„Páni, vám to ale sluší!“ Kamarádka na sobě měla halenku, šněrovačku a sukně se spodničkami, její muž široké kalhoty, bílou košili a koženou kazajku. Vypadali skvěle – ale ono jim to sluší prakticky v každém z jejich historických kostýmů. Od gotiky po devatenácté století. Nepřekvapilo mě to.
Když se totiž podíváte na historické oděvy určené pro lidi, kteří už měli nějaké zdroje, aby nechodili v hadrech, ale ještě nepatřili mezi smetánku podléhající extrémnějším módním výstřelkům, tak zjistíte, že to jsou většinou oděvy slušivé až lichotivé, a to pro lidi všeho věku. Pokud je vám historie odívání cizí, koukněte se aspoň na lidové kroje.
V něm vypadá hezky jak dcerka, tak její matka i s babičkou, a je vcelku jedno, jakou mají postavu. Mužské oděvy bývaly jednodušší, ale platilo o nich to samé – slušely. Navíc se obvykle i dobře nosily. Přemýšlela jsem, proč je dnes celkově dojem z moderního oblečení běžných lidí o tolik horší – pokud vám tedy zrovna není dvacet a nemáte dokonalou postavu.
A pak mě napadlo, že tehdy se šaty vymýšlely a šily s respektem k normální lidské postavě. U žen se předpokládaly ženské tvary, u těch starších se pak počítalo s tím, že ony žádoucí křivky holt mohou být plnější, nebo naopak takřka zmizí. Pánské oděvy zase podporovaly mužný vzhled – dokázaly ho vykouzlit na hubených mladíčcích, stejně jako na… hm… rozložitějších mužích zralého úsudku.
Dnešní módní a společenské oblečení je však navrhováno pouze pro ideální typ postavy, ke kterému však má většina populace různě daleko – lhostejno z které strany. Potom se nemůžeme divit, že spousta lidí na krásu a dobrý pocit z oděvů časem rezignuje. Možná i proto tak často utíkají ke sportovní módě.
Když se potom jdete podívat třeba na nějakou rekonstrukci historické bitvy, tak nestačíte žasnout, jak ti samí lidé… prokouknou. Ženy jsou naráz ženštější, muži mužnější a je jim fajn. Dokud se zase nepřevlečou do civilu…:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2019
Jak to vidíte vy? Zkoušeli jste někdy nosit historické kostýmy – nebo jste měli oděvy jimi inspirované? Jak se vám nosily?
A jedna zásadní: Umějí dnes podle vás módní tvůrci navrhovat slušivé šaty i pro starší lidi? Víte, kde nakoupit kvalitní a hezké oblečení pro dámy 50+? 🙂
Matylda a její rodina v jednom z četných a úspěšných převleků:))
Viděli jste, kdekoliv, v muzeu, doma po babičce, staré oděvy? Viděli jste tam doopravdy nějaký širš. Já ne. Oni byli v monulosti, proti nám, strašně štíhlí. To byl asi největší rozdíl.
Přidám se ke chvále Bonprixu. Tam jsem totiž konečně mohla koupit vyhovující podprsenku. V kamenných obchodech /a nemyslím tím u vietnamců/ jsem výjimečně narazila na košíčky D, prodavačky na mne většinou hleděly jako na mimozemšťana, když jsem projevila zájem o větší. Jenže potřebuji ne košíčky, ale nůše (chuckle). Z nouze jsem kupovala prádlo s větším obvodem, ale mým „přednostem“ to nevyhovovalo stejně jako výrobky s kosticemi. A bez padnoucí podprsenky žádné oblečení nebude vypadat dobře.
Mmch, zhubnout nepomůže – v mém případě se rozdíl mezi hořejškem a dolejškem ještě zvětší.
Timo dělá podprsenky až do velikosti snad K či kolik. No a nejlepší je samozřejmě Le Chaton Charmant, akorát že to člověk potřebuje mít nějaký zlatý důl…
Běžné oblečení na každodenní běžné nošení kupuji často v Tchibu. Zpracování je dobré, často je to bavlna s elastanem nebo viskóza s elastanem, takže příjemné na nošení, ale mám i některé kousky z uměliny (třeba nepromokavý kabátek do nepohody) a je to OK. Oblečení mi přijde věkově celkem neutrální, takže ho může nosit mladá dívka i stará paní. Hodně často bývá v modré barvě, která tu byla zmiňována jako oblíbená. Mají velký rozptyl velikostí, takže pokud někdo není extrémně hubený nebo extrémně tlustý, tak si vybere. Koupila jsem si tam i nějaké spodní prádlo, sportovní plavky nebo funkční oblečení do fitka a jsem naprosto spokojená. Ceny jsou víc než přívětivé, často jsou akce, s případným vracením není problém.
Mrkla jsem na ten Bonprix. Ten jsem nikdy nezkoušela, ale nevypadá to špatně, vybrala bych si. Budu ho vést v patrnosti.
Moje známá, která si kupuje větší velikosti, nakupuje v obchodě Ulla Popken, to je většinou opravdu pěkné oblečení, k světu, žádné hnusné pytle z ohavných látek. A myslím, že prodávají oblečení už od velikosti 42, takže je to i pro ženy normálních rozměrů.
