HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Hrátky nejen postelové

Nelekejte se, nepůjde o žádné intimnosti či perverznosti. To jen u nás doma pokaždé, když nevstáváme ráno brzo do práce, probíhají postelové hrátky, podotýkám, že převážně kočičí. Ale vlastně nejen postelové…

 

 

Aktivita našich koťat po ránu je pro mne, založením sovu, šílená. Ještě pořád spávají v obýváku, zatímco my nahoře v ložnici s Rozárkou. A dobře děláme, protože s koťaty bychom se nevyspali ani náhodou.

Když ráno vstaneme, připravíme krmení Rozárce na její okenní parapet a koťatům do kuchyně, opatrně otevřeme dveře do obýváku. Koťata se vyřítí v jednom černobílozrzavém klubku k miskám, divže nám nepodrazí nohy. Snídají dlouze a rádi. Zvlášť Goliášek musí navštívit všechny snídaňové destinace (ovšem slečny provozují snídaňovou turistiku též, samozřejmě), obsluha musí minimálně jednou dvakrát do misek přidat a teprve poté je snídaně prohlášena za proběhlou a uzavřenou.

A jde se lítat. Je nutno protáhnout kostru, po té dlouhé noci. Takže šupem nahoru, do ložnice – a jé! Jedna z obsluh se znovu válí v posteli! Príma! Hup pod deku!

Šup tam

Goliáš zapluje pod peřinu k mým nohám a Sára se Zuzanou se okamžitě vrhnou na přesunující se hrbol. Dlouho to nevydržím a všechny sesypu na zem. Pořádně se zabalím a potom pod dekou začnu pohybovat rukou. Jezdím prstem sem a tam a za chvíli hups!

Goliáš mohutným skokem přistane na ruce a mocným stiskem zadáví kořist. Popadnu ho přes deku do dlaně a pořádně ho pomuchlám. Obejme mě packami, zadními kope o sto šest a s jurodivým výrazem radostně kouše do deky.

Já jsem ten nejhodnější přece!

Po chvíli ruku uvolním, ale za chvíli už na ní visí Sára a Zuzanka v pozadí s kormutlivým výrazem „Nám taky něco, nám taky něco!“ sleduje šťastnější sestřičku, která zdolává podpeřinového myšáka. I na Zuzanku dojde, ale mezitím v nestřežené chvíli pronikne Sára opět pod deku, já mám nové tetování na kotníku a Goliáš visí na cípu deky visící z postele, nepřestávaje mohutně vrčet.

A nejzrzavější tady!

Než vyřeším anexi na dolním konci postele, Zuzi přestane rdousit podpeřinovou myš a přeskočí na válendu, kde zmydlí odložené oblečení a částečně ho skopne na zem. Vznikne tím báječný úkryt, ve kterém si slečna Zuzanka lebedí, nicméně dlouhého trvání to nemá, protože závistiví sourozenci strhnou černou mikinu na zem celou a sestřičku přes ni nemilosrdně zvalchují, co se má co povyšovat, Zuzana jedna, jaký domeček jen pro ni, my ti ukážem, zač je toho kočičí loket!

Provokatérka ocásková

Pod mikinou je tma

Dolů s báglem!

 

Pak to foťte…

Vzápětí celé trio oddusá po schodech dolů, proletí kuchyní – jak to, že v miskách nic nového není? – hele Rozáro, nezbylo ti?

Rozára má vždycky lepší jídlo než my!

Rozárka s klidem, který bych u ní před týdnem ještě těžko hledala, srazí postupně jednoho dobyvatele po druhém ze SVÉHO okna, koťata, která to čekala (nicméně opětovně to zkouší zas a zas), se otřepou a letí do obýváku a pak se to stane.

Cosi lupne, praskne a odletí a tiskárna je bez podavače.

„Koťata pitomý!“ zahromuje můj muž, když zvedá plastový držák papíru.

Koťata pitomý se seskupí kolem opraváře, který se snaží kryt vrátit zpátky na místo a snaží se svou vinu odčinit tím, že mu pod ruku strkají tu čumáček, tu packu a některá zlomyslnější i ocásek. Společně packou, čumáčkem, ocáskem a rukou nerozdílnou plastový kryt nasadí, aby vzápětí, než opravář dojde do kuchyně, letěl při dalším přeběhu znovu na zem.

Opravář se vrátí a najde koťata, očichávající předmět doličný, s výrazem – „Hele, zas ti to upadlo, nějak ti to nedrží, co s tím uděláš?“

Neudělá s tím nic, protože konečně se jim podařilo ulomit jeden z držáků, takže držák už na tiskárnu nasadit nejde.

„Vy nejste koťata! Vy jste pomsta,“ zaběduje opravář. „Jen nevím za co. Za co, proboha, za co? Co já teď s tím, no?“

Koťata neví, za co jsou pomsta, a co s tím kdo nadělá už je vůbec nezajímá. Já jsem se mezitím totiž přesunula do kuchyně a snídám, takže jupí, bude jogurt, taky je tu mokrý dřez, což Goliášek zbožňuje a taky se rozdávají masové tyčinky, protože je sobota a ráno a jsme konečně všichni spolu a doma a život je báječný…

Dřez miluju

Velikost akorát pro mě

A navíc – po snídani se půjde stlát postel a to je teprve ta pravá zábava! Ať žijou soboty!

