Předposlední várka drabble obsahuje historii (docela děsivou), vzpomínku na povídku Loutkář vlčích myslí i povzdech nad trudným životem domovníka za polárním kruhem. Uzavře ji připomínka, že někdy je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Příště uzavřeme letošní drabblecí sezónu. Jak jinak, než stylově. Kočkami…

Vše, na co si vzpomeneš

Téma: Některá témata by se měla zakázat

Historie, dnes tak trochu děsivá.

Drabble:

„Na co si vzpomeneš, fakt!“
„Tak: paruka!“
Horlivé listování.
“1981, Detroit. Chlap si lepil příčesek na WC lepidlem, zapálil si při tom cigaretu. Lepidlo blaflo, chlap na popáleniny umřel.“
„Ty kráso… Móda!“
„1927, Isadora Duncan, bugatka, dlouhá šála, uškrcení.“
„Hudba!“
„2003, Miami Beach. Hlasitá hudba, rozčilený soused. Zabušil na dveře, neřekl ztišit, rovnou střílel. Devět mrtvých!“
„Zívání!“
„Červenec 1999, Melbourne. Cirkusový trpaslík. Seskočil z trampolíny ve chvíli, kdy si vedle stojící hroch mohutně zívnul. Klaun přistál doprostřed tlamy otevřené na 120 cm, hroch zaklapl hubu a klauna spolkl. Bylo po trpaslíkovi.“
„Kecáš!“
„Nekecám!“

„Kluci! Ta knížka není nic pro vás!“

Závěrečná poznámka: 

Všechny případy jsou popsány v knize Jak odejít na věčnost, Ilustrovaná encyklopedie příčin úmrtí, autor Michael Largo.
Fandom jsem možná netrefila, ale je to opravdu děsivé čtení, čím vším lze sejít ze světa.
Klukům v předpubertálním věku by tahle knížka fakt neměla přijít do ruky 🙂

Loutkář vlčích myslí

Téma: Řekni vlkům, že jsem doma

Vzpomínka na povídku Loutkář vlčích myslí, jednu z mých prvních povídek, co jsem kdy napsala a poslala do soutěže.

Drabble:

Čarodějka hleděla do dáli. Lesy za Sarragonským valem tmavly.
Viděla celou vlčí smečku – Aldogga, Beldogga, ostatní. Volné, svobodné. Černá linka už nesvazovala jejich mysl, nikdo už nepoužíval vlčí smečky na přepadávání vesnic, nikdo si pomocí vlků nerozšiřoval panství.
Vlci pomohli jí, když byla v nouzi – jen díky nim uprchla ze zajetí. Ona pak pomohla vlkům z moci loutkáře vlčích myslí. Vybavila si úlek muže, který zničehonic zjistil, že vlci už nejsou poslušní beránci, a smutně se pousmála.
Dluhy zaplatila a může jít dál.
Poslední myšlenka patřila Aldoggovi.
Vyřiď svým druhům, že už jsem doma.
Dlouhé vlčí zavytí jí bylo odpovědí.

Mám jeden menší problém, co se týče psaní drabblat. Co mi při pohledu na téma vytane, musím napsat, jinak se nedostanu dál. Občas tyhle první pokusy vyhodím, ale občas dám na dané téma prostě drabble dvě, jedno soutěžní, druhé nesoutěžní. Tak to bylo i v případě témata o vlcích.

Trudný život domovníka… eh, vlka, za polárním kruhem

Téma: Řekni vlkům, že jsem doma (nesoutěžní)

Jakmile jsem viděla téma, vybavila se mi scéna z filmu Škola základ života. Prostě to drabble chtělo na svět.

Drabble:

Mám já tohle zapotřebí? Jen proto, že si v nějakém hloupém filmu kdosi vymyslel, že vlk bude nosit domovníkovi psaní? Jako by nevěděli, že ve filmové říši se každá vyřčená myšlenka zhmotní!
Navíc vyfasuju domovníka kutila! Ostatní jednou týdně donesou pohled, a mají leháro. Ale já? Bedna s vrtačkou. Bedna se šroubkama, těžká jak prase. Jo prase, to bych táhnul rád, sem tam bych si kousnul… Ale prase nemám, dneska vleču, no já bych toho chlapa fakt nejradši sežral, víte, co vleču? Třímetrovej žebřík. Doufám, že aspoň dostanu něco od cesty, třeba kus tuleně… nebo aspoň makrelu…

Jak, není doma?

Odpoutáme se od vlků a přejdeme k poslednímu kousku. To se to rozdávaly, zámky…

Zámek španělský dávám ti dnes…

Téma: Vzdušné zámky

„Jsi rytíř ducha, statečný a věrný, v boji ses osvědčil, záda mi vždy kryl. Sliby své plníš, bohatství ducha nad bohatství světské povznášíš. Ženy a děti, sirotky zvláště, v úctě máš, ruku ochrannou nad nimi držíš. Kodex rytířů mravní příkladně plníš, vzorem všem mužům v okolí dávám tě dnes. Odměnu zasloužíš si velkou – já zámek výstavný ve Španělsku tobě dnes tímto věnuji.“

Rytíř na kolena pokleká, hlavu sklání.
Ocenění lenního pána jej těší velice, leč dobře ví, že zámek ve Španělsku pro něj není nic víc, než sladké cukrátko, nic víc, než vzduch.
Má totiž velkou vadu – zatím není dobyt…

Závěrečná poznámka: 

Svatý Augustin kdysi ve smyslu dělat nereálné plány hovořil o In aere aedificare, což doslovně znamená stavět ve vzduchu.

Starofrancouzské eposy Chansons de Geste (Písně o činech) hovoří mimo jiné o tom, že francouzští hrdinové za odměnu dostávali zámky ve Španělsku, které však reálně obdržet nemohli – zámky v té době nebyly francouzským vojskem dobyty.

Dle Michala Novotného, autora knihy „Ze zákulisí slov“ je možné, že kdysi dávno došlo ke zkřížení těchto dvou informací a tak vzniklo úsloví o vzdušných zámcích…

Zdroj: Zákulisí slov podruhé, ČR 23. 8. 2005, autor Michal Novotný