Ano Ulla Popken mě několik let zachraňovala před pytli od brambor a stanovými přístřešky, ale bohužel se za cca poslední tři roky dost zhoršila. Tu a tam se něco vybrat dá, ale kvalitní a elegantní střihy zmizely (nebo příšerně podražily) Místo nich se najde buď „vtip“, nebo prachobyčejné mechanické zvětšení vel. 34-40 do příslušných rozměrů. Což nefunguje. A na jejich webovkách stačí rozkliknout kolekci „Everyday“ – a hned jste s modelkou na píečné pláži 😉 Zjevně tu každodennost máme každý jinou….
Tak já tam nenakupuji, nikdy jsem v obchodě Ulla Popken ani nebyla, tak neznám ani ceny, ani nevím, jak vypadala nabídka před pár lety. Koukla jsem na jejich kolekce a zdá se mi to rozhodně lepší, než některé jiné zde citované obchody. Určitě to není levné (to ostatně říká i ta moje známá, o které jsem tu psala), kdo chce levnější, má tu Petrklíč, Nadměrky a podobné obchody. Pokud jde o eleganci, upřímně, ono ušít elegantní oblečení v opravdu velkých velikostech, kdy nositel/ka je širší než delší, je skutečně oříšek.
Kolekce „Eeveryday“ mi přijde jako normální letní oblečení. To, že jsou modelky focené zrovna na pláži, neznamená, že se to oblečení nedá nosit jinam, třeba do ulic. Nebo stačí počkat na zimní kolekci, bude focená možná na horách 😀 . Ale nikomu tu značku nevnucuji, nemám na ní žádný zájem a sama ji nenosím. Je to jen tip.
Zkusila jsi, Dede, v Hradci obchod Volanský? Jestli ne, zkus ho, je to vyloženě dámská móda.
Pokud jde o oblékání v minulosti, asi záleží na tom, jaké období máme na mysli. Není to tak dávno, co se dámy nechávaly šněrovat do korzetu a pak ve společnosti omdlévaly. Anebo takový empír – střih sice lichotivý a pohodlný, ale materiály tak tenoučké, že ženy se neustále klepaly zimou – to by byl můj konec! (chuckle) Já jsem vděčná za současnost.
Hančo, však jsem v tom článku psala o tom, že nemohlo jít o ty nejbohatší vrstvy, tam panovaly šílené módní výstřelky patrně i v době kamenné 😛
Jinak dík za tip, neznám, kouknu 🙂
https://www.volansky.cz/
Nechci být za urputného kritika, ale podle webové prezentace mají v kategorii „Letní šaty“ jedině kousky ušité z POLYESTERU nebo viskózy. To jako myslí vážně? A za tu cenu? Snad mají v obchodě lepší nabídku, ale spíš nedoufám 🙁
Viskóza je špatná v čem? Není to umělina,
Viskózu ráda nosím, je fajn. Když je pěkně zpracovaná, je taková hladká, splývavá a chladivá. A děsně odolná, hned tak se nezničí. Je to celulóza.
Byly doby, kdy se šilo pro dámy jakéhokoliv stavu, tvaru i věku (samozřejmě, měla-li prostředky) na míru. Dlouho jsem nosila po babičce halenky z první republiky – nadčasové, krásné, trvalé.
I za socialismu byly šikovné švadlenky, které krásně šily a mnohé maminky, babičky i tetičky byly zručné.
Dnes si sama šiji „milionové sukýnky“ – látka, nitě, galanterie – všechno „bysnýs“. Ty nabízené v obchodech mi moc nesedí.
Ale, jako jiné přispěvatelky, mám ráda Bonprix a on má rád mě. Halenky, trika, šaty, kalhoty, saka a už i ty sukýnky mi pomaličku zaplňují můj před nedávnem vyházený šatník (trošku zhubnout je moc nákladné 😀 )
Oh, takové náklady by se mi líbily – gratuluju! 😀
Patřím do zmíněné „problematické“ skupiny. Nakupuji kde se dá, hlavně se v tom musím cítit dobře a na běžné nošení musí být vše hlavně pohodlné. Nedávno jsem dostala od MLP peníze na šaty a tak jsem objevila obchod, kde paní majitelka většinu věcí i šije (tedy šijí švadlenky v dílně). Takže jsem si vybrala materiál, pak jsem vyzkoušela několikery šaty a nejpohodlnější střih (princesový) jsem schválila, dodala další požadavky (rukávy jen po loket, prodlouženou délku až na zem – nemám obdivuhodné kotníčky, výstřih do V). Cena zůstala původní + 50 Kč za úpravy (a že toho materiálu, když místo krátkých šily dlouhé šaty muselo navíc být!). Hotové za týden, seděly perfektně – to je pak radost nakupovat…
http://www.nadmerkyhela.cz/index.php?id_category=78&controller=category
Ale souhlasím s obecným názorem, že kroje měly něco do sebe – o víkendu v Kyjově jsme jich viděli stovky a některé bych brala hned!
Jé, vy jste byli na Slováckém roce? Moc bych tam někdy chtěla jet, ale zatím mi to nikdy nevyšlo. Závidím.
