„Babičko, to byla ale hezká písnička! A mohla bys teď dát tu moji? Víš kterou, co mám od tebe…“ žadonil Patrick. Na vteřinu zaváhám. Jedeme v autě, proč mu nevyhovět? Jenže potom si vzpomenu na Andyho vyprávění z jejich cest o tom, jak se děti umějí pohádat o svoji písničku, a převládne pud sebezáchovy. „Ne, Patricku, v tomhle autě fungují písničky na náhodný výběr. Můžeš se těšit na cokoliv!“:))
Patrick i Kačenka vnímají hudbu odmala. S tím, jak rozmanitý má Andy playlist – co do žánrů i interpretů – mají opravdu na výběr, když si formují svůj vlastní hudební vkus. Hraje se i u nás. Přestože většinou mám ráda ticho, tak když vaříme, nastává čas pro reprodukovanou muziku.
Kuchyň s jídelnou je největší a hlavní místností našeho Domu, a co jsme asi před měsícem koupili nové velmi dobré rádio, schopné hrát písničky přes mobil i ze Spotify (hudba z internetu), mají naše občasné diskotéky opravdu grády. Společně posloucháme a tančíme, občas se přidá i Ari. Její styl je ale dost divoký, takže musí být ve svém zápalu brzděna, aby nám omylem nesmetla Kačenku. 🙂
Díky Spotify si snadno volíme písničky podle aktuální nálady. Patrick zrovna ujíždí na Upyerockye od Saor Patrol (HankoW, mávám za duhový most a děkuju, že jsi mě s touto skupinou před lety seznámila:)), já jsem dětem zase pouštěla své aktuální hity Believer a Radioactive od Imagine Dragons. Teď si nepamatuju, co chtěla Kačenka, ale Patrick to věděl, já to našla a pak jsme opět „tančili“:)) Tak nějak mě napadlo, že u mojí babičky takhle kdysi vyzpěvoval Pepíček Zíma…
Motorkááá zelenááá…
Když nehraje rádio, tak občas zpíváme klasické dětské písničky. Děti znají písničky v češtině a v polštině, Patrick i pár anglických. Kačenka je nadšená zpěvanka a tak spolu pějeme takové ty klasické hity, jako jsou třeba „Skákal pes“ a „Travička zelená“. Což mělo minule bezvadnou dohru.
Chvíli jsme se bavily o tom, proč si v té písničce chválí travičku, ale Kačenka vypadala značně nepřesvědčeně. Tráva! No a co? Té všude je! Potom si začala hrát sama, což znamená, že si k tomu sama pro sebe povídá a zpívá. Za chvíli projela jídelnou na své zelené plastové motorce – odstrkovadle. A k tomu zvesela zpívala: „Motorkáá zelenáá, to je moje potěšení, motorkáá zelenáá…“
A já se smála a bylo nám fajn.
…to je moje potěšení!
Vždyky jsem zpívala synkovi, když jsme jezdili na kole do jeslí a pak do školky. On přede mnou na sedátku, nožky na stupačkách, já za ním, řidítka v rukou.V létě, v zimě, dokud to šlo. Pěli jsme svorně, „máme rádi zvířata,protože jsou chlupatá… a podobné povedené písničky z večerníčků. Tenkrát žádné autobusy na požadované místo nejezdily a jesle a školka se musela vzít, tam kde nám přidělili. Ale do dnes na to vzpomínáme. 🙂 Dechovku ráda nemám ale mám ráda lidovky,zejména u vínka. Jinak jsem vyrostla na Beatles,
Purplech a Credence.
Starší syn, chudinka, usínal za mala při peckách typu Jesse James chlapík byl, Říkal to Jim Bridgers, atd., co na něj maminka falešně kvílela a dále pak mnoho let zněli bytem Plastici. Kupodivu, nepostihlo ho to příliš.
Mladší, ten byl jasnej a zaťatej Jede jede mašinka.
Připomněla jsi mi, Dede, jednu z našich minulých dovolených, kdy jsme s holkama na cestách zpívaly, nutno říct, že skoro až do omrzení, Generála Laudona, co jede skrz vesnici. Malej Viktor se ani moc nezapojoval, až večer jsem slyšela z koupelny, když si poučtěl vodu: „Studenou, studenou, tu já mám nejradši!“ 🙂
Motorka zelená je skvělá inovace!
