Na právě uplynulý víkend jsme měli už celé měsíce naplánované setkání s přáteli. Letos jsme ho organizovali my, takže bylo v Beskydech, bydleli jsme na Pustevnách a podnikali v okolí to, co nám počasí dovolilo.
Po dokonale propršené sobotě jsme se v neděli probudili do mlhy a vyjící vichřice, což je něco, co jsem si nikdy předtím nespojovala dohromady. Naštěstí nemrzlo, auto ukazovalo nulu. Ještě jsme si naposledy vyběhly s psími holkami na procházku v omamně čistém vzduchu Pusteven a pak jsme se všichni nalodili do aut a sjeli dolů. Nejdřív na procházku k Bečvě – se psima, a potom na Karlovský gastrofestival do Velkých Karlovic – to už bez psů. Doma jim bylo líp.
Když jsme přijeli na místo, tak nepršelo, ale zima byla pořádná – pro mě jednoznačně na zimní bundu, kterou jsem samozřejmě neměla:)) Ale nemrzla jsem jen já, řekla bych, že to bylo společný stav všech, kdo právě přijeli. K postupnému rozmrzání docházelo až s množstvím konzumovaného jídla a horkých nebo alkoholických nápojů. Eh… mnohokrát byly horké i alkoholické zároveň. Ostatně… pili jste někdy horké borůvkové víno? No, já taky ne – řídila jsem – ale jedna z kamarádek ano. Byla po něm roztomile povídavá:))
Ale proč o tom všem vlastně píšu. Festival se rozkládal kolem 3,5 km dlouhé trasy z Karlovic k hotelu Horal. Vzhledem k tomu, že ideální postup byl vyvézt se nahoru do kopce, aby se lidé cestou dolů projídali nabízenými lahůdkami, byla k dispozici různá vozidla. Od koňského spřežení (nádherní tažní koně s pěkně zdobnými postroji), přes klasický turistický vláček, až k automobilovým veteránům. Tím myslím auta i autobusy.
Z těch starých aut, fungujících jako taxi, jsem spolehlivě poznala jen Tatry 603 a 613. Byla tam i jiná, starší auta, ale netuším, o co šlo. Potom tam byly autobusy – myslím, že dvě staré Karosy a dokonce jedna Škoda RTO! My jsme nasedli do jedné Karosy a okamžitě se mi zvedl žaludek, stejně jako tisíckrát předtím, když jsem tím autobusem musela jezdit na běžných linkách. Ten neskutečný pach nafty a… autobusu! Fuj!
Když jsme venku potkali ono RTO, tak jsem sice s jistou nostalgií vzpomínala, jak jsem jako dítě v narvaných autobusech z Prahy do Krkonoš sedávala na horkém vibrujícím bochanu motoru hned za řidičem… ale ten smrad uvnitř byl možná ještě horší než v té Karose. To ale pořád ještě není to, co chci říct, ale už se k tomu blížím!:))
Vyvezli jsme se tedy nahoru k farmářskému trhu – zelenou Karosou. Když jsem s roztřeseným žaludkem vystupovala (věřím, že to bylo hodně psychického původu – přece jen jsme jeli nějaké tři kilometry:)), nemohla jsem si nevšimnout, jak vzduch v krásném horském údolí… smrdí. Strašně. Výfukovými plyny. Od autobusů i těch starých aut, která sloužila jako malebná stylová taxi. Ten rozdíl, když kolem přejelo auto staré nebo moderní, byl obrovský. Ve prospěch těch nových, pochopitelně.
A já jsem si uvědomila, jak obrovský kus práce společnost za těch posledních co já vím… dvacet let… udělala. Oč čistější máme prostředí, přestože aut je nesrovnatelně víc. Oč je to lepší i za stavu, kdy u nás běžně jezdí dvacetiletá a starší auta – protože těch nových, „čistších“, je víc. A to ještě mezi těmi autobusy nejezdily třeba smradem proslulé dvoutaktní Trabanty!