Cvičení na síti

Tak co dalšího nám ten dnešní den přinese?

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:29

37 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pěkná koťátka, roztomilá, veselá. 😉 😀
    Mojí sestře před měsícem ze dne na den umřel kocour, kterého měla snad 11 let. Je z toho celá špatná, ale nového zatím nechce. Už jsem jí jich pár nutila (hlavně z hadopasích nabídek), ale zatím nechce.

    1. Víš, ono to chce čas… u nás to trvalo skoro půl roku,než jsme se z těch odchodů kocourů vzpamatovali a byli jsme schopní přijmout nová koťata.

  2. Milá Toro, zase se to krásně četlo s fotkami jako „důkazy“. U řady zmíněných aktivit (umyvadlo, hra pod dekou, zalehlé oblečení atd.) jsem se vzpomněla na dobu koťat u těch našich. Trojice koťat je krásná, ano povyrostla, ale zase ne tak moc, třeba Goliášek je menší, než sestřičky, nebo se mi to jen zdá? Takže si jejich děstkých let možná ještě chvilku užjete. Je to tedy u vás vskutku občas ranní šrumec !!! Ale té radosti a úsměvů jak takový den začíná (tedy kromě polámaného podavače papírů, že). Těším se na další „díl“!

    1. Maričko, Goliáš je větší, než kočky, minimálně o půl kila, ono teď jsme ho dlouho nevážili, ale je to vidět na první pohled. Ony fotky prostě hodně zkreslují. Děkuji za komentář 🙂

  3. Není sice sobota, ale mám výjimečně práci na doma (malé prázdniny) a tak si sedím a lebedím a řvu smíchy na celý barák.
    Naše Uhu – kočičí dáma sedmiletá, na mě kouká „zda jsem se zbláznila“.
    „To nic, Uhurko, to nic. S vámi to nebyli vůbec jinačí.“
    Ale kde. Co by to přiznávala, mňoukne pro sebe, a v očku jí přitom nenápadně blýskne raráškova jiskřička „Postel?!?!“

    1. Hihi, kočičí dáma jménem UHU – to je trefné, tedy jestli to náhodou má co společného se známým lepidlem? Jedna moje bývalá sousedka totiž měla kočku jménem Velcro, což je zdejší značka suchých zipů. Dostala ho proto, že kočka byla děsný mazel, panička jí měla stále „přichycenou“ na noze či na klíně.

  4. Teda Toro to je krásné bojové komando.
    Vy se tedy nenudíte.
    A Goliášek je překrásný, úplně jsem se do něho zamilovala.
    Ale i obě holčičky jsou moc pěkné.

    1. Díky. Goliášek je opravdu nádherný, bude z něj velký koucour. A holčičky jsou zlatíčka, mazlivý, úžasný. Jen když je popadne lítavá, to máme co uhýbat 🙂

  5. úžasná smečka 🙂 máš doma permanentní kočičí mejdan 😀 vždycky jsem věděla, že kočičky dupou jako celá mateřská školka na výletě, ale teprve na festovních dubových schodech do patra nám to Eddie, Pipi a Conny jr. ( Sněhur ml.) předvedli dokonale. za nejvhodnější čas považují cca 23,30 SEČ. a pozorovat je u toho, tři chlupaté koule, je ještě lepší 😀 taky bych ráda odborné vysvětlení, jak kocour dokáže zároveň vrčet a příst… Sněhůrek ml. to praktikuje pokaždé, když si zabere naši deku a sleduje odtamtud blížící se vetřelce…někdo psal na blogu o tom, že psi rozeznávají/nerozeznávají SEČ/SELČ. tak k tomu mám poznatek ze dnešního rána: kočky rozeznávají. v 5,50 SEČ mydlili kluci do dveří u ložnice tak, že se dveře klepaly ve futrech ( podle nich bylo už 6,50 a já měla být vypravená do práce a v misce jogurt ).

    1. Ano, kočky čas rozeznávají

      Oskar ráno klepe chlupatou prackou a kvičí /v 5.00, teda o hodinu dříve/ : “ už je čáááás, už je čááás!“

    2. Když sedím v obýváku a ony běhají nahoru dolů po schodech, je to rachot jak od pluku vojáků, dupou jak sloni (i když mi KattyV vysvětlovala, že sloni prý naopak vůbec nedupou, ale jsou velmi tišší). Takže dupou jak bůvoli, ať slonům neubližuju, a já přesně vím, kde jejich hrátky zrovna probíhají.

