšeničným sirupem, zvlášť, když potřebuji trošičku sladké chuti do slaného jídla. Ale nejčastěji sladím medem.
K těm sirupům – brojí se proti glukózo-fruktózovému sirupu, a ty rýžové, kukuřičné, pšeničné sirupy nejsou v podstatě nic jiného, kromě glukózy a fruktózy obsahují ještě další cukry (maltózu), vyrábějí se hydrolýzou nebo enzymaticky z příslušného škrobu. Med je snad oproti cukru zdravější v tom, že obsahuje i nějaké minerály, ale zase naopak může obsahovat rezidua pesticidů a pro mnoho lidí je silným alergenem.
Stejně tak je dost naivní se domnívat, že pokud sladím třinovým nebo hnědým cukrem, tak žiju zdravěji. Jen se zaplatí více za cukr, na kterém jsou zbytky matečného roztoku. Jedná se vlastně o méně kvalitní cukr, marketingově je to dokonalé.
Ivo, sladím tím, co mi vyhovuje a co mi chutná, bez ohledu na to, proti čemu se momentálně brojí nebo co je zrovna v módě. Ve svých pětapadesáti jsem zažila tolik různých kampaní, kdy se proti něčemu zásadně brojilo a za pár let se totéž naopak prosazovalo jako nejskvělejší objev, že na takové řeči kašlu. A pokud jde konkrétně o cukry, sladím tak málo a jím tak málo slazených potravin, že je mi všechno tohle strašení a doporučování lhostejné (i když může mít nějaký racionální základ). Med pro mne není alergenem a používám ho proto, že mi chutná. Je to navíc takový můj drobný, naprosto laický koníček. Momentálně mám například doma med ze čtyř různých zdrojů a baví mě porovnávat jeho rozdílnou chuť a vůni. Nikomu ho ale nevnucuji, každý nechť si sladí tím, co je mu libo. Kéž by každý konzumoval tak málo přidaného cukru, aby mu mohlo být víceméně jedno, jestli si do jídla dá lžičku sirupu, medu nebo rafinovaného cukru. Lidi by byli zdravější.
Já jsem to myslela asi ve stejném smyslu jako ty. Jak ti různí guru doporučují sladit hnědým cukrem, bílý cukr je jed, slaďte sirupy, sladěnkou, zrovna tím, co je momentálně IN. Taky jsem toho zažila – zatracování vajec, pak vzata na milost, zatracení sádla a jeho návrat, doporučování konzumace ovoce, pak zase nevhodnost, momentálně u některých skupin adorace kokosového tuku, nesmyslné odmítání lepku, mléčných výrobků… Tak nějak podle toho, jak která lobby zaplatí výzkum.
jsi můj člověk. Medíček je moje každodenní snídaně. Mám velmi dobrý zdroj ale včeličkám neporučíš. Dá se poznat lesní a květový ale když je kolem samá řepka tak asi toho alergenu v tom trochu bude.
to bylo pod Tapuz
Prý když je místní, tak působí protialergicky. Ale řekla bych, že je to zase jen marketingový tah, aby se lidi nenechali zlákat na levné „medy“ z hypermarketu, asi jako to bylo s česnekem. Já vím, že vypadám jako cynik, ale ono to tak opravdu je.
Maruško, napiš mi mailovou adresu na iva(zavináč)montdesoleil,net , ať ti napíšu cestu k pokladu.
Jahelník přijde občas na náš stůl, ale ještě nikdy jsem se neodvážila vařit jáhly v mléce – bojím se připálení. Já se totiž znám, jak nemám trpělivost jen stát u plotny a míchat, tak tu odběhnu, tam se zapomenu a už se to připaluje! Radši vařím jáhly ve vodě.
Nedávno jsem dělala jahelník švestkový tmavý, s kakaem a ořechy, moc dobrý byl! 😛
Hani, a co to vařit v piskáču (tak tomu říká tchýně), v hrnci s dvojitým dnem? Tedy pokud ho ještě máš…
Ivo, „piskáče“ nemám. Kdysi jsme ho měli ještě doma v OL, ale nijak moc se nevyužíval a do vlastní domácnosti jsem si ho nepořídila.
Já taky ne, mléko jsem nepřevařovala. Máti v něm vařila pudink, možná i tu krupicovou kaši.
Milá Ivo, udělala jsi jahelník podle tohoto receptu? Dopadl tak, jak popisuješ? Opravdu?
Víš houby, jen si představuješ. A urážíš mladou ženu, která byla ochotná pro nás sem něco napsat, pod svým vlastním jménem, neskrývá se za žádný nick.