Myslím, že někdy, když nad něčím reptáme s tím, že dřív bývalo lépe, stojí za to si zkusit vzpomenout, jak opravdu vypadaly ty úžasné staré časy. Tohle byla připomínka víc než důkladná! A já si znovu vybavila, jak třeba umělo ve Dvoře Králové páchnout Labe, jak pozoruhodných barev voda nabývala – podle toho, co zrovna vyráběli proti proudu v papírnách v Hostinném. Dnes je Labe červené maximálně za velké vody – protože na horním toku je mnoho úseků s červenou půdou. A to mluvím jen o Labi, které osobně znám!
Vím, že máme pořád plno restů v ochraně životního prostředí, ale aspoň se snažíme. Musíme se snažit dál, ono to jinak nejde, ale přesto si myslím, že se nemusíme jen stydět.
Poznámka: ilustrační fotky autobusu a koní jsou z internetu, já jsem nefotila – buď mi mrzly ruce, nebo jsem v nich držela horký nealkoholický nápoj… 🙂
Nevím, o čem by se vám dnes chtělo mluvit – jestli o starých autobusech, nebo jídle:)) Pro případ toho druhého dodávám, že jsme měli skvělý roastbeef, opravdový čistě bramborový bramborák (ach!), několik druhů paštik na kouscích chleba (byla tam i králičí:)), daňčí guláš, Martin měl jakousi sladkou dobrotu jejímž základem bylo mascarpone a úžasný byl závin s makovo-povidlovou náplní. Pokud vám to připadá málo, tak asi máte pravdu, ale víc jsme toho prostě sníst nedokázali. 😛 Všudypřítomné frgály jsme nekupovali, ty máme k dispozici v Rožnově denně čerstvé:))
Milá Dede, těší mne , že Vám u nás chutnalo,no, musím říct, že mně v té oblasti chutná taky, převelice. 🙂
V dřevních letech po tzv. sametu,jsem vyjela do zemí Beneluxu příšerným hranatým autobusem, s motorem vzadu,nejen,že smrděl ale vzadu jsme měli zadky uvařené a vpředu klienti klepali kosu.Navíc byl zmodernizován hnědým nátěrem, takže vypadal fakt patřičně. 🙂 Pamatuji, jak jsme byli středem zájmu v Holandsku i jinde,výprava v šusťákových soupravách a TEN stroj, budili obdiv. 🙂 Ale všichni k nám byli velmi, velmi slušní.
K těm podnikům a továrnám , co byly zlikvidovány ihned po privatizaci,uvedu jen jedno, ONI (myslím ti u nás) byli připraveni a informováni, my jsme se jen dívali a nestačili se divit, což přetrvává do dneška. Spoustu lidí se vypracovalo od píky a těch si nebetyčně vážím, ti druzí zničili co se dalo a připravili nepřipravené o iluze a v národě znehodnotili slušnost. Škoda.
Jenomže nás možná taky odrovnají. Vzpomínám na první vánoce v podnikání v 90tém roce když jsme si od kamaráda vypůjčovali pětistovku. První zakázky nebyly uhrazeny a my začínali v dílně po tatínkovi z ničeho. No, možná jsem to ani psát neměla…
Ale měla Maruško, tak to bylo,přestalo být najednou slušné platit za odvedenou práci, to byl morální marasmus, firmy v platební neschopnosti,lidi na nervy,bezesné noci a ti dřívější mocipáni ,bez skrupulí hrabali a hrabali, za pomoci všech těch veksláků,kolotočářů,revolucionářů,co jimi nebyli ani náhodou a vyvezli se po zádech jiných nahoru. Ach, jo!
Mám poznámku k těm níže diskutovaným álejím, ale píšu to radši nahoru, ať je to přehlednější.