(music) Motorka zelená, to je moje potěšení (music)
to je náhodou skvělá inovace.
Mám ráda hlasy-sameťáky, jen mě mrzí, že naprostá většina mých oblíbenců už nic nového nepřidá – Matuška, Wabi Daněk, Cortéz, Cash, Reeves, Marty Robbins… – z žijících mě napadá snad už jen Žalman.
Hm hm, MaRi, myslím, že jsi nezodpovědný senior 😛 Máš příliš široký rozsah oblíbenců a tos určitě uvedla jen část z nich!:)) Co by si v rádiu počali, kdyby věděli… no? 😡
AŤ si počnou, co chtějí, jen když nebudou omílat po třech skladbách od pěti interpretů 🙂
Znáte Home Free? Dovolím si jeden odkaz, i když je tak trošililinku vánoční. Co ti chlapci dokážou…
https://www.youtube.com/watch?v=o4qNaAlZ1xc
A jejich gospely How great thou art a Amazing Grace!!!
Tak tak. Naštěstí mám velmi bohaté zásoby jak vinylů, tak pásků a CD s hudbou, kterou můžu, takže současná produkce jde zcela mimo mne. Rádio v autě jsem odmontováním antény zneškodnil, (je tam víc debilních reklam, než hudby, bez ohledu na stanici), takže zásoba CD v odkládacím kastlíku to jistí. A vyrobit kvalitní CDčko z vinylu, nebo magnetofonového pásku je pro mne,s vybavením, které mám, naprostá brnkačka. Jo, když chceš něco kvalitního, dokonale ,,padnoucího“ a levného, musíš si to udělat sám a když to neumíš, máš holt smůlu. (rofl)
MaRi, jsme jedné krve, Ty i já.
Lidovky ano, dechovka ne. Naši navíc milovali Kučerovce a tak jsme měli doma dost jejich desek. Těch 78, kdepak dlouhohrající. A tak mám dodnes trochu slabost pro latinskoamerické rytmy. Pak nastala éra Rangers a Greenhornů a odtamtud docela přirozeně do country.
A ještě jednu slabůstku mám; černošské gospely.
Od Kučerovců mám vše, co kdy nahráli a i něco, co zůstalo v archivu GZ a na desky se nedostalo. A vše v Ia kvalitě.
Kučerovci koncem 50. let začali dělat, asi jako první u nás, i country. Řekl bych, že dobře, slyšel jsem je tehdy na koncertě. Ale režimu se to asi moc nelíbilo, tak s tím myslím přestali (?).
Ha, teď jsem si vzpomněla na jedinou verzi dechovky, kterou jsem snesla, ale ovšem ironicky. Asi víte, že máme rádi kapelu Midi Lidi, i se s nimi trochu známe, občas sem nebo na hady dávám nějaké jejich odkazy. Před pár lety, když měl frontman kapely Petr Marek (jinak seriózní vyučující na FAMU) 40. narozeniny, dali mu zahrát písničku s přáním právě v takovém tom regionálním vysílání s dechovkou, paní se asi moc divila, co za přání to čte. 🙂 Přeju příjemnou zábavu a pozor na pomelo: https://soundcloud.com/midilidi/prani
Checheche
Dede, a která je „ta jeho“??????? 😉 8) :*
Tahle 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=uO3PiNyRXhM&t=24s
No, neříkám nic, náš chlapec měl jako batole taky nejradši Pixies a Pogues, ale co tak něco víc dětského, nějakého Skoumala třeba? Nebo Kašpárka v rohlíku? Aby se života dopředu tolik nebál?
Zná i podobné – hraje na píšťalku a zpívá celkem normální písničky:)) Společně máme rádi Svěráka a Uhlíře, třeba.
Ovšem jeho úplně první oblíbená písnička, kterou mohl poslouchat dokola byla tahle… https://www.youtube.com/watch?v=w8KQmps-Sog
Řekla bych, že Saor Patrol jsou vylepšení 😛
Má prostě zatím takový temnější vkus:))
Pěkná písnička.
