Na právě uplynulý víkend jsme měli už celé měsíce naplánované setkání s přáteli. Letos jsme ho organizovali my, takže bylo v Beskydech, bydleli jsme na Pustevnách a podnikali v okolí to, co nám počasí dovolilo.

Po dokonale propršené sobotě jsme se v neděli probudili do mlhy a vyjící vichřice, což je něco, co jsem si nikdy předtím nespojovala dohromady. Naštěstí nemrzlo, auto ukazovalo nulu. Ještě jsme si naposledy vyběhly s psími holkami na procházku v omamně čistém vzduchu Pusteven a pak jsme se všichni nalodili do aut a sjeli dolů. Nejdřív na procházku k Bečvě – se psima, a potom na Karlovský gastrofestival do Velkých Karlovic – to už bez psů. Doma jim bylo líp.

Zdvihala se mlha – už v ní mizel jen bílý pes:))

Když jsme přijeli na místo, tak nepršelo, ale zima byla pořádná – pro mě jednoznačně na zimní bundu, kterou jsem samozřejmě neměla:)) Ale nemrzla jsem jen já, řekla bych, že to bylo společný stav všech, kdo právě přijeli. K postupnému rozmrzání docházelo až s množstvím konzumovaného jídla a horkých nebo alkoholických nápojů. Eh… mnohokrát byly horké i alkoholické zároveň. Ostatně… pili jste někdy horké borůvkové víno? No, já taky ne – řídila jsem – ale jedna z kamarádek ano. Byla po něm roztomile povídavá:))

Ale proč o tom všem vlastně píšu. Festival se rozkládal kolem 3,5 km dlouhé trasy z Karlovic k hotelu Horal. Vzhledem k tomu, že ideální postup byl vyvézt se nahoru do kopce, aby se lidé cestou dolů projídali nabízenými lahůdkami, byla k dispozici různá vozidla. Od koňského spřežení (nádherní tažní koně s pěkně zdobnými postroji), přes klasický turistický vláček, až k automobilovým veteránům. Tím myslím auta i autobusy.

Větší část soboty, s výiimkou třech vycházek, strávili psi v roli hospodských teriérů… (viz Herriot:))

Z těch starých aut, fungujících jako taxi, jsem spolehlivě poznala jen Tatry 603 a 613. Byla tam i jiná, starší auta, ale netuším, o co šlo. Potom tam byly autobusy – myslím, že dvě staré Karosy a dokonce jedna Škoda RTO! My jsme nasedli do jedné Karosy a okamžitě se mi zvedl žaludek, stejně jako tisíckrát předtím, když jsem tím autobusem musela jezdit na běžných linkách. Ten neskutečný pach nafty a… autobusu! Fuj!

Když jsme venku potkali ono RTO, tak jsem sice s jistou nostalgií vzpomínala, jak jsem jako dítě v narvaných autobusech z Prahy do Krkonoš sedávala na horkém vibrujícím bochanu motoru hned za řidičem… ale ten smrad uvnitř byl možná ještě horší než v té Karose. To ale pořád ještě není to, co chci říct, ale už se k tomu blížím!:))

Škoda RTO

Vyvezli jsme se tedy nahoru k farmářskému trhu – zelenou Karosou. Když jsem s roztřeseným žaludkem vystupovala (věřím, že to bylo hodně psychického původu – přece jen jsme jeli nějaké tři kilometry:)), nemohla jsem si nevšimnout, jak vzduch v krásném horském údolí… smrdí. Strašně. Výfukovými plyny. Od autobusů i těch starých aut, která sloužila jako malebná stylová taxi. Ten rozdíl, když kolem přejelo auto staré nebo moderní, byl obrovský. Ve prospěch těch nových, pochopitelně.

A já jsem si uvědomila, jak obrovský kus práce společnost za těch posledních co já vím… dvacet let… udělala. Oč čistější máme prostředí, přestože aut je nesrovnatelně víc. Oč je to lepší i za stavu, kdy u nás běžně jezdí dvacetiletá a starší auta – protože těch nových, „čistších“, je víc. A to ještě mezi těmi autobusy nejezdily třeba smradem proslulé dvoutaktní Trabanty!

Ti nesmrděli… ti opravdu ne:))

Myslím, že někdy, když nad něčím reptáme s tím, že dřív bývalo lépe, stojí za to si zkusit vzpomenout, jak opravdu vypadaly ty úžasné staré časy. Tohle byla připomínka víc než důkladná! A já si znovu vybavila, jak třeba umělo ve Dvoře Králové páchnout Labe, jak pozoruhodných barev voda nabývala – podle toho, co zrovna vyráběli proti proudu v papírnách v Hostinném. Dnes je Labe červené maximálně za velké vody – protože na horním toku je mnoho úseků s červenou půdou. A to mluvím jen o Labi, které osobně znám!

Vím, že máme pořád plno restů v ochraně životního prostředí, ale aspoň se snažíme. Musíme se snažit dál, ono to jinak nejde, ale přesto si myslím, že se nemusíme jen stydět.

Poznámka: ilustrační fotky autobusu a koní jsou z internetu, já jsem nefotila – buď mi mrzly ruce, nebo jsem v nich držela horký nealkoholický nápoj… 🙂

Nevím, o čem by se vám dnes chtělo mluvit – jestli o starých autobusech, nebo jídle:)) Pro případ toho druhého dodávám, že jsme měli skvělý roastbeef, opravdový čistě bramborový bramborák (ach!), několik druhů paštik na kouscích chleba (byla tam i králičí:)), daňčí guláš, Martin měl jakousi sladkou dobrotu jejímž základem bylo mascarpone a úžasný byl závin s makovo-povidlovou náplní. Pokud vám to připadá málo, tak asi máte pravdu, ale víc jsme toho prostě sníst nedokázali. 😛 Všudypřítomné frgály jsme nekupovali, ty máme k dispozici v Rožnově denně čerstvé:))