Jsem taky velký příznivec stromů, nejlíp všude, jak kolem cest mimo města, tak ve městě. Taky jsem se dlouho rozčilovala, jak je to možné, že kvůli lidem, kteří neumí řídit, se tolik álejí kácí (fakt mi krvácí srdce, když vidím nějakou álej pokácenou). No a dcera, jak je ta arboristka, mi to před časem vysvětlila. Ono se to nezdá, ale spousta stromů vypadá navenek úplně v pohodě, přitom je ale hodně nemocná, fakt to laik nepozná, pozná se to až se ten strom pokácí. Takže hromada těch álejí na venkově se kácí kvůli tomu, kvůli bezpečnosti, ne kvůli nešikovným řidičům. Fakt jsem tomu nevěřila a hodně dlouho mi to trvalo přijmout, ale prý to tak opravdu je (samozřejmě jsou i áleje vykácené právě kvůli těm nešikovným řidičům, to nepopírám). No a ad stromy ve městě – když vidím staré fotky Brna, je na nich poznat o kolik víc stromů jsme tady měli, většina už je pryč. Na druhé straně, ty fotky jsou kolikrát z konce 19. století-první půlky 20. století. No a tehdy nebyla tolik rozvinutá doprava a hlavně inženýrské sítě. Teď holt máme rozvody el. proudu, vody, plynu, kanalizaci apod. plus silnice a chodníky. Ty rozvody jsou většinou pod zemí, ale v takové hloubce, že neumožňují, aby tam nějaký strom vyrostl. No, tož tolik ke stromům.
Aido, o většině toho vím, stejně jako jsem slyšela, že po opravách silnic se má nad kolektory a vedle nich nechávat místo pro stromy – se zabudovaným zavlažováním. Ale nevím, jestli to nejsou jen krásné plány…
Stromy samozřejmě nejsou věčné a nemocné stromy jsou nebezpečné. Proto aspoň ty na ulicích a aspoň sem tam ty kolem silnic potřebují péči. Konec konců ty nejstarší duby na v Anglii, ta které jsou schopné se dožít málem tisíce let, jsou ty, které člověk aspoň trochu ošetřuje – četla jsem. Divoké bez péče se za dobrých podmínek snad dožívají kolem 500 let (čísla si nepamatuju přesně, ale tezi o péči ano:))
aido, kdyby za každej nemocnej nebo pokácenej,zasadili 2 další, tak to bude OK… ale všechno potřebuje péči a ne jen zasadit a pak se divit,že stromy uschly….
Přesně, takhle to máme u nás v dědině- zelení zasadili z kraje léta keře u cesty a divili se, že jich spousta uschla….
Zelení – to je diagnóza…
Pamatuju staré Avie. Ty snad nejezdily ani na naftu, ale na staré gumy. Smrděly příšerně. Bylo utrpení stát na tramvajové zastávce, zatím co za zády projížděla auta, zahalená v oblacích šedého kouře. Jednou jsem takhle taky čekala, projela právě jedna ta Avie, které se valil z výfuku kouř úplně černý. Když projela, pán stojící vedle mě si odkašlal a pronesl. „tak jsem si právě vykouřil svou první dvacítku“.
Já mám taky auto staré 20 let, ale díky katalyzátoru snad tolik nepáchne, a hlavně nečoudí.
Tečko, přesně! Avie byly strašné. No… občas ještě jsou:))
Máš pravdu DEDE, ledacos se změnilo k lepšímu.
I když miluju retro, tak tvrdím , že moje rodné město Plzeň po revoluci přímo rozkvetlo.
Domy jsou opravené a Plzeň už není otlučená a šedivá.
Vzniklo mnoho příjemných restaurací a kaváren.
Máme i více zeleně.
Co se týče dopravních prostředků, tvrdím že poměry se rozhodně zlepšily na dráze. Vlaky jsou čistější a jede se pohodlně. Pendolinem jsme v Praze cobydup.
Ano, souhlasím s těmi vlaky, platí to často 🙂 Taky ráda jezdím Pendolinem:)) Jenže ČD se zároveň často chová jako onen rozčarovaný hospodský, který otevřel hospodu a oni mu tam chodili lidi… Narvané vlaky nebývají příště delší, u nádraží chybějí parkoviště, aby člověk mohl dojet k vlaku a jezdit ekologičtěji tím, že třeba do Prahy si nevezme auto. Ale dejte tomu deset dvacet let a třeba jim to nejen dojde, ale něco s tím i udělají 😛
ČD už jsou dnes jen vykonavatel. Platící je stát a kraje. A všichni optimalizují. Už jim nepatří ani ten plácek, kde by mohlo být parkoviště. To co teď přijde v prosinci, to už bude definitivní snaha lidi vyhnat.
Co se stane v prosinci?
Jihomoravský,Olomoucký, Plzeňský, Zlínský a Ústecký kraj přestanou uznávat jízdenky ČD na cesty po kraji v osobních a spěšných vlacích. Půjde koupit jen krajské jízdenky, které
– většinou nejde koupit online
– budou bez předplacených slev na inkarty, což se dotkne hlavně lidí co mají měsíční, čtvrtletní jízdenky
– neplatí pro změnu v dálkových vlacích expressech, EC a Railjetech což se dotkne těch, kdo je používají pokud zastavují v rámci kraje (Břeclav-Brno, Zábřeh-Olomouc-Hranice, Plzeň-Stříbro) nebo na ně přestupují (Mikulov-Břeclav-Brno)
Nedotkne se to lidí co cestují za/zpoza hranice kraje.
JMK přišel ještě s nápadem, že na nákup jízdenek budou ve vlaku označené dveře, kam lidé mají nastoupit pokud potřebují jízdenku koupit.
Jo jo, to jsou věci. Nejlíp by bylo, kdyby lidi posílali peníze a chodili pěšky…
K tomu ještě zruší pokladny na nádražích, leckde, jak jsem pochopila
Asi na 50 místech
To je naprosto na hlavu. Vypršela mi platnost in25 a tak nějak nevím, jestli má cenu ji obnovovat.
Na cesty mezi kraji jo
K tomu barevnému Labi – v Liberci byla barevná a páchnoucí Nisa. Bylo zde hodně textilní výroby. Dnes je po Textilaně díra jako po bombardování a pustý kus Liberce. Po Silce, kde se vyráběly hedvábné látky Alespoň účelný Babylon.
Stromy přece musí od silnic zmizet aby ubylo dopravních nehod. Protože oni neuhnou a neuhnou.
To, že zmizely klasické textilky je škoda – hlavně proto, že byly často spíš rozkradené, než že by došly na špatný management. I když… ono kde taky ten dobrý v devadesátých letech vzít… Podstatné je, že firmy byly donuceny se starat a mít odpovědnost za svůj vliv na životní prostředí, i když to jde ztuha. Papírny v Hostinném zůstaly a řeku už netráví. Což je ten správný směr vývoje – potřebujeme oboje, výrobu i ochranu životního prostředí.
Ano Nisa smrděla na sto honů, byla to taková ostuda centra Liberce. Textilní a sklářská výroba na Liberecku byla rozkradena takovým způsobem, že to lidi vrhlo do dost mrzské averze vůči novým pořádkům.
Přesně, koukni na Tibu…
Ano, jeden ze zločinů za bílého dne
Čísílko, ty to snad nemůžeš pamatovat? Vždyť to všechno skončilo zkraje devadesátek. To já, stará pamětnice, jsem ještě chodila na výrobní praxi do Silky. z jedenáctiletky. Mělo to pro nás ,,hodně velký přínos“ – teorie byla dobrá ale nevím co nám přineslo do života odmotávání zbytku nití a převážení různých bedýnek. Snad jenom to, že výdělek rukama je hodně zasloužený.
Lidí kolem mě nadávalo dost, ono potkat v Kauflandu za pokladnou mistrovou ze sklářské firmy zanechá něco v paměti 🙂
Dvůr Králové je plný lidí z Tiby…
K tomu RTO: Pivovar Rohozec z Turnova nás Jablonecké vezl autobusem RTO a ještě rozdával pivo zdarma za jízdy. Cestu jsme si náramně užili 😀
A k tomu smradu. Stačí se na Ukrajině na nějaké frekventované silnici nadechnout a hned poznáme, že Evropa je fakt v čistotě ovzduší hodně daleko.