Ahojky, závidět není co. Byli jsme tam už potřetí, je tam čím dál víc lidí (v sobotu dopoledne si na náměstí nesedneš). Jezdíme tam kvůli sobotnímu večeru – úžasné cimbálovky, navíc moc hezky opravený prostor před gymnáziem, a také kvůli odpolednímu průvodu všech dědin – letos jich bylo 46, takže to bylo něco! Krása krojů (i těch pracovních) a spousta mladých lidí, vezoucích své děti (mnohdy i batolata) ve starých kočárcích, vozících, kárkách…
Mám ráda, pokud jsou tradice, kroje, písně součástí každodenního života – obdivuji to už 40 let, co jsem si vzala chlapa z Horňácka…:o)))
No jo, ale Ostrava je trochu z ruky. V Poděbradech je také obchod XXl lady, kde se dá domluvit i ušití. Bohužel se jim za léta zúžila nabídka pro ty XXL a dnes už to taková sláva není. Ale věci mají občas velmi hezké
Dívala jsem se na ten odkaz … no nevím. Mají plusové body za dámy, které šaty předvádějí (není nic trapnějšího, když si vybíráte velikost 52 podle obrázku modelky s vel. 36), ale z hlediska materiálu je to samý polyester a vzory jak z 80. let minulého století (nic proti „80.“!)
A u zásilkových obchodů si sice občas něco vyberu, ale prohlížení jejich katalogů mě nevyhnutelně nakonec přivede k myšlence, že bych se měla odstěhovat na pláž a nechat se ovívat palmovými listy za zvuků příboje – to jsou samé „plážové šaty/tuniky“, „ležérní móda“, „must have na dovolenou“ a aby se neřeklo, tak jeden či dva obepnuté kostýmky jakože do práce. A kde je oblečení na běžné nošení – pohodlné, funkční, střízlivé a především: z kvalitního materiálu a s dobrým střihem?!
Nikde. A eleganci si už taky zjevně nezasloužíme.
Přitom ti obchodnící si vyloženě šlapou po štěstí – naše generace chce pěkné věci, nemusí už šetřit každou korunu a za kvalitu si ráda připlatí, fakt to nechápu. Až to konečně někomu dojde, že může směřovat své nabídky na ročníky 50+ – tak to už mi bude, počítám, tak nejmíň 70. 🙁
Já jsem se na to taky dívala. Nějak nevidím moc rozdíl od toho, co nabízejí Vietnamci, možná jen v ceně, stejné vzory, stejné materiály, pytel na několik způsobů, možná by si z toho něco vybrala moje tchýně, která má 83 let, ale o většině by prohlásila, že v tom bude jak v kytli.
Úděs, všechno to vypadá, jak když někde našli sklad s nejhoršími modely ze 70./80. let. Ty vzory (chuckle) .
Skoro to vypadá na dvojče Petrklíče – z těch psychedelických vzorů mě přechází zrak i chuť si něco koupit…. (whew) 😐
Mám stejné problémy jako Dede a jak vidím i ostatní předřečnice, jenom jsem už vícejak o deset let starší, takže 60+. To je na ten rubáš 🙂 . Ty dirndle v rakouských zemích mne fascinují už dlouho. Jsou to kroje uzpůsobené do moderní doby a moderního stylu a říká se jim trachtel. Škoda, že u nás jsme si nevzali nic z našich krojů a nepřizpůsobili je na moderní dobu. Něco podobného bude asi i v norsku. Moje babička mi říkala, že před válkou se u nás v módě zavádělo něco podobného, říkalo se tomu svéráz. Ale pak přišla válka a komouši a byl šlus 🙁 .
S oblečením mám ještě další problém. Moje lenost – oblečení musí být pohodlné, proto upřednosťuji i mikroskopický přídavek něčeho prožného a potom obuv. Obuv je pro mne poslední roky to nejdůležitější. Tam kde jiné dámy utrácejí tisíce za šik lodičky, já za velmi pohodlné „botasky“. Abych vůbec mohla chodit. Už mi nestačí šik kožené tenisky. Ty šik jsou většinou v kopytě tvrdé. Proto mi nezbývají než tříčtvrťáky a nějaké to tričko a hurá „botasky“. Ale vezměte si tohle oblečení k pozvánce do města na třeba – vernisáž :O .
Alex: k tomu svérázu je něco zde: https://plzen.rozhlas.cz/letoraz-sohajky-selcicky-s-holubickou-jaky-byl-ceskoslovensky-sveraz-7630728
Moje kolegyně, stejný ročník, ale postavička zralé ženy, si už leta kupuje pár kousků ročně u Ivety Nedomové. Podívá se na přehlídce a když se jí něco líbí, koupí si to. Ano, je to dražší, ale vydrží to.
Já jsem ujela na Bonprixu, dají se tam sehnat kousky, které mohu mít na denní nošení
Ale jo, taky tam nakupuju – mám docela hezké společenské šaty, které mi kupodivu padnou.
Dede, mrkni, prosím, do antispamu, posílala jsem sem před malou chvilkou odkaz na šaty, neprošel. Díky moc předem.
Zkusím ten odkaz poslat znovu, třeba projde; tohle jsou nové šaty jedné kolegyně tady z ústavu, jsou z Bonprixu, jsou hezké a sluší jí. Mají je ve víc barvách: https://www.bonprix.cz/produkt/letni-erzejove-aty-tmav-modro-pirodn-bila-s-puntiky-969587/?shop=164871#reviewsAnker
A ne, že mi je všechny vykoupíte, chci ty modré. 🙂
Už jsem se tuhle na ně dívala, jsou hezké, ale tady je ten problém, který nakousla Vrána nahoře – vybírej si šaty velikosti 44 na modelce, která má velikost 34! V čem ona vypadá rozkošně já budu jak modrá ropucha (rofl) – na druhou stranu tady není problém šaty vrátit, když nesedí.