Svůj názor, který je jen dojmem, který v tobě vznikl po přečtení receptu, prezentuješ velmi urážlivým způsobem. Názor ti nikdo nebere, nemusíš dělat jahelník, ale co ti dnes rozhodně chybí je zdvořilost a ohleduplnost!
Navíc… Martina vaří z našeho pohledu novým způsobem. A věř mi nebo ne, lidé platí za to, aby se naučili vařit jako ona. Ano, jen někteří lidé… kolik lidí až tak stojí o tvé umění?
Znovu se vracím k pravidlům zdejší diskuze – nemusíte s autorem souhlasit. Ale svůj nesouhlas vyjadřujte jen s jeho názory, neurážejte jeho osobu. Zdvořilost a respekt k tomu, že pro vás někdo zadarmo něco udělá… tu bych očekávala také.
Dede, zcela souhlasím !
Dede, (y) .
Dede, vím, že že mi po tom nic není a že se Iva obhájí sama, ale Iva má pravdu – nejdřív je potřeba umět vařit klasicky, až pak je čas na experimenty. A dvě lžíce skořice na tak malé množství surovin, to je opravdu moc. Vejce je lepší dávat zvlášť žloutky a zvlášť bílky (ve formě sněhu), navíc tam chybí nějaký tuk. Ten recept opravdu podařený není.
No nic, jdem do kina, mějte se!
Aido, o tom jsem nepsala 😉
Dede, děkuji ti za podporu.
Opravdu nemusíte podle mých receptů vařit. Ráda jen předávám inspiraci k receptům ve zdravější variantě na mém webu, kurzech vaření a tady pro vás.
Recepty jsou z mé zkušenosti, klidně můžete podle sebe množství upravit (skořici). Já pokrm připravuji takto. Možnost vynechání surovin píšu hlavně proto, aby se někdo nevyděsil množství surovin a toho, že pokud je nemáte doma recept nemůžete připravit.
Jsem moc ráda za spoustu inspirace k jiným variantám, které vždy sdílíte. Je moc fajn, že tu vždy tolik diskutujete.
Ne, Dede, nedělala a ani dělat nebudu. Myslím si, že ve svých šestapadesáti letech už dovedu docela odhadnout, co z receptu vyleze. Jinak články paní/slečny Martiny beru jako reklamu na její poradenskou činnost a na jí pořádané kurzy vaření. Proč by jinak v každém článku uvedla odkaz na svoje webové stránky?
A ano, jsou tací, kteří si musí nechat poradit v nějakém draze zaplaceném kurzu, jak vyrobit pomazánku nebo kaši na snídani (přeháním jen trochu). Bohužel, taková je doba, zdravý rozum se někam vytrácí…
Bohužel, slušnost taky…
Jak se říká „někdo má rád holky, jiný zase vdolky “ 🙂 My jáhle máme rádi a jeden čas jsem s nimi různě experimentovala. Inspirací mi byl Zanin článek z r. 2015. tady:
https://tinyurl.com/yyeq45fk
a já pak take o svých pokusech psala tady:
https://tinyurl.com/y3spovfn
No a teď je tu další zajímavý recept, dtíky Martino ! Jako Alex, také máme rádi vlhčí moučníky (tedy záleží co to „zvlhčovadlo“ v nich je, že?). No a v jahelníku jsou jabka a tvaroh(tedy tady bych dala změklý cream cheese), oboje máme moc radi.
Včera odp. jsem dělala obří koláč z pecanových ořechů,který aůe potřebuje den rozležet. Takže teprve dneska ho nakrojíme (ač choť včera mlsně koukal, jestli by už přeci jen… ale on je fakt lepší den zpevněný (a líp se krání). No a až ho sníme, tak vyzkouším tenhle jáhlový, protože ještě jeden balíček jáhlel doma mám. Jen je budu muset pro jistotu poctivě propláchnout, přeci jen už jsou možná rok stare. Snad ještě budou použitelné.
Na koláč jsem použila ještě loňské zmražené ořechy, ale už jsme začali chodit sbírat letošní nové. No a jak jsem se před pár dny ohýbala u jednoho stromu a chystala se sebrat „ořech“, zjistla jsem, že to není ořech ale maličká želvička. Zřejmě z pozdního záříjového hnizda, které se muselo někde poblíž otevřít. Tak jak tam na ořechy běhají veverky (a zanechávaly spoustu nahryzaných ořechů)a poletují modré sojky, tahle maličká želvička neměla moc šance na přežití. Tak jsem jí odnesla domů, udělala jsem jí „zimní pelíšek“ na verandě a během chvilky se do něj zavrtala. Tak snad v pořádku přezimuje, zjara jí přendám do výběhu k ostatním.