Ač…ve Vancouveru je vzduch ještě čistější a čerstvější ačkoliv provoz je nesrovnatelný (no možná s Prahou srovnatelný). Vidím tam několik rozdílů. Moře+hory = častá obměna vzduchu, ale hlavně k tomu Stromy! Tam je strom bůh a kolem každé silnice je úplně přestromováno. Strom se při opravě silnice chrání, aby se mu nic nestalo. Fascinující. A voňavé 🙂
Máš pravdu, viděla jsem fotky. Stromy jsou speciálně ve městech požehnáním, i když si to nemyslí ani technické služby, ani ti, kdo pod nimi parkují. 😛
Jenže žádné požehnání nepřichází zadarmo, že? A výhody, které stromy ve městech mají, vysoce převažují nevýhody…
U nás máme kolem parkoviště lípy, už dosti vzrostlé a rozložité. A protože parkování na sídlišti je opravdu adrenalin, člověk si nemůže vybírat a musí využít volné místo, které se nabízí, třeba i v létě „Ve stínu lípy“ 😀 . Už párkrát jsem jela účelově do myčky, když jsem našla auto, jako by bylo polité medem a na tom nalepeno všechno, co prolétlo kolem. Jednou jsem se do něj nemohla ani dostat, dveře byly doslova přilepené. Ale já proti těm stromům samozřejmě nic nemám, radši pojedu zase do myčky. Jsou krásné, v létě voní, stíní a jsou plné včel. A jsou to české lípy. Když vloni trochu rozšiřovali parkoviště, žádný strom nebyl pokácen (y) .
Těsně u lodžie mám krásný vzrostlý strom a ten když v létě rozkvete, připadám si jako v nějakém karavanseráji. To je přímo omračující vůně, taková sladce orientální a hutná. Nevím, co to je, jestli snad nějaký klen, nebo co, ale je to nádhera. Doufám, že nám tu vydrží.
Andy bydlí a parkuje pod lipami – myslím, že podepíše každé tvoje slovo 😀
No, já jsem parkovala pod borovicemi, než je vykáceli, protože se začaly lámat, a v myčce byl pán ze mě nešťastný. Vždycky dočišťoval ručně, aby to vůbec vypadalo, že auto projelo myčkou.
Teď pro změnu zajíždím pod převislé lísky a když se rozjedu, lítají mi z auta lískáče. 🙂
😀
Já zase poté, co ty lípy přejdou květem, než vyjedu, tak vymetám z takové té hluboké rýhy, do které zapadají stěrače, ty uzrálé lipové „vrtulky“.
Druhá strana parkoviště je vroubená jehličnany a tam zase člověk názorně pozná, že není tak úplně pravda, že jehličnany jsou neopadavé. O tom bys mohla vyprávět, jak vidím.
Eh, parkuju pod hruškou. I já mám svou stromostory 😀
Stromy… o to víc člověka mrzí, když za doprovodu řečnění, jak musíme tu ekologii… a jak z Prahy ta auta vyženeme… přijde taková malá obnova vodovodního řadu, dělá se nová silnice a nové chodníky a co nevidím: už se kácí. Ty stromy tam totiž překážely, víte (devil) .
Jsně, ale určitě časem vysadíme nové! A ty vzápětí uschnou, protože na rozdíl od těch starých je suchá jara a léta zničí. Na Lužinách taky vykáceli dvě řady třicetiletých stromů, aby dle volebního slibu udělali z ulice parkoviště. Ale protože jsou uvědomělí, vysadili tam tuším doubky. Letos uschla asi polovina, pak si toho někdo všiml a snad dali ke stromům vaky. Pozdě. Takže v létě je tam místo ulice jen sluncem rozpálené parkoviště…
Tady taky měla alej na mále. Naštěstí byl odpor dostatečně silný
https://mapy.cz/zakladni?x=15.0696956&y=50.7747053&z=16&pano=1&pid=55327402&yaw=1.294&fov=1.257&pitch=0.020
Zde příklad toho Vancouveru
https://mega.nz/#F!qXB32QQR!S1P1oUIZ6E5pLpT-XM1mRg
Tak to je opravdu zelené město… 🙂
Tak mě napadá, že už dlouho nezaskočila Caniva – ta tam žije 🙂
Ale překvapivě pro majitele auta není strašák co ze stromu spadne, ale co v něm žije. A žije toho hodně