Kolegyně, na které jsem ty šaty obdivovala, má tak plus mínus mé rozměry (na postavě o cca 20 cm nižší), myslím, že jak Tě znám, byla by Ti velikost 44 a možná i 42 úplně akorát.
Našla jsem ho:))
Tak to sem, prosím, vrať, jde o pěkné šaty, které má kolegyně. Jsou slušivé, poměrně levné, a jak jsem s ní právě bavila, i z velmi příjemného materiálu.
Promiň, mně hned nedošlo, že to musím schválit dvakrát, než se to tu objeví 😛
Já jsme viděla přehlídku od Nedomové a většinou věcí byl lněný pytel. Asi dvě byly hezké. Vůbec to není můj styl.
Jsem se na to koukla, a děs. Takový styl Petrklíč nebo Ateliér Donát, nebo jak se to jmenuje.
Kdysi, před lety, měla jakýsi obchod s módou pro těhotné a plnoštíhlé Dominika Appelová, nebo jak se přesně jmenovala, ale protože to bylo „drahé“ (kalhoty za 1500,- apod.), velice rychle s tím skončila, měla tam ale opravdu pěkné věci. Bohužel jsem si od ní nikdy nic neobjednala, škoda.
Takový Petrklíč – tam si nekoupím ani já 70+ tam se za 30 let nepohnuli ani o ,, píďu“
Koukla jsem na stránky té Nedomové. To je tedy čiré zoufalství, to se fakt někomu líbí? Bezbarvé a beztvaré zmačkané pytle. V dobách minulých by se to hodilo tak akorát právě pro tu chudou vrstvu, která byla odsouzena chodit v nevábných hadrech. I tak by se ty chudé ženy jistě snažily upravit si to do nějakého pohlednějšího stavu.
Aido, díky! Já měla po mamince svérázovou halenku, s vyšívanými „baňatými“ krátkými rukávy. Vyšívání bylo i kolem výstřihu a byly to krojové motivy. Ta halenka byla ze smetanově bílého etamínu, hlubokosklon před vyšívačkou. Asi moje babička.
Tak zrovna jsem se vrátila ne z hradu, ale z města a koukla i do hadrárny. Zjistila jsem, že pokud už výrobci ušijí něco pro dámy nad padesát (v každém ohledu), tak je to za á) ve střihu, který by nenosila ani moje pětasedmdesátiletá maminka (kdyby se dožila), za bé) v materiálu trčavý dederon (či co to je) nebo trčavý tesil (samosebou, teď se to už určitě jmenuje jinak) a za cé) v barevnosti a vzorech, že až oči přecházejí (headbang) . A pokud by toto všecko bylo ke spokojenosti zákazníka (tedy mne), tak si výrobci zřejmě myslí, že takové oděvy jsou málo zdobné a tudíž tam frkne ála lidovou výšivku, nápis nebo aspoň flitrovou hvězdu přes celá prsa (a že je nemám malá).
Hmm – tak si říkám, že zřejmě v oděvním průmyslu nezaměstnávají prognostiky (rofl) a že netuší, že populace nezadržitelně stárne a tudíž i jejich obecenstvo! Ach jo …
A zapomněla jsem říct, že Matylda a její rodina se narodila do špatné oděvní doby – myslím, že jim by pasovala léta třicátá (především Kačce) – anebo ty napoleonské války (h) – jako markytánka, matka pluku, je Matylda překrásná
Jo, Ygo, potvrzuješ moji teorii – a bude hůř 😛 Nad šedesát nám asi doporučí vyzkoušet rubáš (angel)
Ve Vídni (minulý víkend) jsem asi 24 hodin sledovala davy turistů i místních lidí a musím říct, že jsem viděla jedinou (!) starší ženu v šik letních šatech se střihem složitějším, než je pytel. Byly z hezkého materiálu, lichotivě na ní předvedly, co se dalo a lehce zamaskovaly to, čemu se holt už ve vyšším věku málokterá žena vyhne.
Letní šaty ve stylu více či méně upravený pytel byla volba menší části starších žen (jen málokdy lichotily, ale většinou aspoň neurazily), aby jejich naprostá většina brázdila město v kalhotách a tričku, což je oblečení, které v dobré kvalitě opět neurazí, ale také ani moc nelichotí. Pokud kvalita nebyla nejlepší, pak by to ty dámy rozhodně vyhrály s delší sukní, košilí a šněrovačkou!
Módu neřeším, mezi lidi prakticky nechodím, (nemám důvod) a do přírody, nebo na srazy orchidejářů, což je příroda, zakončená posezením v neluxusní osvěžovně si mohu vzít cokoli, v čem se cítím dobře, čili pohodlné tepláčky, mikinka, oboje v barvě a materiálu, které snesou vyválení v trávě, či rašeliništi bez toho, že by utrpěly podstatnou úhonu a botky do terénu. (skořápka neúhledná, ale jádro dobré). A jsem spokojený, že nemusím řešit, zda se někomu líbím, nebo ne. Ti, co mne znají, vědí, s kým mají co do činění a zbytek mi může být dokonale ukradený.
A co nosí přítelkyně Maruška?
Noční košilku, přece 😉
Šiš Ivo! Hihihi a určo naostro! 🙂
Noční košilku? Co to je? A jinak je na tom podobně, jako já. Minule si v Drážďanech koupila v Kauflandu botky samochodky do terénu, čili takové jakoby botasky a je s nimi moc spokojená.