Tedy Maričko! Ty jsi zvířecí andělíček strážníček! Díky za želvičku (y) . Já takhle kdysi přezimovala (a vykrmila) listopadového ježčího mrňouska. Na jaře potom mazal na kraj lesa do kupky roští, tak snad žil dlouho a množil se.Přikrmuju ježky kočičíma kapsičkama, aby si nastřádali tukové zásoby na zimu, snad jim to nežerou pofory kuny, kterých je letos moc a moc. Na zahradě, kolem domu i za plotem na silnici a na cestách je to samý kuninec.
Alex, sotva dvě novorozené želvičky z deseti se dožijí jednoho roku, těch předátorů je tu kolem hodně. Tak ji chci dát větší šanci než je statistika. Spí v plastickém „šuplíku“ ve vyšší směsi hlíny, listí a suché trávy. Jen si budu muset pamatovat, průběžně jí „kropit“ aby spala ve vlhku (mám rozstřikovat stát hned vedle). Tyhle novorozené želvičky celé přezimování žijí ze zbytku vaječného žloutku, který někde v sobě mají (ale měla jsem želvičky, které měly kousek žlutého váčku na spodu stále vidět). Pro mně je to jako zázrak, narodí se(velikost tak sotva české 50kč),chvilku běhají venku, ale v krátkosti (a pokud si na nich právě někdo nesmlsne)se bez dalšího naplnění žaludku zavrtají a spí třeba 4 měsíce i déle. Nechápu jak to přežívají. Ale hodně „našich odchovanců“ dokazuje,že příroda to má promyšlené. Takže, ač jsem jí samozřejmě nabídla trochu z kočičí konzervy a namočila jí do vody, o nic nestála a šla se zavrtat.
Maličtí ježečci jsou roztomilost sama a moc ráda čtu, že take uspěšně přezimoval 🙂 My je tady nemáme.
a na Podkarpatské Rusi se vaří i jáhlová polívka
https://dabpraha.rozhlas.cz/jahlova-polevka-7303730
Díky za patřičně podanou instruktáž pro blbuvzdorné, jako jsem já. Jáhly jsem nikdy nezkoušela, ale když vidím ten recept, tak uvažuji o upečení. Líbí se mi tam ta tvarohová „náplň“, mám ráda „mokré“ moučníky.
Dělávám rýžový nákyp, protože MLP ho má rád.
Formičce děkuji za vysvětlení, proč proplachovat vřelou vodou!!!
Někde jsem četla o prosu, že může být jednou z alternativ na pěstování obilovin při změně klimatu v Evropě, na horko sucho. Proso by to mělo zvládnout. Teď jde o to, zda to zvládne současná generace zemědělců se svou tvrdohlavostí a umíněností 😛 . Takže Martino, více takových alternativních receptíků, budeme se muset přizpůsobovat 😉 .
Již několik dnů nepíšu do komentářů, protože se mi stává na tabletu, že sesmolím horko těžko odstavec a potom ŤUK, něco někde klepnu a všechno je fuč (devil) . Na normální pecko teď moc nechodím. Budu muset trénovat s bábinkami v Domově jemnou motoriku!¨
Dede, včerejší peřiny, velmi zajímavé téma. Už nevím, co jsem naklofala na tabletu, ale na duchny si pamatuji z prázdnin, když jsme jezdívali s Alenou k její sestře na statek. Ráno jsem drkotala zuby, protože veškeré peří bylo v nohách a já se choulila pod sypkem s povlečením :^) . Naši od mého mala, používali prošívaní deky.
Chuť jáhel a chuť tvarohu mi vůbec nejdou dohromady, ta jablka ještě ano, místo švestek. Ale proti gustu žádný dišputát.
Spařuju mnohem vícekrát a mnu prstama, protože 2x je dost málo…než se ten žluklej tuk z těch slupiček dostane.. nedělám jablkovej , ale višňovej, ten miluju,ale když má být pro všechny, tak je z kila jáhel a z toho vařit tu kaši s mlíkem,je teda pěknej vopruz,(ale v nepřipalovacím hrnci ne až takovej) když ho snědí za 20 minut, ale těší mne, že jsem ho naučila jíst 30 dalších lidí….pravda, napřed jsem jim neřekla,že to jsou jáhly….já pak zredukuju tu šťávu z kompotovanejch višní, přidám griotku a každej kousek má i trošku „sosíku“….takž ejsi mne martino potěšila, že děláš jahelník,byť jabkovej….
