„Jen se pojďte podívat! Paní Pelíšková dělá pro kočky úplně všechno. A pořád. A zrovna mi tam pomůžete odnést to krmivo, na mě je to moc těžké!“ Inu, kdo by takovému pozvání odolal?
Moje známá je člověk kočičí a podporu dvorského depozita paní Pelíškové bere vážně. Dokonce vyhlásila, že všechna dýška, která jí zákaznice v její kosmetice nechají, jdou na kočky. A víte, co je skvělé? Většina z krášlených dam za takových podmínek ještě přidá:))
Do minulého úterý jsem nikdy v kočičím útulku nebo depozitu nebyla. První kočku (Čitu) mi paní z mimopražského útulku předala v Praze, druhá (Mia) se k nám přiloudala sama. Kočku pro Martinovy rodiče jsem našla na FB přes Bedu a dostala ji rovnou od nešťastné paní, která se musela stěhovat z domku do bytu, kde mít kočky nemohla. Co uvidím?
A tak jsem v podvečer zaparkovala za královédvorským kostelem, nechala se odmávnout k autu mé známé a společně jsme vyvláčely těžkou krabici s granulemi do prvního patra budovy, která kdysi patřívala ředitelství Strojtexu. Tady jsou kočky? A vida! Jedna nás zrovna zvědavě obhlíží skrz sklo, kterým jde do chodby světlo z místností – kam asi vylezla, že na nás kouká takhle svrchu? 🙂
A pak už vyšla paní Pelíšková, příjemná drobná žena, jejíž ruce se vlastně za ty skoro dvě hodiny, co jsme v útulku byly nezastavily. Zatímco s námi mluvila, automaticky se mazlila s každou kočkou nebo kotětem, které se mihly okolo, čistila záchůdky, otevřené klece s pelíšky, rozdávala tabletky potřebným (žádné drama – prostě během řeči chytla kotě za krkem, otevřela mu tlamku, zasunula půlku tabletky jako minci do automatu, kotě vykulilo oči, polklo, bylo pomazleno a propuštěno) a do nekonečna uklízela – misky, kolem misek, podlahy.
Kočky tam mají čtyři místnosti, všechny zařízené jako klasický byt. Jsou-li tam jsou klece, jsou otevřené – pokud tam tedy není nějaká koč mající speciální nároky (třeba po operaci), nebo která je v karanténě.
Koček je tam hodně – koťata zvlášť, dospělé kočky, matky s maličkými koťaty. Rozhodně je to víc, než jen domácí depozitum – pokud vím, další kočky má paní Pelíšková doma. Slyším různé příběhy, často hrozné – a často nakonec i s dobrým koncem, který by už člověk nečekal.
A já jsem si zase uvědomila, kolik lidí hnusným způsobem týrá kočky, kolik myslivců na ně šve psy a střílí po nich i brokovnicí (ten kocour to už prý nezvládl). Ovšem také jsem na vlastní oči viděla kočky, kteří jiní lidé zachránili. Díkybohu za všechny ty neskutečně obětavé jedince, kteří v útulcích a depozitech zachraňují a pečují. Vyvažují tak svět, aby ho ti krutí nezvrátili na svou stranu.
Jenže… ono jim to nebere jen čas, ono to jen nehltá peníze a neodírá duši nekonečností celého procesu. Oni se ještě musejí hádat s lidmi, kteří je pro jejich činnost nesnášejí. Vedle díků slyší i výhrůžky… Přesto se stále strana dobra vyvažuje, protože jim pomáhají další obětavci. Někteří penězi nebo věcmi, jiní s péčí jako dobrovolníci. Paní Pelíšková nám – stále ještě s úžasem – řekla, že dvě z paní, které jí pomáhají, se složily na nový drahý a velmi výkonný vysavač…
Ovšem ať už lidé pomáhají jakkoliv, tak základní každodenní péče a starost o chod útulku leží na paní Pelíškové. Což mimochodem znamená, že si v podstatě nemůže dovolit dovolenou ani nemoc.