Dede má pravdu, norské kroje – bunader – jsou opravdu hezké a hlavně nositelné. Nejsou tak pestré jako kroje naše a snad i proto jsou používány i jako společenský oděv. Vlastně hlavně jako společenský oděv. Při svatbách, konfirmacích, vánocích a třeba při audienci u krále či slavnostní premieře v divadle. I královnou. Dávají se většinou jako dar od rodiny ke konfirmaci a pořízení takového kroje není levná záležitost, 20 000-30 000 Nok. Zato jsou používány celý život. No, Norové jsou štíhlý národ a pár kilům navíc v pozdějším véku se bunad dá lehce přizpůsobit. A kila se v něm ztratí jako nic.
Nějak se mi nedaří umístit sem odkaz, tak jestli se chcete podívat, zadejte norskebunader.no a u velké fotky dívky v zeleném (cha, nejméně obvyklý kroj) klikněte do rámečku se vårt utvalg her (podívejte se na náš výběr).
Jano, vždycky jsem obdivovala dámy v kroji oblečené! Hned bych ho brala… jen nevím, kam bych ho tady v Čechách nosila, když už nemáme ani toho krále:))
https://www.norskebunader.no/nb/category/2014/dame
Myslím, že jako norský kroj (který jo pravdu krásný), je nositelný i rakouský či bavorský dirndl – protože nemají tolik spodnic jako naše moravské ani natrčené rukávce, tak se opravdu dají nosit při běžné slavnosti – někdy se nosí jenom některá součást, třebas kabátek.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dirndl
Díky Ygo, dokonce je to i bez dívky v zeleném 🙂 . Já jsem to pořád vojtila, až jsem ztratila trpělivost. V mém iPadu jsem musela pořád skákat tam a zpátky, až mě to přestalo bavit.
moc pěkné ..díky…než mi došlo,že to je cena v norských korunách,málem mne kleplo….ale i tak 2,60 Kč za 1,-NK tu cenu taky nezlepšil …
No, peněz jak za kozu, ale vezmi si to takhle – pokud si pořídíš kroj ze Slovácka, vyplázneš šedesátku za jedny šaty (no, možná i boty se do toho vejdou) – a jedny ti stačit nebudou. Takže ono je to jedno, kroj je drahý všude.
Koukla jsme na ně a je to téměř období třicetileté války- to já mám ráda. V tom se schová všechno….
Ty jsou pěkné, asi bych si vybrala. Určitě to musí moc slušet mladým děvčatům-
Musím se přiznat, že jsem i chvilku uvažovala o koupi takového zjednodušeného jakoby dirndlu (jak tak pořád chodíme na různé maškarní, asi by se hodil), bohužel v mé velikosti už je vyprodaný: https://www.tchibo.cz/strecovy-dirndl-p400136719.html
aido: koukni na aukro k prodejci AmelieD (normálně je Pavlína),dirndlů dostatek…prodej v celku nebo i odděleně….
Já jsem si na Slovensku koupil novej v sekáči 🙂 stál teda 10 euro, ale je hezkej.
Já taky jeden sekáčový mám, ale originál je holt originál, no. 🙂
No jo, ale u nás dirndl?! Přece jenom bych se asi cítila tak nějak… nepatřičně.
Ale ten svéráz, jak o něm píše Alex, to by bylo něco jiného. Myslím, že do toho ranku patří i dětský český kroj (červená suknička, bílá košilka s krátkým rukávkem a černá kordulka + bílý fjertošek – vše vylepšené dle místních zvyklostí).
Ten výše zmíněný dirndl bych používala jen na maškarní, jinak ne. 🙂
Jelikož patřím k těm velmi 40+, musím říct, že opravdu mám problém si na sebe něco koupit a obvykle to zachraňuje dole zmíněný Marks a Spencer, protože například vedou prodloužené kalhoty (pro opačné případy i zkrácené). Dneska mám na sobě šaty od nich, tmavomodré s bílými pruhy- na předním dílu pěkně složené do šikma uprostřed a na problematickém břiše řasení. Jsou teda tak 10 čísel nad kolena… ale podle mě vypadají dobře a materiál je slušný. Já mám 172 cm a hodně dlouhé nohy, žena 150 cm je bude mít rozhodně delší 🙂 Je pravda, že nacpat můj hrudníček do čehokoli je problém, takže jsme na leccos rezignovala. Jenže nosit jen džíny a tričko nechci, i když to je pro mnoho žen řešení…
Kostýmy mám ráda. Jen s těmi vlasy, co mi ne a ne a nenarostou, musím občas přihodit i paruku 🙂
Matyldo, ty umíš nosit všechno:))
Ten problém má naše Jana. Když se jí něco hodně líbí tak je jí vršek malý anebo je to jako pytel. Ona se ráda strojí ale nemiluje kraječky, volánkÿ a flitříky. A dlouhé nohy má taky. Střízlivou módu nenajdeš. Různé malé obchůdky se zrušily pro vysoký nájem a teď zejí prázdnotou.
Ztotožňuji se s předřečnicemi i s článkem – 50+ plus velikosti větší jak 42 (a nedej bože výška nižší než 170 cm) = dederonová šatovka po babičce nebo tepláky po dědečkovi. Najít něco nositelné je opravdu kumšt – navíc, aby to nestálo dva platy.