Jak já znám jahelník, tak se uvařily jáhly v lehce osoleném mléce, žloutky se utřely s částí cukru a vmíchaly do prochladlé kaše, z bílků se našlehal tuhý sníh, zašlehal zbylý cukr a lehce vmíchal do kaše se žloutky a vmíchaly se sušené švestky. Výsledkem byl nadýchaný nákyp, úžasná pochoutka.. To co tu prezentuje autorka je něco na způsob jídelnového blívajzu- hutná hmota doplněná rozplpanými jablky.
Ivo, přesně tak dělám já jahelník a nebo rýžový nákyp. Mám ten recept od maminky a ta byla výborná kuchařka. Na její nákyp se dokonce nechávali pozvat i její známí. 😀
Dělám to taky tak, oboje, včetně těch švestek.
…“A ta byla výborná kuchařka“, to je právě podstata věci. Jak tak čtu po webu, většina výživových „poradců“ vařit zcela zjevně neumí, protože ty jejich recepty jsou možná zdravé, ale k jídlu moc nejsou. Možná je to záměr, navařit nejedlé jídlo a pak radši být o hladu.
Maminka vařila (a já dodnes vařím) podle „Sandtnerky“ a výživový poradci mi můžou….
Taky se snažím vařit zdravě, upravuju si množství cukru i ve vánočním cukroví. Nebráním se většímu množství zeleniny, luštěninám a podobně. Ale některé věci prostě ošidit nejdou a postupy při vaření taky ne.
Ivo: 😀 Máš recht.
jj, jak píšeš, postup u višňovýho mám stejnej….
To pěkné moravské slovo rozplpaný :).
Já jsem sice původem z Čech, ale některé výrazy jsou opravdu trefné. Teď jsem chvíli přemýšlela o českém ekvivalentu, ten není tak pěkný (rozblemcaný 😉 ).
Jj, rozplpaný od podst.jména plpa, hojně užíváno,od rozblemcaný nevím. (rofl)
to je od „blemc“ nebo blemcat…..
tak to používám pro parlamentní kecy 🙂
He, he já používám slovo blemcák pro cyklistickou přilbu :* .
Přilba je „blembák“ 😀 .
Blemcák se u nás říká jazyku.
Ano, plpa, krásně zvukomalebné, neumím dát rozchechtaného smajlíka :)).
Já jsem zase původem z Kroměříže, ale už x let provdaná v Libereckém kraji. Proto mě to slovo potěšilo, strašně dlouho jsem ho neslyšela.
No vidíš a já jsem od České Lípy provdaná do Přerova.
a já celý život žiju pod Ještědem. V mládí přímo – co by kamenem dohodil a teď kousek dál co by kamenem dohodil a kousek doběhl 😀 . Tak se to u nás říká. Vidíš, měla jsem sousedku, taky Ivu a ta se vdala někam k Olomouci. /koho to zajímá, že/
Mě to zajímá.
Nikdo neříká, že nutně musíte vařit podle mých receptů. Je to inspirace pro toho, kdo ji chce.
Znáte Aničku Grosmanovou? Podle všeho studovala stejný obor jako Vy. Nejdřív se ale naučila hodně dobře vařit tradiční českou kuchyni, aby věděla, jak ji upravovat zdravějším směrem. Umět vařit, to je, myslím, pro toto podnikání základ.
Ančí myslím studovala zemědělku, Martina VŠCHT.
Jo, Anna dělala ČZU.
Víte, Martino, my jsme většinou ve věku vaší maminky a vařit jsme se učily tak nějak tradičně. Takže nás asi moc neosloví recept, kde je možné (podle vás) polovinu surovin vynechat, sladit nějakým škrobovým sirupem z rýže a vzniklý produkt bez uzardění nazvat jahelníkem. My, na rozdíl od vašich vrstevníků nebo ještě mladších následovníků, víme, jak má jahelník vypadat a jak to má chutnat.
Jinak dvě lžíce skořice na tu trochu jablek je nějak moc, nee? To je vpodstatě celý sáček, a to by bylo nejedlé, neměly to být dvě lžíce skořicového cukru?
