LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Tora: Divoký západ podruhé

I dnešní dvě drabble jsou inspirovány knihou PO STOPÁCH DIVOKÉHO ZÁPADU, autor Joe Hamman. Možná se do ní příští rok zase začtu a třebas vzniknou i další kousky. ¨

 

 

Mrcha paličatá

Téma: Mezi šesti očima

Konec 19. století, hornatá vyprahlá krajina nedaleko mexických hranic.

Drabble:

„Mrcho paličatá!“
Prospektor Henry Wickenburg klopýtá přes kameny. Chytá osla, který mu utekl se zřejmým úmyslem nenechat se už nikdy chytit. Trmácí se za ním už hodiny, několikrát ho měl téměř na dosah, ale to proklaté zvíře vždy uskočí. Jestli ho nechytí, padnou nakonec oba za oběť odpornému supovi, co nad nimi krouží a čeká na kořist.
Vztekle popadne kámen a mrští ho po zvířeti, které se ostražitě pase nedaleko.
Popadne další, zarazí se. Co to, k sakru…
Kámen je protkaný zlatými žilkami.
Tak Wickenburg za asistence osla a supa objevil Vulture Mine, Supí důl.

Jedno z nejbohatších nalezišť Arizony.

 

 

Závěrečná poznámka: 

Kupodivu ani koně, ani mezci nebyli pro hledače zlata tím pravým společníkem. Stal se jím osel, burro , který snášel dlouhé pochody ve slunečním úpalu, bez vody, s minimem potravy relativně dobře. Živil se listím trnitých křovisek, bylinkami, které dovedl vyslídit mezi kamením. Pil z napůl vyschlých říček či studánek a nocoval se svým pánem pod širým nebem.
Bez svého osla by prospektor zahynul hladem, žízní, zimou nebo horkem – náklad, který mu osel nosil, byl základem jeho přežití.
Ale ani osel většinou sám v poušti nevydržel. Tvrdá kůže a drsná srst ho sice do jisté míry chránila před predátory, ale pokud ho objevil horský lev, napadený burro i přes statečnou obranu většinou svůj boj prohrál.
Základem přežití prospektora i jeho osla tedy byla součinnost a ochota vyjít si navzájem vstříc.

 

 

Souboj lokomotiv

 

Téma: Okouzlující idiot

 

Američané odjakživa milovali senzace, velkolepé historické rekonstrukce, obří cirkusy (Barnum, Bailey a Ringling byl cirkus s několika sdruženými arénami), show Buffalo Billa a Ranče 101, kde vystupovali Indiáni, kovbojové, přepadaly se dostavníky, prostě zbožňovali obrovská velká představení.
A tak není divu, že jednoho krásného dne dostal jistý pan W. G. Crush ďábelský nápad, jak také lze přitáhnout pozornost davů.

Drabble:

Dvě lokomotivy, šest vagónů.
Dělí je dva kilometry jedné kolejnice.
Sbližuje je rychlost, kterou se řítí proti sobě.
Je 15. září 1896, dav diváků netrpělivě natahuje krky.
Jedou!
Čtyři postavy se kutálí po náspu, to vyskočili strojvůdci a topiči.
Ještě pár vteřin, půda se chvěje. Strašlivý výbuch rozmetá lokomotivu, všude létají kusy železa a syčí pára. Kotel vybuchl!

„Idiot!“ drtí mezi zuby starý nádražák. „Varoval jsem je! Okouzlil je, prý senzace! Teď to mají!“

Crush, duchovní otec akce, je nadšen. Mrtví a ranění ho nezajímají, o riziku věděli. Ostatně, je pojištěn.
Point Crush bude navždy pojem, a to je důležité.

 

Závěrečná poznámka: 

Výbuch kotle nebyl předvídán (i když si myslím, že je i tato varianta měla napadnout). Panika naštěstí byla horší než důsledky, mrtvý byl jen jeden a těžce zraněných nebylo mnoho, na to, že se kusy železa rozlétly až na sto metrů daleko. Jeden z přítomných fotografů například přišel o oko, do kterého mu vlétl nýt. Nicméně se uzdravil a jednooký fotil dál.
Crush z toho neměl žádné nepříjemnosti – výbuch kotle nebyl přičítán nedostatku bezpečnostních opatření, ale nešťastné náhodě v důsledku výjimečného výkonu strojů.
Dav zvědavců ještě dlouho obcházel kolem kouřících trosek a vagónů, z nichž některé dokonce zůstaly stát – show byla podle nich dokonalá.