Ano – v minulosti se lidé oblékali s větším vkusem (měli-li na to) – a tady je taky jádro pudla. Ty oděvy byly vhodné pro všechny postavy také proto, že musely nějaký ten roček vydržet – proto široké košile, šněrovačky a sukně na úvaz. Všechno toto se dalo přizpůsobit postavě – buď popustit (což by byl můj případ (rofl) ) nebo naopak utáhnout 😉 . Mohla je nosit dívka před svatbou, nastávající maminka i matka pluku a každé to slušelo.
Máš pravdu s tou výdrží oděvů. Ono to souvisí s masovou výrobou levných hardů – kdo by se s nimi šil? Mě štve, že prostě není na vybranou, když ty hadry nechceš. přitom by stačilo tak málo – trochu experimentovat s tvar a délkou sukní, šít zajímavější trička s výstřihem…
Vídám hezké věci na internetu, leč pohříchu obvykle za oceánem. Nějak nevěřím kvalitě… zatím jsem nic nekoupila.
Podařilo se vám někomu koupit hezké a kvalitní věci přes internet?
Vidím, že nikdo nezmínil mé dva oblíbené eshopy. Kdo mě viděl v reálu, tak ví, že moje velikost je dost přes 50. Takže kromě Tchibo, kde mají fakt sympatické věci nahoru, tak mám problém sehnat něco na spodek, sukně a kalhoty, to je děs. Ale pod prodejcem Otto kupuju kalhoty od značky Sheego, jsou to Němci, takže cena trochu vyšší, ale sedí mi perfektně a materiály taky dobrý, vždycky trochu elastanu mají. A zbytek, včetně prádla, bundy a kabátů kupuju na Cellbesu, ty mají až do velikosti 64. To jsou myslím Holanďani, a mívají dost slevy, takže tam nakupuju dost často. Odkaz sem z mobilu nedám, ale najít se to dá…
jj, svatá pravda Ege, v těch „hadrech“ , jak my LH říkáme, se cítím skvěle, nerada si pak zase beru civil…ale stejně jako Inka, nakupuju na Bon prixu, tam seženu i něco na svoji hruď i zadel….
Podle mě je potíž v tom, že dnešní móda je vytvářena pouze pro mladé, a to ještě jen pro jeden typ konfekční postavy – na vysoké ženy, hodně štíhlé, s velikostí poprsí maximálně do velikosti C. Byla jsem teď na víkend ve Vídni, a kromě jiného koukala do výkladů módních obchodů světových značek. Viděla jsem velmi mnoho krásných věcí, které tuto teorii skoro potvrdily, jen ty košíčky by končily už béčkem (ideální je jen lehký náznak, že nějaké poprsí existuje:)). Jinými slovy, pokud je žena mladá, štíhlá a pokud možno bez jakýchkoliv výraznějších ženských křivek, má na vybranou.
Tak do čtyřiceti, v lepším případě až do padesáti let. Popírání stárnutí jde v současném módním průmyslu tak daleko, že jsou naprosto ignorovány specifické potřeby starších žen, které by se pořád chtěly hezky a šik oblékat, ale některé módní trendy už pro ně prostě nejsou. Třeba holá záda, holé paže… a to stále mluvím o ženách s postavou vyhovující velikosti maximálně 42.
Což nám z módy vyhazuje všechny přebytečné tvory ženského pohlaví, které potřebují větší velikost nebo jiný tvar oděvů. A vůbec nemusí jít o ženy obézní (které kupodivu také mají právo na život), často jen starší, na kterých si prostě věk vybral svoji daň. Jinými slovy, po padesátce máte pořádný problém, po šedesátce už z hlediska módních tvůrců nejspíš vystačíte se zástěrou nebo rubášem. 😛 Ale dobrá, vyšší věk se nenosí a kdo neumí být štíhlý a svěží jako zamlada, ať projíždí internet v blahé naději na koupi něčeho kvalitnějšího nebo nakupuje u Vietnamců.
Pak jsou tu ovšem ženy, které mohou být mladé a štíhlé, leč příroda je obdařila větší postavou, širšími rameny nebo – nedej bože – větším poprsím. Ona vadí už i výraznější postava „přesýpacích hodin“, která se jinak považuje za žádoucí. Ani takové ženy se pořádně neoblečou, protože móda se křivkám vyhýbá. A mám dojem, že vím proč – ono to už totiž chce pořádnou krejčovinu a ne pár rovných švů!
Ano, všem ženám s nadváhou mohou módní tvůrci doporučit, ať zhubnou, nebo si hezčí oblečení prostě nezaslouží. Co však řeknou těmto ženám? Širší ramena ani větší prsa se zhubnout nedají, ani kdyby se jejich majitelky rozkrájely.
Kde jsou ty domácí švadleny, co šily a přešívaly za mrzký peníz???
Kde je něco, co by se dalo přešít? tedy látka tak pěkná a kvalitní, aby to stálo za to? Leda bys měla doma věci po babičce 😛
no,po mojí ne, ale po tetičkách by se ještě něco našlo…
Mrzký peníz odevzdaly berňáku a aby nezašly hlady, doplňují zboží v supermarketech.
Navíc, když už nejsou sprostými OSVČ, zvýšila se jim i společenská prestiž, tak co by ne…
Bohužel ano, jedna líhňařka u nás je taky vyučená švadlena…
50+ mě teprve čeká, ale i tak mám prostě nekonfekční postavu. Výhoda historického oblečení a historii napodobujícího oblečení je, že oblečení se umí přizpůsobit postavě – a nepožaduje se, aby se postava přizpůsobila oblečení. A to jak obvyklé tajli, tak nějakým těm výpadkům z figury (kila nahoru a dolů, těhotenství, věk).
Mám moc ráda princesový střih – ženská v něm vypadá opravdu žensky. A co se týká elegance, tak je důležité, aby vše bylo sladěné k sobě a byl v tom oblečený sebevědomý člověk. Ony totiž nejen šaty dělaj člověka, ale i člověk propůjčuje kouzlo šatům.
JJ, máš pravdu s tím, že šaty se navíc musejí umět nosit. Tohle umí Matylda – ona se dokáže nést v čemkoliv, co na sebe natáhne – od gotické královny po štětku z westernového baru:)))
Tady je odkaz na muzeum krojů v Postřekově.
Je to tam opravdu moc pěkné a paní jsou moc milé.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/muzeum-chodskych-kroju-postrekov.aspx#
Díky Míšo!
DEDE sehnat slušivé oblečení na rozložitější ženu po 50-sátce je kumšt. Proto jsem také utekla ke sportovnějšímu oblečení.
Zvláštní je, že když jsem v Itálii v Římě, tak vytáhnu nejen šaty ale i klobouk. Nevím proč, tam je mi v tom oblečení dobře.
Co se týče krojů, mám je moc ráda. Zvláště ty chodské ( krásné muzeum krojů mají v Postřekově ), ale i jiné po naší krásné vlasti.
Když jsme byli s manželem v Norsku v Oslu, tak jsme ve zdejším skanzenu navštívili expozici krojů.
A představte si, že ty kroje napříč Evropou mají něco společného, i když nejsou stejné.
Míšo, norské kroje jsou překrásné – vybrala bych si, určitě! A slušely by mi:))
Milovala jsem historické kostýmy, my dělávali gotiku, ale jednou mne oděli i do baroka a i při mých rozměrech jsem vypadala skoro k světu. Ani vlastní tchýně mne nepoznala.
Inko, ty nemáš nesprávnou postavu, jen žiješ v nesprávném století! Mívám podobný pocit 😛
přitom s moderními materiály by byla radost šít – jenže kdo by se unavoval vymýšlením složitějších střihů?
takovejch nás je, co žijeme v nesprávném století…no jéje…
To by mě zajímalo jak to dělají v Itálii? Najděte špatně oblečeného Itala / Italku libovolného věku. Přitom typ oblečení se neliší od ostatních. A mohu porovnávat, když nás bylo na anglickém kurzu 150 a Italů z toho max 10 a stejně úplně zářili mezi ostatními elegancí.
Ano to je pravda s těmi Italy . Oni tu eleganci snad mají v sobě od narození.
Jak píšu výše, ono to bývá i tou osobností do šatů oblečenou. Někdo se prostě nese s grácií.
Jak to dělají v Itálii? Kupují si jen pár kousků opravdu kvalitního oblečení a důraz kladou na doplňky. Pánové – pěkná košile, pěkné kalhoty, kvalitní pásek, kvalitní boty. Dámy to mají podobné, jen si ještě dávají záležet na kabelkách, nemusí být drahé, ale hezké. Plus ty barvy, vše tam ladí do tmavomodra nebo do černa (páni mívají ty košile samozřejmě spíš světlejší). A kvalitní parfém/kolínskou.
No – teorii bych odpozorovanou měla, ale ta praxe, ta praxe se mi opravdu nedaří. U MLP už se mi to jakž takž povedlo, u mě ne.
Aido, to je ten problém – já bych si koupila krásné nadčasové věci, jenže pokud překročíš čtyřicítku (viz výše můj příspěvek), tak je to zatracený problém. nejde přece o zvětšování střihů na mladé ženy, jde i jiné střihy – a takové šaty jsou drsně nedostatkovým zbožím.
Pytlovité oděvy do toho rozhodně nepočítám!
JJ, já taky, čtyřicítku (věk) i čtyřicítku (velikost) už jsem dávno překročila.
Takové ty klasičtější věci nabízí třeba M&S, i materiály mají dobré, jen pro mě je to skoro nepoužitelné. Mám 182 cm, hodně dlouhé nohy a ramena profesionální veslařky/plavkyně.
Mně osobně přijde docela fajn Tchibo, sem tam se tam něco najde i pro mě, no ale ta kvalita není kolikrát až zas tak bůhvíco, bohužel, je to kousek od kousku, něco vydrží roky, něco se sype hned. Ale minimálně se posledních pár let držím té tmavomodré, ono se to nezdá, ale je to fajn barva.
Modrá ve všech odstínech s preferencí té tmavé je moje barva od dětství, takže mě netřeba přesvědčovat:))
Mimochodem, vzhledem k tomu, že jsem od dvanácti pracovala ve stáji a jezdila na koních a pak celou vysokou plavala, mám to s rameny podobné. Jenže navíc jsem malá… koupit padnoucí sako nebo kabát, ve kterém předpažím, je skoro nemožné 😛
„Koupit padnoucí sako nebo kabát, ve kterém předpažím“ – na to MLP prodavačka řekla: „A vy v tom saku budete cvičit?“
No já mám problém si cokoli koupit také, příroda mě sice neobdařila mohutnými přednostmi, ale asi jsme fakt měli v předcích neandrtálce – široká ramena, záda, u psa by se napsalo „hluboký“ hrudník… a v dobách -30 (let i kilo) jsem díky tomu měla velikost 42 +. I kdybych zhubla na kost, tak bych se prostě do oblečků velikosti XS nenacpala, ani vrch ani spodek.
