V sobotu u nás proběhl druhý ročník Zahradní slavnosti s divadlem. Stejně jako loni bylo pekelné horko, stejně jako loni dorazila spousta lidí, stejně jako loni to byla skvělá zábava. Ovšem někde pod tím se chvěje nesmělá otázka: Proč to, proboha, děláte?

Nejupřímnější odpovědí by bylo: přišlo nám to jako dobrý nápad:)) Tedy úplně prvně to byl Martinův nápad a nejspíš měl kořeny v našem životě na anglické vesnici v hrabství Surrey. Tam se podobné akce prostě dělají, i když, pravda, ne s vlastním divadlem 🙂 To je náš speciální bonus. Princip je sezvat podle nějakého klíče lidi, kteří by se možná jinak ani nepotkali, připravit prostor a zázemí, a každému sdělit, že vstupné je něco málo k jídlu nebo k pití. A výsledek?

Nejdřív je třeba opět (!) přečíst scénář… 🙂 Desky mi vyrobila JJ a jdou se mnou hru za hrou…

Všichni se baví, nikdo se při přípravě úplně nepředře (ano, i my máme pomocníky, kteří nám půjčí lavice, stoly a židle, s naším vybavením bychom to nedali:)) a všichni mají úžasnou hostinu. Nevěřili byste, jakých dobrot se každoročně sejde! Sladké i slané… Letos byly asi nejviditelnějšími hity Zuzin velvyslanecký koláč a Dandino tiramisu; úžasnou stálicí (nejen u nás na vsi) jsou Janiny minipreclíčky. Ráda bych vyjmenovala všechno, ale popravdě některé dobroty, hlavně ty slané, jsem ani neochutnala, protože už prostě nezbyly:))

Kluci staví stan, vzadu jsou lavice, židle ještě chybějí

Vlastně za to mohlo sluníčko. V sobotu bylo vedro k padnutí a divadlo začínalo v 16:15. Zatímco diváci seděli ve stínu, na nás na terase pražilo slunce. Gábina už s úpalem přišla – tu jsem „léčila“ vodou a panákem Lucčiny domácí slivovice. Bylo to buď a nebo… Buď to zabere, nebo se pozvrací rovnou. Díkybohu to zabralo… 🙂

Mně se podařilo si úžeh (nebo úpal?:)) uhnat během představení. Jestli mi v druhém jednání bylo jen strašné horko, ve čtvrtém už jsem byla ráda, že to vůbec nějak ustojím. Když jsme skončily, tak jsem dokonce zapomněla na obligátní děkovačku s představením hereček, v hlavě jsem měla pusto. Tedy spíš hlava se mi točila, jako bych už měla upito, 😛 takže jsem se ještě tak hodinu po představení jen namáčela a pila čistou vodu. Logicky mi tak ty nejatraktivnější dobroty utekly:))

Sezení a úprava stanu proběhne až tak hodinu před představením, aby se plně využil aktuální stín. Berry dozoruje…

Jinak řada lidí to představení už viděla, v několika případech ne jednou (byla to naše úspěšná zájezdová hra – Maják) a všichni se bavili nad tím, že ani jednou není stejné. Obdivovali naši schopnost improvizace, což by vlastně bylo úžasné, kdybychom vždycky měly v úmyslu improvizovat. Obávám se, že často naše nejlepší kousky vznikají z čistého zoufalství, když si nemůžeme vzpomenout, jak je to dál:))

Letos jsem jednoznačně zaperlila já, a to opravdu povedeným přeřeknutím. Moje postava tam má v jednu chvíli říkat: „Jasně, že jsou lidi, kteří si z kil navíc nic nedělají, mají šarm a osobnost a celý slavný BMI si strčej tam, co slunce nesvítí.“ Lucka má odpovědět: „Kam že si ho strčej??? … Jo aha!“ No a teď si představte, že se mi podařilo z pusy vypustit místo BMI úžasné BMW… 😀 Lidi zařvali smíchy, hlavně, když Lucka k zadané replice pohotově přidala: „No jo, to by se jim tam fakt nevešlo!“

Scéna je připravena!

Zkrátka, bylo to zase moc hezké. Za sebe mohu říct, že jsem si popovídala se spoustou lidí, na které obvykle tak maximálně zamávám z auta, ochutnala plno dobrot (takový makovník se švestkami je také úžasná záležitost) a měla radost, že lidem chutnala moje domácí limonáda.* Nikdo se s nikým nepohádal, nikdo se neopil a zahradní vinárnu jsme zavírali po desáté večer. A víte co? Už se těším na další ročník. 🙂

Druhé jednání zezadu… právě nehraju 🙂

PS: Jenom už opravdu, ale opravdu musím napsat tu novou hru. Protože jsem sotva začala, a přitom už máme termín premiéry – 14. prosince v sedm večer v Hostinci U Hrdinů. To víte, hostinský musí plánovat dopředu. Nemohu se zbavit dojmu, že za takový měsíc mě to datum začne strašit ve spaní:))

PPS: Marek fotil, ale fotky ještě nejsou zpracované (musí to udělat doma a kupodivu chodí do práce:)) Tohle je jen to málo, co mám ze svého mobilu. Až bude hotové album, upozorním na něj – třeba bude někoho zajímat 🙂

*Základem mé limonády je domácí mátovo-meduňkový sirup. Podávám ji ještě s čerstvou citronovou šťávou, nakrájeným citronem a lístky čerstvé máty. Zalito jemně perlivou vodou, vyráběnou v soda streamu. (Žádný plast navíc:)) Přestože je to sladké pití (ne moc, ale přece), doplňovala jsem dvoulitrový džbán několikrát. Mňam!