I dnešní dvě drabble jsou inspirovány knihou PO STOPÁCH DIVOKÉHO ZÁPADU, autor Joe Hamman. Možná se do ní příští rok zase začtu a třebas vzniknou i další kousky. ¨

Mrcha paličatá

Téma: Mezi šesti očima

Konec 19. století, hornatá vyprahlá krajina nedaleko mexických hranic.

Drabble:

„Mrcho paličatá!“
Prospektor Henry Wickenburg klopýtá přes kameny. Chytá osla, který mu utekl se zřejmým úmyslem nenechat se už nikdy chytit. Trmácí se za ním už hodiny, několikrát ho měl téměř na dosah, ale to proklaté zvíře vždy uskočí. Jestli ho nechytí, padnou nakonec oba za oběť odpornému supovi, co nad nimi krouží a čeká na kořist.
Vztekle popadne kámen a mrští ho po zvířeti, které se ostražitě pase nedaleko.
Popadne další, zarazí se. Co to, k sakru…
Kámen je protkaný zlatými žilkami.
Tak Wickenburg za asistence osla a supa objevil Vulture Mine, Supí důl.

Jedno z nejbohatších nalezišť Arizony.

Závěrečná poznámka: 

Kupodivu ani koně, ani mezci nebyli pro hledače zlata tím pravým společníkem. Stal se jím osel, burro , který snášel dlouhé pochody ve slunečním úpalu, bez vody, s minimem potravy relativně dobře. Živil se listím trnitých křovisek, bylinkami, které dovedl vyslídit mezi kamením. Pil z napůl vyschlých říček či studánek a nocoval se svým pánem pod širým nebem.
Bez svého osla by prospektor zahynul hladem, žízní, zimou nebo horkem – náklad, který mu osel nosil, byl základem jeho přežití.
Ale ani osel většinou sám v poušti nevydržel. Tvrdá kůže a drsná srst ho sice do jisté míry chránila před predátory, ale pokud ho objevil horský lev, napadený burro i přes statečnou obranu většinou svůj boj prohrál.
Základem přežití prospektora i jeho osla tedy byla součinnost a ochota vyjít si navzájem vstříc.

Souboj lokomotiv

Téma: Okouzlující idiot

Američané odjakživa milovali senzace, velkolepé historické rekonstrukce, obří cirkusy (Barnum, Bailey a Ringling byl cirkus s několika sdruženými arénami), show Buffalo Billa a Ranče 101, kde vystupovali Indiáni, kovbojové, přepadaly se dostavníky, prostě zbožňovali obrovská velká představení.
A tak není divu, že jednoho krásného dne dostal jistý pan W. G. Crush ďábelský nápad, jak také lze přitáhnout pozornost davů.

Drabble:

Dvě lokomotivy, šest vagónů.
Dělí je dva kilometry jedné kolejnice.
Sbližuje je rychlost, kterou se řítí proti sobě.
Je 15. září 1896, dav diváků netrpělivě natahuje krky.
Jedou!
Čtyři postavy se kutálí po náspu, to vyskočili strojvůdci a topiči.
Ještě pár vteřin, půda se chvěje. Strašlivý výbuch rozmetá lokomotivu, všude létají kusy železa a syčí pára. Kotel vybuchl!

„Idiot!“ drtí mezi zuby starý nádražák. „Varoval jsem je! Okouzlil je, prý senzace! Teď to mají!“

Crush, duchovní otec akce, je nadšen. Mrtví a ranění ho nezajímají, o riziku věděli. Ostatně, je pojištěn.
Point Crush bude navždy pojem, a to je důležité.

Závěrečná poznámka: 

Výbuch kotle nebyl předvídán (i když si myslím, že je i tato varianta měla napadnout). Panika naštěstí byla horší než důsledky, mrtvý byl jen jeden a těžce zraněných nebylo mnoho, na to, že se kusy železa rozlétly až na sto metrů daleko. Jeden z přítomných fotografů například přišel o oko, do kterého mu vlétl nýt. Nicméně se uzdravil a jednooký fotil dál.
Crush z toho neměl žádné nepříjemnosti – výbuch kotle nebyl přičítán nedostatku bezpečnostních opatření, ale nešťastné náhodě v důsledku výjimečného výkonu strojů.
Dav zvědavců ještě dlouho obcházel kolem kouřících trosek a vagónů, z nichž některé dokonce zůstaly stát – show byla podle nich dokonalá.

Ve chvíli srážky prý dosahovaly lokomotivy rychlost 80 metrů za vteřinu. Pokud je to pravda, byla to úctyhodná rychlost.

Strojvůdci i topiči přežili bez úhony.

Tím uzavírám téma Divoký západ. Příště budou příhody ze života, tak jak je sám život přinesl a v podstatě i napsal…