Ale nevzdávala bych to, třeba se k těm dětským časem dopracuje, no. 🙂
Jsem holt staromilec.
P.S. Nečetla jsi u Viktora Janiše ty užasné debaty o překladech čínské poezie a pak návod, jak zacházet s poezií českou? My se nad tím s MLP bavili celý víkend, už dlouho jsem nic tak vtipného nečetla.
Četla, je to skvělé 😀
Magdon starý cesta domov
fraktura lebka škarpa pád
Místo Staré Hamry sirotci pět
Nejstarší Maryčka Magdonova
Běh. Liška.
Tábor.
Zázvor.
Plný pytel.
Spěch. Ježek.
Píchat!
No a na závěr náš domácí favorit:
Mravenec zlom
Půlnoc volání lékař
Recept Cukr Rys
Den Oheň
Noc Pláč
Srdce Klepání
Čelo Hlazení
Ráno Zdraví
tlesk tlesk tlesk
Mohla bych poprosit o odkaz?
FB Viktora Janiše, poslední dva příspěvky a diskuse k nim.
Snad se mi ten odkaz povede vložit: https://www.facebook.com/viktor.janis.5
Jééé, Kašpárka v rohlku jsem kdysi zakoupila vnučce,byl přijat velmi kladně! Avšak rodiče se podivovali, co to má babička za nápady. V okresní měřítku propojené s mým maloměstem, to nikdo neznal. 🙂
Mimochodem na tomhle miluju tu kombinaci dud, bubnů a elektrické kytary 🙂
No – a ještě ti chlapy v kiltech!!
Havajská kytara a varhany. Nebeská kombinace, bohužel velice vzácná.
Super!!! Tak to si určitě bubnuje do rytmu – to je moje krevní skupina.
Ač nezpívám geniálně , s dětmi jsem zpívala hodně a často. písničky z pohádek (Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila….) a třeba Spirituál kvintet a Klíč a Nohavicu a… všecko 🙂
Zpívám mizerně a zmůžu se asi jen na tu ligu Skákal pes:)) takže ti v podstatě závidím. Vytí s rádiem nepočítám…
Kačenka je krásná malá slečna.
Já svým dětem i vnukovi zpívala a zpívám.
Jen dědeček Petr ( můj manžel ) říká při mém zpěvu, že babička chytla žlutou zimnici.
Jinak hudba mého mládí byla ABBA. Tu mám naposlouchanou. Mami mi nahrála z německé televize ( u nás na západě se dala chytit )koncert ABBY na kazetu. A já poslouchala celé mládí.
Míšo, jsem o rok starší, a hudba mého mládí byli Joy Division resp. později New Order, David Bowie, Annie Lennox (a spousta dalších), později the Smiths, the Cure nebo U2 a různé ska a punkové kapely. V devadesátkách pak grunge a britské kytarovky a tak plynule dál.
Abbu jsem poslouchala tak ve 12. Ale přiznávám, že ji mám ráda a když někde hraje, hned mám lepší náladu.
Miluju Aničku Lenoxovou !
Já tu ABBU také poslouchala od 12-ti,ale vydrželo mě to do teď.
Míšo, prosím tě, co tě vede k tomu psát číslovky takovým divným způsobem?
Dede, moc pěkné povídání. Máš spokojená vnoučata i pejsky, z toho textu a fotek to přímo čiší.
Hlásím se, že u nás taky vyzpěvoval Pepíček Zíma, jenže to bylo jeho předdechovkové období. Mám ty písničky doteď moc ráda, protože jsou nadčasové a mají šmrnc – třeba Gina, Dva modré balónky a další.
Jinak travička zelená už nikdy nebude to, co předtím, to mi věř. 😀
Kdysi dávno jeden kolega matematik se velmi fundovaně a odborně pustil na jedné přednášce do rozboru lidových písní – jedna z nich byla právě Skákal pes. Prvním závěrem bylo, že by bylo vhodné specifikovat, o jaké plemeno psa jde, protože to určuje, v které roční době se píseň odehrává – jezevčík dokáže přes oves skákat pouze v březnu a začátkem dubna, kokršpaněl v dubnu a květnu,… (následovala tabulka s výškou psa a jeho výskoku a příslušnými měsíci). No řvali smíchy všichni, kdo to poslouchali. A závěrečná diskuze tomu nasadila korunu, protože se diskutující shodli, že myslivec byl invalida – měl přece péro na klobouku…. (blush)
Milá JJ, skákal pes už pro mě nikdy nebude stejný (rofl) (rofl)
S tou hudbou je to krásně generačně posouvané – vím, co poslouchala babička (Pepíček Zíma, kterého milovala i moje prababička byl i s dechovkama o třídu lepší než tehdy běžný repertoár na dráťáku:)), co maminka (ta měla výběr hodně široký, po babičce v tom byly opery a mnoho další klasické hudby, ale vášeň měla i pro pořádný jazz:)) a co poslouchám já – to je výběr od šedesátých let do současnosti, hodně žánrů, ale určitě ne všechny.
Docela mě děsí, když občas zaslechnu, jakou hudbu hraje Český rozhlas pro tzv. seniory. Dechovky a Helenku s Vaškem! Vždyť už současná generace seniorů řekněme kolem sedmdesátky vyrůstala s vášní pro Beatles a jejich dobu! Nebo třeba Rolling Stones a celá ta fascinující muzika šedesátých let, naše i světová. Když já se kouknu na dobu své puberty (to by se nám mělo hodně vrýt do duše), tak v té nejměkčí verzi je to ABBA 😛 na tu jsem cvičila na gymnastice tolik hodin, že tu mám vrytou fakt pořádně 😀
Nicméně počítám, že až mi bude jednou sedmdesát, naservírujou mi v rádiu dechovku! Nic pro ní, pro toho, kdo ji má rád, proč ne, ale jako symbol hudby pro eh starší a pokročilé mi to přijde na hlavu…
No dechovka – jeden čas v místním rozhlase před hlášením pouštěli dechovku, asi měli zaplacenou nějakou licenci, děs běs, ani zavřít okna nepomohlo. Pak hrávali Maxim Turbulenc, Jede jede mašinka několikrát do týdne (wasntme) , pak bylo období Špinarky, kdy vyla Jednou se vrátíš, to se přidávaly i čubiny. Momentálně nám z rozhlasu Temně hučí Niagááárááá, šílenost, zpívá to nějaký neznámý zpěvák a chystá se u toho asi umřít, Blerča s ním vyje celou písničku. Kam ta naše hlásící babka na to chodí 😛 . Ještě že opraváři rozhlasu mají vkus a celé dopoledne vyhrává Beatles, pokud by hráli dechovku, druhá písnička by byla jejich poslední 😉
Ivo: 🙂
Ono je to tak, že i nádhernou písničku dokáže blbý interpret zmršit k neposlouchání. A trempírnu a originál Hawaii opravdu můžu,stejně jako Greenhorns a Rangers. A mám i pár desek s Blehárovou a Bromem.
Přesně DEDE, manželovi bude příští rok 70-sát a celoživotně miluje Pink Floyd.
S oblibou říká, že kdyby ho chtěl někdo zabít, tak ho přiváže k židli a pustí mu dechovku. A do 10 minut bude po něm.
Taky jsem starší a pokročilá 😀 ale dechovku fakt nemusím. Vyrůstala jsem na lidových písničkách z radia. A takový „Hrají a zpívají Plzeňáci“ tak to jsme s maminkou zpívaly s nimi. Mládí jsem prožila se Semaforem a samozřejmě s Beatles a spol. Mám je všechny ráda dodnes. Ale uznejte, že na hasčským nebo mysliveckým bále na vesnici ten „vysoký jáálóóvéééc“ být musí! 😀
Souhlas! A ještě Když troubějííí na horách jeleni a směs Ta slepička kropenatá …. Mám candrbály tohoto typu ráda. Akorát tu polku už nikdo pořádně neumí.