      1. rota vojáků před mostem takhle dupe jako ty tři hedvábné postavičky u nás/u vás 😀 taky sis všimla, že každý z nich má jinou mechaniku pohybu, když jdou, byť stejnou eleganci? např. jediná Luisa má klasický plavný pohyb kočky domácí. Eddie obezřetně kráčí jako větřící tygr, ocasem ometá podlahu. a Sníh ml. ladně pluje prostorem jako šedobílá ponorka – ocásek,zvící mopu Leifheit,nese bojovně vytrčený vzhůru jako periskop.

  6. Tak tohle se úžasně čte a sem tam by se mi asi líbilo to zažít:)) Já mám vlastně strašně nudná rána! (wasntme)
    Díky, Toro, za tohle veselé čtení – je potřeba! (inlove)

    1. Dede, jsem ráda, že se líbí. Ono nebude trvat dlouho a taky tohle bláznění asi přejde. I když, třeba ne a hlavně třeba ne tak brzo.

  7. Obdivuji, protože když si vzpomenu na JEDNO atomové kotě Darečka, tak se ještě dnes orosím. Natož TŘI!!!

    1. Zas je výhoda, že oni si vystačí a nepotřebují ke svým hrám nás. Tedy… povětšinou 🙂

  8. Ale zní to dobře, když člověk jen čte a nemusí to mít denně, i když… pak zamrzí, když toho nechají 🙂 U nás momentálně probíhají každý podvečer bratrovražedné-spíš sestrovražedné- boje, kdy Karamel vrtí ocasem a huláká s otevřenou hubou, zatímco Vanil huláká taky a snaží se jí do té huby nacpat kus hlavy… 🙂

  9. Úžasné čtení, hned je člověku veselo (chuckle) .

    Moje rána jsou taky kočičí, akorát se už neloví pod peřinou. Zikmund pečlivě hlídá, kdy se probudím (to pozná dle toho, že si lehnu na záda), hupne na mne a ulehne mezi … na hruď a očekává ranní dávku mazlení. Přitom mi cíleně slintá na ksicht, takže se v podstatě ani nemusím umývat (headbang) . Očekává drbání za ušima a pod bradou a hlazení na nose a při tom mi prohrabuje vlasy drápky, takže i ranní česání mám za sebou (ano, preferuje styl „čarodějnice po průletu trnkovými keři“).

    Bohužel, nejdéle do pěti minut zjistí černá pohroma (Ernest), že milovaná panička je už vzhůru – hurááá, už se nemusí spát a nový den se musí začít dělovou ránou. Teda Erník s rozběhem hupne na moji břišní krajinu, většinou zalehne i Zikmunda, ten ho zpohlavkuje za leknutí a vystřelí na okno (přes Jeníka), Erník začne radostí válet sudy (přes Jeníka), kterého to konečně probudí a s znechuceným pohledem na nás „vy fakt nejste normální a panička tuplem“ ho vyštve z pelechu (nod) .

    Ale jak je Jan rozespalý, tak zakopne o egyptskou mumii, ve kterou se proměnila Brooke (pravda, během noci ji minimálně třikrát musíme přikrýt, chudinku naši zimomřivou), která to nečeká, tudíž zavyje hlasem strašlivým, vyděsí tím sebe i Jeníka, ale potěší Erníka, takže se ji vrhne na hlavu, Zikmund toho využije a hopne zpět na mne… Jenže teď už není na ranní lísání čas, neb psy musí hned ven (což mi hlavně Erňa pištivě vysvětluje) a tak nám nastane nový den…

    1. Podobné u nás YGO, jenom s tím rozdílem, že Dareček raději vyklízí postelové pole Ajvince. Ta by ho totiž zavalila hromadou plyšáků, které musí po ránu natahat do postele a nacpat je nám kolem našich ještě dřímajících těl. Abychom si také užili radostí rána. Ano, jsou to zlatíčka chlupatá!

    2. co byste ještě chtěly, kočičí sliny jsou protivráskové, svou vahou aktivujou prsní svaly, aby ty k… byly pevnější a styl jejich česání,je teď velice IN (chuckle)

      1. nebudu ti brát iluze :-; Pipi je 2,5 roku, Edovi rok a kousek, Snížkovi ml. tedy 7 měsíců…a nápady jim zdaleka nedošly :-)zmoudření očekávám tak někdy po sedmém roce věku, jestli 😀 je pravda, že kromě škubání papíru, na což je specialista ten malý šedobílý element, nic podstatného neničil snad nikdy nikdo ( zaťukat do dřeva)

  10. tohle si pamatuju,když ke mně přišly želviny, do podobnejch akcí zapojily nebožku Kačenku a Pitina loví imaginární myše z pod deky ještě teď, ve svým věku 11 let..když se tiše raduju,že mi nepřibyl žídnej šrám na kůži, vyrobí mi někdo v noci další…želviny spí pod dekou,v nohách, když se packujou, aby jedna druhý uhla,někdy ty nohy nedám stranou dost rychle…hlavně, když spím..ale tohle se čte tak hezky, když se to netýká mojí maličkosti 😀

    1. Jj, koťata to umí doma rozsvítit. A nikdy neuhneš tak rychle, jak rychle umí kotě nebo kočka seknout:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN