Moje dcera Katka (2,5) má velice ráda točení se dokola za zpěvu písničky „Kolo kolo mlýnský“. Patrick, můj starší syn (6,5) se mě onehdy zeptal, jestli to je hodně nebo málo, ty čtyři rýnský. Záludná to otázka.

Bez ohledu na cenu byla jistě pro mlynáře taková událost, kdy se kolo poláme, skutečně „mnoho škody“. No jo, ale kolik – zeptalo se zvídavé dítko. A tak jsme se pustili do bádání. Zjistili jsme, že ony „rýnské“ jsou „rýnské zlaté“, měna z poloviny 14. století, jejíž hodnotu vyjadřovala cena ryzího zlata, z něhož byla mince vyražena. Protože cena zlata je dlouhodobě celkem dobrý index vyjadřující hodnotu věcí, s ohledem na dnešní cenu zlata jsme vypočetli, že mlynářovo polámané kolo by ho přišlo na 14 800 Kč – bez DPH, ta tehdy nebyla, ovšem protože tehdejší ekonomika neznala jiná platidla než vyjádřená hmotností drahého kovu (nebyly akcie, dluhopisy ani jiná podobná „platidla“), pro tehdejší lidi mělo těch necelých patnáct tisíc korun přeci jen větší hodnotu, než jakou má patnáct tisíc korun pro nás teď.

Jenže je to hodně nebo málo za mlýnské kolo? Kdo se jen tak orientuje v cenách mlýnských kol? Naštěstí jsme našli e-shopy, kde se dřevěná mlýnská kola prodávají, a budete se divit – běžná cena se bez DPH pohybovala kolem 19 000 Kč. Co nám to tedy říká? Navzdory tomu, že se dnes dřevěná mlýnská kola dávno nepoužívají ke svému původnímu účelu, mají pro dnešní lidí podobnou hodnotu, jako v roce 1350.

Teď si vezměte, jak je analýza takové dětské písničky fascinující výpravou hned do několika školních předmětů – matematiky, dějepisu, ekonomie, fyziky a hudební výchovy. A schválně si představte, kolikrát za celou školní docházku se takový úkol, který by třeba dostaly děti jako týmovou hru, vyskytne.

Já jsem to nezažil ani jednou.

A přitom stačí jen trochu fantasie – můj bratr Marek kdysi dostal na mezinárodní škole v Oslo otázku, jestli se vyplatí zvednout ze země zimbabwský dolar, vzhledem k jeho mizivé hodnotě a kaloriím, které člověk na takový pohyb spotřebuje. Měli interdisciplinární zábavu, při které se dozvěděli plno věcí, na celé dopoledne.

Tohle je totiž škola hrou, a místo abychom dětem dávali školu hrou si hrajeme na pruskou vojenskou školu. Jak dlouho ještě?