Candrbál je něco jiného, než vysílání v rádiu 🙂 Candrbál má atmosféru! 😀
😀 😀 😀
Obzvlášť mě fascinovala místní verze Už tróbijó na horách jeleně
(rofl)
Když troubějí, na horách je Leníín. 🙂
Checheche, to jsem neznala. 😀
Já to taky pořád nechápu, proč si všichni myslí, že sooučasní důchodci mají rádi dechovku, když ty současné důchodkyně za mlada nosily mini, důchodci dlouhé vlasy a všichni poslouchali rock (v ČR kvůli komunistům umně skrytý pod názvem bigbeat nebo bigbít)…
Mám vlastnici (naše maminky byly sestřenice), je ročník 41 a jezdí se svými vnoučaty na Masters of Rock, dechovku opravdu neposlouchá.
přesně tak….moje máti (1931) sice miluje Jožku Černýho a Moravanku a Pepíčka Zímovic, Čechomor, ale taky Pilarku,Chladila a Simonovou, starej Semafor, Waldu než si vzal Olinu a Marušku Rottrovou. Zrovna tak Mirelle Mathieu a překvapivě ZAZ…a posluchá i folk.
Nevim, kde se to zvrtlo a všichni mají pocit, že po překročení určité věkové hranice posluchači zavrhnou své idoly a budou trpět u dechny… jo, dětské zpěváky vymění v pubertě, ale ti z puberty,ti jim prostě vydrží!!!!
Já zase opravdu a silně nemusím rock a podobné rámusoviny.
No, z rádia si dechovku nepustím, ale když to na hodech rozbalí dobrá kapela typu Sokolka nebo Túfaranka, tak se na to tancuje skvěle a naučila jsem se i vrtěnou 🙂 Ale dobrovolně bych to neposlouchala, jen pro tuto příležitost.
Pravda, dechovku můžu ve dvou případech – v hody (dneska je poslední hodový den na Vrbici) a na železničářském plese. Jinak nemám k dechovce dobrý vztah.
Jednou jsme byli na dovolené s prostřední sestrou Danuškou, kteří si na dechovku potrpí – jeli jsme spolu v jejich autě na výlet za zvuků řízných Legrútů. Švagr si pochvaloval „Ti hrají! Jsme tu jak za hodovú búdú!“ Po vysednutí Jeník procedil mezi zuby „Kdybychom jeli ve společném autě až do Chorvatska, vysedl bych už v Mistelbachu!“
To druhý švagr od nejstarší sestry Marušky procedil mezi zuby na Maruščino švitoření (jak si užívala opalování na zahradě při dechovce) „Opalovat se a ještě k tomu poslouchat dechnu – tak to radši zdechnu!“ Tož tak…
🙂
Copak Český rozhlas Praha, tam se ještě sem tam něco najde, ale Český rozhlas Brno, to je něco (předpokládám, že to tak mají všechna krajská rádia)! Tam si opravdu představují, že jejich posluchači jsou jenom stoleté stařenky v dederonových zástěrách a hluší stařečci. 2x za den (fakt DVAKRÁT) hodinový pořad Na přání, kde se to vysokým jalovcem jenom hemží, ale pouze jedna půlhodina lidovky (a že my na lidovky máme patent). A mezi tím české písničky 1960 – 2000, ovšem od vybraného zpěváka vybrané tři hity – tudíž se tam furt omílá to samé.
Například když náhodou Hana Hegerová, tak je to Levandulová a když je jó dobrý den, tak Čerešně, o Vánocích Jedu domů. A anglický originál tam neslyšíš, ani kdyby ses na uši postavil – Haleluja zásadně v podání Lucie Bílé – ovšem majstrštyk v podání Mistříňanky!
Asi jsou v rádiu přesvědčení, že když lont, tak lidé momentálně zaostalí…
To mě moc mrzí. Proto tohle vysílání radši neposloucháme.
Ano, to je nejspíš základní předpoklad pro regionální rádia – posluchači z venkova, omezení, nenároční a vděční za cokoliv. Například za Humoriádu, hahaha… co fungovalo před 40 lety určitě funguje dnes taky.