Přitom její kočky jsou vymazlené, pohladit se nechala i kočička, se kterou tloukli o zem, stejně jako jiná, kterou našli dobří lidé krvácející na ulici – a podle veterináře ji prý auto nesrazilo, spíš ji někdo s chutí nakopnul. Byla březí. Ona i její maličká koťátka zatím mají k dispozici samostatný kumbálek… Už na ni čeká nový domov, jen co ji přestanou její děti potřebovat.
Píšu to proto, že cítím hlubokou úctu před lidmi, jako jsou paní Pelíšková a jí podobní – či spíš podobné. Nemohu se zbavit pocitu, že by měli za tuto nepřetržitou činnost dostávat plat a psychologickou pomoc, protože nekonečná fronta potřebných časem ubije každou radost z úspěšného umístění. Pokud vím, nedostávají nic.
A tak před nimi aspoň smekám pomyslný klobouk a vám přináším při dnešku krásnou zprávu – dobří lidé existují:))
Ještě odkazy na stránky:
Facebook: https://www.facebook.com/pg/KockyDvurKralove/posts/?ref=page_internal
Transparentní účet 2400810343/2010, VS 248
https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2400810343
Příspěvky na kastrace paní Pelíšková směřuje rovnou na svoji veterinární ordinaci. Zatím nevím, která to je… ale případně zjistím.
Ještě stránky Další šance, kam paní Pelíšková patří: https://www.dalsisance.cz/kontakt/
Fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Kockyv_kralovedvorskem_utulku_pani_Peliskove
PS: Fotky jsou z mobilu a omlouvám se tedy za jejich (ne)kvalitu…
Fotky jsou nádherné, milá Dede, a jistě sis dosyta užila pozorování a hlazení kočiček, ale ta každodenní práce kolen nich musí být opravdu vysilující, nehledě na finanční stránku. Paní Pelíšková je poklad! Možná by stálo za to, kdyby zkusila požádat i město o finanční příspěvek – ostatně o opuštěná zvířata by se měla postarat obec, takže ona vlastně supluje jejich práci.
Hančo, odpovídala jsem vlastně pod Jenny.
Jinak vím, že mnohé obce se k odchyceným kočkám prostě nehlásí a rozhodně za ně nechtějí platit, i když by měly. Jiné jsou v pohodě – je to o lidech…
Když tu krvácející březí kočičku lidé odvezli (po neúspěšné snaze najít jí pomoc ve vlastní obci) k paní Pelíškové a ta se jí ujala, tak jí nakonec vynadal starosta oné obce, že kočku „unesli“, i když se o kočku postarat ve skutečnosti odmítl. Asi měla tiše chcípnout na ulici… ta kočka, ne paní P. 😛 Myslím, že takové jednání unavuje a znechucuje víc, než jakékoliv čištění záchůdků.
Tak to jsi mne hodně „pobavila“ Hančo…obce pokud nemusí ze zákona, nedají ani pětník..jen se v depozitech poptej…
Psala jsem to, Sharko, právě proto, že vím, že naše město na kočičí útulek přispívá nebo přispívalo (neznám přesně současnou situaci). Možná ne pravidelně, ale každá koruna je dobrá…
Dede, milý článek, úžasná paní a dojemné fotky (včetně popisek 🙂 ) !
Také bych to, co dělá p.Pelíšková (už jen její jméno má v sobě hodně „kočičího“)citově dělat nedokázala a proto má můj velikánský dík a obdiv za tu svoji práci. My podporujeme náš zdejší „no-kill“ a další tři „internetově“. Ale všechno to jsou to taková děravá vědra – horem přiléváš, dolem to vytéká snad ještě rychleji. Takové vědro nikdy nepřeteče. Peníze jsou vždy potřeba, ale bez ochotných lidí jako p. Pelíšková by to nešlo. Protože takovéhle „oběti zvířatům“ se ne každý dokáže upsat (někdy ani ne krátkodobě).
Nevíte, proč nefungují komentáře na ZV? Bláža tam má takový krásný článek a nejdřív jsem se divila, že pod ním nikdo nic nepřidal. Ale ono to nejde!! Zkusila jsem kliknout na včerejší a tam se také komentáře neukazují! Nebo se neukazují pouze u mne ?
Maričko, jdi na Hady
http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=58&t=3801, tam se o tom mluví. Jinak diskuse tam je, musíš kliknout na ikonku Diskuse.
YGo díky za radu, už jsem byla a na ZV objevila „skrytou“, ale fungující diskuzi“ 🙂
Hm, tak já jsem tam napsala už dva příspěvky a nic se tam neobjevilo 🙁 Přitom mi to tvrdí, že jsem přihlášená – po několikáté. No uvidíme, co bude zítra.
Maričko, s těmi děravými vědry je to velmi dobré přirovnání. Ony jimi ale protékají i nervy a za čas i zdraví pečovatelů.
Kočičky jsem si užila – když jsem se shýbla ke svému prvnímu kotěti, druhé mi přistálo na zádech a odmítlo odejít:)) To mouraté, co si na poslední fotce přivlastnilo toho mládence. To by šlo někam domů až by brečelo!
Ale byla jsem odolná – dokud mám stěhovavou domácnost, nemůžu být kočičí.
Jsem měkouš,kdybych mohla a neměla zazvěřeno dosti, asi bych byla sama paní Pelíškovou. Mám takovou kamarádku v Novém Jičíně,která už by mohla odpočívat ale pracuje aby mohla zabezpečit kočičky, teď ji odešel za duhu její milovaná pejska. Její dům a zahrada je plný koček,bojím se pokaždé zeptat na počet,naštěstí má kamarádku veterinářku a vybojovaly si od města finance na odchyty a kastrace,za co budiž osvícenému městu dík. Ráda přispěji paní P.
Já si netroufám mluvit za paní Pelíškovou, ale momentálně je to tak, že jí město aspoň pronajímá prostory (za peníze, samozřejmě) a snad jí nehází klacky pod nohy. Jestli i nějak pomáhají, to nevím – snad je to ale lepší, než bývalo.
Tak jsem se teprve nyní pořádně a v klidu dostala k počítači. Ráno rehabilitace, potom jsem s Darečkem honila po kuchyni myš (myš vede 1:0), potm oběd, potom cyklovýlet s Ajvinkou, potom jsem sebou i s kolem liskla těsně před garáží a potom jsem musela Marušku (kolo) umýt od bláta a Ajvi také.
Co dodat k paní Pelíškové. Takových lidí je moc málo, my známe ty naše, sharka, Beda, Tora.
Já mám celý život kočky buď sebrané z ulice, za socíku. To útulky nebyly, nebo a to je náš současný Dareček z útulku Tibet v Marefách, vesničce za Slavkovem. Také jsem vždy toužila po nějaké „čistokrevné“ berou mě mainky. Ale vím, že je nutné se postarat o ty bezprizorné. (h)
Fotky jsou, Dede, úžasné, už jsem loupala perníček včera 😛
Alex, myš stále vede? (rofl) Neměl Dareček pocit, že se třeba… málo hýbeš? 😀
Eh, a proč padáš, když už konečně dojedeš domů? 😛
PS: Jsi celá?
Já jsem v pohodě, jenom mám barevné koleno. Padla jsem před domem asi dojetím, že jsem přežila cestu vymletými lesními cestami.
Myš stále vede, kocour si vyvřeštěl na MLP kapsičku. Nic bych mu nedala, holomkovi! Kuchyň rozebraná, myš vychechtaná a já na mrtvici.
Naše Orinka už ulovila v baráku čtyři myši, další dvě chcíply hladem, jednu ulovil Honza. Ta svoloč se táhne do baráku, kočky žerou jak nezavřené, Blerča se futruje jak o život, vypadá to, že všichni čekají krutou zimu.
No, to moje M¨milá Alžbětka je naopak domů nosí, někdy ještě živé, a to je pak honička, ale nosí i ulovené a doma je způsobně sežere. Jednou takhle přinesla během deseti minut tři, asi někde poblíž objevila celé hnízdo. Letos jich je opravdu hodně. Zbytky po kočičí hostině nacházím stále, nejhorší je to ráno v kuchyni, to zatlačím žaludek zpátky a jdu uklízet.