Ja jsem si vzdy myslel, ze Jirotka mel akorat genialni fantazii. Zda se ale, ze tety Kateriny jsou v kazde dobe 😉
(rofl) (rofl)
ale Iva má pravdu….byť ji napsala tak,jak je zvyklá…přímo a bez diplomatických tanečků, ona je nikdy nepoužívala….
jahly jsou zrnicka prosa a jsou obalena tenkou vrstvickou tuku (oleje?) a ten jak zlukne, tak zhorkne. horka voda rozpusti ten tuk a aby se dobre proplachly, lepsi opakovat 2x. a cerstve jahly sparovat netreba.
nejsikovnejsi mi prislo je zalit horkou vodou v hrnci/misce, vyklopit do cedniku, zalit druhou pulkou vody z rychlovarky, znova precedit a uvarit v termomixu, ktery pri vareni sam micha, takze na pudinky, polentu i dalsi michanice je idealni, a nepripali je 8)
Přiznám se, že s jáhly (jáhlama – jáhlami… kruci, jak je to v sedmém pádě v množném čísle?!) nevařím. Právě že mám strach z toho hořknutí-žluknutí. Navíc jsem nikdy jahelník nejedla, tak nevím, jak by vlastně měl chutnat. No nevím, nechám si to projít hlavou
Neboj, jáhly jsou dobré, jen se fakt musí hodněkrát propláchnout horkou vodou. A pak to udělej buď tady podle článku, nebo jako když děláš rýžový nákyp (aha, teď jsem si vzponěla, že rýžový nákyp asi neděláš, jakož i jiná jídla z rýže, že). Dobré to je, jen ta chuť je kapku jiná. Jestli jíš kuskus nebo bulgur, tohle bys měla zvládnout sníst.
Jako rýžový nákyp jahelník děláme, nejlepší je se švestkami. Jeden syneček, který nejí sladká jídla, dělá výjimku u jahelníku a u sladkých knedlíků z bramborového těsta, když jsou se švestkami. Ta kombinace mu připadá dokonalá. Jáhly proplachuji 3x, vždy je zaliju vařící vodou v hrnci, chvíli nechám, promíchám, potom scedím. Nikdy hořké nejsou.
Já se zeptám, jestli někdo nemá zkušenosti s jáhlami naslano. Sladké u nás příliš ne a pokud by ano, jednou za čas rýžový nákyp
Možná Šárka? Nějaký Mlsotník o jáhlách tuším měla.
Podle mě by na slano určitě v pohodě udělat šly, jako nějaký nákyp se zeleninou, nebo jako varianta kuby s houbami, jen dát místo krup ty jáhly.
Je to rýže, jako každá jiná obilovina a dá se stejně i použít.
V jedné jídelně podávali jako přílohu kopeček rýže, kopeček jahel a kopeček pohanky. Doma by to bylo pracné, tak to někdy smíchám a mám … No … Tečkovanou rejži? 🙂
(A jo, vím že jsou to jiné kytky, jen se to dá stejně použít v kuchyni 😉 )
Je to proso…
😀
ano, se škvarkama nebo s parmazánem a jen se to zapeče, jde to i se zeleninou nebo použít místo krup do houbovýho kuby….nebo jáhloto,místo rizota….
prostě uvař jáhly v osoleným a opepřeným mlíce, až bude kaše, vmíchej rozkvedlaná 3 vejce (žloutky) se smetanou,parmazánem a bylinkami ,přihoď drobně pokrájená sušená rajčata, bazalku nebo tymián,jemně pokrájenou jarní cibulku nebo porek, přimíchej opatrně sníh z bílků, dej do máslem vymazané formy, vysypané strouhankou a zapeč, na vršek před dopečením nasyp ještě parmazán a nech udělat krustičku… dobrou chuť…jde to jíst samotný nebo k pečenému kuřeti, králíkovi…k rybě nic moc…
Jak to tak čtu, dostávám na ty jáhly na slano čím dál tím větší chuť, Ty to umíš tak pěkně popsat a nalákat! Ráno po přečtení článku jsem je chtěla koupit, bohužel jsem na to zapomněla, tak snad teď odpoledne nezapomenu. Budu mít doma na víkend dceru (vegetariánku), určitě by jí to chutnalo. Asi i ta sladká verze (višně, švestky, jablka i tvaroh a ostatní potřebné suroviny doma jsou), tak uvidíme.
Přiznám se, že mi názor na jáhelník úplně zkazili v jídelně – oni snad proso nespařili vůbec, tak bylo hořké. Anebo bylo i žluklé? Rozhodně nešel vůbec jíst. Doma jsem na experiment tím pádem nenašla odvahu. Jáhly se rády připalují díky tomu, že se vaří v mléce, anebo by to samé dělaly i ve vodě?
Naše andulka pípá, že prý by to mohlo být dobré. 😀
Rády se připalují i ve vodě :).
Máte pravdu, že žluknou taky rády.
Máte doma andulku? Napište něco o ní,šlo by to? Třeba kluci.
Jsem dneska četla o Kostějovi nesmrtelném od Petry rumíčkové,spravilo mi to náladu. 🙂