Ve chvíli srážky prý dosahovaly lokomotivy rychlost 80 metrů za vteřinu. Pokud je to pravda, byla to úctyhodná rychlost.

Strojvůdci i topiči přežili bez úhony.

 

Tím uzavírám téma Divoký západ. Příště budou příhody ze života, tak jak je sám život přinesl a v podstatě i napsal…

Aktualizováno: 12.9.2019 — 15:34

33 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Toro, díky za prima drablíky, pobavila jsem se. Ach, jak jsem chápala chudáka Henryho! Když si osel nechce nechat poroučet, tak mu prostě neporučíš – oni jsou svým způsobem kočičí:)) Jo, kdyby měl ten chlap v ruce třeba mrkvičku, tak by možná osel i přišel – a možná taky ne 😛 To zlato bylo prostě parádní bolestné na otřesené nervy:))
    Ten druhý příběh… tady se nejspíš spojily dvě… tři věci. Jednak myšlení ročního batolete, které fascinovaně sleduje, jak padá komín z kostek, který mu někdo postavil (krát mužný věk:)), potom ona klasická na první pohled nevinná rozbuška věcí příštích aneb „přišlo mi to jako dobrý nápad“ a nakonec chtivost peněz, sázející na ty ne úplně nejvyšší lidské pudy 😀 Jak to tu někdo napsal, diváci na automobilových nebo motorkářských závodech, stojící navzdory snaze pořadatelů v těch nejnebezpečnějších zatáčkách, jsou duchovními dědici těch myslitelů, kteří se šli podívat na srážku lokomotiv zblízka… (a úplně zapomněli na schopnost parních kotlů radostně vybuchovat:))

    1. Díky, Dede, jsem ráda, že se drabble líbily. Ono kolikrát vymyslet něco smysluplného na ta zadání, v časovém presu a tak… no však ty to vlastně znáš 🙂

  2. 80 m/s? Nepopletl zase někdo metrické a imperiální jednotky?
    Anebo se jedná o vzájemnou rychlost vlaků proti sobě? To by odpovídalo možné realitě.
    Každopádně je poněkud neobvyklé udávat rychlost vozidel v m/s.

    1. Šlo o vzájemnou rychlost vlaků proti sobě. Ta knížka je strašně stará, u nás vydaná v roce 1965, ale vzácná asi nebude, bylo vydáno 154 tis. výtisků. Takže se jí holt musí něco odpustit, no…

      1. Ani by mě nenapadlo nějak se nad tou rychlostí zamýšlet, ale když to tady krmič nakousl… I kdyby to byla vzájemná rychlost proti sobě, je to bezmála 300 km/h, to znamená, že by to každá z těch lokomotiv musela rozpumprdlíkovat na 150 km/h. Takovou rychlostí jezdí i dnešní vlaky se zcela jiným pohonem a na nesrovnatelně bezpečněji konstruovaných tratích jen výjimečně (nemluvím o rychlovlacích typu TGV nebo Šinkansen apod.). A že by to navíc na takovou rychlost vytáhl tehdejší parní stroj na úseku jednoho kilometru? A jak by asi dopadli ti strojvůdci a topiči, kteří by v takové rychlosti vyskočili na násep? No nic, spíš než rok vydání v tom asi hraje roli bujná fantazie (nebo matematická nemohoucnost) autora.
        Ale jinak dobré. Líbí se mi hlavně ta s tím oslem, osly mám moc ráda.