Tak jsem trochu dospala noční směnu a přišla si sem přečíst článek 🙂
Útulkářky obdivuju a nedivím se, že je to občas semele. Musí to být dost zoufalství. U koček je o to složitější situace, že dohledání majitele polovenkovky nebo venkovky je jaksi ve hvězdách a prostě jim tam zůstane spousta nechtěňátek. Onehdy jsem se na veterině potkala s útulkářkou, od které mám Adélu, přivezla v transportce několik koťat a nabízela mi další. Má doma 44 koček a předškolní dceru…
Ano, takové počty koček jsou za těchto podmínek bohužel normální. Někdy to doroste do tak… ohromných rozměrů, že to jsou kočky versus normální život.
Když jsem před patnácti lety dostala Matýska, byla to taková rychlá hurá akce a já jsem o kočkách nevěděla zhola nic. Tak jsem hledala informace mimo jiné i na internetu a vyskakovaly na mě taky odkazy na kočičí útulky. Tak jsem vstoupila do světa, o kterém jsem do té doby neměla ani potuchy. Pobrečela jsem si nad otřesnými příběhy, měla jsem radost z dobrých konců a obdivovala jsem ty útulkářky/útulkáře. A tak je tomu dodnes. Od té doby mám dvě kočky z útulku, jednomu útulku pravidelně přispívám a nikdy si nenechám utéct „Kočičí přání“. Dřív jsem se celkem pravidelně chodívala i jen tak kouknout na umisťovací výstavy útulků a vždycky alespoň něco koupila v jejich obchůdcích. Od té doby, co už nemám ty svoje chlupaté seniory očkované, pro jistotu na žádné kočičí akce ani do žádného útulku nechodím, a tak jsem alespoň dala spoustu věcí jednomu kočičímu útulku na prodej do jejich bazaru. Chodím na veterinu, která spolupracuje s útulkem.
Nesnáším – promiňte mi ten výraz, ale jiný příhodný mě nenapadá – sráče, kteří ubližují jakýmkoli zvířatům. Přála bych jim, aby ochutnali vlastní medicínu, snad se tak alespoň občas stane.
to mi připomnělo (vlastní medicína) jeden takovej snad ani ne vtip.
Z porodnice přivezou matku s paterčatama , kolem kmitá celá lidská rodina,děti brečej… pozoruje to kočka a říká si – to jsem zvědavá,kolik ti jich nechaj!
😀
Tapuz, já jsem se s problematikou útulků také seznámila až poté, co jsem převzala Zvířetník, tedy v roce 2002. Je to neuvěřitelné množství práce a citů, které do toho lidé dobrovolně investují. Bohužel jsem zažila i případy, kdy je to doslova pozřelo a lidé se pod tou tíhou nekonečné práce a zodpovědnosti zhroutili.
Právě proto si myslím, že jsou potřeba peníze… peníze… a pak poděkování a pochopení.
Teď jsem se jen tak pro zajímavost koukla, a zjistila jsem, že útulek je zapojen do systému GIVT. Takže když si vzpomeneme při nákupu, taky může něco kápnout. A KKD. Já takhle občas, když si vzpomenu nakupuju.
Já bych také ráda poslala příspěvek, ale podařilo se mi zablokovat telefon a tím pádem nemohu internetbankovat. Takže zítra
právě mi přišla vejplata,tak jsem poslala kočkám paní Pelíškové finanční pozdrav…..
Já si prohlédla i fotky z v nabídce, nemůžu tohle vidět, hned bych si nějaké vzala. Momentálně tu řeším jednoho nešťastného, evidentně vyhozeného kocourka, není ničí, oběhly jsme se sousedkou snad všechny domky. Kocour dochází na stravu, asi by se někde rád zabydlel, ale chodí tak nepravidelně, že si zatím nemůžu dojednat kastraci. Moje kočky ho moc nemusí,občas se chce projevovat dominantně, ale věřím, že tou kastrací by se dost změnil.
Já bych útulkářkou být nemohla, nejspíš bych dopadla stejně, jako ty staré paní, které měly doma tolik koček, že už to pak nemohly zvládat. Stačí mi, že jsem v jednop pražském útulku párkrát byla, a tak mimo pravidlný příspěvek posílám aspoň další jednorázově.
Na Hadí účet neposílám, ale poslala bych nějaký peníz jednorázově, jako jsem to párkrát poslala.