Nebo je to také tím, že se s tímto přístupem báječně ušetří. Omílá se muzika a scénky, které už nikdo nemusí znovu platit… (devil)
🙁
V 60. a 70. letech se všechno zahraniční dabovalo a většinou byl český text a hudební provedení lepší, než originál. (vzpomeňte na: Až rozkvetou lípy, s J. Veselou, nebo: Tak prázdná s Přenosilkou).
Já dechovku sice neupřednostňuju, ale nijak mi nevadí, a to ještě zdaleka nejsem důchodkyně a nepovažuji se za seniorku. Ale co mi vadí, je to, že ze seniorů se všeobecně dělají dětinští hlupáčci, kteří nevědí, co je to počítač nebo telefon, nepotřebují slušně vypadat, pro obveselení se jim pouští vždycky a jedině dechovka a jedná se s nimi jako s nějakými nesvéprávnými předškoláky. Vždyť dnešní senioři jsou ti, kdo v samých začátcích používali sálové počítače, bez kterých by nevznikly ty dnešní miniaturní, kdo rozvíjeli jaderné technologie, kdo hrdě používali první mobilní telefony s dlouhými anténkami, kdo v mládí chodili ve zvonových kalhotách a barevných košilích s květinami ve vlasech, poslouchali bigbeat, vyrůstali spolu s báječnými a moderními projekty, jako byl třeba Semafor nebo Reduta, atd. atd., daly by se uvádět stovky příkladů. Tenhle neuvěřitelný rozpor jsem pochopila před lety, když moje máma, která se v důchodu doma tak nějak částečně nudila, rezolutně odmítla chodit do místního klubu seniorů. Byla inženýrka chemie, jako mladá pracovala v laboratořích v oblasti vývoje nových (tehdy) plastů, pak trochu změnila profesi a celý další život pracovala v oblasti duševního vlastnictví – patentů a ochranných známek. V rámci toho řadu let například šéfovala výpočetnímu a reprografickému středisku v patenťáku, uměla několik jazyků, vyznala se v technice. A pak jednou šla do toho seniorského klubu a tam je nutili malovat nějaké zasněžené chaloupky a div, že je nevodili na vycházky na provázku. No, a ono to pořád trvá.
od chvíle, co od roku 1997 (jsem se nastěhovala) a tohle mi zatajili, že od května do konce října každou neděli vrže u našeho baráku Živaňanka a jí podobné hrůzy, jezdím od 16- do 18 hodin mimo doslech nebo se z akcí vracím po 18 hodině…díky téhle nedělní zábavě, dechnu nenávidím!!!!!!
🙂
Milá Tapuz a to ještě kdyby věděli jak „tenkrát“ přátelsky probíhala sexuální revoluce,asi by těm radaktůrkům a mladým obecně, spadly brady. :-))
To asi jo. Ženy z té generace byly první, které užívaly hormonální antikoncepci. Bez ohledu na její vhodnost či nevhodnost (to by bylo na jinou diskusi) to byla absolutní revoluce, která umožnila mnohé 😀 .
Jak jsme si dětičky vychovali, tak s námi zacházejí. Jak prosté, milý Watsone. Mne moje děti i vnučky za senilního staříka rozhodně nepovažují.
myslíš Helenku ze Slatiňan a Vaška Neckářovic nebo jsi změnila jméno a má být Eva s Vaškem????
Tu první dvojku si poslechnu ráda
Ta první dvojka 🙂
Ta druhá občas také. Jenže ta druhá to s nahráváním všeho možného poněkud přepískla a hodila na trh i věci, které jim nesedí.
🙂
To patří pod JJ nahoru.
Krásně Ti ta Kačenka roste (nedávno to bylo miminko)! Je dobře, že patříš k těm prarodičům, kteří si dokáží s vnoučaty vychutnat každou chvilku – úžasně to posiluje rodinné vazby a dítka pak budou mít celý život na co vzpomínat…
Alčo, já se snažím 🙂 Naštěstí je to snadné, s dětmi je legrace, psi do toho mixu vnášejí další rozměr. Pokřik Arííí Aríí je slyšet skoro pořád – je to Ari, kdo si s nimi neúnavně hraje, Berry přece jen už úplně nestíhá 🙂 Navíc, před Berry mají oba takový nějaký respekt… 🙂