V dnešní, poslední, části výběru si ukážeme drabblata z obecných fandomů. Někdy téma autora ponouká k tomu, aby si s tématem jazykové pohrál. Jako v následujícím drabbleti z fandomu (Ne)realita.
Lyžařův hořký den
Psáno na téma Pelyněk.
Drabble:
Lyžař si nasazuje helmu na lysou hlavu a rozjíždí se po sněhu hebkém jako plyš. Neplýtvá časem. Polyká odlétající vločky sněhu. Míjí zlomený strom, z kmene zlověstně trčí lýko. Stále zrychluje. Jestli něco neudělá, napálí to do mlýna v údolí. Brzdí pádem. Pár kotrmelců, slyší rupnutí.
Vstát nedokáže, jednoznačná zlomenina lýtka. Vzlyká a volá o pomoc. Čas plyne, pomoc nepřichází. Noha v prachu, lyže též, ještě aby tam tak dostal zápal plic. Konečně se v dáli zablýskají světlomety záchranářského sněžného skútru, slyší motor. Je zachráněn.
Absint dnes nebude, v nemocnici se fasují jiné nápoje. Den je však hořký jako pelyněk.
Další drabble bude vzpomínkové z fandomu Ze života.
Malý výběr velkých hříchů
Psáno na téma Hřích, který se neodpouští.
Drabble:
Co je hřích? Toho by se našly mraky. Už od útlého mládí.
Nespat v odpoledním klidu jako ostatní děti. Nejíst předložené jídlo.
Nemít v sešitě nalinkované okraje od začátku do konce. Nemít podepsán domácí úkol od rodičů. Dát v rovnici do jmenovatele proměnnou, o níž není jisté, že je nenulová.
Opisovat do kulturního deníku obsah díla, které dotyčný nepřečetl. Nebo v něm popsat třídílný román pouze na několika řádcích.
Krást součástky mikroskopu, před tím jsme byli varováni dokonce preventivně. Krystalovat z lihu na otevřeném ohni.
Je toho zkrátka přehršel, čeho se člověk musí vyvarovat, aby úspěšně prošel školami všech stupňů.
Závěrečná poznámka:
Vše je samozřejmě relativní. I ten nešťastný kolega, jenž krystaloval z lihu na otevřeném ohni, nakonec dostudoval, byť s opakováním ročníku.
Kromě běžných témat jsou v DMD navíc vyhlašována témata bonusová, která mají nějakou doplňující podmínku navíc. Jako v následujícím případě, kdy drabble mělo být dadaistické. Fandom Originální.
Chechtáky a mindráky
Psáno na téma Chechtáky – dada.
Úvodní poznámka:
Kdo chce, může si to zazpívat, případně si k tomu zatančit šmajdák (či ploužák?):
https://www.youtube.com/watch?v=SsUq3n5OZZg
Drabble:
Pivo, rum, káva, pečená kráva,
video, smartphone, jenž data dává,
pár sudů vodky a luxusní spodky,
foťák, co dělá vždy perfektní fotky.
Kdo utratí své chechtáky,
tomu zbudou jen mindráky,
teskně si zapěje své bizarní blues,
co není určeno pro infantibus.
Sportovní sázky, prodejné lásky,
v salónu vyhladit veškeré vrásky,
luxusní mercedes, byt v centru pouze,
za exotikou si zaletět dlouze.
Kdo utratí své chechtáky,
tomu zbudou jen mindráky,
teskně si zapěje své bizarní blues,
co není určeno pro infantibus.
S modelkami plesy, rozlehlé lesy,
pozemky, akcie a kolt, co děsí,
špičková image, co okolí děsí,
špičková image všechny vyděsí..
Závěrečná poznámka:
Pan Vladimír Mišík, doufám, promine. Jakmile jsem uviděl téma, tak se mne chytla ta melodie a už nepustila.
A na závěr výběru jsem si nechal drabble, ke kterému mám, abych tak řekl, nejniternější vztah. Je z fandomu Historie.
Opravdu originální oslava maturity
Psáno na téma Osamocen v davu.
Drabble:
Maturity jsou úspěšně u konce a Lojza a jeho spolužáci se vydávají na jižní Moravu pro víno. Aby to mohli řádně oslavit.
V jihomoravském městečku je právě na návštěvě pan prezident. I s manželkou. Lojza dostává šílený nápad. Sází se s kamarády, že sáhne první dámě na kotník.
Sázka je uzavřena, Lojza se nenápadně prodírá davem občanů až k pódiu s prezidentským párem.
Je na místě. Osměluje se a koná dle sázky. První dáma se usměje. Patrně se cítí být polichocena zájmem mladíka.
Píše se rok 1947. Je to nadlouho poslední rok demokracie, kdy si maturant může něco takového dovolit.
Závěrečná poznámka:
Jedná se o naši rodinnou historku. Onen Lojza byl můj tatínek.
Děkuji všem čtenářům, kteří mé literární výplody dočetli až do konce, a těším se třeba někdy na shledanou.
Děkuji všem komentujícím, jsem rád, že se líbilo Mimochodem, to zde je nazýváno básničkou, je myšleno jako inovovaný písňový text – viz odkaz na YouTube. Zdalipak si to někdo z čtenářů zkusil zazpívat?
Dá-li pánbůh, třeba zde v budoucnu opět budu prezentovat nějaké své literární výtvory.
Pobavilo ,zaujalo, díky! Ráda Vás čtu!
Chrudoši, pobavila jsem se drabblemi a básnička je tož velmi vtipná 🙂 Lyžařův hořký den byl spíše hororový den 🙂
Nějak si fakt nevzpomínám, že bychom musela linkovat okraje sešitů? Ale pamatuji se na linkované podložky. Linky měly různou sílu černých čar a vkládaly se pod nelinkovaný papír, abychom psali rovně a ne do kopčeky či z kopečka 🙂 Jestlipak se ještě prodávají?
