Minulý pátek jsem ztratila hlas a nemohla ho najít ani po všech obvyklých léčivých procedurách. Mívám s hlasem problémy celkem často, ale abych takhle důkladně oněměla, to se mi už opravdu dávno nestalo. Napadlo mě, že jsem se dočasně stala ideální manželkou – mohu dělat všechno jako obvykle, jen bez řečí:))

Když mě ale potom můj muž telefonoval a handsfree v autě mu nedokázalo předat mé sípání, trochu jsem o dokonalosti svého němého stavu zapochybovala. „Jo, slyším tě,“ zkusila jsem němě hulákat, ale bez úspěchu. Naštěstí to nebral osobně – myslel, že jde o technickou poruchu.

Vzpomněla jsem si na naše představení, které jsme v září hrály s Dedivadlem ve Velichovkách. Jedna z mých hereček byla nastydlá a mluvila jen tak tak. Když jsem vítala diváky a jen zpola žertem je prosila, aby si radši sedali do bližších řad, protože jedna z mých dam je hlasově indisponovaná, přiběhla ke mně najednou paní z publika a naléhala: „Sežeňte cukr, mám něco, co jí pomůže!“

Byla jsem překvapená, ale rychle jsem jí kolegyni předhodila – co kdyby? Za chvilku se Lucka vrátila a v očích jí málem blikalo. „Ty jo, to byla síla,“ řekla nám… už skoro normálním hlasem. „Myslím, že to fakt pomohlo!“ A ta paní pak hrdě seděla v druhé řadě a když skvěle naladěné obecenstvo doslova řvalo smíchy, věděla, že na tom má také kousek zásluhy:))

Ale tím hlasové příhody nekončily. Po představení za mnou přišla starší paní a s krásným úsměvem mi řekla: „Že jste to vy! Ta paní, co mluví do hradeckého rádia!“ A já s úžasem a vděčností přisvědčila – tak málokdy se setkám s někým, kdo mě v rozhlase poslouchá. Ale nejlepší bylo, když upřímně dodala: „Poznala jsem vás po hlase!“

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2019

A tak dnes otvírám téma: hlas, bezhlasí, poznávání lidí po hlase:))

Také si vás někdy lidé pletou v telefonu s vašimi předky či potomky? V určitém věku jsme prý měly s mojí maminkou hlas v telefonu skoro k nerozeznání, což vedlo k jisté ostražitosti u těch, kdo si nás už jednou spletli:))

Mimochodem ta paní v divadle musí moje jméno slýchat v rádiu před každým vysíláním, v divadle jsme ho také řekly – dvakrát:)) Ale jméno ji neoslovilo, byl to hlas, který si pamatovala… není to svým způsobem úžasné? 🙂