Hihi, mluvíš o mně? I při váze 62 kilo (kdysi před 30-35 lety) jsem tu dvaačtyřicíku měla vždycky. 🙂
Jak já záviděla těm vycmrndlým bledulím, které si mohly koupit, co chtěly. Hm, teď s jednou takovou chodí náš Honza – velikost XS při výšce 180 cm. Nějak se do rodiny nehodí, my jsme horkokrevní, hned tak nás něco neskolí – děvčica je pořád zmrzlá, nemocná, unavená, průhledná, jeden má strach, že ji odnese první závan větru. Ale hadry nakoupí v každém kšeftě.
Umí vařit? Umí zapálit oheň? Umí nasekat dříví? Umí okopat záhon? Jestli jo, berte ji, zbytek se časem poddá. 🙂
My máme teď v rodině nově (no, asi 1/2 roku) jednoho MgA., interiérového designéra, kupodivu tohle všechno umí, ještě k tomu je dobrovolný hasič, tak to snad klapne. Syn stále hledá, ta jeho poslední skautka tohle všechno taky sice uměla, ale jaksi to nevyšlo. No, uvidíme. Syn teď zrovna jede v tom půlkilometrovém vlaku do Banátu, třeba si tam najde nějakou domorodku. 🙂
doufám, že přiveze recept na něco dobrého, třeba na mamaligu…jsem si říkala,jestli tam bude někdo „od nás“…
Oni tam (jako účinkující) jedou celá výprava, zvlášť členové jejich petangového týmu z Nymburka (Honza Kára, Ladík Zibura, atd.), budou bydlet u rodin, uvidíme.
http://www.festivalbanat.cz/ucinkujici
Obávám se, že nee. Před třemi týdny ji mladej přijel ukázat, měla problém i oloupat česnek. A po obědě si musela zdřímnout, jak ji to unavilo 😉
No je to na delší pokec, ale tady nebudu plevelit.
Ach jo, ono to někdy holt trvá, než si každý najde tu svou lepší půlku…
Když tak napiš SZ nebo mail.
Ivo, ta prodavačka byla blbá – cvičit v saku nebo kabátě nepotřebuju, ale třeba řídit auto ano. Mám jeden kabát, kde jsem neodolala té kráse, ale řídit se v něm nedá 😛 Už bych tu chybu neudělala.
Tak většina lidí si to sako nebo kabát v autě svlíkne, aspoň v rodině (široké) to tak dělají všichni, i ti co neřídí.
Ono netřeba ani cvičit, ani řídit – zkuste se v nepadnoucím kabátu chytit (a udržet) horní štangle v hromadné dopravě…
Ale já to znám, i jsem si dřív ušila cokoliv i to sako. Ale pokud to mělo nějak vypadat, tak ty ruce v těch kabátech a sakách moc zvedat nešly, ty rukávy měly úzké hlavice a aby seděly přes loket, tak byly ze dvou dílů.
Tak to mi strašně připomnělo Robinsona (verze Pleva), kdy si šil nové oblečení z kozích kůží tak, že staré rozpáral, položil na kůže, vyřízl a pak to sešíval oboje zpátky. No ku podivu mu dal víc zabrat kabát než kalhoty – a hlavně zlobily ty zatracené rukávy, protože je opravdu chtěl mít dlouhé. 🙂 Žádná prodavačka mu do toho zjevně nekecala. 😀
Hm, když jedu v zimě do města (10 minut), tak se mi obvykle nestačí auto ani zahřát. Bundy ani kabáty tak nesundavám – leda na delších cestách, kdy vím, že si už zatopím:))
Můžu ještě jednu pěknou příhodu s prodavačkou? Kolega si koupil boty a do týdne je nesl do obchodu zpátky k reklamaci, protože jim popraskala napříč podrážka.
„Co jste s nimi dělal?“ optala se podezřívavě žena za pultem.
„No co by, chodil jsem v nich,“ odpověděl bezelstně on.
„A to je ta chyba,“ triumfovala ona. „To jsou běžecké boty – běhat jste měl!!!“
(rofl)
Nó, kdysi jsem si zakoupila nákupní tašku na kolečkách, takových jako mají kufry, tedy velikosti jako in-line brusle. Po nějaké velmi krátké době se kolečka rozložila a prodavačka se mě snažila přesvědčit, že ta taška není na ježdění po ulicích ale jen po hladkých plochách nákupních center. Její zaměstnavatel byl naštěstí jiného názoru, reklamaci uznal a vrátil mi peníze.
Tak to je boží! Prodavačka má nárok na řád zlaté reklamace!
V tom M&S kabáty mívají. Kromě prodloužených mají i zkrácené velikosti, bohužel ale pro ramena jako ramínka od věšáku, čili nic ani pro Tebe, ani pro mě.
Divné je, že mým mužským tam konfekce padne krásně, přitom taky moc konfekční postavy nejsou (dlouzí, s dlouhýma rukama i nohama, a ta ramena mají oba taky hodně široká)… 🙁
A šály/šátky. Dokáží s tím divy
Přesně tak.