Maričko, my jsme linkovali ještě na průmce,někteří kantoři měli úplnou mánii,když byla linka,byl plusový bodík. 🙂
Ano, na základce to linkování bylo obligátní, teprve na gymnáziu už ne, to jsem si liboval, že tato buzerace skončila. I když pomůcku se špendlíkem, jak níže zmiňuje JJ jsem znal, stejně to byla lopota. Jinak ty podložky neboli lenochy se stále prodávají, nedávno jsem je zahlédl ve smíšeném zboží ve vesnici, kde mám zahradu. Akorát, že za mého mládí stál jeden lenoch formátu A5 pět haléřů, tedy tehdy nejnižší možnou cenu, dnes byl nabízen za dvě koruny, tedy inflace jako hrom…
Díky LJ…ááno, lenoch se podložka jmenovala. Obávám se, že můj mozek se začíná podobat sýru ementál, jelikož si fakt na to linkování nepamatuji a při tom tedy určitě bylo ! ALE, proč se neprodávaly sešity s okraji už nalinkovanými, když to bylo tak povinné a důležité? Já si ale zase pamatuji, že jsme se v hodině hudby učili linkovat notovou osnovu, jak napsat hudební klíč a zapisovat noty. A při tom se dal koupit sešit už s předtištěnou osnovou (jestli ten jsme při výuce také měli- nevím 🙁 . Tak proč ne předtištěné postranní linky ?
No nádhera – už dlouho mě nic tak nepobavilo…
Spaní ve školce je klasika – všechny děti toužily jít domů po O, a můj syn cestou ze školky (prosím po údajném spaní) plival maso k obědu, které měl nasyslené v tvářičkách! Dodneška to nechápu, jak to dělal…
Klamal úču tělem. :-))
Milý Chrudoši, tak drabblíky pobavily. U Lyžaře oceňuji, žes odolal a nestvořil zápal plyc. To by taky byl hřích, který se neodpouští. 😀
Jinak si taky vzpomínám na to linkování okrajů. Měli jsme na to doma zlepšovák – okraje se odměřily na první straně, vzal se špendlík a propíchly se dírky do prvního řádku. A pak už se jelo a k tomu kecalo – něco jako novodobější draní peří. 🙂
Krystalizace z lihu na otevřeném ohni mi naopak přijde hodně poučná – to nikdo rozumný neudělá dvakrát v životě a při těch množstvích, co jsou na hodinovém skle, o život nejde. Znám ovšem drsnější historky o tom, jaký má důvod, proč musí být tlaková láhev skladována ve stoje připevněná ke stěně či sloupu anebo proč se nesmí pipetovat methanol přímo ústy. Naštěstí u obou experimentátorů stáli andělé strážní a v rámci možností to dopadlo dobře.
Tu krystalizaci na otevřeném ohni, nikoliv na hodinovém skle, ale na porcelánové misce, by dotyčný asi klidně dělal dál, kdyby nebyl přistižen a na minutu vyhozen z praktika. A následkem toho si to u vyučující rozlil natolik, že neudělal zkoušku ani na všechny opravné termíny a musel opakovat ročník.
To byla nějaká nervní vyučující 😛 . To mně se povedl lepší kousek – zavírám si tak plyn, abych zhasla kahan a nějak jsem si spletla kohouty a líša z druhého vývodu (bez kahanu) plynu až ven z digestoře. A na sfiňu šel kolem asák. No nevyvrátil se, polkl a ucedil: „Mohla jste přijít o účes.“ Měla jsem, tedy mám je stále, vlasy do pasu. A pak ten asák vyběhl ven na chodbu a tam se jadrně vyjádřil, co si o našem studijním kruhu myslí. Nějak se nám v těch laborkách obecně nevedlo, byly to laborky z organické chemie a tak občas požárek, občas rozsekaná aparatura, občas omylem vylitý produkt celodenní práce… Asi jsme si mysleli, že když už jsme ve třeťáku, tak není třeba obezřetnosti. Přežili jsme všichni, i ten asák, zápočet dostali všichni, jen po inventuře jsme se trochu prohnuli při placení skla.
Seznam hříchů… z některých je mi malinko smutno (třeba to spaní, sešity, domácí úkoly), protože nadělají zle úplně zbytečně! Asi proto, že to nejsou hříchy, ale pohříchu spíš buzerace 😛
Jo a líbila se mi ta básnička:))
A pokud jde o tvého tatínka, tak bych řekla, že to byl opravdový milovník adrenalinu 😀
No jo, buzerace, Dede, tu taky nemám ráda. Je to vlastně dokazování, že dotyčný má navrch, i když by se při bližším rozboru zjistilo, že nemá, tak použije moci plynoucí z vyššího postavení k nějakému takovémuto zásahu. 🙁
Jo a ke spaní ve školce mám dobrou historku – to paní učitelky taky nařídily, že by děti jako ležely po obědě v postýlce a spaly. A byli tam kluci sourozenci a jeden z nich povídá: „Paní učitelko, a nemohli bychom si číst? Máma říká, že můžeme po obědě dělat co chceme, ale potichu, protože vyspat se potřebuje ona, ne my!“
To moje děti taky pochopily velmi brzy:))
To byli vaši kluci?
Ne, ale jejich matka měla na tohle hodně stejný názor jako já. 😀
V naší školce byli chroničtí nespavci separováni a mohli si třeba kreslit.
Ano, myslím si, že jej lze nazvat milovníkem adrenalinu…