Možná si říkáte, jaké to můžeme mít starosti. Máme tři krásná zdravá koťata, Rozárka byla na velkém vyšetření také shledána zcela zdravou, tak jaké asi můžeme mít s kočkami starosti…
Asi si za to můžeme sami. Nikdy jsem netvrdila, že jsem extra zkušená kočkařka, i když mě kočky provází přes deset let a prošlo nám jich domácností víc, než jsem si kdy myslela. Vždy každý nový kocour postupem času tak nějak zapadl, mezikočičí vztahy chtěly čas.
Rozárka odpočívající
Když nám zůstala doma jen Rozárka, připadala nám taková ztracená. Zmizel jí Tobiáš, Čeněk, i ti dva nenávidění staříci, na které prskala, jak je potkala. Rozhodli jsme se, že je čas na další kočku, tedy kotě. Lépe dvě, aby si vyhrály spolu. Jak to dopadlo, všichni víte – koťata máme tři a jsou úžasná.
Jenže Rozárka se jich bojí. Jsou tři, jsou aktivní a jsou všude. Jedno by asi uřídila, dvě by možná snesla, ale tři jsou moc.
Už jsou tu zas
A tak celé léto trávila pokud možno na dvoře, kam koťata zatím nesmí. Zezačátku na ně do oken syčela, jak je viděla, ale pak je začala ignorovat. Domů chodila jen na noc. Koťata spávají zavřená v obýváku, sama, od začátku, protože nocovat s nimi je očistec. Rozárka má tedy v ložnici klid a spí s námi v posteli.
Jenže teď začíná být na dvoře zima a taky občas prší a je nevlídně, a my nechceme, aby Rozárka trávila chladné dny venku. A nevíme, co dál. Zatím je pořád oddělujeme – možná děláme chybu, ale chceme Rozárce dopřát klid a soukromí. Přece jen už je jí jedenáct let a nechceme ji stresovat mladými bláznivými koťaty.
Venku to bylo fajn
Možná bychom tomu měli nechat volný průběh a nechat Rozárku a koťata, aby se navzájem srovnaly samy. Ale co když to bude na Rózu moc, a ona se nám začne mstít tím, že bude čurat, kam ji napadne? Nebo co když ze stresu onemocní? Zkoušeli jsme jí dávat několik týdnů Bachovy kapky, ale bez viditelného účinku, utíkala ven stále. Jediné, co jsme ještě nezkoušeli, je Feliway do zásuvky, ale tam jsem moc kladných ohlasů neslyšela, tak nevím, jestli by to nebyly vyhozené peníze.
Vypadají nevinně
Rozárka zatím v pohodě baští, v noci se k nám tulí a mazlí se s námi také o stošest – svým způsobem, nosit se nenechá (to jen od manžela), ale hladit, to má ráda. Nepozorujeme na ní žádné stresové symptomy, prostě jen chce mít klid, a ten jí dopřáváme.
Zatím jsme rozhodnutí, že je budeme nadále oddělovat, společně je budeme nechávat jen krátkou dobu a pod naším dozorem. Uvidíme, jak to budou zvládat, pokud by to Rozárce vadilo a utíkala a skrývala by se před nimi jako doposud, tak holt koťata budou mít zbytek domu a Rozárka bude kralovat v ložnici. Sama tam dlouho nebývá, střídavě tam jsem buď u ní já a píšu, nebo tam manžel odpočívá.
Jenže jen vypadají
Do léta se to snad nějak utřepe a až bude hotový plot, bude otevřeno všude a oni už se snad nějak porovnají.
Je možné, že mi třeba nějaký zkušenější kočkař či kočkařka poradí, jak na to. Budu ráda. Rozhodně se nehodláme zbavovat ani Rozárky, ani koťat. Na to je máme všechny dohromady moc rádi a prostě věříme, že tak, jako vždy předtím i teď pomůže čas.
Hlavně když spí, nevinnost sama
Toro, překrásné fotky (hlavně ta poslední (inlove) ! Tedy jak jsem od shora při čtení posouvala dolu a zahlédla tu první fotku úplně jsem vyjekla „páááni ta tedy vyrostla“! Fakt jsem myslela, že je to jedna z těch dvou koťat(já si jména stále pletu).
Ano, u nás se seznamování koček děje pomocí krbové sítě. Nejdéle to trvalo, když jsme loni přinesli domů Ginger. Tenkrát se chtěl Bobík hned kamarádit, ale G. ho napadala a Bobík z toho byl hodně vystresovaný. Ale nevzdal to a nakonec to byl právě on, kde Ginger „zkrotil“. Ale nevím, jesti by to zvládl bez té sitě. Takže si myslím, že by to i u vás mohlo být nejlepší řešení. Jak bylo zmíněno, máš šikovného manžela, třeba by nějaké síťové dveře dokázal vyrobit. Tady jsou síťové dveře velmi běžné, často už součástí nových domů (možná se prodávají už i u vás). Ale on by stačil jen lehký tenký rám, pobitý síťovinou. „Dveře“ by ani nemusely mít panty, třeba jen nahoře háčky na zavěsění a dole (a asi i po stranách) nějaké západky, aby se nedaly posunout, ale vy je mohli podle potřeby snadno sundat. Radila bych větší očka sitě, taková, aby se do nich vešla kočičí packa (tedy ta větší Rozárčina). Jak je vidět na 3 fotkách, Bobík se pokouší k Ginger protáhnout packu. Jenže naše obě sítě byly příliš husté. Fotka z chodby, kde je hustá okenní síť, kterou jsem musela dole nadzdvihnout, je z doby, kdy právě doteky kočičích pacek udělaly nejvíce dobra. Kočky si je mohly očichat a šmátrat jimi tak daleko, jak jen to šlo. Před sítě jsem jim dávala i misky a dozorovala (hlavně na té chodbě) aby kočky síť nepřelezly nebo přeskočily (kupodivu se o to nepokoušely, možná si ani nevšimly, že by mohly :). S volnému puštění k sobě my moc dobré zkušenosti nemáme. Když jsme si před roky k dvouleté Dixie přibrali malou Smoky, krbová síť nás tenkrát nenapdalo. Takže nejprve se kočky „seznamovaly“ na zahradě, kde od sebe mohly prchat. Ze zahrady se Dixie vracela do domu a Smoky do garáže. Teprve později jsme je sloučili s tím „ono se to poddá“. No srovnaly se, byly kamarádky, ale až poslední tak 3-4 roky Dixie měla Somky opravdu ráda. Ale stejně by byla raději zůstala jedináčkem. K tomu přišla tenkrát ta děsná reakce na „přesměrovanou agresi“ od cizího kocoura na okně a Dixie od stresu začala silně plešatět. Jsme přesvědčení, že jí to zkrátilo život. A to šlo o jednu kočku navíc. U vás jsou to tři proti jedné seniórce! A ony ty kočičí neshody pěkně dokáží vystresovat i člověka, však i já tenkrát z reakce koček na cizího kocoura skončila s žaludečními vředy. Takže moc a moc držím palce a opravdu jako nejlepší řešení vidím tu síť.
https://marickac.rajce.idnes.cz/A_mame_dalsi_-_kocicka_Ginger_pokracovani
na pantech to bude lepší,rám potažený pelinkou nebo pletivem, budou se lépe lidem otvírat, představa,že něco neseš a musíš to položit,vyháknout dveře z háčků- vběhnou krakenci, už to tam nedoneseš…a tohle několikrát denně je vopruz, proto panty..
jen u Vás pokud zvolíš poloviční dveře, to krakenci přelezou a Rozárce to nepomůže…podle toho co o nich píšeš, bych volila „celé“ …
Určitě budou celé a budou to normální otvírací dveře místo plných dřevěných.
Děkuji za všechny komentáře. Teprve teď jsem se dostala domů, navečeřela se a konečně mohu odpovědět. Ten nápad z dveřmi z pletiva je skvělý, asi ho využijeme a zkusíme oddělit kuchyń od ostatního prostoru. V kuchyni by byla Rozárka – byla by blíž, s někým z nás, a viděla by na koťata. Co to udělá, uvidíme… Díky moc ještě jednou.
No já při psaní musela odběhnout a tak než jsem to dopsala, už jste se pro síť rozhodli – uvidíš, že to pomůže !
Díky za info, že by na sebe měli míž možnost dosáhnout packama, to musíme zvážit.
Milá Toro, tvé trio je krásné a rozverné. Řešila bych určitě síť. Taky jsem to tak pojala mezi Lidunkou s Damíkem a našimi psy. Lejdynka,přestože byla z původní domácnosti poraněná od psa, z našich si fakt vůbec nic nedělala,což jsem tedy obdivovala a ty obavy fakt byly. Naši psi byli na předchozí kočky zvyklí,takže po nějaké době jsem pletivo dala pryč a od té doby žádný problém nebyl. Asi mám svaté kočky i psice. 🙂 (angel)
Ještě k tomu pletivu,zakoupila jsem pletivo na zoohitu a napnula na pojízdný věšák na oděvy s nastavitelnou výškou a šířkou a přesouvala jsem ho dle potřeby.
Milá Toro, v tomhle ti neporadím. Vzpomínám si, že Marička jednou velmi dobře popsala, jak sbližovali jejich kočičí smečku. Svou roli tam hrály nějaké dveře, které byly myslím z nějakého pletiva. Marička ti určitě poradí.
Já sama jsem nikdy k domácí kočce novou nepořizovala, bála jsem se stresu a nebo té kouzelné kočičí osobnosti – že se jednoduše sbalí a najde si jiné bydlení. Náš úplně první kocour před 40-ti lety to tak udělal. A stres u našeho druhého kocourka Toma, po smrti staré kníračky Erisky, v jeho 13-ti letech způsobil oslepnutí. Ze dne na den. Dochovala jsem ho ještě dva roky, se štěnětem Klérkou. Dobře slyšel jak ostatně kočky slyší a chodil přesně za námi jak doma, tak i na zahradě. Klérka ho naprosto respektovala.
P.S. Myš už to má za sebou, kuchyň vygruntována a nyní odjíždíme s Ajvi do večera na návštěvu.
Taky se přimlouvám, pokud by to šlo, za nějakou lehkou mříž, nebo síťované dveře. Jde o to, aby na sebe kočky viděly, a přitom se nemusely stýkat. Líp by si Rozárka zvykala, pokud by měla jistotu, že po ní nebudou koťata startovat. Líp si zvykne na jejich přítomnost. No a prckové už jsou skoro puboši, za chvíli se vyklidní a přestanou na Rozárku dorážet. A ona si prostě zvykne, že tam jsou.
OTéčko: fotky od moře ještě nemám zpracované, ale tady jsou fotky, kde je moře labutí a moře ocúnů (rofl)
https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Zari_bile_i_fialove/
Já si myslím, že to chce jenom čas a trpělivost. A Pak, koťátka za pár! roků dospějí a už nebudou tak akčni (rofl) . Asi nebudeš mít doma čtyřhlavé klubko, ale vám bude stačit, když budou vedle sebe koexistovat.
Jinak machr na logistiku domácích zvířat a sžívání koček je Marička. Vím, že i ona ze začátku používala oddělovací síťku a s úspěchem. Navíc má v „návštěvní hodiny“, ve kterých prostřídává doma Trixie a kočičky tak, aby se nepotkaly a aby byly všechny spokojené. Takže i takhle to jde.
Nicméně držím palce velice velmi, aby si nakonec všichni sedli a byl u vás spokojený Hotel u D.K. včetně obsluhy. (h) (h)
Oriáš byl bez sebe z jedné Adély dva měsíce. Pak to asi vzdal nebo si zvykl a dokonce si občas hrají. Ale žádné přehánění 🙂 Asi bych šla do těch síťových dveří.
Nemyslím, že byste mohli věci dělat jinak – snad kromě těch síťových dveří. Ony kočky si prostě berou život po svém a nenechají si do toho moc kecat. (Ach, díkybohu za podstatně přímější psy!:)) Rozárka má u vás své jisté a je to jen její paličatost, která ji nutí zůstávat venku. Koťatům je to fuk, ty mají sebe navzájem. Možná, že nejlepším přesvědčovadlem nakonec bude ta zima. Rozárka je hodně konzervativní, ale studené tlapky jsou studené tlapky:))
Moje zkušenost s kočkami je krátká (asi jeden a půl roku, než jsme se odstěhovali do Norska) a vím, že u nás se chovaly hodně jako psi, včetně toho, že nevyváděly kvůli přepravce a cestování. Jen jednou mě za cosi Čita „potrestala“ čůráním do čistého prádla, ale asi jsem řvala tak strašně, že se to už neopakovalo.
Vždycky jsem zatím měla fungující psí smečky bez jakéhokoliv náznaku agrese (ťuk ťuk), ale i se všemi zkušenosti (Marek říká, že bych udělala truhlíka i z kavkazáka:)) bych hodně váhala, než bych dávala dohromady smečku koček 🙂 Kočky jsou prostě své.
Toro, myslím, že to děláte dobře. Ono se to fakt musí utřepat samo pozvolným způsobem. Vydržte. Držím palce.
Já jsem dnes na cestách, ozvu se odpoledne, díky za komentáře, určitě je všechny přečtu a proberu..
Toro, máš šikovnýho muže, nestálo by za to,udělat dveře na magnet- z pletiva nebo z pevné perlinky, jako přepážku mezi dvěma místnostni – aby v jedné byla Rozárka a v druhé Krakenci? viděli by na sebe, jen by k sobě nemohli…na dohled obou stran by bylo v každém pokoji jídlo a voda…viděli by se, mohli se očichat,ale nemohli by úplně k sobě..
A ještě poznámka k fotkám.
Goliášek je opravdu Goliášek.
Na té společné spící fotce je fakt velikej.
Nevím, nevím Toro jak poradit.
Naše Hepinka se snášela s Honáskem, když si to předtím oba ručně vyjasnili.
Na Fouska si nezvykla, neměla ho ráda, ale žili jakž takž vedle sebe.
Daníka,si myslím, by vůbec nevydýchala.
Ona to byla kočička, která chtěla svůj klid.
Vždy jsme měli 2 kočky, ale teď máme a budeme mít jen Daníka. Hlavně kvůli přepravě na chatu. Auta nemaje, jezdíme autobusem a manžel by 2 přepravky do kopce vytáhnout nezvládl. A myslím si, že Daník by se pral. On je hodný, ale když se mu něco nelíbí, tak útočí. Sice jenom jemně, ale s druhým kocourem, by to byl asi lítý boj.
No vida, když už se tady bude radit, tak bych se přidala s podobným problémem. Kačka si vzala před lety kocourka z útulku a když kastrovala kočičku, která byla u nich ve slévárně, nějak jí Maličká zůstala doma. Jenže maličká letos na jaře náhle odešla a Kulíšek vypadal, že mu to nijak nevadí. Jako každý rok byli o dovolené u nás a hlídali Mařku, jenže tentokrát dva týdny a Kulíšek si nějak zvykl na našeho Adalberta. Po návratu domů nastaly problémy, které se za měsíc příliš nezmenšily. Kulíšek preferuje balkon, odmítá chodit na záchůdek a tak podobně. Když musí balkon zavřít, jde se vyvenčit Andělce do jejího ležení. Možná mu i chybí trochu klidu, ve 2+kk se s tím dítětem prostě potkávat musí. Jediná možnost mne napadla nechat Kuldu u nás, to zase sice zcela nevydýchává Monča, ale myslím, že ziminka by ho domů přilákala. Zkoušela nějaké pipetky a kapky.
na Andělčinu postel dát pevnej gumovej ubrus, omyvatelnej…Kulíšek si asi říká – Maličká je v čudu,tak ještě tuhle vyštvat a bude to tu jako dřív…. achjo…
PS: abyste neřekly,že to mám jednoduchý,tak Cecilka odmítá odcházet z lodžie a vyhučí ty,co by se tam šli uvelebit…no nic,lodžie mám dvě, mají tu druhou… ale nemůžu mít v zimě z bytu průchoďák a sedět tam v kožichu!
No, tuhle se mu asi vyštvat nepodaří, ale myslím, že u nás mu nejhůř nebude a kluci si nějak zvyknou. Prostoru je habakuk, jen ta postel jen jedna