S předsudky o kočkách se tady na vesnici bojuje strašně těžko, ale občas je přece jen výsledek znát.
Tečko, řekla bych, že těm pečujícím lidem někdy pomůže i to uznání a dobré slovo, protože si vedle práce „užijí“ i těch špatných slov a okolí je také moc nešetří (šílenci s kočkama)
Já vím, to uznání a dobré slovo zahřejí u srdce, ale kočky to nenakrmí. Navíc si myslím, že právě ta láska zachráněných hoťat a koček to těm lidem vrací mírou vrchovatou.
A proto opakuju, že bych nemohla být útulkářkou, nemohla bych se s nimi rozloučit. A proto ty lidi a jejich sílu moc obdivuju. Mám vysoké datum, v pátek pošlu.
Ten „krásný, ale neklidný“ se mi moc líbí, ten by mohl k nám jít od minuty. Kočkám bych to prostě musela „vysvětlit“. Bane, škoda že je to tak daleko, jsou tam minimálně dvě dvojice, které by se sem vešly.
Mně se prostě stýská po té čtyřhlavé smečce.
to bude Amina Tečko, je k virtuální adopci, mají ji na stránkách….
Jo, máš pravdu, je tam i se sestřičkou. Zase dvojice. Já koukala jenom na ty v nabídce. Těm dvěnaa sestřičkám by se tu mohlo líbit. Ona jak Vivi, tak Alžbětka od malička socializované nebyly. Vivi sice žila pod střechou a dostávala nažrat, aspoň to, co si stihla urvat, ale že by se jí v té bandě koček někdo věnoval, to teda ne. Spíš naopak. A Alžbetka byla jako skoro tříletá chycena na ulici. No, nějakou dobu to trvalo, taky se schovávaly za nábytkem a nemluvily se mnou, ale už je to docela dobré. Jenže vím, že v takovém množství koček to není jednoduché.
Krásná reportáž a úžasné fotky.
Nejvíce mě dojala kočička, které zlí lidé zabíjeli koťátka. Jak si vůbec někdo může myslet, že zvířátka nemají cit.
Také přispěju nějakou korunkou.
Já pravidelně přispívám měsíčně 2 domácím depozitům a to už hodně dlouho.
Z útulku jsme měli Honáska a Fousíka.
Už jsem poslala malý příspěvek a uvažuji o pravidelném měsíčním příspěvku.
Díky Míšo 🙂
U fotek jsem se pobavila už včera, hlavně u tvých vtipných popisek (zrovna u „viselce“ je psáno něco ve smyslu Halo, je tam někdo?) a trošku si plákla, protože všechny vypadají dojemně. Paní Pelíšková má můj velký obdiv – je to člověk s velkým srdcem, jak už tak tyto depozitové a útulkové tety (a strejdové) většinou bývají.
Jsem pro to přispět na pelíšek paní Pelíškové a jejich svěřenců z hadího účtu. A dovolím si dát na hady též odkaz na tento článek, jestli to nevadí? A něco málo pošlu sama… jinak pomoci neumím.
Tak jsem to tam dala. Ještě bych podotkla, že z hadího účtu dáváme peníze primárně na kastrace koček (výměnou za kopie faktur na tyto úkony), ale určitě by paní Pé našla chvilku mezi úklidem, krmením, mazlením a plácání cihel na poslání takové faktury. Jistě se domluvíme… třebas přes Dede, která to lehce zvládne mezi psaním článků do rádia, na Dedeník, divadelní hry i Whisky (teda Brandy), cestou do Rozhlasu, cestou na Moravu (kde řádí to strašidlo 😉 ) a plácáním cihel (rofl) .
Promluvím s paní Pelíškovou. Třeba až bude mít další várku koček na kastrace…
Taky jsem poslala příspěvek. 🙂
A díky za ty kočky 🙂
Klobouk dolů, před paní Pelíškovou a všemi útulkářkami. A těm, kdo se ke zvířatům chovají hnusně, bych přála, aby je jejich činy dostihly a vrátilo se jim to i s úroky.
Toro, taky v tu odplatu doufám – za dobré i špatné.
Proboha, co tam ten ježíšoidní viselec??
Vážím si lidí, kteří dělají cokoli pro jiné bez nároku na peníze a slávu. Dělat to samé pro zvířata je dvakrát tak těžké, protože spousta lidí nechápe, proč se ta či ten dotyčný s těma kočkama tak crcá!!! Strkat peníze doktorovi za operace nějaké nalezené kočky!Paní Pelíškovou obdivuji a doufám, že společně s Pavlou a Veverkami bude mít nějaký ten příspěvek od nás. Protože my dalecí můžeme jen pomoci finančně a poděkovat.
Já se k Ince přidám…navíc i ona k takovým patří, hotel U Inky je mezi venkovními kočkami vyhlášený…i kočky potřebují jíst .. nechápu,jak si ti zabednění lidi mohou ještě myslet, že kočka si něco prostě chytne… a když některý strávník potřebuje, taky se mu ošetření i kastrace, od tety Inky dostane..
Jsem pro, abychom paní Pelíškové přispěli…rozdává lásku,poskytuje domov a je jednou z těch, co dělají svět lepším….
Vy jste obě úžasné a hvězdičky za zachráněné kočky máte tam nahoře v hojném počtu (inlove)
Přiznám se, že mi na tom zachraňovaní koček přijde hrozné hlavně to, jak se někteří lidé chovají k osobě, která vlastně „čistí svědomí“ i jim. 🙁
Myslím, že nebýt obětavosti a otevřených srdcí milovníků koček, tak vůbec netuším, jak by to lidé jako je paní Pelíšková mohli zvládnout. Ono i takhle, s maximálním nasazením, je to tak tak. Jinak samozřejmě to ta paní dělá vedle své normální práce…
Dede, pro spoustu lidí tady v práci,jsem magor,co vyhazuje peníze za kočky… tak když mi to někdo řekne, odvětím s úsměvem, že já do koček,oni do chlastu a cigaret…
Hele, to mi připomíná, jak jsem jednou vybalovala nákup, soused si něco přišel vypůjčit a zíral, když jsem vybalila kuřecí prsa, a chlubila se, že byly v akci a kočky je budou mít nadvakrát, a sobě jsem si koupila Lučinu 🙂
Ale jinak jsou sousedi taky kočičí a psí, jen holt to řeší jinak.
Já tady u nás chodím do obchodu s drůbežím masem a kupuju kuřecí stehenní řízky, vždycky velký pytel, pro kočky. Šoupnu je do mrazáku a pak z nich ubírám a mám na nějakou dobu vystaráno. Obvykle přihodím ještě nějaká srdíčka a játra. Nejsem zase až tak úplný masochista, takže beru něco i pro sebe, většinou kuřecí prso nebo takové ty stehenní špalíčky na pečení. Ale stejně vždycky přemýšlím, co by asi prodavačka a ostatní nakupující říkali na to, že ten největší pytel masa je pro kočky 😀 . Ale možná bych se divila, třeba jsou mezi nimi další kočičí lidi, kterým běží hlavou totéž. Nebo psí lidi a mají to pro své pejsánky.
A stejně nepochopí. Protože ty cigára a chlast jsou přece pro ně – ty krmíš a ošetřuješ blbý kočky 😛 Výstup v podobě lásky těch zvířat se moc nepočítá, co? (inlove)
Bingo!
Bez cigár a chlastu dost lidí žít nemůže. Naštěstí jim oboje krátí dobu, kdy tu mohou prudit. Čertík byl teď týden v hotýlku, byl tam moc spokojený, ale když jsem si pro něj včera přijel, hned mne poducal a spokojeně vrněl. Doma pak, (poprvé!) poducal i paničku a byl velmi spokojený, když dostal kousek zadního hovězího a vepřových jatýrek. Teď má dilema, koho ducat a s kým si povídat dřív.
Tak mi ráno Kulíšek k fabrice přivedl černé kotě…ukázalo se, zalezlo pod auto a tak dostalo jídlo tam, vylézt nechtělo..musí si zvyknout.po delší době se objevila Panenka, bíločerná kočička…málem mi samou radostí,že dostane její oblíbený párek,vyrazila zuby hlavou,jako do mne ducala, tak jsem jí vyčistila oči a uši ..jinak mají konzervy a granule…