  3. Toro, pobavilo obé! Díky! Nepostradatelný borro,úžasně pojaté s výsledkem zlaté horečky. A ty lokomotivy, tak to byl tedy nápad! Co to ti chlapi napříč věky vymýšlejí ale budiž jim odpuštěno,něco vypomáhá i doma,jen to není na páru. 🙂

  4. 4První drablátko je kouzelné, jako v pohádce. „Oslíku, otřes se!“ 😀 .
    To druhé, nu co na to řísct. Dnes se běžně provádějí crash testy ve všech automobilkách světa. Máme doma kazetu (ještě z manželova zaměstnání), kde jsou všechny možné crash testy. S lokomotivama to asi přehnali. Opravdu měli počítat s výbuchem, když už to byli takoví chytrolíni.
    Předevčírem jsem byla s Ajvi na dámské jízdě do Léčebny v Jevíčku. Příroda je nádherná, pořád ještě letní, kromě některých rostlin typu Hujer, které se už začaly barvit 🙂 .
    https://dig.rajce.idnes.cz/Do_Jevicka

    1. Myslím, že jako crash test to opravdu považováno nebylo 🙂 A znáš diváky, lezou, kam můžou nejblíž, přesvědčení, že jim se nic stát nemůže přece 🙂

  5. S tím oslem se mi to moc líbilo 🙂 Pokud jde o lokomotivy… lidstvo se nezlepšilo, jen se mírně vylepšila bezpečnostní opatření 🙂 Viz různá kaskadérská show.

    1. To jo, lidi se bavit chtějí pořád, a čím víc ran a rachotu, tím asi lepší či co 🙂

  6. Dnešní drabblata se mi moc líbila. Hlavně to první – osel zasypán zlatem (rofl) . Jestlipak ho milý prospektor aspoň náležitě odměnil a posléze o něj nechal dobře pečovat?! Jo a horský lev – je tím míněna puma? Jé – teď jsem si vzpomněla na knížky mého dětství Na lovu šelem nebo Zálesák(Zane Grey), kde se to pumami jen hemží.

    U toho druhého drabblátka jsem si jen pomyslela, že debilů je všude dost – nejen ten, kdo to vymyslel, ale i ti, co se na tu podívanou šli podívat (něco podobného, jako když při motocyklových závodech stojí v těch nejexponovanějším místech těsně u trati, někdy až v ní).

    1. Ygo, napsala bych něco podobného, pár těch knížek mám ještě někde v knihovně, a třeba Poklad na Sierra Madre mám ráda v knižní podobě a jako film. Příběhy o objevování západu mám dodnes ráda, patřily k tomu i prospektorské historky.

      Toro, dnešní drabblátka opravdu super.

        1. Jé, tohle jsem začala kdysi stahovat, ale ještě nebylo otitulkováno všechno, tak jsem na to zapoměla.
          Teď nemůžu, ale podívám se po tom. Dík zua připomenutí.
          Jo, a je ještě jeden seriál, mám ho někde na DVD, taky moc pěkný, podívám se a připomenu.

  7. Ta knížka určitě byla pěkná a opravdu ten, kdo nechal ty dva vlaky srazit, byl idiot. Ovšem takhle rychle se dneska nejezdí – mám dojem, že jestli je to pravda, museli strojvůdci obejít všechna bezpečnostní opatření, co byla. To se pak výbuchu kotle nelze divit.

    1. Teď mě napadlo, jak je blízko od crush testů ke crash testům. 🙂

      Vzpomněla jsem si na inženýra Stappa – ten se nechával vystřelit, aby studoval vliv přetížení na lidské tělo. Výsledkem byl mimo jiné pětibodový upínací systém na batolata do kočárku :-), a hlavně tedy lepší způsoby, jak upoutat pilota, kosmonauta, řidiče (a k tomu ještě ověření, jak velké přetížení kosmonaut přežije). To aspoň byl frajer, jehož úsilí neslo výsledky. Tady jen vyletěly do vzduchu dvě hory železa.

      https://www.youtube.com/watch?v=JeC1ekTjoy8

          1. JJ, znala jsem rozdílný význam těch slov, ale tohle bylo opravdu pěkně přehledně udělané 🙂

      1. Tady hlavně nešlo o nic jiného než „zábavu“, přitáhnout lidi, udělat show, sobě jméno a vydělat prachy…

      2. Úžasné, co všechno dokáže člověk udělat ve jménu vědy… i když si soukromě myslím, že v tom byl taky kousek exhibicionismu a kus touhy po dobrodružství 😉

        1. No, já si myslím, že v případu těch lokomotiv šlo mnohem víc o senzaci a peníze, ale ten pan inženýr byl opravdu borec, a měl vizi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN